3 Azs 153/2021

Plný text

3 Azs 153/2021 - 52
pokračování

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: T. H. N., zastoupená Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem [adresa] Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem [adresa] proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 5. 2021, č. j. 30 A 67/2019 – 23,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, usnesením ze dne 12. 2. 2019, č. j. OAM-1647-16/DP-2019 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), zastavilo řízení o žádosti žalobkyně o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny, a to dle § 169r odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť žalobkyně podala žádost na území České republiky, ač k tomu nebyla oprávněna. Žalovaná rozhodnutím ze dne 5. 6. 2019, č. j. MV-59989-7/SO-2019, zamítla odvolání žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí a toto rozhodnutí potvrdila.

[2] Žalobkyně brojila proti rozhodnutí žalované žalobou u Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), který ji rozsudkem ze dne 5. 5. 2021, č. j. 30 A 67/2019 – 23, zamítl jako nedůvodnou.

[3] Krajský soud se mimo jiné neztotožnil s námitkou, podle níž správní orgány pochybily, jestliže se vůbec nezabývaly dopadem rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně. K tomu uvedl, že zákon o pobytu cizinců v daném případě posouzení přiměřenosti dopadů rozhodnutí nevyžaduje. Jinak řečeno, při vydání procesního rozhodnutí o zastavení řízení o žádosti žalobkyně nebyly správní orgány povinny zabývat se otázkou přiměřenosti tohoto rozhodnutí ve smyslu § 174a zákona o pobytu cizinců. Posouzení dopadů rozhodnutí je zásadně až otázkou meritorního posouzení žádosti, k němuž v dané věci nedošlo. Podle krajského soudu byl uvedený závěr potvrzen judikaturou Nejvyššího správního soudu, z níž v rozsudku dále citoval. Nadto dodal, že žalobkyně ve správním řízení žádné konkrétní okolnosti ohledně nepřiměřenosti zásahu rozhodnutí do jejího života neuváděla, v žalobě poté namítala nepřiměřenost pouze obecně.

[4] Proti rozsudku krajského soudu podává žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).

[5] Stěžovatelka obsáhle namítá, že právo na respektování rodinného života musí být „středobodem interpretace“ při výkladu ustanovení zákona o pobytu cizinců. Krajský soud opomenul zohlednit unijní kontext úpravy povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny a jeho výklad je ryze formalistický a v rozporu s právem EU. Nesouhlasí se závěrem, podle kterého se při vydání procesního rozhodnutí o zastavení řízení o pobytové žádosti přiměřenost tohoto rozhodnutí neposuzuje. Podle stěžovatelky nelze rezignovat na dodržení závazků plynoucích z čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.; dále jen „Úmluva“), který je přímo aplikovatelný a má přednost před zákonem. Správní orgány se proto musí s otázkou přiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince vypořádat, a to i když jim tuto povinnost zákon o pobytu cizinců výslovně neukládá. Krajský soud měl přihlédnout k důvodu zastavení řízení o žádosti stěžovatelky, který se svou povahou blíží hmotněprávním důvodům pro zamítnutí žádosti.

[6] Žalovaná se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožňuje se závěry krajského soudu. Argumentace v kasační stížnosti je podle ní irelevantní ve vztahu k dotčené právní úpravě a názorům vyjádřeným v napadeném rozsudku.

[7] Nejvyšší správní soud nejdříve hodnotil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), osobou oprávněnou (§ 102, věta první s. ř. s.), proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná a stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Napadený rozsudek Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu podané kasační stížnosti (§ 109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§ 109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z § 109 odst. 2, věty první s. ř. s.

[8] Kasační stížnost není důvodná.

[9] Jediným kasačním důvodem je tvrzení, že krajský soud pochybil, jestliže aproboval postup správních orgánů, které se nezabývaly dopadem rozhodnutí o zastavení řízení o žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu do soukromého a rodinného života stěžovatelky.

[10] Na námitky uplatněné v kasační stížnosti dává odpověď konstantní judikatura tohoto soudu, na kterou ostatně v napadeném rozsudku trefně odkázal i krajský soud. Vyplývá z ní, že v případě zastavení řízení o pobytové žádosti nejsou správní orgány povinny posuzovat přiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince, jelikož o žádosti nerozhodují meritorně. Při nesplnění podmínek pro projednání žádosti totiž nemá správní orgán jinou možnost, než řízení zastavit (viz např. rozsudek ze dne 12. 5. 2022, č. j. 8 Azs 38/2020 – 64, rozsudek ze dne 24. 8. 2021, č. j 1 Azs 212/2021 – 37, nebo rozsudek ze dne 7. 1. 2022, č. j. 8 Azs 314/2019 – 39; všechna zde citovaná rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).

[11] V posledně uvedeném rozsudku č. j. 8 Azs 314/2019 – 39 Nejvyšší správní soud konstatoval, že „[v] případě zastavení řízení o žádosti o vydání (prodloužení doby platnosti) povolení k dlouhodobému pobytu nepřichází posouzení přiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žadatele v úvahu, jelikož o žádosti není věcně rozhodováno. Pokud totiž nejsou splněny podmínky projednání žádosti (…), nemá správní orgán jinou možnost než řízení zastavit. Dodržení závazků vyplývajících z čl. 8 Úmluvy je zajištěno tím, že posouzení přiměřenosti dopadu do soukromého a rodinného života cizince je vyžadováno v rámci rozhodování o případném uložení správního vyhoštění“ (zvýraznění přidáno – pozn. NSS).

[12] Z výše uvedeného je tedy jednoznačně patrné, že krajský soud nepostupoval v rozporu s čl. 8 Úmluvy, jestliže uzavřel, že v daném případě nebyla dána povinnost správních orgánů zabývat se dopady rozhodnutí o zastavení řízení o žádosti stěžovatelky do jejího soukromého či rodinného života. Samotné důvody vedoucí k zastavení řízení o žádosti stěžovatelky jsou v tomto směru irelevantní, podstatné je, že žádost nebyla posuzována věcně, a tudíž správní orgány ani nemohly zohlednit, jaké dopady bude mít rozhodnutí o zastavení řízení na rodinné či soukromé poměry stěžovatelky. Její tvrzení uplatněná v kasační stížnosti opomíjí závěry obsažené ve výše citované ustálené judikatuře zdejšího soudu, a jsou proto nedůvodná. Krajský soud věc posoudil správně, kasační důvod dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. tedy není dán.

[13] Nejvyšší správní soud uzavírá, že napadený rozsudek krajského soudu je v souladu se zákonem. Kasační stížnost proto podle § 110 odst. 1, in fine s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.

[14] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovaná náhradu nákladů výslovně neuplatnila a Nejvyšší správní soud ani ze spisu neshledal, že by jí vznikly náklady nad rámec její běžné administrativní činnosti. Soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).

V Brně dne 30. června 2022

JUDr. Tomáš Rychlý
předseda senátu

Plný text

3 Azs 153/2021 - 39
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: T. H. N., zastoupená Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem [adresa] Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem [adresa] proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 5. 2021, č. j. 30 A 67/2019 – 23, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

takto:

Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek.

Odůvodnění:

[1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým krajský soud zamítl její žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 6. 2019, č. j. MV-59989-7/SO-2019. Žalovaná tímto rozhodnutím zamítla odvolání stěžovatelky a potvrdila usnesení Ministerstva vnitra ze dne 12. 2. 2019, č. j. OAM-1647-16/DP-2019, kterým bylo zastaveno řízení o žádosti stěžovatelky o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny podle § 169r odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění rozhodném pro projednávanou věc, neboť stěžovatelka ji podala na území České republiky, ačkoli k podání žádosti na území nebyla oprávněna.

[2] Stěžovatelka současně s kasační stížností navrhla, aby jí byl přiznán odkladný účinek. Tento návrh blíže odůvodnila podáním ze dne 24. 5. 2021, v němž především uvedla, že žije v ČR více než 15 let, vytvořila si zde mimořádné vazby a sociální kontakty. Žije ve společné domácnosti s manželem, dcerou a jejím nezletilým synem (vnukem stěžovatelky). Manžel pobývá v ČR na základě povolení k trvalému pobytu, dcera a vnuk jsou státními občany ČR. Nepřiznání odkladného účinku zasáhne do těchto rodinných vazeb. Došlo by ke zpřetrhání manželského svazku, nadto manžel má aktuálně problémy se srdcem, léčí se, je slabý a potřebuje podporu a péči stěžovatelky. Dále uvedla, že dcera porodila vnuka ve velmi mladém věku, jeho otec je neznámý, jak vyplývá z rodného listu, takže o něj denně pečuje především stěžovatelka (krmí ho, koupe ho, bere jej na procházky a k lékaři). Nezletilý vnuk si ke stěžovatelce vytvořil silné citové pouto, jeho matka se o něj kvůli svému nízkému věku sama nezvládne postarat. Stěžovatelka uzavřela, že je nepostradatelnou osobou v rodině, její přítomnost na území je nezbytnou k zajištění chodu domácnosti a péče o celou rodinu (zejména o manžela a vnuka). Všichni rodinní příslušníci stěžovatelky jsou situováni na území ČR, roztržení rodiny by bylo drastickým zásahem do života všech jejích členů. K tomu doplnila, že optikou procesních práv v soudním řízení považuje za zásadní, aby byla v kontaktu s právním zástupcem a mohla se řízení osobně účastnit. Stěžovatelka k návrhu připojila řadu listin, konkrétně lékařskou zprávu jejího manžela ze dne 11. 5. 2021, rodné listy dcery i vnuka, dále kopie občanského průkazu dcery a vnuka a listinu o udělení státního občanství ČR dceři stěžovatelky.

[3] Žalovaná navrhla, aby kasační stížnosti nebyl přiznán odkladný účinek. Přitom uvedla, že v důsledku správních rozhodnutí bylo zastaveno řízení o žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu, neboť stěžovatelka nebyla oprávněna žádost podat na území ČR. Stěžovatelka není k pobytu v ČR oprávněna a na tom by nic nezměnilo ani přiznání odkladného účinku. To má totiž mimořádný charakter a v dané věci nejsou splněny všechny zákonné podmínky. Nevydání povolení k dlouhodobému pobytu nepředstavuje nenahraditelnou újmu, protože ta by mohla stěžovatelce vzniknout až na základě správního vyhoštění z území ČR. To by sice mohlo být důsledkem zastavení řízení o žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu, ale o správním vyhoštění se vede samostatné řízení, ve kterém se posuzují dopady do soukromého a rodinného života vyhošťovaného cizince a případná správní žaloba proti rozhodnutí o správním vyhoštění má odkladný účinek ze zákona. Práva stěžovatelky v soudním řízení jsou zaručena prostřednictvím jejího zmocněného zástupce.

[4] Kasační stížnost nemá podle § 107 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce (v řízení o kasační stížnosti stěžovatele) nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[5] Vzhledem k mimořádné povaze institutu odkladného účinku lze kasační stížnosti přiznat odkladný účinek pouze výjimečně, pokud stěžovatel prokáže, že újma, která mu hrozí, je reálná, není vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž významná, a jejíž vznik je v příčinné souvislosti s výkonem či jiným právním následkem plynoucím z rozhodnutí krajského soudu (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 – 58, č. 3270/2015 Sb. NSS; judikatura tohoto soudu je dostupná na www.nssoud.cz).

[6] Nejvyšší správní soud posoudil návrh stěžovatelky a dospěl k závěru, že stanovené podmínky splňuje. Nejvyšší správní soud přisvědčuje tvrzení stěžovatelky, že je v zájmu jejích rodinných příslušníků, aby mohla do rozhodnutí o kasační stížnosti setrvat na území ČR. Stěžovatelka konkretizovala újmu, která v důsledku jejího vycestování z území České republiky jí a její rodině bezprostředně hrozí, a předloženými listinami (viz odstavec [2] výše) existenci této hrozby i doložila. Prokázala totiž, že má v ČR funkční rodinné vazby, do nichž by její vycestování mohlo vážně zasáhnout. Ohrožení péče o nezletilého vnuka a nemocného manžela je v daném případě dostatečnou a reálně hrozící újmou.

[7] Nejvyšší správní soud přihlédl i k tomu, že odkladný účinek přiznal stěžovatelčině žalobě už krajský soud, byť z jiných důvodů. Pokud by tedy nyní Nejvyšší správní soud podané kasační stížnosti nepřiznal odkladný účinek, hrozilo by stěžovatelce reálné nebezpečí, že bude muset ještě před rozhodnutím o kasační stížnosti opustit Českou republiku. Nelze přitom spoléhat jen na to, že by stěžovatelka bez dalšího mohla získat jiný druh pobytového oprávnění. Kasační soud podotýká, že důvodem pro zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku nemůže být ani skutečnost, že k bezprostřednímu opuštění území může být stěžovatelka donucena až v souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění. Jak zdejší soud konstatoval například v usnesení ze dne 4. 3. 2020, č. j. 3 Azs 5/2020 – 40, nelze požadovat, aby cizinec předcházel případné nenahraditelné újmě tím, že bude vědomě porušovat zákon nelegálním pobytem, jímž se vystaví riziku správního vyhoštění.

[8] Návrh splňuje i zbývající podmínky stanovené v § 73 odst. 2 s. ř. s., neboť z ničeho nevyplývá, že by přiznání odkladného účinku zasáhlo do práv třetích osob, či že by bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[9] Nejvyšší správní soud tak po posouzení stěžovatelčina návrhu dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku jsou v posuzované věci splněny, a proto v souladu s § 107 s. ř. s. kasační stížnosti odkladný účinek přiznal.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).

V Brně dne 20. července 2021

JUDr. Tomáš Rychlý
předseda senátu