Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Usnesení1× citováno

Spisová značka

4 Ao 7/2021

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 19. 11. 2021Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: ROZTOČIL AlešECLI:CZ:NSS:2021:4.Ao.7.2021.171
Další údaje
Předmět řízení: Zdravotnictví a hygiena

Právní věta

K podání návrhu na vydání předběžného opatření dle § 38 odst. 1 s. ř. s. je oprávněn pouze účastník řízení, nikoli osoba zúčastněná na řízení.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Usnesení ze dne 19. 11. 2021

Plný text

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci navrhovatele: K. S., zast. JUDr. Tomášem Nielsenem, advokátem, se sídlem [adresa] Praha 1, proti odpůrci: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem [adresa] Praha 2, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ing. F. Č., o návrhu ze dne 7. 10. 2021 na zrušení mimořádného opatření odpůrce ze dne 2. 3. 2021, č. j. MZDR 40555/2020-4/MIN/KAN, ve znění mimořádných opatření ze dne 22. 5. 2021, č. j. MZDR 21735/2021-1/MIN/KAN, ze dne 14. 6. 2021, č. j. MZDR 40555/2020-7/MIN/KAN, a ze dne 2. 7. 2021, č. j. MZDR 1595/2021-6/MIN/KAN,

takto:

I. Návrh navrhovatele na vydání předběžného opatření ze dne 7. 10. 2021 se zamítá.

II. Návrh osoby zúčastněné na vydání předběžného opatření ze dne 11. 10. 2021 se odmítá.

Odůvodnění:

[1] Navrhovatel se návrhem ze dne 7. 10. 2021 domáhal zrušení v záhlaví uvedeného opatření obecné povahy – mimořádného opatření odpůrce ve znění pozdějších změn, kterým odpůrce nařídil postup při nařízení izolace ve smyslu § 2 odst. 6 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (čl. I.), při ukončení izolace (čl. II.), při zabránění šíření epidemie onemocnění COVID-19 (čl. III.) a při nenařízení izolace (čl. IV. a V.).

[2] Uvedl, že je žákem 6. třídy základní školy. Dne 4. 10. 2021 bylo jeho zákonnému zástupci předáno písemné sdělení Krajské hygienické stanice pro Středočeský kraj ze dne 30. 9. 2021, že navrhovatel přišel v rámci provozu své třídy do kontaktu s osobou pozitivně testovanou na onemocnění Covid-19. Na základě této informace a s odkazem na napadené mimořádné opatření odpůrce je navrhovateli ode dne 5. 10. 2021 bráněno základní školou v účasti na vzdělávání s tvrzením, že se na něho vztahuje karanténa, která má trvat minimálně do 14. 10. 2021 včetně, s tím, že po ukončení karantény je povinností navrhovatele podstoupit PCR test na přítomnost viru. Dále bylo navrhovateli touto písemností sděleno, že k výuce do základní školy může nastoupit až po skončení karantény za předpokladu absolvování negativního testu, nejdříve po 14. 10. 2021. Navrhovatel namítl, že na základě napadeného opatření bylo zasaženo do jeho Listinou základních práv a svobod zaručeného práva na vzdělání, osobní svobody a soukromého a rodinného života. Navrhovatel dále v poměrně rozsáhlé argumentaci namítal nezákonnost napadeného opatření.

[3] Závěrem navrhovatel podal návrh na vydání předběžného opatření, v němž uvedl, že pokud soud vyhoví jeho návrhu na předložení věci Ústavnímu soudu, lze předpokládat, že řízení o nezákonnosti napadeného mimořádného opatření potrvá nejméně řadu měsíců. Po celou tuto dobu mu hrozí, že na základě napadeného mimořádného opatření proti němu bude vydáno rozhodnutí o karanténním opatření nebo mu může být nařízena izolace, ačkoliv nebude v kontaktu se skutečně infekční osobou, nebude vykazovat žádné příznaky onemocnění, nebude ani sám infekční a nebudou pro to splněny ani jiné podmínky. Výsledky testů na přítomnost antigenu viru SARS-CoV-2 ani RT-PCR testy nepovažuje navrhovatel za průkaz infekčnosti. Přesto na základě pozitivních výsledků těchto testů může dle napadeného mimořádného opatření být do individuálních práv navrhovatele nadále zasahováno a tato práva mu mohou být krácena, čímž navrhovateli hrozí vážná újma spočívající jednak v omezení jeho osobní svobody, práva na soukromý, resp. rodinný život a práva na vzdělání a to v situaci, kdy navrhovateli bylo státem po dobu téměř celého minulého roku zakázáno se osobně vzdělávání účastnit.

[4] Navrhovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud I. prozatímně upravil poměry navrhovatele tak, že všem krajským hygienickým stanicím v České republice a Ministerstvu zdravotnictví se zakazuje nařídit izolaci nebo karanténu navrhovateli v případě, že nebude vykazovat klinické příznaky onemocnění Covid-19 potvrzené jeho ošetřujícím lékařem nebo nebude pozitivně testován RT-PCR testem na přítomnost RNA viru SARS-Cov2 s nastaveným počtem cyklů (ct) nejvýše na hodnotu 30, a II. všem fyzickým i právnickým osobám se zakazuje uplatňovat proti navrhovateli izolaci či jakákoli karanténní opatření, které nebyly stanoveny rozhodnutím vydaným podle podmínek výroku č. I.

[5] Osoba zúčastněná na řízení se do řízení přihlásila obsáhlým podáním ze dne 11. 10. 2021 označeným jako „Protěžování očkování (verze 21) předběžné opatření, žaloba, osoba zúčastněná“, obsahujícím návrh na vydání předběžného opatření.

[6] Odpůrce k návrhu navrhovatele na vydání předběžného opatření uvedl, že s jeho vydáním nesouhlasí. Navrhovatel totiž v žádné části svého návrhu nedoložil a ani netvrdil nic, z čeho by se dalo usuzovat na vážnou hrozící újmu. Dále konstatoval, že aby soud mohl vyloučit účinek opatření obecné povahy vůči konkrétnímu adresátovi, nelze to udělat jinak než zrušením napadeného mimořádné opatření. Zrušení mimořádného opatření je cílem návrhu ve věci samé. Podáním návrhu na vydání předběžného opatření nelze předbíhat zamýšlené účinky návrhu ve věci samé.

[7] Nejvyšší správní soud po zvážení všech předložených argumentů dospěl k závěru, že ani jednomu návrhu na vydání předběžného opatření nelze vyhovět.

[8] Podle § 38 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) platí, že byl-li podán návrh na zahájení řízení a je potřeba zatímně upravit poměry účastníků pro hrozící vážnou újmu, může usnesením soud na návrh předběžným opatřením účastníkům uložit něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet. Ze stejných důvodů může soud uložit takovou povinnost i třetí osobě, lze-li to po ní spravedlivě žádat.

[9] Podle § 46 odst. 1 písm. c) téhož zákona, nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou.

[10] Předběžné opatření je výjimečným institutem, jehož účelem je zatímní úprava poměrů účastníků soudního řízení, hrozí-li pokračováním dosavadního stavu věcí nebo naopak jejich změnou vážná újma. K tomu, aby bylo možno návrhu na vydání předběžného opatření vyhovět, je především třeba v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího správního soudu trvat na tom, že povinností účastníka navrhujícího předběžné opatření je dostatečně konkrétně tvrdit hrozící vážnou újmu, resp. takovou újmu odpovídajícím způsobem osvědčit. K definici vážné újmy se Nejvyšší správní soud vyjádřil například v usnesení ze dne 24. 5. 2006, č. j. Na 112/2006-37, v němž výslovně uvedl, že „vážnou újmou je nutno zejména rozumět takový zásah do právní sféry účastníka, (…) který představuje natolik zásadní narušení této jeho sféry, že po účastníkovi nelze spravedlivě požadovat, aby jej, byť dočasně, snášel. Vážnou újmou tedy budou zejména intenzivní zásahy do intimní sféry navrhovatele, do jeho vlastnických práv či do jiných jeho subjektivních práv, zejména těch, která mají povahu práv ústavně zaručených“.

[11] Smyslem institutu předběžného opatření není předběžné posouzení důvodnosti podaného návrhu ve věci samé. Předběžné opatření je vydáváno v zásadě bez ohledu na důvodnost návrhu ve věci samé, podmínkou pro jeho vydání je existence bezprostředně hrozící vážné újmy (viz usnesení NSS ze dne 30. 3. 2021, č. j. 6 Ao 2/2021-98, odst. 19). Předběžným opatřením zpravidla ani nelze dosáhnout stejného výsledku, jakého se účastník domáhá ve věci samé. Tím by totiž byla popřena zmíněná povaha tohoto institutu jako dočasného, prozatímního a naopak rozhodování o věci samé by bylo takovým předběžným opatřením předurčeno, ze své podstaty by ztratilo smysl a bylo by pouze formálním rozhodováním (viz usnesení NSS ze dne 22. 4. 2021, čj. 4 Ao 1/2021-56, a ze dne 19. 5. 2021, čj. 7 Ao 13/2021-72).

[12] Nejvyšší správní soud v usnesení č. j. 4 Ao 1/2021 - 56 dále uvedl, že „může o předběžném opatření rozhodovat pouze tehdy, je-li vztaženo k tomu návrhu, který je předmětem přezkumu. Tím je však v souzené věci původní mimořádné opatření, které ale bylo ke dni 12. 4. 2021 zrušeno, není již účinné, a tudíž nevyvolává žádné právní následky v právní sféře navrhovatele. Přítomnost dětí v mateřské škole nadále neupravuje. Současně je třeba z obecnějšího úhlu pohledu upozornit na to, že Nejvyšší správní soud nemůže uložit odpůrci obecnou povinnost k nějakému konání (jak požaduje navrhovatel), nýbrž tato povinnost se musí vztahovat k předmětu řízení a musí s ním mít bezprostřední souvislost. Tak tomu ovšem právě i vzhledem ke zrušení původního mimořádného opatření není. Současně je třeba mít na zřeteli také to, že předběžné opatření je svojí povahou opatřením mimořádným a především dočasným. Jak správně připomněl odpůrce, zpravidla nelze dosáhnout stejného výsledku, jakého se účastník domáhá ve věci samé, předběžným opatřením. Tím by totiž byla popřena zmíněná povaha tohoto institutu jako dočasného, prozatímního a naopak rozhodování o věci samé by bylo takovým předběžným opatřením předurčeno, ze své podstaty by ztratilo smysl a bylo by pouze formálním rozhodováním. (…) S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší správní soud blíže nezabýval, byť obecně tvrzenou, hrozící újmou na straně navrhovatele. Požadavek uplatněný předběžným opatřením nelze vzhledem ke zrušení původního mimořádného opatření již z podstaty věci uložit. Nejvyšší správní soud tudíž návrh na nařízení předběžného opatření zamítl jako nedůvodný.“

[13] V posuzované věci nastala v podstatě totožná situace, jako v případě výše uvedeného usnesení č. j. 4 Ao 1/2021 - 56. Navrhovatelem napadené původní mimořádné opatření bylo s účinností ke dni 25. 10. 2021 zrušeno, nevyvolává tudíž nadále žádné účinky. Ve vztahu k tomuto mimořádnému opatření již tedy nemůže navrhovateli fakticky vzniknout žádná újma. Nelze proto již odpůrci, hygienickým stanicím ani jiným osobám uložit určitou povinnost či zákaz, neboť zde již z podstaty věci není dána bezprostřední souvislost s předmětem řízení. Ostatně ani vůči základní škole, v níž navrhovatel vykonává školní docházku, již původní zrušené mimořádné opatření nevyvolává žádné účinky a uvedená škola se jím při posuzování povinností jednotlivých žáků v oblasti ochrany dýchacích cest neřídí.

[14] S ohledem na výše uvedené se Nejvyšší správní soud nezabýval otázkou hrozící újmy na straně navrhovatele. Požadavky uplatněné navrhovatelem v návrhu na předběžné opatření totiž nelze vzhledem ke zrušení původního mimořádného opatření již z povahy věci uložit. Nejvyšší správní soud proto návrh navrhovatele na nařízení předběžného opatření výrokem I. toho usnesení zamítl jako nedůvodný.

[15] K návrhu na vydání předběžného opatření osoby zúčastněné na řízení Nejvyšší správní soud uvádí, že osoba zúčastněná na řízení není oprávněna podat návrh na vydání předběžného opatření.

[16] Podle § 34 odst. 3 s. ř. s. [o]soba zúčastněná na řízení má právo předkládat písemná vyjádření, nahlížet do spisu, být vyrozuměna o nařízeném jednání a žádat, aby jí bylo při jednání uděleno slovo. Doručuje se jí žaloba, usnesení o přiznání odkladného účinku, usnesení o předběžném opatření a rozhodnutí, jímž se řízení u soudu končí. Osoba zúčastněná na řízení nemůže disponovat jeho předmětem. V uvedeném výčtu procesních oprávnění osoby zúčastněné na řízení není zahrnuto právo navrhnout vydání předběžného opatření. Ačkoli § 38 odst. 1 s. ř. s. výslovně nevymezuje, které osoby jsou oprávněny navrhnout předběžné opatření, z podmínek pro jeho vydání (je potřeba zatímně upravit poměry účastníků) lze ovšem spolehlivě dovodit, že právě jen účastníci (tj. prakticky navrhovatel) jsou oprávněni k podání návrhu na vydání předběžného opatření. Jen stěží by totiž osoba zúčastněná na řízení mohla osvědčovat, že je zde potřeba upravit poměry účastníků, tedy osob odlišných od ní. V žádném případě by pak nemohly být naplněny podmínky pro vydání předběžného opatření případnou újmou hrozící osobě zúčastněné na řízení. Ostatně, pokud má osoba zúčastněná na řízení za to, že jí napadené opatření obecné povahy zkracuje na právech, může sama podat návrh na jeho zrušení a v řízení o tomto návrhu bude vystupovat jako navrhovatel disponující rovněž právem navrhnout předběžné opatření. Obdobně může v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu navrhnout přiznání odkladného účinku žalobě pouze žalobce (srov. § 73 odst. 2 s. ř. s.).

[17] Odlišná situace by mohla případně nastat v řízení o kasační stížnosti podané osobou zúčastněnou na řízení. V takovém případě se osoba zúčastněná na řízení jako stěžovatel stává účastníkem řízení (§ 105 odst. 1 s. ř. s.) se všemi oprávněními, která jsou s tímto postavením spojena, tedy včetně případné možnosti navrhnout vydání předběžného opatření podle § 38 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.

[18] Nejvyšší správní soud proto výrokem II. návrh osoby zúčastněné na řízení na vydání předběžného opatření odmítl podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s., neboť byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 19. listopadu 2021

Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu

Právní věta

K podání návrhu na vydání předběžného opatření dle § 38 odst. 1 s. ř. s. je oprávněn pouze účastník řízení, nikoli osoba zúčastněná na řízení.

Usnesení ze dne 4. 10. 2022

Plný text

Předpisy:

k § 101a odst. 1 větě druhé soudního řádu správního

Prejudikatura: č. 3470/2016 Sb. NSS a č. 4246/2021 Sb. NSS.

(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2022, čj. 4 Ao 7/2021-179)

Věc: K. S. proti Ministerstvu zdravotnictví o návrhu na zrušení mimořádného opatření.

Návrhem ze dne 7. 10. 2021 navrhovatel žádal zrušení mimořádného opatření odpůrce ze dne 2. 3. 2021, čj. MZDR 40555/2020-4/MIN/KAN, ve znění mimořádných opatření ze dne 22. 5. 2021, čj. MZDR 21735/2021-1/MIN/KAN, ze dne 14. 6. 2021, čj. MZDR 40555/2020-7/MIN/KAN, a ze dne 2. 7. 2021, čj. MZDR 1595/2021-6/MIN/KAN. Uvedl, že návrh podává u Nejvyššího správního soudu společně se žalobou podanou u Krajského soudu v Praze, jíž se domáhá ochrany před nezákonným zásahem Krajské hygienické stanice Středočeského kraje, spočívajícím ve sdělení ze dne 4. 10. 2021, že navrhovatel přišel do kontaktu s osobou nakaženou nemocí covid-19, a proto se na něj vztahuje čtrnáctidenní karanténa a je povinen podrobit se PCR testu. Uvedené sdělení přitom bylo vydáno na základě předmětného mimořádného opatření odpůrce, proto je návrh podán ve lhůtě pro podání zásahové žaloby, s níž je podáván společně ve smyslu § 101a odst. 1 věty druhé s. ř. s. Z uvedeného důvodu by měl být navrhovatel oprávněn k podání návrhu na zrušení mimořádného opatření.

Nejvyšší správní soud návrh odmítl.

Z odůvodnění:

[13] Předtím, než se Nejvyšší správní soud mohl zabývat posouzením důvodnosti návrhu, zkoumal, zda jsou dány podmínky řízení.

[14] Návrh byl podán společně se žalobou proti úkonu správního orgánu, kterým bylo mimořádné opatření aplikováno vůči navrhovateli, ve lhůtě pro podání žaloby proti tomuto aplikujícímu rozhodnutí dle § 101a odst. 1 věty druhé s. ř. s. a usnesení rozšířeného senátu ze dne 13. 9. 2016, čj. 5 As 194/2014-36, č. 3470/2016 Sb. NSS. V bodech 20 a 21 tohoto usnesení rozšířený senát uvedl: „Druhým typem návrhu je pak návrh na ,incidenční‘ kontrolu zákonnosti opatření obecné povahy podle § 101a odst. 1 věty druhé s. ř. s., podle nějž pokud je [navrhovatel] podle zákona současně oprávněn ve věci, ve které bylo opatření [zákon nesprávně uvádí ,opatřením‘, pozn. rozšířeného senátu] obecné povahy užito, podat ve správním soudnictví žalobu nebo jiný návrh, může navrhnout zrušení opatření obecné povahy jen společně s takovým návrhem. Soudní řád správní zároveň upravuje pro každý z obou uvedených typů návrhu na zrušení opatření obecné povahy samostatnou lhůtu pro jejich podání. Pro návrh ‚abstraktní` se použije bezesporu tříletá lhůta od účinnosti opatření obecné povahy stanovená v § 101b odst. 1 s. ř. s. Pro návrh ‚incidenční` pak platí dle § 101a odst. 1 věty druhé na konci s. ř. s. pravidlo, že návrh na zrušení opatření obecné povahy je možno podat jen společně se žalobou proti individuálnímu správnímu aktu, ve kterém bylo opatření obecné povahy použito, tzn. takovýto návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části platí lhůta pro podání žaloby směřující proti aplikujícímu individuálnímu správnímu aktu.“

[15] Rozšířený senát zjevně vycházel primárně z toho, že „incidenční“ návrh na zrušení opatření obecné povahy je možné podat „společně“ se žalobou proti rozhodnutí správního orgánu, kterým bylo opatření obecné povahy aplikováno vůči navrhovateli. Z formulace § 101a odst. 1 věty druhé s. ř. s. (navrhovatel musí být oprávněn„ve věci“, ve které bylo opatření obecné povahy užito, podat ve správním soudnictví žalobu) však nevyplývá, že by se muselo jednat pouze o aplikující rozhodnutí. Naopak, podle okolností daného případu se může jednat též o jiný úkon správního orgánu, který aplikací opatření obecné povahy přímo zasahuje do práv navrhovatele a který je možné napadnout žalobou ve správním soudnictví, tj. např. i žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu dle § 82 a násl. s. ř. s. (srov. též rozsudek NSS ze dne 30. 4. 2021, čj. 3 As 91/2019-32, bod 20).

[16] Zároveň je zřejmé, že rozšířeným senátem připuštěný incidenční návrh na zrušení aplikovaného opatření obecné povahy, který lze podat ve zvláštní lhůtě, má akcesorickou povahu, tzn., že jeho projednatelnost je závislá na tom, zda žaloba ve správním soudnictví proti úkonu správního orgánu aplikujícímu opatření obecné povahy byla podána a zda pro rozhodnutí o ní je potřebné rozhodnutí o návrhu na zrušení opatření obecné povahy. Tuto akcesorickou povahu incidenčního návrhu na zrušení opatření obecné povahy zmínil Nejvyšší správní soud i v rozsudku ze dne 24. 5. 2021, čj. 5 As 430/2019-32, v němž vysvětlil, že řízení o „abstraktním“ návrhu a o „incidenčním“ návrhu na zrušení opatření obecné povahy jsou zcela samostatná a navzájem na sobě nezávislá. Zároveň z uvedeného rozsudku vyplývá, že žaloba proti aplikujícímu úkonu má sloužit jako „podvozek“ pro (incidenční) návrh na zrušení opatření obecné povahy, tj. má být mezi nimi jasná obsahová provázanost. Ta by nebyla dána, pokud by např. navrhovatel incidenčního přezkumu ve společně podané žalobě proti aplikujícímu úkonu správního orgánu vůbec neuplatnil žalobní bod týkající se v návrhu tvrzené nezákonnosti aplikovaného opatření obecné povahy. Akcesoričnost incidenčního návrhu na zrušení opatření obecné povahy by nepochybně nebyla dána ani tehdy, pokud by řízení o žalobě proti aplikujícímu úkonu správního orgánu bylo skončeno procesním způsobem (např. zastavením řízení pro nezaplacení soudního poplatku, odmítnutím apod.).

[17] Nejvyšší správní soud ovšem má za to, že akcesoričnost incidenčního návrhu na zrušení opatření obecné povahy není dána ani za specifické situace, kdy je zjevné, že rozhodnutí o návrhu na zrušení opatření obecné povahy vůbec nemůže jakkoli ovlivnit výsledek řízení o žalobě proti aplikujícímu úkonu správního orgánu, resp. ani právní názor soudu případně vyslovený ve vyhovujícím rozsudku. Tak tomu může být i tehdy, pokud správní soud žalobě proti aplikujícímu úkonu správního orgánu vyhoví ze zcela jiných důvodů, než je tvrzená nezákonnost opatření obecné povahy, přičemž je nepochybné, že rozhodnutí o návrhu na zrušení opatření obecné povahy za dané situace již nemůže jakkoli ovlivnit právní postavení navrhovatele. Soud se v tomto ohledu ztotožňuje s názorem vysloveným v komentáři k s. ř. s. (Černín, K. In: Kühn, Z, Kocourek, T. a kol.: Soudní řád správní. Komentář. Praha: Woters Kluwer ČR, 2019, str. 868 – 870). Tam se uvádí: „Za jakých okolností se má soud vůbec věcně zabývat návrhem na incidenční přezkum? S ohledem na akcesorickou povahu návrhu na incidenční přezkum tak podle mého názoru nemusí činit v případě, že výsledek řízení o žalobě vůbec není závislý na posouzení zákonnosti opatření obecné povahy. […] Soud by měl podle mého názoru návrh na incidenční přezkum opatření obecné povahy odmítnout také tehdy, pokud v řízení o žalobě proti rozhodnutí dospěje k názoru, že rozhodnutí musí zrušit pro nezákonnost, která však s opatřením obecné povahy nijak nesouvisí. Jestliže bylo např. územní rozhodnutí o umístění stavby vydáno v rozporu se závazným stanoviskem dotčeného orgánu nebo v rozporu s obecnými požadavky na využití území, pak by bylo nadbytečné zabývat se v této fázi řízení tím, zda navíc nebylo vydáno též na základě nezákonného regulativu obsaženého v (incidenčně) napadeném územním plánu. V novém řízení totiž bude muset správní orgán posoudit, zda vůbec bude možné stavbu do území umístit s ohledem na obsah závazného stanoviska, resp. na úpravu v prováděcí vyhlášce, a pokud to možné nebude, k aplikaci napadeného opatření obecné povahy už v daném případě znovu nedojde. Jestliže opatření obecné povahy naopak použito bude, žalobce tomu pochopitelně bude moci čelit novým incidenčním návrhem na jeho přezkum (srov. obdobně rozsudek NSS 7 As 2/2007-119), neboť pak již budou podmínky řízení splněny. Poněkud složitá z hlediska ekonomie řízení může být situace, kdy důvod pro zrušení napadeného správního rozhodnutí spočívá v jeho nepřezkoumatelnosti nebo ve vadách předcházejícího řízení. Tady bude vskutku záležet na konkrétní skutkové konstelaci. Jestliže nebude jasné, zda v novém řízení dojde k aplikaci opatření obecné povahy, pak není důvod, aby soud aktivisticky posuzoval jeho zákonnost.[…]Odvolat se na akcesoritu návrhu na zrušení opatření obecné povahy a odmítnout jej může soud vskutku jen tam, kde by reálně hrozilo, že ke zrušení opatření obecné povahy dojde bez vztahu k (primárně) napadenému správnímu rozhodnutí.“

[18] Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že akcesoričnost návrhu na zrušení opatření obecné povahy, tj. jeho reálný význam pro rozhodnutí o žalobě proti úkonu správního orgánu, kterým bylo opatření obecné povahy vůči navrhovateli použito, je zvláštní podmínkou řízení o incidenčním návrhu na zrušení opatření obecné povahy podle § 101a odst. 1 věty druhé s. ř. s. Pokud je zjevné, že tato podmínka řízení není splněna, je namístě takový návrh na zrušení opatření obecné povahy odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

[19] V projednávané věci jde nepochybně o návrh na incidenční přezkum opatření obecné povahy. To vyplývá již ze shora rekapitulovaného obsahu návrhu, ale i z toho, že ke dni 7. 10. 2021, kdy byl podán návrh na zrušení opatření obecné povahy navrhovatelem, již dávno uplynula jednoměsíční lhůta k podání návrhu na abstraktní přezkum opatření obecné povahy – napadeného mimořádného opatření – vyplývající z § 13 odst. 2 pandemického zákona. Ta skončila již dne 3. 4. 2021 (tj. uplynutím jednoho měsíce od účinnosti mimořádného opatření ze dne 2. 3. 2021, čj. MZDR 40555/2020-4/MIN/KAN), resp. dne 9. 8. 2021 (tj. uplynutím jednoho měsíce od účinnosti mimořádného opatření ze dne 2. 7. 2021, čj. MZDR 1595/2021-6/MIN/KAN, ve vztahu k dílčí změně mimořádného opatření 2. 3. 2021 provedené mimořádným opatřením z 2. 7. 2021).

[20] Napadené mimořádné opatření mělo být vůči navrhovateli aplikováno jednáním Krajské hygienické stanice Středočeského kraje spočívajícím ve vynucování karantény a absolvování PCR testu na přítomnost viru SARS-CoV-2 prostřednictvím nedatovaného pokynu doručeného zákonným zástupcům navrhovatele dne 4. 10. 2021. Nejvyšší správní soud dotazem u Krajského soudu v Praze a z interní databáze zjistil, že navrhovatel žalobu proti uvedenému nezákonnému zásahu vskutku podal. Krajský soud však nepovažoval za potřebné vyčkat na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o návrhu na zrušení napadeného mimořádného opatření a o žalobě rozhodl rozsudkem ze dne 29. 3. 2022, čj. 55 A 58/2021-68. Tím vyslovil nezákonnost uvedeného zásahu Krajské hygienické stanice Středočeského kraje. V odůvodnění krajský soud uvedl, že vychází z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2021, čj. 10 As 229/2021-31, č. 4246/2021 Sb. NSS, z něhož vyplývá, že krajská hygienická stanice musí o protiepidemických opatřeních podle § 64 zákona o ochraně veřejného zdraví rozhodnout dle § 67 odst. 1 správního řádu; karanténu tedy nelze uložit neformálním postupem. To však žalovaná nesplnila, jestliže opatření odpovídající karanténě uložila, resp. vynucovala, neformálním sdělením adresovaným mj. rodičům navrhovatele. Krajský soud dále uvedl, že vzhledem k tomuto závěru se již nezabýval argumentací navrhovatele týkající se nezákonné diskriminace navrhovatele z důvodu nepodstoupení očkování proti onemocnění covid-19. Uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze nabyl právní moci a v zákonné lhůtě proti němu žádný z účastníků řízení nepodal kasační stížnost.

[21] Napadené mimořádné opatření bylo zrušeno s účinností ode dne 25. 10. 2021 mimořádným opatřením odpůrce ze dne 19. 10. 2021, čj. MZDR 40555/2020-8/MIN/KAN. Ke zrušení napadeného mimořádného opatření odpůrce tedy došlo ještě před rozhodnutím krajského soudu o žalobě navrhovatele na ochranu před nezákonným zásahem Krajské hygienické stanice Středočeského kraje a i z tohoto důvodu, jakož i z povahy věci samotné je zcela vyloučeno, aby vůči navrhovateli bylo jakýmkoli správním orgánem napadené mimořádné opatření opět aplikováno.

[22] Za této situace je nepochybné, že akcesoričnost navrhovatelem podaného incidenčního návrhu na zrušení obecné povahy ve vztahu k jeho žalobě na ochranu před nezákonným zásahem Krajské hygienické stanice Středočeského kraje není přinejmenším v době rozhodování Nejvyššího správního soudu dána a že tento nedostatek podmínek řízení nelze nijak odstranit. Nejvyšší správní soud proto přistoupil k odmítnutí návrhu podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

Právní věta

Akcesoričnost návrhu na zrušení opatření obecné povahy, tj. jeho reálný význam pro rozhodnutí o žalobě proti úkonu správního orgánu, kterým bylo opatření obecné povahy vůči navrhovateli použito, je zvláštní podmínkou řízení o incidenčním návrhu na zrušení opatření obecné povahy podle § 101a odst. 1 věty druhé s. ř. s.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací