Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Usnesení

Spisová značka

4 As 140/2026

Téma · generováno AINepřijatelnost kasační stížnosti v přestupkovém řízení

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 12. 11. 2026Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: ROZTOČIL AlešECLI:CZ:NSS:2026:4.As.140.2026.66
Další údaje
Předmět řízení: Pozemní komunikace

Shrnutí · generováno AI

Správní orgán uložil kontrolnímu technikovi pokutu za nesprávné vyhodnocení měření emisí, ale krajský soud jeho rozhodnutí zrušil pro nedostatečné odůvodnění a nevypořádání námitky o obdobném případu. Nejvyšší správní soud kasační stížnost ministerstva odmítl jako nepřijatelnou, protože její význam nepřesahoval vlastní zájmy stěžovatele.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Kasační stížnost se podle § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítne pro nepřijatelnost, nepřesahuje-li podstatně vlastní zájmy stěžovatele. Správní orgán musí v přestupkovém řízení přesvědčivě vysvětlit a prokázat porušenou právní povinnost; chybějící důvody odvolacího rozhodnutí nelze doplnit až v soudním řízení. Musí se též vypořádat s podstatnou odvolací námitkou odkazující na obdobné správní rozhodnutí.

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (3) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Tomáše Kocourka v právní věci žalobce: M. G., zast. Mag. jur. M. A., evropským advokátem, se sídlem [adresa] Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 3. 2026, č. j. MD-10357/2026-110/3, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 7. 2026, č. j. 41 A 24/2026-63,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti v celkové výši 12.269,40 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalobce Mag. jur. M. A., evropského advokáta, se sídlem [adresa] Praha 1.

Odůvodnění:

[1] Krajský úřad Kraje Vysočina vydal rozhodnutí ze dne 24. 4. 2025, č. j. KUJI 38621/2025, kterým žalobce uznal vinným ze spáchání celkem pěti přestupků podle § 83 odst. 1 písm. s) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Těch se měl dopustit jako kontrolní technik, když neprovedl technickou prohlídku vozidel v rozsahu, způsobem a v souladu s technickými podmínkami pro hodnocení výsledku technických prohlídek. Konkrétně v pěti případech jeho měření emisí nedošlo k naplnění stanoveného rozpětí otáček předepsaných výrobcem, nebo naopak došlo k jejich překročení. Žalobce to však nehodnotil jako vážnou závadu vozidla. Za to žalovaný uložil žalobci pokutu ve výši 2.500 Kč.

[2] Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím změnil rozhodnutí krajského úřadu tak, že do výroku A., do každé z částí I.-V. vložil za spojení „jehož skutkovou podstatu naplnil“ text „z nedbalosti“, jelikož krajský úřad opomněl do výroku uvést formu zavinění. Ve zbytku rozhodnutí krajského úřadu potvrdil.

[3] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Brně. Krajský soud nadepsaným rozsudkem rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Shledal důvodnou námitku žalobce, že použitý měřicí přístroj AVL byl schválený zkušebnou TÜV Süd Czech, kterou pověřil žalovaný. Správní orgány se nevypořádaly s námitkou žalobce, který tvrdil, že pokud přístroj schválil žalovaný pro provoz, nemůže namítat, že se žalobce dopustil protiprávního jednání, jestliže tento přístroj používal v souladu se schválenou metodikou. Krajský soud k tomuto dodal, že ani na straně správních orgánů nepanovala jistota, jak přesně pracovat s tolerancí přístroje. Argumentace žalovaného v jeho rozhodnutí není dostatečná. Žalovaný má s odkazem na přesná ustanovení dalších předpisů jasně vysvětlit, jakou konkrétní povinnost žalobce porušil. Žalovaný se sice ve svém rozhodnutí pokusil vyvrátit argumentaci žalobce, jeho reakce je spíše obecným názorem bez opory o odpovídající zdroje. Žalovaný se nezabýval ani námitkou žalobce, že do protokolu nemohl zasahovat, jinak by tím mohl spáchat trestný čin. Žalovaný tuto argumentaci označil jen obecně za absurdní a vyčetl žalobci, že do protokolů nezasáhl. Namísto toho měl přesvědčivě zdůvodnit, jak přesně si možný zásah žalobce do protokolu představuje a o jaká ustanovení relevantních předpisů tuto možnost opírá. Argumentace správních orgánů měla být doplněna o potřebné podklady odborné povahy, které vyvracejí výše uvedené pochybnosti.

[4] Druhý důvod pro zrušení rozhodnutí žalovaného představuje nepřihlédnutí k relevantní správní praxi a nevypořádání se s obdobným případem. Žalovaný nepostupoval v souladu s § 2 odst. 4 správního řádu, když nepřihlédl k žalobcem přiloženému rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 15. 4. 2025, č. j. KUJCK 48291/2025. Uvedené rozhodnutí se přitom týkalo stejného skutkového stavu ve stejném časovém období. Žalovaný se měl alespoň stručně vypořádat s tím, v čem spatřuje odlišnosti s projednávaným případem, nebo proč se rozhodl od tohoto posouzení odchýlit, žalovaný však nic z toho neučinil. Ostatní žalobní námitky žalobce shledal krajský soud nedůvodnými.

[5] Žalovaný (dále též „stěžovatel“) napadl výše označený rozsudek krajského soudu kasační stížností. Namítá, že krajský soud nesprávně spojil otázku schválení měřicího přístroje s odpovědností kontrolního technika za vyhodnocení výsledků měření emisí. Schválení přístroje nevylučuje možnost pochybení technika, který měl při hodnocení výsledků zohlednit, že zaznamenané přeběhové otáčky se nacházely mimo stanovené otáčkové pásmo, a tuto skutečnost vyhodnotit jako závadu. Vyžádání odborného stanoviska od ústředního správního úřadu nesvědčí o absenci ustáleného názoru správních orgánů. Skutečnost, že si správní orgán vyžádal odborné stanovisko k technické otázce měření emisí, takový závěr neodůvodňuje. Rozhodnutí jiných správních orgánů, na která žalobce odkazoval, byla vydána v odlišných řízeních s jinými účastníky, a proto nejsou pro projednávanou věc relevantní ani závazná. Odvolací orgán není povinen posuzovat jejich zákonnost či věcnou správnost a nelze z nich bez dalšího dovozovat existenci ustálené správní praxe ani legitimního očekávání účastníků řízení. Navíc, na usnesení Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 31. 10. 2025, č. j. KUPA-9235/2025-6, poukázal žalobce až v žalobě.

[6] Žalobce ve vyjádření uvedl, že stěžovatel se snaží až v kasační stížnosti doplnit skutkové a právní úvahy, které měly být obsaženy již ve správním rozhodnutí. Správní orgány dostatečně nevysvětlily mechanismus tvrzeného porušení povinností, a proto nebylo možné uznat jej vinným; nedostatky odůvodnění přitom nelze napravovat až v soudním řízení. Rozhodnutí předložená z jiných správních řízení dokládají, že tyto případy byly posuzovány odlišně. Správní orgán se podle něj měl s touto námitkou věcně vypořádat. Uvedená rozhodnutí krajských úřadů podle žalobce zpochybňují tvrzení, že výklad zastávaný stěžovatelem byl v rozhodné době jednoznačný, jednotný a předvídatelný.

[7] V doplnění kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že žalobce jako kontrolní technik vykonává veřejnou správu a lze na něj klást zvýšené nároky. Jednotlivá rozhodnutí vydaná v jiných věcech sama o sobě nevytváří ustálenou a dlouhodobou správní praxi způsobilou založit legitimní očekávání adresátů veřejné správy.

[8] Žalobce v doplňujícím vyjádření k tvrzení stěžovatele, že tolerance je relevantní jen při schválení nebo kalibraci přístroje, nikoliv při hodnocení jednotlivého měření, reagoval, že uvedené mělo být v jeho rozhodnutí odborně vysvětleno.

[9] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a za stěžovatele v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. jedná zaměstnankyně s vysokoškolským právnickým vzděláním.

[10] Před zahájením meritorního přezkumu věci se však Nejvyšší správní soud musel zabývat otázkou přijatelnosti kasační stížnosti. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud odmítne kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, což je i tato věc, pokud tato stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.

[11] Vymezením institutu nepřijatelnosti a výkladem konceptu přesahu vlastních zájmů stěžovatele se Nejvyšší správní soud podrobně zabýval v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, na které nyní pro stručnost odkazuje. V posuzovaném případě Nejvyšší správní soud přesah vlastních zájmů stěžovatele ve smyslu uvedené judikatury neshledal, a kasační stížnost je proto ve smyslu § 104a s. ř. s. nepřijatelná.

[12] K povinnostem správních orgánů při rozhodování o přestupku rozšířený senát NSS ve svém usnesení ze dne 14. 1. 2014, čj. 5 As 126/2011-68, č. 3014/2014 Sb. NSS, bod 22, uvedl: „Uvede-li obviněný v řízení tvrzení ke skutkovým okolnostem případu a navrhne k jejich prokázání důkazy, je správní orgán povinen se řádně vypořádat jak s těmito tvrzeními, tak i s nabízenými důkazy. To samozřejmě neznamená, že musí všechna tvrzení prověřit a nabízené důkazy provést. Pokud to však neučiní, musí svůj závěr přezkoumatelným způsobem vysvětlit. V řízení o přestupku přece postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o přestupku (§ 3 správního řádu).“ Povinností stěžovatele tedy bylo, aby v návaznosti na obhajobu žalobce přesvědčivě vysvětlil a prokázal, jakou právní povinnost žalobce porušil. Stěžovatel ve svém rozhodnutí však pouze povšechně popisuje, jak by měl kontrolní technik vyhodnotit výsledky naměřené měřicím přístrojem. Tuto část odůvodnění neopírá o žádné podklady, zejména o přesné odkazy na ustanovení právních předpisů nebo metodiky stěžovatele. Krajský soud tak správně vyhodnotil odůvodnění stěžovatele jako nedostatečné, neboť nejde o vypořádání odvolací argumentace.

[13] Nejvyšší správní soud opakovaně judikoval, že chybějící důvody rozhodnutí nelze doplňovat teprve v soudním řízení správním, a to např. ve vyjádření k žalobě, resp. v kasační stížnosti. Účelem správního soudnictví není dát správnímu orgánu možnost doplnit důvody, pro které nevyhověl odvolání účastníka řízení. Tyto důvody mají být obsaženy již v rozhodnutí o odvolání. Pokud tam obsaženy nejsou, je dán důvod ke zrušení odvolacího rozhodnutí (k tomu srov. rozsudky NSS ze dne 18. 9. 2003, č. j. 1 A 629/2002-25, ze dne 23. 7. 2008, č. j. 3 As 51/2007-84, ze dne 23. 7. 2009, č. j. 9 As 71/2008-109, ze dne 30. 6. 2017, č. j. 7 Ads 149/2017-18 atd.). Stěžovatel až v kasační stížnosti podrobně s odkazy na vyhlášku o technických prohlídkách vozidel a na metodický postup odůvodňuje, jaké právní povinnosti měl žalobce údajně porušit, to však nemůže zhojit vady rozhodnutí vydaného ve správním řízení.

[14] Krajský soud nedovodil nejednoznačnost právní úpravy ani absenci právního názoru správního orgánu, jak se snaží dovozovat stěžovatel. Krajský soud pouze v souvislosti s tím, že stěžovateli vytkl absenci přesvědčivého odůvodnění jeho rozhodnutí, dále poukázal na to, že ze správního spisu vyplývá, že ani krajský úřad neměl jistotu, jak situace správně řešit, když se stěžovatele dotazoval, jak pracovat s tolerancemi při přístrojovém měření.

[15] Krajský soud postupoval správně, když shledal nepřihlédnutí k relevantní správní praxi ze strany stěžovatele za jeden z důvodů pro zrušení rozhodnutí stěžovatele. Nejvyšší správní soud opakovaně uvedl, že nevypořádání podstatných odvolacích námitek zakládá nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nedostatek důvodů (srov. rozsudek NSS ze dne 19. 12. 2008, č. j. 8 Afs 66/2008-71). Tvrdil-li žalobce v odvolacím řízení, že z jím označeného rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje vyplývá, že skutek, který mu je kladen za vinu, není přestupkem, měl stěžovatel tuto námitku vypořádat.

[16] V odvolacím řízení nebylo úkolem stěžovatele přezkoumávat zákonnost a správnost rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, na které žalobce poukazoval. Stěžovatel se měl vypořádat s odvolací námitkou žalobce a vysvětlit, proč závěry uvedené v tomto rozhodnutí nejsou použitelné i v nyní posuzované věci či v čem se skutkové či právní okolnosti obou případů liší (popř. též v čem je názor vyjádřený v rozhodnutí nezákonný). To ale neučinil, čímž zatížil rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. Krajský soud v této souvislosti vůbec neposuzoval, zdali výše uvedená rozhodnutí vytvářejí správní praxi způsobilou založit legitimní očekávání adresátů veřejné správy, ale to, že stěžovatel nevypořádal námitku žalobce, který se poukazem na rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje domáhal toho, aby jeho případ byl posouzen stejně.

[17] Je sice pravdou, že na rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje poukázal žalobce až v žalobě, a proto se k němu stěžovatel nemohl v rámci odůvodnění svého rozhodnutí vyjádřit. Tuto skutečnost ovšem krajský soud nepovažoval za pochybení stěžovatele, pouze poukázal na existenci rozhodnutí, ve kterém dospěl Krajský úřad Pardubického kraje k podobným závěrům jako Krajský úřad Jihočeského kraje.

[18] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Nejvyšší správní soud proto nepřistoupil k meritornímu přezkumu kasační stížnosti a dle § 104a odst. 1 s. ř. s. ji odmítl pro nepřijatelnost.

[19] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl NSS podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS, body 51-53). Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobce představuje odměna a náhrada hotových výdajů jeho zástupce. Odměna zástupce za dva úkony právní služby (vyjádření ke kasační stížnosti a k jejímu doplnění) je stanovená podle § 7 ve spojení s § 9 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025, tj. 2 x 4.620 Kč, tedy celkem 9.240 Kč. Dále má žalobce právo na náhradu hotových výdajů svého zástupce za tyto úkony v celkové výši 900 Kč dle § 13 odst. 4 cit. vyhlášky. Protože je zástupce žalobce plátcem DPH, zvyšuje se jeho odměna a náhrada hotových výdajů o částku odpovídající této dani (21 %) a celkem činí 12.269,40 Kč. Tuto částku je stěžovatel povinen uhradit žalobci k rukám jeho zástupce do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. listopadu 2026

Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací