Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Usnesení

Spisová značka

4 Azs 163/2026

Téma · generováno AIDoplňková ochrana před násilím soukromých věřitelů

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 27. 10. 2026Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: KOCOUREK TomášECLI:CZ:NSS:2026:4.Azs.163.2026.29
Další údaje
Předmět řízení: Azyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku

Shrnutí · generováno AI

Žadatel o mezinárodní ochranu tvrdil, že mu ve Vietnamu hrozí násilí kvůli dluhům u věřitelů. NSS uzavřel, že neprokázal aktuální nebezpečí ani konkrétní důvody, proč by nemohl využít ochranu vietnamských orgánů. Kasační stížnost proto odmítl jako nepřijatelnou.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Pro doplňkovou ochranu podle § 14a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, musí žadatel doložit důvodné obavy ze skutečného nebezpečí vážné újmy a nedostupnost či neúčinnost ochrany orgánů země původu. Násilí soukromých věřitelů může vážnou újmu představovat, avšak obecná nedůvěra ve vietnamské orgány bez individualizovaných okolností dostupnost ochrany nevyvrací. Kasační stížnost proto nepřesáhla vlastní zájmy stěžovatele a byla podle § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítnuta.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (2)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Pokud závěr o dostupnosti ochrany vyplývá z relevantních informací o zemi původu, nelze jej zpochybnit pouze obecnou nedůvěrou ke státním orgánům. Žadatel musí uvést, o jaké konkrétní okolnosti svou nedůvěru opírá.
    Zobrazit v textu
  • Ze shora uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost podmínky přijatelnosti nesplňuje, a proto ji podle § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: V. L. P., zast. Mgr. Vratislavem Polkou, advokátem, se sídlem [adresa] Ústi nad Labem, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2026, č. j. OAM-45/ZA-ZA12-HA13-2026, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 4. 8. 2026, č. j. 73 Az 3/2026-20,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Přehled dosavadního řízení

[1] Žalobce, státní příslušník Vietnamské socialistické republiky (dále jen „Vietnam“), podal dne 12. 1. 2026 žádost o udělení mezinárodní ochrany (dále jen „žádost“). Uvedl, že se do Vietnamu obává vrátit kvůli nesplaceným dluhům. Peníze si půjčil od jednoho známého a dvou lichvářů za účelem podnikání. Dluh včetně úroků dosahuje přibližně 4 milionů Kč. Poté, co přestal splácet a přijímat telefonáty od věřitelů, jej věřitelé hledali u jeho rodičů. Rodičům sdělili, že pokud žalobce nezaplatí, zbijí jej nebo ohrozí jeho život. To se stalo v roce 2019. Na vietnamské státní orgány se neobrátil, neboť policie nemůže zajistit jeho ochranu nepřetržitě. Jiné potíže ve vlasti neměl. Uvedl také, že si přeje zůstat v České republice se svou přítelkyní. O mezinárodní ochranu požádal až po vydání rozhodnutí o správním vyhoštění.

[2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 3. 2026, č. j. OAM-45/ZA-ZA12-HA13-2026 (dále jen „napadené rozhodnutí“), neudělil žalobci mezinárodní ochranu.

[3] Žalobce brojil proti napadenému rozhodnutí žalobou. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „krajský soud“) žalobu zamítl rozsudkem ze dne 4. 8. 2026, č. j. 73 Az 3/2026-20. Napadené rozhodnutí považoval za přezkoumatelné a ztotožnil se s žalovaným, že žalobcovy potíže s věřiteli nepředstavují důvod pro udělení azylu. Neshledal ani aktuální, individuální a reálné nebezpečí vážné újmy. Poukázal na rozpory ve výpovědích žalobce ohledně doby vzniku půjček a jeho pobytů ve Vietnamu. Žalobce nejprve uváděl, že si půjčky sjednal na přelomu let 2017 a 2018, následně jejich vznik spojoval s cestami do Vietnamu v roce 2019 (které však předtím nezmínil). Krajský soud dále zohlednil žalobcovy bezproblémové pobyty ve Vietnamu v letech 2019 a 2020 a skutečnost, že žalobce neuvedl žádné další konkrétní výhrůžky ani pokusy věřitelů jej dohledat po první polovině roku 2019. Věřitelé v minulosti vyvíjeli na žalobce nátlak prostřednictvím jeho rodičů, které navštívili v jejich bydlišti. Přestože rodiče nadále bydlí na stejné adrese, žalobce neuvedl, že by jej věřitelé znovu hledali u rodičů nebo se jej pokusili kontaktovat. Tyto okolnosti ve svém souhrnu oslabovaly věrohodnost tvrzení žalobce, a především závěr o aktuálním nebezpečí vážné újmy při návratu.

[4] Krajský soud rovněž přisvědčil závěru žalovaného o dostupnosti státní ochrany v zemi původu. Žalobce se nikdy neobrátil na vietnamské orgány s žádostí o ochranu a neuvedl konkrétní okolnosti svědčící o její nedostupnosti či neúčinnosti. Žalovaný vycházel z informace Ministerstva zahraničních věcí (dále jen „MZV“), podle níž Vietnam postihuje nelegální půjčky a lichvu občanskoprávními i trestněprávními prostředky. Zároveň příjemce takové půjčky není za její uzavření postihován. Krajský soud připustil, že samotná existence právní úpravy nemusí postačovat. Žalobce však nepřednesl individualizované okolnosti zpochybňující praktickou dostupnost a účinnost ochrany v jeho věci.

[5] Krajský soud konečně uvedl, že podání žádosti až po rozhodnutí o správním vyhoštění ani zájem o legalizaci pobytu samy o sobě nevylučují poskytnutí mezinárodní ochrany. V souvislosti s rozpory ve výpovědi, bezproblémovými návraty do Vietnamu a dlouhodobou absencí konkrétních hrozeb však pozdní podání žádosti a zájem o legalizaci pobytu podporovaly závěr žalovaného, že žalobci nehrozí reálné nebezpečí vážné újmy.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní

[6] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Navrhl, aby Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) zrušil rozsudek krajského soudu i napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

[7] Přijatelnost kasační stížnosti stěžovatel spatřuje v zásadním pochybení krajského soudu při uplatnění pravidel dokazování a posouzení dostupnosti státní ochrany. Krajský soud zaměnil povinnost žadatele popsat osobní ohrožení s povinností prokázat nefunkčnost ochranných mechanismů země původu. Stěžovatel připustil, že otázkou ochrany vietnamských dlužníků se NSS již zabýval. Judikatura NSS však nezakládá nevyvratitelnou domněnku, že si správní orgány opatřily dostatek podkladů o Vietnamu v každém dalším řízení.

[8] Stěžovatel namítl, že informace o právním postihu lichvy a možnosti obrátit se na státní orgány neprokazují dostupnost účinné ochrany před fyzickým násilím. Civilní prostředky obrany proti lichvářskému závazku řeší jinou otázku než včasnou ochranu osoby, které věřitelé vyhrožují fyzickým násilím. Stěžovatel přitom uvedl konkrétní okolnosti půjček, návštěvu věřitelů u jeho rodičů i obsah výhrůžek. Žalovaný proto měl opatřit informace o praktickém postupu státních orgánů při oznámení takových výhrůžek a o ochraně oznamovatele. Dostatečnost podkladů nelze odvozovat od skutečnosti, že stěžovatel nedoložil korupční propojení věřitelů s policií.

[9] Stěžovatel nezpochybňuje, že se na vietnamské orgány neobrátil a nemá vlastní zkušenost s odmítnutím ochrany. Význam této skutečnosti však lze hodnotit až poté, co je dostatečně prokázáno, že dostupné prostředky jsou skutečně způsobilé zajistit ochranu. Poznámka krajského soudu, že ani česká policie neposkytuje dlužníkům nepřetržitou ochranu, není poznatkem o poměrech ve Vietnamu. Tato země je navíc autokracie, ve které nejsou dodržovány demokratické principy, lidská práva a svobody. Stěžovatel nepožaduje nepřetržitou osobní ochranu, nýbrž posouzení, zda tamní orgány na daný typ hrozby reagují přiměřeně a včas. Z rozsudku není zřejmé, které konkrétní poznatky o praktickém fungování ochrany krajský soud považoval za dostačující.

[10] Stěžovatel dále zpochybnil závěr o absenci aktuálního a skutečného nebezpečí vážné újmy. Rozpory v časovém zařazení půjček bez dalšího nezpochybňují samotnou existenci dluhu a výhrůžek. Z rozsudku není zřejmé, kterým skutečnostem krajský soud neuvěřil a které přijal pro následné hodnocení rizika. Pokud připustil, že si stěžovatel půjčil finanční prostředky od lichvářů až během druhé návštěvy Vietnamu v roce 2019, nemohl všechny pobyty v tomto roce hodnotit jako pobyty následující po vzniku dluhů a výhrůžkách.

[11] Bezproblémový pobyt ve Vietnamu od března do července 2020 stěžovatel nepopírá. Krajský soud však měl zohlednit, že tehdy pobýval u manželky a jejích rodičů, zatímco věřitelé jej hledali u jeho vlastních rodičů. Krajský soud nevysvětlil, zda tento pobyt svědčí o zániku zájmu věřitelů, nebo zda se věřitelé o pobytu vůbec nedozvěděli. Stěžovatel netvrdí, že se skrýval, nýbrž vytýká nedostatečné vyhodnocení uvedených okolností. Ani bezpečí jeho rodičů samo o sobě neprokazuje bezpečí stěžovatele, neboť výhrůžky směřovaly především vůči němu. Krajský soud měl posoudit význam přerušení kontaktu s věřiteli a přetrvávajícího nesplaceného dluhu. Dostatečné zjištění skutkových okolností přitom nelze nahradit poukazem na pozdní podání žádosti a zájmem o legalizaci pobytu.

[12] Stěžovatel namítl také nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu. Není zřejmé, zda krajský soud neuvěřil tvrzením o výhrůžkách, nebo je pokládal za pravdivé, avšak již neaktuální. Nepřezkoumatelnost spatřuje též ve skutečnosti, že krajský soud neuvedl, z jakých konkrétních poznatků o praktické účinnosti státní ochrany vycházel. Stěžovatel přitom v žalobě namítal, že si žalovaný neopatřil dostatek podkladů podporujících závěr o dostupnosti ochrany.

[13] Žalovaný ve vyjádření zdůraznil rozpory ve výpovědi stěžovatele a ztotožnil se se závěry krajského soudu. Argumentaci týkající se vazeb věřitelů na policii považoval za nepřípustné rozšíření stěžovatelova azylového příběhu.

III. Posouzení kasační stížnosti

[14] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná. Vzhledem k tomu, že v předcházejícím soudním řízení rozhodoval specializovaný samosoudce, musí NSS dle § 104a odst. 1 s. ř. s. posoudit, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a je tedy přijatelná. Kasační stížnost je přijatelná mimo jiné tehdy, pokud se krajský soud dopustí zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. NSS se v rámci této kategorie přijatelnosti nezabývá každým pochybením krajského soudu, nýbrž jen takovým, u něhož lze důvodně předpokládat, že nebýt tohoto pochybení, mohlo by být rozhodnutí ve věci samé odlišné (viz usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, a jeho rozsudek ze dne 29. 3. 2007, č. j. 2 Azs 137/2006-67, č. 1219/2007 Sb. NSS).

[15] NSS se zabýval tvrzenou nepřezkoumatelností rozsudku krajského soudu. Rozsudek krajského soudu netrpí vadou nesrozumitelnosti ani nedostatku důvodů ve smyslu ustálené judikatury NSS (viz např. rozsudky ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 31. 1. 2008, č. j. 4 Azs 94/2007-107, nebo ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008-76). Rozsudek krajského soudu je srozumitelný a opřený o dostatek důvodů, z nichž je zřejmé, proč byla žaloba zamítnuta. Krajský soud náležitě vypořádal žalobní body, své závěry odůvodnil a relevantně argumentoval s uvedením skutkových a právních důvodů. Z odůvodnění jeho rozsudku je zřejmé, že krajský soud nepovažoval za doložené aktuální a skutečné nebezpečí vážné újmy a současně přisvědčil závěru žalovaného o dostupnosti ochrany v zemi původu. V bodech 20 a 21 rozsudku vysvětlil, jaký význam přikládá rozporům ve výpovědi, bezproblémovým pobytům ve Vietnamu a absenci dalších výhrůžek ze strany věřitelů. Přestože se vyjádřil také k věrohodnosti tvrzení stěžovatele, jeho závěr nespočívá pouze v odmítnutí pravdivosti tvrzeného azylového příběhu. Z odůvodnění rozsudku lze seznat, že ani popsané výhrůžky ve spojení s ostatními okolnostmi podle krajského soudu nesvědčí o aktuálním nebezpečí vážné újmy. V bodech 22 a 23 krajský soud vysvětlil, proč považoval podklady týkající se dostupnosti státní ochrany ve Vietnamu za dostatečné.

[16] Stěžovatel namítl zejména nesprávné posouzení splnění podmínek pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026. NSS se ztotožňuje se stěžovatelem, že násilí ze strany soukromých věřitelů může dosahovat intenzity vážné újmy ve smyslu citovaného ustanovení. Pro udělení doplňkové ochrany však musí být dány důvodné obavy, že žadateli při návratu do země původu hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy a že mu tamní orgány nejsou schopny nebo ochotny poskytnout účinnou ochranu (viz např. rozsudky NSS ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006-82, nebo ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008-70, č. 1749/2009 Sb. NSS).

[17] Břemeno tvrzení v řízení o udělení mezinárodní ochrany nese žadatel, zatímco důkazní břemeno je rozloženo mezi něj a žalovaného. Stěžovatel je povinen konkrétně popsat okolnosti, z nichž dovozuje své obavy z návratu, a doložit je důkazy, které může s ohledem na svou situaci předložit. Žalovaný musí stěžovateli umožnit tyto okolnosti dostatečně objasnit a sám obstarat potřebné podklady o zemi původu. Pokud stěžovatel tvrdí, že mu hrozí násilné jednání ze strany soukromých věřitelů, je na něm, aby popsal konkrétní hrozby a případné osobní zkušenosti či jiné okolnosti, pro které považuje státní ochranu za nedostupnou nebo neúčinnou. Žalovaný je povinen opatřit podklady umožňující posoudit reálnost tvrzeného nebezpečí a praktickou dostupnost a účinnost ochrany před takovým jednáním (viz rozsudek NSS ze dne 29. 9. 2026, č. j. 5 Azs 162/2025-58, nebo usnesení NSS ze dne 31. 3. 2026, č. j. 7 Azs 6/2026-32).

[18] NSS se ve své judikatuře již opakovaně zabýval tím, zda nebezpečí hrozící od soukromých věřitelů může odůvodnit udělení mezinárodní ochrany, a to i přímo ve vztahu k vietnamským dlužníkům (viz např. usnesení ze dne 6. 1. 2022, č. j. 5 Azs 61/2020-30, ze dne 25. 9. 2023, č. j. 5 Azs 99/2023-31, nebo ze dne 19. 10. 2023, č. j. 10 Azs 219/2023-32). Dospěl k závěru, že podle informací o zemi původu se oběti lichvy mohou ve Vietnamu reálně domoci ochrany u policie a dalších státních orgánů, a to i před násilným jednáním ze strany věřitelů (viz usnesení NSS ze dne 17. 7. 2024, č. j. 1 Azs 130/2024-35, č. j. 5 Azs 99/2023-31, nebo ze dne 28. 3. 2024, č. j. 2 Azs 305/2023-32). Samotná rozšířenost lichvy a zadlužení obyvatelstva z nelegálních půjček bez dalších okolností neodůvodňuje udělení mezinárodní ochrany (viz usnesení ze dne 17. 6. 2025, č. j. 2 Azs 104/2025-44). Tyto závěry nevylučují, že konkrétní výhrůžky či násilí mohou představovat důvod pro udělení mezinárodní ochrany a nezbavují žalovaného povinnosti posoudit konkrétní žádost na základě aktuálních a relevantních informací o zemi původu. Pro posouzení splnění podmínek pro udělení doplňkové ochrany zůstává rozhodující reálné nebezpečí vážné újmy, jakož i dostupnost a účinnost státní ochrany (viz např. usnesení NSS č. j. 5 Azs 61/2020-30).

[19] Krajský soud se od těchto východisek neodchýlil. Žalovaný opatřil informaci MZV ze dne 26. 1. 2026 o půjčkách, úvěrech a lichvě ve Vietnamu. Podle této informace jsou nelegální půjčky a lichva ve Vietnamu postihovány a jejich příjemce má možnost obrátit se na policii, státní zastupitelství či soud. Stěžovateli lze přisvědčit, že možnost bránit se proti lichvářskému závazku soukromoprávními prostředky sama o sobě nezaručuje účinnou ochranu před násilným jednáním věřitelů. Uvedená informace MZV se však neomezovala na civilní prostředky, nýbrž zahrnovala také trestněprávní rovinu a možnosti obrátit se na orgány činné v trestním řízení. Stěžovatel neuvedl konkrétní zkušenost s odmítnutím ochrany ani okolnosti nasvědčující tomu, že by mu v přístupu k ní něco bránilo. Údaje o počtu půjček, úrocích, výši dluhu a obsahu výhrůžek konkretizují jeho obavy z věřitelů, samy však nezpochybňují dostupnost a účinnost státní ochrany. Pokud krajský soud za těchto okolností nepovažoval za nezbytné doplnit další podklady, neodchýlil se od citované judikatury, a nedopustil se tak zásadního pochybení, které by zakládalo přijatelnost kasační stížnosti.

[20] Ani obecný poukaz stěžovatele na autoritářský charakter vietnamského režimu nevysvětluje, proč by v jeho případě nebyly státní orgány schopny či ochotny zasáhnout proti násilnému vymáhání dluhu. NSS již dříve uvedl, že při hodnocení dostupnosti ochrany nelze z politického charakteru vietnamského režimu a porušování práv jeho odpůrců automaticky dovozovat neschopnost či neochotu státních orgánů potírat běžnou kriminalitu (viz usnesení NSS č. j. 5 Azs 99/2023-31 nebo č. j. 5 Azs 61/2020-30). Totéž platí pro obecný poukaz na korupci ve Vietnamu. Pokud závěr o dostupnosti ochrany vyplývá z relevantních informací o zemi původu, nelze jej zpochybnit pouze obecnou nedůvěrou ke státním orgánům. Žadatel musí uvést, o jaké konkrétní okolnosti svou nedůvěru opírá. Nemusí prokazovat konkrétní případ úplatkářství ani mít předchozí zkušenost s odmítnutím pomoci, pokud důvodnost jeho nedůvěry vyplývá z jiných okolností nebo z informací o zemi původu (viz usnesení NSS č. j. 5 Azs 61/2020-30). V posuzované věci stěžovatel takové okolnosti neuvedl ani nevyplynuly ze shromážděných podkladů. Svou neochotu obrátit se na policii ve správním řízení vysvětloval tím, že jej nemůže chránit nepřetržitě. Tato obava však sama o sobě nezpochybňuje dostupnost a účinnost ochrany před jednáním věřitelů. Zůstává tak pouze subjektivní nedůvěrou, která však neodůvodňuje rezignaci na využití ochrany v zemi původu (viz usnesení NSS ze dne 25. 7. 2013, č. j. 5 Azs 11/2012-23, ze dne 25. 7. 2025, č. j. 4 Azs 107/2025-25, nebo č. j. 2 Azs 104/2025-44).

[21] Stěžovatel namítl, že judikatura vztahující se k dlužníkům pocházejícím z Vietnamu nezbavovala krajský soud povinnosti posoudit, zda žalovaný shromáždil dostatečné podklady pro rozhodnutí. S tím se NSS ztotožňuje. Krajský soud však této povinnosti dostál a na judikaturu odkázal pouze na podporu vlastních úvah. V bodech 22 a 23 svého rozsudku vztáhl obsah informace MZV ke konkrétním tvrzením stěžovatele a vysvětlil, proč neshledal nezbytné opatřit další podklady. Zejména zdůraznil, že stěžovatel nepřednesl žádné individualizované okolnosti, které by zpochybňovaly dostupnost a účinnost ochrany v zemi původu.

[22] Stěžovatel upozorňuje na nepřesnost uvedenou v bodě 20 rozsudku krajského soudu. Namítl, že pokud si podle jedné verze azylového příběhu půjčil peněžní prostředky až při druhé návštěvě Vietnamu v roce 2019, nelze dřívější pobyty hodnotit jako skutečnost podporující závěr o jeho bezpečí. K tomu NSS uvádí, že tato námitka nezpochybňuje význam jeho dalšího pobytu, který proběhl od března do července 2020. Ten následoval po vzniku dluhů i podle pozdější časové verze a stěžovatel výslovně připouští, že při něm neměl žádné potíže. Jinými slovy, i pokud by NSS přijal pozdější tvrzení stěžovatele, že si finanční prostředky půjčil až v roce 2019, nic to nemění na závěru krajského soudu o významu následného bezproblémového pobytu v zemi původu v roce 2020.

[23] Skutečnost, že při pobytu ve Vietnamu pobýval u manželky a jejích rodičů, zatímco věřitelé jej dříve hledali u jeho vlastních rodičů, význam tohoto pobytu pro posouzení aktuálnosti nebezpečí nevylučuje. Bezproblémový pobyt sice sám o sobě neprokazuje, že věřitelé o návratu věděli nebo že od vymáhání dluhu upustili. Krajský soud jej však nehodnotil izolovaně jako okolnost, která by vylučovala jakékoli budoucí nebezpečí. Stěžovatel neuvedl žádné další konkrétní výhrůžky, útoky ani pokusy věřitelů jej dohledat po první polovině roku 2019. Několikaměsíční pobyt bez potíží tak hodnotil v souvislosti s dlouhodobou absencí dalších projevů zájmu věřitelů o osobu stěžovatele. Stěžovatel navíc netvrdí, že by se při pobytu v roce 2020 skrýval nebo činil jiná opatření k odvrácení nebezpečí. Krajský soud proto hodnotil tyto okolnosti ve vzájemné souvislosti jako skutečnosti oslabující závěr, že někdejší výhrůžky nadále představují reálné nebezpečí vážné újmy.

[24] Obdobně je třeba chápat poukaz na další pobyt rodičů stěžovatele na stejné adrese (kde v době podání žádosti bydlely i jeho děti). Jejich bezpečí samo o sobě nezaručuje bezpečí stěžovatele, proti němuž měly výhrůžky směřovat. Podstatné je to, že právě prostřednictvím rodičů jej věřitelé dříve kontaktovali a vyvíjeli na něj nátlak. Stěžovatel nepopisuje, že by v tomto jednání pokračovali, přestože rodiče nezměnili své bydliště. Přerušení přímého kontaktu s věřiteli tedy samo nevysvětluje dlouhodobou absenci dalších tvrzených projevů jejich zájmu. Krajský soud tak nevycházel z předpokladu, že by bezpečí příbuzných automaticky znamenalo bezpečí stěžovatele, nýbrž z absence pokračujícího nátlaku prostřednictvím osob, u nichž jej věřitelé již dříve hledali.

[25] Pro neudělení mezinárodní ochrany a zamítnutí žaloby nebylo nezbytné uzavřít, že stěžovatelův azylový příběh je jako celek nevěrohodný. Krajský soud nezaložil své závěry pouze na pochybnostech o věrohodnosti tvrzení stěžovatele (např. s ohledem na rozpory v datování půjček), ale také na jeho bezproblémovém pobytu ve Vietnamu, dlouhodobé absenci dalších výhrůžek či pokusů věřitelů jej dohledat a dostupnosti účinné ochrany v zemi původu. Pouze podpůrný význam přisoudil také podání žádosti až po vydání rozhodnutí o správním vyhoštění a zájmu stěžovatele o legalizaci pobytu. Výslovně přitom připustil, že tyto okolnosti samy o sobě nevylučují udělení mezinárodní ochrany. Závěry krajského soudu se opírají o konkrétní okolnosti týkající se skutečného nebezpečí vážné újmy a dostupnosti státní ochrany, nikoli pouze o motivaci k podání žádosti. Ani tyto námitky proto nevedou k závěru, že by krajský soud nerespektoval judikaturu nebo se dopustil zásadního pochybení.

IV. Závěr a náklady řízení

[26] Ze shora uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost podmínky přijatelnosti nesplňuje, a proto ji podle § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.

[27] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti NSS rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. K odmítnutí pro nepřijatelnost dochází na základě zjednodušeného věcného posouzení případu (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS), a proto je namístě rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle úspěchu ve věci. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné činnosti.

[28] Vzhledem k tomu, že NSS rozhodl bezodkladně o samotné kasační stížnosti, nerozhodoval již samostatně o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, jenž ostatně v rozporu s § 33n zákona o azylu nebyl podán společně s kasační stížností.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. října 2026

Mgr. Tomáš Kocourek
předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací