5 Ads 111/2026

Plný text

5 Ads 111/2026 - 42
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: M. J., zastoupen JUDr. Ing. Pavlem Cinkem, LL.M., MBA, advokátem, se sídlem [adresa] proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem [adresa] Praha, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2026, č. j. 22 Ad 23/2025159,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 8. 2025, č. j. X (dále také jen ,,napadené rozhodnutí‘‘); tímto rozhodnutím byly zamítnuty námitky stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 27. 3. 2025, č. j. X.

[2] Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná zamítla žádost stěžovatele o invalidní důchod pro nesplnění podmínek daných § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Vycházela přitom z posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen ,,IPZS‘‘) Prostějov ze dne 17. 3. 2025, který jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele určil postižení srdce a oběhové soustavy podle kap. IX, oddílu A, položky 6a přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity); míru poklesu pracovní schopnosti stanovil na 10 %. Stěžovatel proto nebyl uznán invalidním.

[3] Stěžovatel proti tomuto rozhodnutí podal námitky. V rámci námitkového řízení bylo provedeno další posouzení stavu stěžovatele. Žalovaná vycházela z posudku posudkové lékařky IPZS Hradec Králové ze dne 18. 8. 2025, dle něhož byl stav stěžovatele hodnocen shodně dle kapitoly IX, oddílu A, položky 6a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s poklesem pracovních schopností stěžovatele o 10 % (neodpovídající uznání invalidity). Na základě toho byly námitky stěžovatele zamítnuty a prvostupňové správní rozhodnutí potvrzeno.

[4] Stěžovatel brojil proti rozhodnutí žalované o námitkách žalobou, v níž namítal především nesprávně nesprávné hodnocení jeho zdravotního stavu a míry poklesu jeho pracovních schopností. Stěžovatel uvedl, že zdravotními obtížemi trpí již několik let a od roku 2022 není schopen pracovat. Má aneuryzma aorty, která mu byla nahrazena protézou; následně utrpěl rupturu tepny pod touto protézou. Dále trpí ischemickou chorobou srdeční, polytopním vertebrogenním algickým syndromem páteře a obezitou III. stupně. Nezvládá ani lehkou zátěž a potíže mu činí rovněž běžné denní úkoly. Z těchto důvodů nemůže vykonávat žádnou výdělečnou činnost. Stěžovatel namítal, že navzdory dodržování veškerých lékařských doporučení a předepsané medikace se jeho zdravotní stav doložený obsáhlými lékařskými zprávami nezlepšuje. Žalovaná podle něj nesprávně vycházela pouze z posudků o invaliditě a nezohlednila jeho skutečný zdravotní stav, který měl být podřazen pod kapitolu IX, oddíl A, položku 6b či 6c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a míra poklesu jeho pracovní schopnosti měla být navýšena z důvodu souběhu více zdravotních postižení.

[5] Krajský soud žalobu podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl jako nedůvodnou. Pro účely soudního řízení a řádného posouzení zdravotního stavu stěžovatele nechal krajský soud vypracovat posudek posudkové komice (PK) MPSV Brno ze dne 12. 3. 2026, ev. č. SZ/2025/3411BR19, který byl proveden jako důkaz při ústním jednání soudu dne 28. 4. 2026.

[6] PK MPSV označila za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu postižení srdce a oběhové soustavy. Stěžovateli byla diagnostikována ischemická choroba srdeční a infrarenální aneurysma aorty, pro něž v březnu 2023 podstoupil otevřenou náhradu aorty. Pooperační průběh byl bez komplikací a šest měsíců po operaci jeho stav umožňoval obnovení pracovních aktivit bez omezení. Pozdější vyšetření prokázala dobrou funkci levé komory, bez poruchy její kinetiky, myokardiální jizvy či zátěžově indukované ischemie. Těžký syndrom spánkové apnoe byl stěžovateli diagnostikován až v říjnu 2025, tedy po vydání napadeného rozhodnutí, a byl zaléčen s velmi dobrým účinkem.

[7] Posudková komise podřadila rozhodující zdravotní postižení pod kapitolu IX, oddíl A, položku 6a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, neboť u stěžovatele nebylo prokázáno snížení výkonu při obvyklém tělesném zatížení ani porucha funkce levé komory. Vyšetření NYHA II značí subjektivně udávaný lehký pokles výkonnosti, na němž se podle komise podílí především neléčená nadváha, nikoli srdeční postižení. Neurologické a gastroenterologické obtíže ani ostatní onemocnění nedosahují posudkové významnosti. Obezita nebyla samostatně hodnocena, neboť nebyla doložena obezitologickým vyšetřením ani léčena v odborné ambulanci.

[8] Krajský soud konstatoval, že závěr posudkové komise MPSV je zcela ve shodě s oběma posudky IPZS. Všechna tři posudková hodnocení shodně uzavřela, že stěžovatel sice trpí dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem podle § 26 zákona o důchodovém pojištění, jeho pracovní schopnost však poklesla pouze o 10 %, a proto není invalidní podle § 39 odst. 1 tohoto zákona. Jeho zdravotní postižení bylo shodně podřazeno pod kapitolu IX, oddíl A, položku 6a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, č. 359/2009 Sb., zahrnující stavy po operačních a intervenčních zákrocích na srdci a velkých cévách bez snížení výkonu při obvyklém tělesném zatížení, při úplné korekci vady a dobré funkci levé komory.

[9] Žalobní námitky označil krajský soud za převážně obecné a založené na subjektivním hodnocení závažnosti stěžovatelových zdravotních obtíží. Podřazení zdravotního stavu pod položku 6a, 6b či 6c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity je však dle soudu odbornou otázkou náležející posudkovým lékařům, přičemž samotná existence dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu invaliditu nezakládá.

[10] K námitce, že žalovaná neposoudila skutečný zdravotní stav stěžovatele ani jej osobně nevyšetřila, krajský soud uvedl, že případné nedostatky posouzení IPZS byly v soudním řízení odstraněny komplexním posudkem PK MPSV, která stěžovatele při jednání dne 12. 3. 2026 osobně zhlédla a vyšetřila. Námitku proto shledal bezpředmětnou.

[11] Důvodnou soud s odkazem na judikaturu neshledal ani námitku nesprávného odborného složení PK MPSV z důvodu absence kardiologa či angiologa. Rozhodující je, zda posudek vypracovaný komisí v daném složení je úplný, přesvědčivý a správný; členem komise nemusí být specialista na každé konkrétní zdravotní postižení. Kromě předsedkyně komise, která je posudkovou lékařkou, byl jednání přítomen lékař se specializací v interním lékařství. Tento obor zahrnuje diagnostiku a nechirurgickou léčbu onemocnění vnitřních orgánů, včetně nemocí srdce a cév, přičemž kardiologie a angiologie jsou jeho specializacemi. S ohledem na široké spektrum stěžovatelových obtíží bylo vhodné, aby členem komise byl internista schopný posoudit jeho zdravotní stav komplexně. Komise proto dle soudu zasedala v dostatečném odborném složení.

[12] Krajský soud dále konstatoval, že žádná ze stěžovatelem označených lékařských zpráv nezpochybňuje správnost posudku P. M.. Zpráva Dr. B. ze dne 22. 10. 2024 byla v posudku uvedena pouze ve výčtu dokumentace předložené samotným stěžovatelem. Komise z ní neučinila podrobnější výpis ani o ni neopřela posudkový závěr, takže případná neaktuálnost této zprávy nemohla ovlivnit věcnou správnost posudku. PK MPSV nepřehlédla ani operace stěžovatele ve dnech 9. 3. a 25. 7. 2023. Vycházela z operační a propouštěcí zprávy o otevřené náhradě aorty, po níž nenastaly komplikace a zdravotní stav stěžovatele následně umožňoval obnovení pracovních aktivit bez omezení. Zohlednila rovněž elektivní koronarografii, intervenci v oblasti med LAD a implantaci dvou stentů DES ze dne 25. 7. 2023, po níž byl stěžovatel bez obtíží.

[13] Soud připustil, že posudek se výslovně nevypořádal se zprávou Dr. H. B. ze dne 5. 5. 2023, toto opomenutí však nemohlo ovlivnit jeho správnost. Nejde o zprávu odborného lékaře, nýbrž o dokument Centra sociálního pojištění SCA Aargau vztahující se k práceschopnosti stěžovatele v rámci integračního procesu. Dočasná pracovní neschopnost a invalidita jsou instituty odlišných subsystémů sociálního zabezpečení, které nelze zaměňovat ani vzájemně odvozovat. Ani případné uznání invalidity v zahraničí samo o sobě neprokazuje splnění podmínek pro přiznání invalidního důchodu v České republice. Uvedená zpráva navíc zachycovala stav stěžovatele v průběhu rehabilitace, kdy ještě nebyl ustálený. Předpokládala jeho stabilizaci a nekomplikovaný průběh léčby a připouštěla výkon lehké práce se střídavou zátěží. Její vypovídací hodnota pro posouzení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu proto byla omezená.

[14] Ani ostatní stěžovatelem označené zprávy nezpochybňují závěry posudku. Zpráva MUDr. S. ze dne 7. 11. 2022 byla výslovně uvedena jako podklad a nález aneurysmatu břišní aorty komise nezpochybnila. Zpráva Dr. B. ze dne 10. 1. 2023 nebyla ve spise nalezena; zprávy téže lékařky z jiných dat se opět týkají aneurysmatu před náhradou aorty, které komise zohlednila. Zpráva MUDr. S. ze dne 15. 10. 2024 zachycuje vyšetření po pádu a obsahuje pouze stručný již známý údaj o aneurysmatu bez ruptury. Překlad zprávy MUDr. K. ze dne 19. 11. 2024 i zpráva MUDr. K. ze dne 29. 4. 2025 byly mezi podklady posudku výslovně uvedeny. Zprávy Dr. H. ze dne 21. 8. 2025, Dr. F. ze dne 31. 10. 2025 a Dr. G. ze dne 15. 11. 2025 zachycují stav stěžovatele až po vydání napadeného rozhodnutí dne 20. 8. 2025, a nejsou proto s ohledem na § 75 s. ř. s. pro jeho přezkum rozhodné. Soud stěžovateli připomněl, že případné pozdější zhoršení zdravotního stavu, včetně syndromu spánkové apnoe či dilatace aorty, může uplatnit v nové žádosti o invalidní důchod.

[15] Soud proto neshledal, že by posudek PK MPSV byl v rozporu s doloženou zdravotní dokumentací. Komise se zabývala tvrzenými obtížemi stěžovatele, za rozhodující příčinu jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu označila postižení srdce a oběhové soustavy a ostatní zdravotní komplikace vyhodnotila jako posudkově nevýznamné. Stěžovatel nepředložil konkrétní argumentaci způsobilou tyto závěry důvodně zpochybnit. Konečně, soud nevyhověl ani návrhu na ustanovení znalce z oboru angiologie a vypracování revizního znaleckého posudku. Posudek PK MPSV je úplný, komplexní a přesvědčivý a stěžovatel neuvedl, jakou konkrétní otázku by měl znalec posoudit odlišně; domáhá se pouze jiného výsledku posouzení. Všechna dosavadní posudková hodnocení jsou přitom ve vzájemné shodě, a další dokazování zdravotního stavu by proto dle soudu bylo nadbytečné.

[16] Stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Stěžovatel namítá, že žalovaná ani krajský soud nevycházely z jeho skutečného a aktuálního zdravotního stavu, a nesprávně proto uzavřely, že není invalidní. Uvádí, že od roku 2022 není schopen dlouhodobě pracovat. Trpí aneurysmatem aorty, která byla v březnu 2023 nahrazena protézou, přičemž v červenci 2023 utrpěl rupturu tepny pod protézou, operačně rekonstruovanou v dubnu 2025. Dále trpí ischemickou chorobou srdeční, polytopním vertebrogenním algickým syndromem páteře, obezitou III. stupně a dalšími zdravotními obtížemi. Podle posudkového zhodnocení ze dne 12. 3. 2026 byla jeho ischemická choroba srdeční původně hodnocena stupněm NYHA III a po stabilizaci stupněm NYHA II. Stěžovatel má za to, že již toto onemocnění samo o sobě zakládá pokles pracovní schopnosti v rozsahu odpovídajícím invaliditě.

[17] Stěžovatel shodně jako v žalobě uvádí, že v důsledku svých zdravotních obtíží nezvládá ani lehkou fyzickou zátěž a činí mu potíže rovněž běžné denní úkony, proto není schopen soustavně vykonávat žádnou výdělečnou činnost. Přestože dodržuje léčebný režim a spolupracuje s lékaři i dalšími institucemi, jeho zdravotní stav se podle jeho tvrzení nadále zhoršuje a nelze očekávat jeho zlepšení. Tyto skutečnosti řádně doložil, a proto považuje závěry správního orgánu za rozporné se skutečným stavem věci. Vzhledem k uvedenému stěžovatel navrhl vypracování revizního znaleckého posudku, neboť dosavadní posudkové závěry nebyly založeny na řádném a komplexním vyšetření. Podle stěžovatele přitom již z předložených lékařských zpráv jednoznačně vyplývá, že trpí dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem s poklesem pracovní schopnosti nejméně o 35 %, případně až o 50 %, odpovídající invaliditě I. nebo II. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) a b) zákona o důchodovém pojištění.

[18] Stěžovatel s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2016, č. j. 2 Ads 280/201535, zdůrazňuje, že neúplné a nepřesvědčivé posouzení rozhodujícího zdravotního postižení představuje vadu řízení, která může vést k nesprávnému stanovení míry poklesu pracovní schopnosti a následně i k nesprávnému posouzení podmínek invalidity. Prvostupňové ani navazující rozhodnutí žalované podle stěžovatele rovněž nejsou dostatečně odůvodněna, neboť z nich není patrné, z jakých konkrétních důvodů mu invalidní důchod nebyl přiznán ani na základě jakých podkladů dospěli posudkoví lékaři ke svým závěrům. Krajskému soudu stěžovatel vytýká, že závěry žalované pouze převzal, ačkoli nemají oporu ve spisech nebo jsou s nimi v rozporu; jeho rozsudek je proto podle stěžovatele nezákonný a nepřezkoumatelný, neboť se řádně nevypořádal s doloženým zdravotním stavem ani s vytýkanými vadami správních rozhodnutí. Stěžovatel proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[19] Podle vyjádření žalované ke kasační stížnosti krajský soud návrh stěžovatele na ustanovení znalce z oboru angiologie řádně vypořádal. V bodě 44 rozsudku vysvětlil, že revizní znalecký posudek není potřebný, neboť posudek posudkové komise je dostatečně přesvědčivý a stěžovatel neupřesnil, co má být předmětem dalšího odborného posouzení. Případné nedostatky posudku je podle žalované třeba odstranit především jeho doplněním, případně vyžádáním srovnávacího posudku. Stěžovatel však nepředložil relevantní protidůkazy ani konkrétní argumentaci zpochybňující posudkové závěry a setrval u obecné polemiky.

[20] Krajský soud se podle žalované vypořádal rovněž se všemi žalobními námitkami, včetně složení posudkové komise, aktuálnosti a úplnosti medicínských podkladů, vývoje zdravotního stavu stěžovatele, jeho stavu k rozhodnému dni a použitelnosti pozdějších lékařských nálezů. Žalovaná proto navrhuje kasační stížnost zamítnout jako nedůvodnou.

[21] Nejvyšší správní soud (NSS) nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatuje, že kasační stížnost je podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Vzhledem k tomu, že se v dané věci jedná o kasační stížnost proti rozhodnutí ve věci, ve které rozhodoval specializovaný samosoudce, se Nejvyšší správní soud dále ve smyslu § 104a odst. 1 s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.

[22] Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž vyložil neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. Znaky tohoto pojmu jsou naplněny v případě „rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu“. Podle citovaného rozhodnutí je tedy kasační stížnost ve věcech, v nichž o žalobě rozhodoval specializovaný samosoudce, přijatelná v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Zároveň však platí, že NSS není v rámci hodnocení přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. V rámci posouzení přijatelnosti také z povahy věci není místo pro plnohodnotný věcný přezkum napadeného rozhodnutí, tudíž se v uvedené souvislosti NSS omezuje na případy zjevných pochybení krajského soudu.

[23] V projednávané věci stěžovatel neuvedl, v čem spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti. Podle obsahu předestírá podaná kasační stížnost k posouzení otázku, zda byl stěžovatelův zdravotní stav posouzen úplně a přesvědčivě a zda odpovídá stanovená míra poklesu jeho pracovní schopnosti skutečnému rozsahu jeho zdravotních omezení a zda bylo namístě doplnit dokazování revizním znaleckým posudkem. Uvedené otázky ovšem v daném případě podle přesvědčení Nejvyššího správního soudu nezasluhují pozornosti z důvodů ad (1) až (4) kritérií přijatelnosti. Nejedná se o otázky, které by dosud nebyly v judikatuře Nejvyššího správního soudu řešeny, resp. byly řešeny rozdílně či vyžadovaly učinit judikaturní odklon; rovněž tak se nejedná o případ zásadního pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Naopak krajský soud posoudil případ stěžovatele zcela v souladu s konstantní judikaturou, od které Nejvyšší správní soud neshledal důvodu se odchýlit, a proto dospěl k závěru, že kasační stížnost je nepřijatelná.

[24] Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

[25] Podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity „[j]eli příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce“ (pozn. zvýrazněno soudem).

[26] Nejvyšší správní soud konstantně judikuje, že rozhodnutí správního orgánu o nároku na invalidní důchod je závislé zejména na odborném lékařském posouzení. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/201143, ze dne 19. 6. 2013, č. j. 3 Ads 70/201214, či ze dne 13. 10. 2021, č. j. 6 Ads 27/202036).

[27] Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních potíží (§ 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity). Procentní míru poklesu pracovní schopnosti tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky o posuzování invalidity, přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, položku a bod přílohy k této vyhlášce, a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení.

[28] Krajský soud při posouzení dochované pracovní schopnosti stěžovatele správně vycházel z posudku PK MPSV, neboť se jedná o tzv. předepsaný důkaz v tomto typu řízení (rozsudek NSS ze dne 21. 1. 2016, č. j. 7 Ads 324/201521). Podrobně přitom vysvětlil, proč považuje závěry tohoto posudku za úplné v jeho skutkových zjištěních a přesvědčivé v jeho posudkových závěrech. Případné nedostatky posouzení IPZS byly v soudním řízení odstraněny právě komplexním posudkem PK MPSV, která stěžovatele při jednání dne 12. 3. 2026 osobně zhlédla a vyšetřila. Krajský soud se řádně vypořádal rovněž s námitkou nesprávného odborného složení komise z důvodu absence kardiologa či angiologa. Správně zdůraznil, že členem komise nemusí být specialista na každé jednotlivé zdravotní postižení, jeli posudek vypracovaný v daném složení úplný, přesvědčivý a správný (rozsudek NSS ze dne 13. 11. 2018, č. j. 4 Ads 282/201834). Vedle předsedkyně komise, která je posudkovou lékařkou, se jednání účastnil lékař se specializací v interním lékařství, tedy v oboru zahrnujícím rovněž diagnostiku a nechirurgickou léčbu onemocnění srdce a cév. S ohledem na široké spektrum stěžovatelových obtíží proto krajský soud důvodně považoval složení komise za odborně dostačující.

[29] Krajský soud se zabýval také jednotlivými lékařskými zprávami označenými stěžovatelem a přesvědčivě vysvětlil, proč nezpochybňují správnost posudkových závěrů. PK MPSV nepřehlédla nález aneurysmatu ani operační zákroky provedené v roce 2023; vycházela z operační a propouštěcí zprávy o otevřené náhradě aorty i z dokumentace týkající se následné koronarografie, intervence v oblasti med LAD a implantace dvou stentů. Zohlednila rovněž další relevantní lékařské zprávy, včetně zpráv MUDr. K. ze dne 19. 11. 2024 a MUDr. K. ze dne 29. 4. 2025. Okolnost, že z některých podkladů neučinila podrobný výpis, neznamená, že je opomenula, zejména pokud se týkaly již zohledněných zdravotních obtíží. Výslovné nevypořádání zprávy Dr. H. B. ze dne 5. 5. 2023 pak nemohlo ovlivnit správnost posudku, neboť tato zpráva nebyla odborným lékařským nálezem, vztahovala se k dočasné pracovní neschopnosti stěžovatele během integračního procesu a zachycovala jeho dosud neustálený stav v průběhu rehabilitace. Dočasnou pracovní neschopnost ani případné uznání invalidity v zahraničí přitom nelze bez dalšího ztotožňovat s invaliditou podle českých právních předpisů; k tomu soud odkázal na ustálenou judikaturu (rozsudky NSS ze dne 10. 11. 2010, č. j. 6 Ads 58/2010  178, či ze dne 27. 9. 2024, č. j. 5 Ads 81/202334).

[30] Stejně tak nebylo pochybením, že krajský soud nepřihlédl ke zprávám Dr. H. ze dne 21. 8. 2025, Dr. F. ze dne 31. 10. 2025 a Dr. G. ze dne 15. 11. 2025. Tyto zprávy zachycují zdravotní stav stěžovatele až po vydání napadeného rozhodnutí dne 20. 8. 2025, a nejsou proto s ohledem na § 75 odst. 1 s. ř. s. pro jeho přezkum rozhodné. Nejvyšší správní soud připomíná, že žalovaná, a následně i soudy při posuzování stupně invalidity přihlíží pouze ke zdravotnímu stavu a míře poklesu pracovní schopnosti platným v den vydání napadeného rozhodnutí. Případné pozdější zhoršení zdravotního stavu, včetně syndromu spánkové apnoe či dilatace aorty, může stěžovatel uplatnit v nové žádosti o invalidní důchod. Za této situace krajský soud nepochybil, pokud dokazování nedoplnil revizním znaleckým posudkem. Takový posudek není dalším pravidelným stupněm přezkumu posudku PK MPSV a jeho vypracování by bylo namístě pouze tehdy, pokud by přetrvávaly pochybnosti o úplnosti, přesvědčivosti či správnosti posudkových závěrů. Takové pochybnosti však krajský soud důvodně neshledal.

[31] Nejvyšší správní soud tak shrnuje, že se krajský soud pečlivě vypořádal jak s hodnocením důkazů a úplností posudku PK MPSV, tak se všemi rozhodnými námitkami stěžovatele, včetně tvrzeného nedostatečného odborného složení komise, nezohlednění předložených lékařských zpráv a požadavku na vypracování revizního znaleckého posudku. Jeho závěr, že zdravotní stav stěžovatele byl posouzen úplně a přesvědčivě a že nebylo třeba provádět další dokazování, má oporu ve spise a je řádně odůvodněn. O vadách v postupu krajského soudu proto nelze hovořit, a už vůbec ne o vadách zásadních, které by s ohledem na právo na spravedlivý proces vyžadovaly zásah Nejvyššího správního soudu.

[32] Závěrem Nejvyšší správní soud podotýká, že nijak nezpochybňuje skutečnost, že stěžovatelův zdravotní stav je spojen s omezením a obtížemi v jeho každodenním životě. Tento stav však při objektivním posouzení nebyl takové povahy a intenzity, aby došlo k naplnění zákonných podmínek invalidity.

[33] Nejvyšší správní soud neshledal, že by krajský soud zatížil řízení vadou mající dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Krajský soud postupoval v souladu s judikaturou zdejšího soudu. Současně stěžovatel nepředestřel žádnou právní otázku, jež by mohla mít obecný dopad na rozhodovací činnost krajských soudů a k níž by se měl Nejvyšší správní soud vyslovit za účelem sjednocování judikatury. Takovou otázku soud nedovodil ani z obsahu napadeného rozsudku či ze soudního a správního spisu.

[34] Nejvyšší správní soud neshledal žádný důvod přijatelnosti kasační stížnosti, a proto ji podle § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

[35] Při rozhodování o nákladech řízení Nejvyšší správní soud vycházel z usnesení svého rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/202033, č. 4170/2021 Sb. NSS, podle něhož je odmítnutí kasační stížnosti pro její nepřijatelnost, na rozdíl od jiných případů odmítnutí kasační stížnosti, druhem zjednodušeného meritorního přezkumu napadeného rozhodnutí krajského soudu. Výrok o náhradě nákladů řízení tedy opírá o § 60 odst. 1 a 2 ve spojení s § 120 s. ř. s. Žalovaná, byť byla ve věci úspěšná, nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

Poučení:
Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3, § 120 s. ř. s.).

V Brně dne 22. října 2026

JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu