Plný text
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: J. C., se sídlem V [adresa] zast. Mgr. Zuzanou Mládkovou, advokátkou, se sídlem 17. listopadu 237, Pardubice, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem [adresa] Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pob. v Pardubicích ze dne 22. 4. 2026, č. j. 52 Af 13/2025-75,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 6. 2025, č. j. 17129/25/5300-21441-708995, ve věci nároku na odpočet daně z přidané hodnoty (DPH) za deklarovaná zdanitelná plnění přijatá od společnosti Alora hot s.r.o. Stěžovateli byla dodatečným platebním výměrem č. j. 176862/22/2801-51521-609562 doměřena DPH za zdaňovací období 3. čtvrtletí roku 2018 ve výši 86 279 Kč a uložena povinnost uhradit penále ve výši 17 255 Kč a dodatečným platebním výměrem č. j. 177123/22/2801-51521-609562 mu byla doměřena DPH za zdaňovací období 1. čtvrtletí roku 2019 ve výši 187 371 Kč a uložena povinnost uhradit penále ve výši 37 474 Kč.
[2] Proti dodatečným platebním výměrům podal stěžovatel odvolání, které žalovaný zamítl. Proti rozhodnutí odvolacího orgánu podal stěžovatel žalobu, které krajský soud rozsudkem ze dne 13. 3. 2024, č. j. 52 Af 15/2023-56, vyhověl a správní rozhodnutí zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. Kasační stížnost žalovaného proti rozsudku krajského soudu zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 19. 3. 2025, č. j. 7 Afs 78/2024-31. Následně žalovaný vázán právním názorem krajského soudu vysloveným ve zrušovacím rozsudku, potvrzeném Nejvyšším správním soudem, vydal nové rozhodnutí č. j. 17129/25/5300-21441-708995, ze dne 26. 6. 2025, kterým odvolání stěžovatele zamítl a potvrdil dodatečné platební výměry s tím, že stěžovatel byl zapojen do podvodu na DPH a že měl a mohl vědět o tom, že je do daňového podvodu zapojen; proto stěžovateli není možné přiznat nárok na odpočet DPH.
[3] Proti druhému rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel žalobu, v níž nesouhlasil se závěrem o jeho účasti na podvodu na DPH a tvrdil, že obchody se společností Alora hot s. r. o. byly běžné a že nemohl vědět o případném podvodu; namítl, že mu nelze přičítat k tíži skutečnosti zjištěné až následně, zejména pozdější vývoj společnosti Alora hot s. r. o. (nespolehlivý plátce, likvidace) nebo, že jednatel L. H. byl tzv. „bílým koněm“, společnost fakticky řídil M. H.; zdůraznil, že obchodoval pouze se svým přímým dodavatelem Alora hot s. r. o. a o předchozích článcích řetězce neměl žádné povědomí, tedy neznal společnost ROMIBUD s.r.o. a L. H.. Tvrdil, že žalovaný neunesl důkazní břemeno ohledně existence podvodu a zejména vědomé účasti stěžovatele na něm, přičemž poukazuje na to, že zjištěné okolnosti již byly soudy shledány nedostačujícími a že po něm nelze požadovat nadměrnou míru obezřetnosti při běžných obchodních transakcích se standardním zbožím; namítá, že doplněním dokazování byla zjištěna jediná nová skutečnost, a to dřívější obchodování se společností Rozkladovna, s. r. o., což nemůže samo o sobě založit závěr o jeho účasti na podvodu, zejména pokud měl s těmito osobami, které nyní jednaly za dodavatele Alora hot s. r. o., pozitivní zkušenosti. Postup žalovaného považuje za nezákonný i z toho důvodu, že podle něj směřuje k nepřímému přenesení daňové povinnosti jiných subjektů v řetězci na něj.
[4] Krajský soud předeslal, že pro aktuální soudní přezkum je podstatné, že v předchozím řízení byl správcem uzavřen skutkový stav věci s tím, že stěžovatel neprokázal přijetí plnění od deklarovaného dodavatele, tento skutkový a následný právní závěr však správní soudy neakceptovaly, nicméně krajský soud, a to výslovně v bodě 63 svého prvního rozsudku, uvedl: „Řada okolností v nyní posuzované věci nasvědčuje závěru, že nešlo o standardní obchodní případy, ale mohlo jít o podvodné jednání za účelem krácení daně. Správce daně ani žalovaný se však nevydali tímto směrem a neopatřili dostatečné důkazy o tom, že žalobce věděl nebo mohl vědět o svém zapojení do obchodního řetězce zatíženého podvodným jednáním. Správní soudy nemohou při svém rozhodování nahrazovat činnost správních orgánů. Je tedy na žalovaném, aby případně provedl další šetření, opatřil relevantní důkazy a vyvodil odpovídající závěry, samozřejmě s vědomím toho, že důkazní břemeno ohledně zapojení daňového subjektu podvodného řetězce tíží orgány finanční správy.“ Nejvyšší správní soud následně v rozsudku sp. zn. 7 Afs 78/2024 v bodě 19 uvedl: „Na daňový subjekt nelze klást přehnané požadavky ohledně prověřování svého dodavatele, tím spíše pokud jde o dodání spotřebního, druhově určeného zboží bez zvláštních požadavků na jakost, přičemž dané obchody se nijak nevymykaly obvyklému obchodování žalobce vzhledem k jejich předmětu i objemu.“ Dále uvedl: „Další stěžovatelem uváděné skutečnosti (změna jednatele dodavatele, dodavatel neměl zaměstnance, zapsanou provozovnu a internetové stránky) pak v žalobci nutně nemusely vzbuzovat pochybnosti o dodavateli zboží.“
[5] Krajský soud konstatoval, že žalovaný v dalším řízení vycházel z právního rámce daného § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty ve spojení s judikaturou SDEU a NSS k podvodům na DPH, podle níž lze nárok na odpočet odepřít i tehdy, jsou-li splněny hmotněprávní podmínky, pokud je prokázána účast plátce na podvodném řetězci, o níž věděl nebo vědět měl a mohl. Na základě závazného právního názoru krajského soudu žalovaný tudíž vyšel ze skutkového stavu, že stěžovatel přijal zboží od společnosti Alora hot s.r.o., a že tato plnění byla reálně uskutečněna, a proto se již nezabýval otázkou existence dodavatele, ale zaměřil se na posouzení existence případného podvodu na DPH, což je v souladu s právním názorem vysloveným v předchozím rozsudku krajského soudu.
[6] Krajský soud konstatoval, že po doplnění řízení žalovaný v souvislosti s provedeným dokazováním uzavřel, že plnění probíhala v řetězci: „ROMIBUD s. r. o. – L. H. – Alora hot s. r. o. – stěžovatel“, přičemž u předchozích článků řetězce došlo k narušení neutrality DPH, neboť tyto subjekty neprokázaly přijatá plnění a neodvedly daň nebo uplatňovaly odpočty z neidentifikovaných či fiktivních plnění. Dále byly zjištěny nestandardní okolnosti obchodování, zejména absence reálného ekonomického zázemí dodavatelů, neprůkaznost pohybu zboží, nesoulad dokladů, hotovostní tok finančních prostředků a účast osob vystupujících bez oprávnění. Žalovaný rovněž vycházel z důkazů získaných v trestním řízení, podle nichž byly v řetězci využívány fiktivní fakturace a účelově vytvářené obchodní vztahy bez skutečného ekonomického obsahu. Na základě všech těchto skutkových zjištění pak dle krajského soudu žalovaný důvodně dospěl k závěru, že obchodní transakce byly zasaženy podvodem na DPH. Následně žalovaný posoudil okolnosti na straně stěžovatele a konstatoval, že jednal s osobou bez ověřeného oprávnění, neměl, resp. nepředložil žádnou smluvní dokumentaci, nezjišťoval původ ani přepravu zboží a prováděl úhrady v hotovosti, ačkoliv takový postup nebyl v jeho běžné obchodní praxi s jinými subjekty obvyklý. Z těchto skutečností žalovaný dle krajského soudu důvodně vyhodnotil, že stěžovatel měl k dispozici objektivní okolnosti, na jejichž základě mohl a měl vědět, že se účastní plnění zasažených podvodem, a současně nepřijal žádná opatření, která by jeho účasti v něm zabránila.
[7] Krajský soud dále zdůraznil, že podle § 78 odst. 5 s. ř. s. je správní orgán v dalším řízení vázán právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku. Tato vázanost se vztahuje nejen na výslovné právní závěry, ale též na důvody, pro které soud předchozí rozhodnutí zrušil. V nynější věci proto bylo nezbytné zkoumat, zda žalovaný respektoval závazný právní názor správních soudů a zda po vrácení věci odstranil vady, které mu byly vytknuty. Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 7 Afs 78/2024, kterým zamítl kasační stížnost žalovaného proti prvnímu rozsudku krajského soudu, rovněž konstatoval, že na daňový subjekt nelze klást přehnané požadavky ohledně prověřování dodavatele, a že stěžovateli nelze klást k tíži skutečnosti, které nastaly nebo vyšly najevo až poté, co se obchody uskutečnily (pozdější zveřejnění údaje o nespolehlivém plátci či likvidace společnosti Alora hot s. r. o.), ani skutečnosti, které se týkaly dodavatelů jeho dodavatele nebo interního fungování společnosti Alora hot s. r. o. a které stěžovatel nemohl běžnými prostředky zjistit.
[8] Krajský soud z tohoto výše popsaného názorového rámce vycházel. Za relevantní pro posouzení vědomostní složky stěžovatele proto považuje pouze ty okolnosti, které mu byly známy nebo při rozumně požadovatelné obezřetnosti byly zjistitelné již v době realizace posuzovaných obchodů. Konstatoval, že skutečnosti týkající se řetězce ROMIBUD s. r. o. – L. H. - Alora hot s. r. o. lze hodnotit primárně při posouzení existence podvodu na DPH; pro závěr, že stěžovatel o podvodu věděl nebo vědět měl a mohl, mají význam pouze takové skutečnosti, které se projevily v obchodním vztahu mezi stěžovatelem a společností Alora hot s. r. o., s nimiž se mohl v rozhodné době seznámit. Soud proto nepřičítal stěžovateli k tíži, že společnost Alora hot s. r.o. byla později zveřejněna jako nespolehlivý plátce, že později vstoupila do likvidace, že její subdodavatelé neprokázali přijatá plnění, ani že u předchozích článků řetězce byly zjištěny daňové nesrovnalosti, neboť vychází z toho, že tyto skutečnosti nebyly stěžovateli v době uskutečnění obchodů známy nebo jím samotným zjistitelné. Tyto skutečnosti však dle krajského soudu mají význam pro základní posouzení, zda existoval podvodný řetězec, nikoli pro závěr o vědomosti stěžovatele o jeho účasti na podvodném řetězci.
[9] Dle krajského soudu žalovaný dostatečně identifikoval řetězec, v němž došlo k narušení neutrality DPH, své závěry přitom neopřel pouze o izolované zjištění daňového deficitu, zohlednil a v rozhodnutí popsal další okolnosti, zejména absenci reálného ekonomického zázemí předchozích článků řetězce, neprůkaznost pohybu zboží, nesoulad mezi fakturačním a faktickým tokem plnění, hotovostní tok finančních prostředků a účast osob vystupujících bez doloženého oprávnění. Soud vzal za podstatné, že žalovaný popsal nejen formální existenci řetězce, ale též souvislost tohoto řetězce s konkrétními plněními, z nichž stěžovatel uplatnil nárok na odpočet daně. Žalovaný vymezil mechanismus, v němž byla prostřednictvím formálního fakturačního řetězce vytvořena možnost uplatnění odpočtu daně. Soud proto uzavřel, že žalovaný unesl důkazní břemeno ohledně existence podvodu na DPH. Krajský soud podotkl, že tento závěr neznamená, že stěžovatel byl automaticky účastníkem podvodu nebo že o něm musel vědět; bylo proto dále nutné posoudit, zda žalovaný prokázal také objektivní okolnosti svědčící o vědomosti nebo možné vědomosti stěžovatele o zapojení jeho obchodů do tohoto podvodu.
[10] Krajský soud poukázal následně na jednotlivé okolnosti a dospěl shodně s žalovaným k závěru, že stěžovatel nepřijal taková opatření, která po něm bylo za daného skutkového stavu věci rozumné požadovat. Za významné označil jednání s M. H., který neměl oprávnění jednat za společnost Alora hot s. r. o., neboť nebyl v rozhodné době zapsán jako statutární orgán této společnosti a stěžovateli ani nepředložil písemné zmocnění k jednání; přesto s ním stěžovatel podle zjištění žalovaného fakticky sjednával obchody a předával mu hotovostní platby za dodané zboží. Tato okolnost byla přitom stěžovatelem objektivně zjistitelná již v době uskutečnění obchodů. Soud zdůraznil, že zde nejde o požadavek, aby stěžovatel prověřoval vnitřní fungování společnosti Alora hot s. r. o. nebo její dodavatelský řetězec. Jde o základní ověření oprávnění osoby, s níž žalobce přímo jednal.
[11] Druhou okolností byla absence písemných smluv, objednávek nebo jiné předběžné dokumentace upravující podmínky obchodů; samotnou absenci písemné smlouvy přitom krajský soud nepovažoval za důkaz účasti na podvodu na DPH, nicméně v nynější věci však absence písemné smluvní dokumentace nabývá významu v souvislosti s jednáním s osobou bez doloženého oprávnění, s hotovostními platbami, nejasnostmi ohledně přepravy a původu zboží a rozpory v evidenci plateb.
[12] Třetí významnou okolností byl způsob úhrad; stěžovatel hradil ceny zboží v hotovosti v případech, kdy daňové doklady předpokládaly bezhotovostní úhradu; hotovostní platby byly navíc předávány neověřené osobě. Jakkoli hotovostní platby samy o sobě nejsou důkazem o podvodu, z povahy věci snižují transparentnost platebního toku, zejména pokud jde o částky v řádu statisíců korun nebo o opakované platby. V dané věci jde o kombinaci s absencí písemných smluv, jednáním s osobou bez ověření oprávnění k jednání, tato okolnost tak tvoří významnou indicii, že stěžovatel nepostupoval s obvyklou mírou obezřetnosti, kterou bylo možné za daných okolností rozumně požadovat. Soud nepřehlédl, že stěžovatel předložil výdajové pokladní doklady a stvrzenky z EET terminálu; tyto listiny nelze bez dalšího pominout, neboť mohou svědčit o tom, že určitý peněžní tok byl formálně zachycen. Nevyvracejí však závěr, že způsob úhrad byl v celkovém kontextu nestandardní. V nynější věci nejde o to, zda stěžovatel jakoukoli platbu doložil, nýbrž, zda způsob plateb ve spojení s ostatními okolnostmi musel u obezřetného podnikatele vyvolat pochybnosti o standardnosti obchodů; poukázal na nesrovnalosti v peněžním deníku, podle něhož byly v některých dnech, kdy měly být uskutečněny hotovostní platby v řádech statisíců Kč, evidovány pouze symbolické výdaje ve výši 1 Kč.
[13] Krajský soud stran původu, nakládky a přepravy zboží zdůraznil, že stěžovatel nebyl povinen znát celý předchozí dodavatelský řetězec, nebylo možné po něm tedy požadovat, aby zjišťoval, od koho společnost Alora hot s. r. o. zboží pořizovala, jaké byly daňové poměry jejích subdodavatelů nebo zda tyto subjekty řádně plnily své daňové povinnosti. Takový požadavek by byl v rozporu s judikaturou SDEU. V projednávané věci však nejde o to, že by stěžovatel neznal vzdálené subdodavatele, podstatné je, že podle zjištění žalovaného neznal ani základní okolnosti bezprostředního plnění, jehož byl účastníkem; uváděl rozporné informace o původu zboží, když jednou zmiňoval zahraniční původ či dopravu a jindy tuzemský původ, případně připustil, že „zboží ani nemuselo být od H.“. Za podstatné označil krajský soud zjištění žalovaného (na základě doplněného dokazování), že stěžovatel již dříve obchodoval se společností Rozkladovna s. r. o., která měla podle zjištění žalovaného personální propojení se společností Alora hot s. r. o. Soud tuto okolnost nepovažuje za samostatný důkaz vědomosti stěžovatele o podvodu, její význam však spočívá v tom, že významně zpochybňuje věrohodnost tvrzení stěžovatele, neboť ten tvrdil, že šlo o zcela nového a neznámého dodavatele získaného pouze na základě inzerátu.
[14] Krajský dospěl k závěru, že jsou ve věci dány objektivní okolnosti svědčící rovněž o tom, že stěžovatel mohl a měl mít pochybnosti o standardnosti obchodů, dále proto posuzoval, zda stěžovatel přijal opatření, která po něm bylo možné rozumně požadovat. Soud zdůraznil, že po stěžovateli nebylo možné požadovat, aby prověřoval daňovou kázeň společnosti Alora hot s. r. o., její skladové zásoby, její dodavatele ani dodavatele jejích dodavatelů. Nebylo po něm možné požadovat, aby nahrazoval kontrolní činnost správce daně, bylo však možné požadovat jednodušší a přímo dostupná opatření vztahující se k obchodům, jichž se sám účastnil. Za taková opatření soud považovaů zejména ověření oprávnění M. H. jednat za společnost Alora hot s. r. o., trvání na písemné objednávce či alespoň e-mailové specifikaci základních smluvních podmínek, provedení plateb bezhotovostně na účet dodavatele, uchování základních dokladů o převzetí a přepravě zboží a odstranění rozporů mezi daňovými doklady, platebními doklady a vlastní evidencí. Tato opatření nebyla složitá, nákladná ani nepřiměřená, šlo o běžné kroky směřující k zajištění transparentnosti vlastního obchodního vztahu stěžovatele; ten přitom neposkytl přesvědčivé vysvětlení, proč tato opatření nepřijal. Poukaz na to, že šlo o běžný obalový materiál, není v nynější věci sám o sobě dostačující, neboť uvedené obchody byly zatíženy souběhem více podezřelých okolností. Stejně tak nepostačuje tvrzení, že stěžovatel disponoval fakturami, dodacími listy a doklady o úhradě; tyto doklady prokazují formální stránku obchodů, avšak nevyvracejí závěr, že vzhledem ke konkrétním okolnostem stěžovatel měl a mohl pojmout pochybnosti o jejich standardnosti. Soud proto dospěl k závěru, že stěžovatel nepřijal opatření, která po něm bylo možné v dané situaci rozumně požadovat.
[15] K námitce, že žalovaný vycházel z podkladů z trestního řízení, zejména ze skutečností vztahujících se k M. H. uvedl, že podklady z trestního řízení lze v daňovém řízení použít, pokud jsou zákonným způsobem opatřeny, založeny ve spise, zpřístupněny daňovému subjektu v rozsahu umožňujícím procesní obranu a pokud správce daně řádně zhodnotí jejich povahu a důkazní sílu. Soud si je vědom, že v předchozím řízení Nejvyšší správní soud kritizoval, že správní orgány vycházely nikoli přímo z protokolu o výpovědi M. H., nýbrž z popisu jeho výpovědi v usnesení o zahájení trestního stíhání, navíc šlo o výpověď osoby v postavení obviněného, která nebyla povinna vypovídat pravdivě. Tyto skutečnosti významně snižují důkazní sílu takového podkladu. V nynějším řízení proto soud nepovažoval podklady z trestního řízení za samostatný nebo stěžejní důkaz vědomosti stěžovatele o podvodu; lze k nim přihlédnout pouze podpůrně, a to ve vztahu k širšímu obrazu fungování řetězce a existence podvodu na DPH, nikoli jako k rozhodujícímu důkazu o subjektivním postoji stěžovatele.
[16] Krajský soud nepřisvědčil námitce, že žalovaný nerespektoval závazný právní názor vyslovený v předchozích soudních rozhodnutích; ověřil, že žalovaný doplnil dokazování a veškerá skutková zjištění posoudil nově v odlišném právním režimu podvodu na DPH, přitom takový postup vyplynul i z předchozího rozsudku krajského soudu.
[17] V kasační stížnosti stěžovatel rekapituluje dosavadní průběh řízení a cituje závěry předchozích rozsudků. Shrnuje, že v předchozích rozhodnutích bylo prokázáno, že stěžovatel přijal deklarované plnění od společnosti Alora hot, s.r.o.; plnění tedy existovalo, bylo dodáno společností Alora hot, s.r.o. stěžovateli a ten je zaplatil a v rámci své podnikatelské činnosti dodal svým odběratelům. Dle stěžovatele bylo dosud soudy konstatováno, že orgány finanční správy hodnotily důkazy takovým způsobem, který v důsledku prakticky vylučoval, aby stěžovatel své důkazní břemeno unesl. V rámci řízení o odvolání stěžovatele byly skutkové okolnosti žalovaným doplněny pouze o jediné zjištění, že stěžovatel v minulosti, tj. před 1. čtvrtletím 2018 a 2. čtvrtletím 2018, obchodoval se společností Rozkladovna, s.r.o., a že tato společnost měla shodné sídlo a zastupovaly ji shodné fyzické osoby (H.) jako společnost Alora hot s.r.o. a že i společnost Rozkladovna, s.r.o. byla zapojena do fakturačních řetězců fiktivních plnění. Stěžovatel má za to, že měl krajský soud tuto jedinou novou skutečnost zhodnotit v souladu se závěry předchozích rozhodnutí soudů v dané věci, a měl proto dospět k závěru, že žalovaný nerespektoval závazný právní názor správních soudů, po vrácení věci neodstranil vady, které mu byly vytknuty, a neunesl důkazní břemeno o tom, že stěžovatel měl a mohl o zapojení do podvodného řetězce vědět. Vzhledem k tomu, že tak krajský soud neučinil, zatížil rozsudek nezákonností.
[18] Krajský soud v napadeném rozhodnutí uzavřel, že při svém rozhodnutí vycházel pro posouzení vědomostní složky stěžovatele jen z těch okolností, které byly stěžovateli známy nebo při rozumně požadovatelné obezřetnosti zjistitelné již v době realizovaných obchodů a které se přímo projevily v obchodním vztahu stěžovatele a společnosti Alora hot, s.r.o., tedy: 1) jednání stěžovatele s M. H. bez písemného zmocnění, 2) absence písemných smluv, objednávek nebo jiné předběžné komunikace, 3) způsob úhrad (hotovostní platby), 4) nejasnost ohledně původu, nakládky a přepravy zboží, s tím, že žádná z jednotlivých okolností posuzovaná izolovaně by nepostačovala k závěru, že stěžovatel věděl nebo mohl a měl vědět o účasti na podvodu na DPH, a že rozhodující je jejich souhrn. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že stěžovatel opakovaně obchodoval se společností Alora hot s.r.o. za okolností, které se vymykaly standardnímu a transparentnímu obchodnímu styku, a že žalovaný unesl důkazní břemeno i ohledně vědomostní složky účasti na podvodu na DPH.
[19] Stěžovatel se dále vyjadřuje k jednotlivým okolnostem, poukazuje na to, že krajský soud opomenul, že společnost Alora hot s.r.o. zasílala faktury stěžovateli za dodané zboží prostřednictvím emailu: [email] a že některé emailové zprávy byly podepsány jménem L. H., jednatele společnosti, některé z faktur vystavených společností Alora hot s.r.o. obsahují informaci, že byly vystaveny L. H., některé obsahují informaci, že byly vystaveny M. H.. Stěžovatel měl za to, že pokud M. H. za společnost Alora hot s.r.o. jednal se stěžovatelem o druhu, množství, termínu dodání, ceně zboží a o úhradě kupní ceny, následně obdržel od společnosti Alora hot s.r.o. emailové zprávy a faktury, při převzetí zboží podepsal společností Alora hot s.r.o. vystavené dodací listy, přičemž na úhradu kupní ceny obdržel jako potvrzení stvrzenky z terminálu EET společnosti Alora hot s.r.o., neměl důvod pochybovat o tom, že M. H. jedná v zastoupení společnosti Alora hot s.r.o. Není pochyb o tom, že obchodní činnost byla realizována, tedy že společnost Alora hot s.r.o. dodala stěžovateli zboží a že stěžovatel uhradil kupní cenu. S ohledem na shora uvedené stěžovatel neměl důvod pochybovat o tom, že M. H. byl oprávněným zástupcem společnosti Alora hot s.r.o. Nebyl proto důvod k tomu, aby od něj požadoval předložení písemného zmocnění. V řízení bylo dále prokázáno, že platba za zboží byla promítnuta v účetní dokumentaci jak stěžovatele, tak společnosti Alora hot s.r.o. V daném případě není pochyb o tom, že obchodní transakce byla realizována – charakter, množství a cena zboží jsou uvedeny ve fakturách a v dodacích listech. Jednalo se o obchodování s druhově určeným zbožím, bez specifických požadavků na kvalitu a jakost. Nebylo třeba sjednávat sankce za prodlení s dodáním, protože bylo sjednáno, že platba zboží bude až po jeho dodání. Nebylo třeba sjednávat práva z vadného plnění, které jsou stanoveny v právních předpisech, nebo poskytovat záruku. Stěžovateli je 65 let, podniká od 90. let; v minulosti byly prakticky veškeré objednávky realizovány výhradně telefonicky s tím, že si stěžovatel o objednávkách vedl evidenci v písemném zápisníku. Stěžovatel přiznává, že se postupně musel alespoň rámcově adaptovat na digitalizaci obchodování, nicméně nebylo prokázáno, že by v porovnání se zvyklostmi v daném oboru nebo v podnikatelské činnosti stěžovatele byla absence písemných objednávek či písemných smluv nestandardní.
[20] Stěžovatel se pozastavuje nad tím, že v prvním rozsudku krajský soud uvedl, že u uskutečnění hotovostních plateb potvrzených systémem EET je třeba klást důkazní hodnotu ve prospěch daňového subjektu, ale v napadeném rozsudku krajský soud shodné platby hodnotí tak, že stvrzenky z terminálu EET mohou svědčit o tom, že určitý tok peněz byl formálně zachycen, ale přesto hotovostní platby klade k tíži daňového subjektu při hodnocení vědomostního testu při zapojení do podvodného řetězce. Nad rámec uvedeného nebyl v řízení před správními orgány ani před soudem proveden jakýkoli důkaz o tom, že by platba v hotovosti byla pro stěžovatele nebo v daném oboru podnikání nestandardní. Do roku 2019 trvalo cca jeden až dva pracovní dny, než se platba odeslaná bezhotovostním příkazem připsala na účet osoby, které byla platba určena. V obchodní praxi vznikaly situace, kdy bylo pro realizaci obchodu rychlejší inkasovat platbu v hotovosti než čekat na připsání platby na účet. Pokud pan H. požadoval po stěžovateli platbu v hotovosti namísto platby bezhotovostně, zřejmě potřeboval pro společnost Alora hot s.r.o. peníze rychleji, než by byly připsány na účet; možná potřeboval peníze na nákup dalšího zboží společností Alora hot s.r.o. Cena zboží v obchodní praxi kolísá s časem. Přednost velmi často dostanou odběratelé, kteří mají peníze k dispozici hned. Stěžovateli požadavek na platbu v hotovosti nebyl na obtíž, protože byl na platby v hotovosti zvyklý, a proto žádosti pana H. neměl problém vyhovět za předpokladu, že na ni od společnosti Alora hot s.r.o. obdrží potvrzení, což se také stalo.
[21] Krajský soud zcela nesprávně hodnotí záznamy v peněžním deníku stěžovatele. Peněžní deník, který stěžovatel doložil, obsahuje jen příjmy stěžovatele v roce 2018, nikoli výdaje. Peněžní deník obsahující výdaje nebyl správcem daně v předchozím řízení požadován, není součástí spisu, a proto jej krajský soud nemohl k důkazu provést a v napadeném rozsudku jakkoli hodnotit.
[22] Stěžovatel rovněž od počátku daňové kontroly uváděl, že přepravu zboží zajišťovala společnost Alora hot s.r.o. s tím, že v ceně zboží byly i náklady na dopravu. O tom svědčí i fakt, že společnost Alora hot s.r.o. po stěžovateli nepožadovala doplatit jakoukoli další částku (nad rámec doložené fakturace) za to, že mu zboží nechala dovézt. Pokud stěžovatel dopravu zboží neobjednával, nezařizoval, je proto logické, že nemá žádné informace o dopravci ani o ceně za dopravu. Společnost Alora hot s.r.o. zboží stěžovateli dodala na pozemek ve vlastnictví J. P., který stěžovatel dlouhodobě využívá jako sklad pro svou podnikatelskou činnost. Dodací listy vystavené společností Alora hot s.r.o. stěžovatel v řízení o odvolání doložil. Správce daně ani prostřednictvím orgánů činných v trestním řízení nezjistil okolnosti ohledně původu, nakládky a přepravy zboží. Stěžovatel nemá prostředky k tomu, jak by měl tyto okolnosti zjišťovat. Mechanismus popsaného podvodu v řetězci ROMIBUD s.r.o. – L. H. – Alora hot s.r.o. by fungoval i bez stěžovatele. Není vyloučena možnost, že byl stěžovatel do řetězce zapojen jako nezúčastněný subjekt. Stěžovatel je dlouhodobě fungující podnikatel s obalovým materiálem, provozuje sklad, proto mohl zajistit následný prodej zboží dodaného od Alora hot s.r.o. Naproti tomu ostatním článkům řetězce, které byly zřejmě usvědčenými účastníky podvodu, obalový materiál sloužil pouze jako prostředek ke spáchání podvodu, proto tyto subjekty potřebovaly zajistit skutečného obchodníka, který by obalový materiál fakticky upotřebil. Stěžovatel proto mohl sloužit pouze jako podnikatel, kterého pachatelé podvodu využili k tomu, aby se fyzicky zbavili zboží (obalového materiálu), které jim posloužilo jako prostředek ke spáchání podvodu. Stěžovatel by sám o sobě z údajného podvodného řetězce žádný prospěch neměl ani v případě, kdyby byl jeho nárok na nadměrný odpočet uznán.
[23] V judikatuře NSS je zdůrazňováno, že při posuzování rizikovosti nemůže správce daně aplikovat pouze paušální závěry, ale musí vždy vycházet z okolností případu a z toho, jak konkrétní skutečnosti mohly v dotčené době působit na prověřovaný dotčený subjekt. Stěžovatel opakuje, že společnost Alora hot s.r.o. byla v době realizace obchodní spolupráce se stěžovatelem vedena jako spolehlivý plátce DPH, sídlila na adrese, kterou měla uvedenu v obchodním rejstříku, zveřejňovala své účetní závěrky apod. S ohledem na shora uvedené má stěžovatel za to, že okolnosti týkající se spolupráce stěžovatele a společnosti Alora hot s.r.o. nedosahují takové intenzity „podezřelosti“, aby pouze na jejich podkladě mohlo být konstatováno, že stěžovatel mohl nebo měl vědět o zapojení do podvodu.
[24] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti konstatoval, že v souladu se závazným právním názorem soudu doplnil dokazování a veškerá skutková zjištění posoudil nově v odlišném právním režimu podvodu na DPH. Poukázal na to, že byl zrušujícím rozsudkem krajského soudu, potažmo Nejvyšším správním soudem, zavázán k tomu, aby věc v odvolacím řízení znovu posoudil a aby případně provedl další šetření a opatřil si důkazy o zapojení stěžovatele do podvodného řetězce. Tak se i stalo. Zjištění týkající se společnosti Rozkladovna pouze dokreslovala okolnosti obchodní spolupráce. Stěžovatel obchodoval dříve se společností Rozkladovna, tedy společností, která měla sídlo na stejné adrese jako společnost Alora hot s. r. o., za kterou vystupovaly shodné osoby, a to pan H. a pan H.. Stěžovatel se ale ve vztahu k navázání spolupráce se společností Alora hot s. r. o. nezmínil, že s těmito osobami již obchodoval, naopak tvrdil, že se společností začal obchodovat na základě inzerátu, přitom je evidentní, že pan H. i pan H. se museli znát z dřívějška. Pouhé zjištění stran společnosti Rozkladovna by jistě nemohlo obstát samostatně jako důkaz o vědomosti stěžovatele o daňovém podvodu. Žalovaný danou věc však nehodnotil na podkladě pouze této zjištěné skutečnosti, naopak učinil dostatečná zjištění jednak v rámci detekce podvodu na DPH a také vědomostního testu. Podstatné přitom je, že skutková zjištění učiněná v rámci odvolacího řízení posoudil v režimu podvodu na DPH, tedy v jiném světle a v režimu toho, že důkazní břemeno v tomto případě tíží správní orgán. Důkazní standard pro prokázání dodavatele plnění (hmotněprávních podmínek nároku na odpočet daně) byl (dle hodnocení správních soudů) dostatečný, ale tatáž zjištění týkající se dodavatele stěžovatele mohla představovat jednu z objektivních okolností přičitatelných stěžovateli. Žalovaný respektoval závazný právní názor správních soudů a odstranil vady, které mu byly vytknuty, což aproboval i krajský soud v napadeném rozsudku. Na základě závazného právního názoru žalovaný vyšel ze skutkového stavu, že stěžovatel přijal zboží od společnosti Alora hot s. r. o., tedy že tato plnění byla reálně uskutečněna, a proto se zaměřil na posouzení podvodu na DPH a vědomé účasti stěžovatele na něm.
[25] Žalovaný je přesvědčen že v daňovém řízení prokázal jak daňový podvod, tak i existenci vědomostní složky stěžovatele na podvodu na DPH v detekovaném řetězci; podstatný je přitom vztah stěžovatele s přímým dodavatelem (Alora hot, s. r. o.), ostatní účastníky v řetězci stěžovatel znát nemusel. Žalovaný nesouhlasí s tvrzením stěžovatele, že neměl žádný prospěch z podvodného řetězce. Obchodní transakce byly zasaženy podvodem na DPH, kdy společnost Alora hot s. r. o. neuhradila doměřenou daňovou povinnost, dále nebyla uhrazena daň společností Romibud ani L. H., přičemž stěžovatel v rámci řetězce z plnění nárokoval odpočet daně; čerpal tak výhody plynoucí z tohoto řetězce.
[26] K námitce stran předloženého peněžního deníku žalovaný podotýká, že peněžní deník slouží jako nástroj pro evidenci všech příjmů a výdajů podnikatele, ve kterém lze přehledně sledovat finanční toky a je součástí daňové evidence daňového subjektu. Námitku stěžovatele, že doložený peněžní deník obsahuje pouze příjmy stěžovatele a nikoliv jeho výdaje, a že tedy peněžní deník s výdaji nebyl v daňovém řízení předložen, proto nemohl být hodnocen, lze považovat za účelovou. V předloženém peněžním deníku, ve dnech, kdy měly být uskutečněny hotovostní platby v řádech statisíců Kč, byly vykazovány symbolické výdaje ve výši 1 Kč (bod 58 a bod 77 napadeného rozhodnutí), tedy obsahoval i výdaje. O existenci nějakého dalšího peněžního deníku obsahujícího výdaje stěžovatele se stěžovatel nadto zmiňuje poprvé v kasační stížnosti. Z peněžního deníku stěžovatele za rok 2018 vyplývá, že v případě úhrad ve výši 225 060 Kč, 187 853 Kč a 84 216 Kč neodpovídají zaevidované dny výdeje hotovosti z pokladny dnům úhrad dle účtenek z EET.
[27] Žalovaný je přesvědčen, že obchodní případy s obalovým materiálem správně vyhodnotil optikou podvodu na DPH. Jeho závěry stran vědomé účasti stěžovatele na něm jsou pádné, čemuž přisvědčil i krajský soud. Rozsudek krajského soudu je přezkoumatelný, krajský soud se vypořádal s podstatou žalobní argumentace a současně jeho právní názor vychází z dostatečně zjištěného skutkového stavu. Žalovaný považuje kasační stížnost za nedůvodnou a navrhuje ji zamítnout.
[28] Nejvyšší správní soud po konstatování včasnosti kasační stížnosti jakož i splnění ostatních podmínek řízení, přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v mezích rozsahu a z důvodů uplatněných stěžovatelem v kasační stížnosti, současně zkoumal, zda netrpí vadami, k nimž by byl povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[29] Nejvyšší správní soud především konstatuje, že kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví; musí kvalifikovaným způsobem zpochybňovat právě rozhodnutí krajského soudu, nikoli námitkami opakovaně mířit k aktu správního orgánu (viz rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2007, sp. zn. 8 Afs 106/2006, či usnesení NSS ze dne 30. 6. 2020, č. j. 10 As 181/2019-63, č. 4051/2020 Sb. NSS). Kasační stížnost stěžovatele je vystavěna na námitkách a argumentaci, kterou stěžovatel již uplatnil (či neuplatnil, ač tak učinit mohl) v daňovém řízení i v řízení před krajským soudem, nikterak přitom sám nereflektuje závěry, které krajský soud, potažmo Nejvyšší správní soud ve svých rozhodnutích vyslovily. Příkladmo, stěžovatel opakovaně zmiňuje skutečnosti, které se týkají jiných subjektů či které nastaly ex post a které mu nemohou být přičítány k tíži, neboť o nich nevěděl, přičemž krajský soud v odůvodnění svého rozsudku právě tyto skutečnosti (a některé další) výslovně zmiňuje jako ty, k nimž nelze v rámci vědomostního testu přihlížet a k nimž žalovaný ani krajský soud při závěru o vědomosti stěžovatele o účasti na podvodu nepřihlíželi. Nadto stěžovatel uplatňuje námitky, které ani v daňovém řízení ani v žalobě neuplatnil - viz existence „výdajového“ peněžního deníku. Tyto námitky jsou ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustné.
[30] Nejvyšší správní soud především neshledal důvodnou námitku stěžovatele, že se žalovaný neřídil právním názorem, kterým jej zavázaly předchozí rozsudky správních soudů, pročež měl krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušit.
[31] Přezkum krajského soudu s přihlédnutím k průběhu dosavadních řízení se nesoustředil na prokazování fakticity přijatého plnění od společnosti Alora hot s. r. o., neboť tento fakt již krajský soud konstatoval ve svém předchozím zrušujícím rozsudku. V něm rovněž krajský soud označil za nestandardní řadu okolností, které mohly svědčit závěru o možném daňovém podvodu; v tomto směru zněl jeho pokyn pro další postup žalovaného; na tomto závěru nic nezměnil ani následný rozsudek Nejvyššího správního soudu. Tyto skutečnosti (fakticita plnění a existence konkrétně uvedených nestandardních okolností) tedy byly postaveny na jisto. Závěry, které stran nich krajský soud, potažmo kasační soud vyslovily, jsou nyní oba soudy vázány (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 23. 2. 20232, č. j. 1 Azs 16/2021-50; též rozsudek NSS ze dne 19. 8. 2004, č. j. 1 Afs 38/2004-72)).
[32] Krajský soud byl tudíž nyní vázán svým vlastním právním názorem vysloveným v předchozím zrušovacím rozsudku v téže věci. Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 7 Afs 78/2024 pouze poukázal na rozsah, v němž je možno po stěžovateli požadovat unesení důkazního břemene, resp. jaké důkazní břemeno musí nést správce daně, hodlá-li dospět k závěru, že stěžovatel měl a mohl vědět, že se účastní na daňovém podvodu. Ostatní závěry krajského soudu stran zjištěných nestandardních okolností potvrdil. Jinými slovy, kasační soud poukázal na okolnosti, které stěžovateli nelze přičítat, neboť o nich nevěděl a vědět nemohl. Právě tyto okolnosti stěžovatel opětovně v kasační stížnosti rozporuje s tím, že není nic nestandardního na tom, že platby proběhly v hotovosti, že nepovažoval za potřebné uzavírat písemné smlouvy ani prověřit oprávnění osoby za dodavatele jednat apod. Jak již bylo vysvětleno výše, v kontextu všech zjištění týkajících se plnění od společnosti Alora hot s. r. o. byly stěžovatelem rozporované okolnosti již jako nestandardní soudem aprobovány.
[33] Krajský soud se tedy správně zaměřil na to, zda žalovaný po doplnění řízení prokázal, že přijatá plnění od společnosti Alora hot s. r. o. byla součástí podvodného řetězce a že stěžovatel o své účasti na takovém řetězci věděl, nebo alespoň vědět mohl a měl, a zda učinil taková opatření, aby se účasti na podvodných transakcích vyhnul. Krajský soud proto přezkoumal, zda žalovaný doplnil dokazování, zda vymezil skutkové okolnosti existence podvodu na DPH, zda odlišil tyto okolnosti od okolností svědčících o vědomostní složce na straně stěžovatele a zda stěžovateli nepřičítal skutečnosti, které nastaly až po uskutečnění obchodů nebo které se týkaly výlučně vnitřních poměrů jeho dodavatele či subdodavatelů. V tomto postupu nelze krajskému soudu ničeho vytknout. Nejvyšší správní soud se se závěry krajského soudu, k nimž nakonec dospěl, ztotožnil.
[34] Skutečnost, že společnost Alora hot s. r. o. byla později označena za nespolehlivého plátce ani pozdější vstup této společnosti do likvidace, stejně jako skutečnosti týkající se dodavatelů jeho dodavatele (zejména zjištění ohledně společností či osob ROMIBUD s. r. o. a L. H.), pokud tyto skutečnosti nebyly stěžovateli v době obchodů známy ani běžně zjistitelné, nelze stěžovateli přičítat k tíži, což konstatoval žalovaný i krajský soud. Tyto okolnosti nicméně mají význam při posouzení existence podvodu na DPH, tedy při posouzení toho, zda obchodní řetězec jako celek byl zatížen podvodem. Nebyly tudíž kladeny stěžovateli k tíži v rámci vědomostního testu, ale jedná se o skutečnosti nasvědčující existenci daňového podvodu. Závěr o účelovém vytvoření obchodního řetězce podporují rovněž skutečnosti zjištěné z usnesení o zahájení trestního stíhání, v němž mimo jiné byla popsána skupina fyzických a právnických osob podílejících se na krácení daně při vystavování fiktivních daňových dokladů za zboží a služby v letech 2018 a 2019; v této skupině jsou uvedeny subjekty ROMIBUD, L. H. i společnost Alora hot, s. r. o.
[35] Stěžovatel se snaží v kasační stížnosti obhajovat jednotlivé žalovaným detekované nestandardní okolnosti. Jejich nestandardnost však, jak bylo uvedeno výše, konstatoval již krajský soud, potažmo Nejvyšší správní soud; stěžovatel přitom nepředkládá nic, co by mělo vést nyní k jinému závěru.
[36] Nejvyšší správní soud shodně s žalovaným, potažmo s krajským soudem, předně konstatuje, že o běžné obchodování stěžovatele v detekovaném řetězci se zjevně nejednalo, neboť obchody uzavírané s jinými obchodními partnery takový průběh obchodování jako ten popsaný mezi stěžovatelem a společností Alora hot s. r. o. nevykazovaly. Stěžovatel nakupoval od této společnosti dřevěné palety a boxy v milionových hodnotách. V rámci odvolacího řízení bylo ověřováno, jakým způsobem probíhala obchodní spolupráce s jinými dodavateli či odběrateli, tedy zda se jedná o běžné obchody. Bylo např. zjištěno, že v případě odběratelů společnosti ALL IMPEX a. s. a společnosti KOVO – DŘEVO s. r. o. probíhaly úhrady bezhotovostním způsobem. Platby v hotovosti mezi stěžovatelem a dodavatelem Alora hot s. r. o. lze považovat za nestandardní jak ve vztahu k dalším obchodníkům v daném oboru podnikání, tak i ve vztahu k samotnému stěžovateli. Na účet stěžovatele docházely statisícové platby od řady odběratelů, avšak žádná platba od společnosti Alora hot. s. r. o. Tvrzení stěžovatele, že platby v hotovosti jsou u něj v rámci obchodování běžné a dodavateli spíše vyžadované pro operativnost, postrádá oporu; mimo jiné bylo zjištěno, že k úhradám v hotovosti nedocházelo při dodání zboží, ale na několikrát a po uvedené splatnosti, tudíž nikoli obratem. Stěžovatel přistoupil na úhrady v hotovosti za situace, kdy on i společnost Alora hot s. r. o. disponovali bankovními účty, přesto přistoupili na statisícové úhrady v hotovosti panu H., od kterého nadto stěžovatel neměl žádné zmocnění k oprávnění jednat za společnost (tedy ani přebírat hotovost); nadto musel pan H. přijet osobně kvůli hotovostním platbám z Mohelnice do Pardubic.
[37] Skutečnost, že úhrady byly prováděny v hotovosti, představuje okolnost potenciálně zvyšující míru obchodního rizika, sama o sobě však bez dalších významných objektivních skutečností nemůže založit závěr, že daňový subjekt věděl nebo měl vědět o své účasti na podvodu na DPH. Platby v hotovosti lze jistě v určitých případech považovat za zcela běžné. Význam této indicie je nutno posuzovat v kontextu konkrétních obchodních vztahů a případného legitimního ekonomického důvodu pro zvolený způsob úhrady. Takovým způsobem žalovaný postupoval, stejnou optikou jeho postup přezkoumal i krajský soud.
[38] Ověření osoby oprávněné jednat za obchodní společnost prostřednictvím veřejného rejstříku je jednoduchým úkonem, který nelze považovat za nepřiměřený požadavek, zejména pokud má osoba fakticky vystupující za dodavatele sjednávat opakované obchody a přijímat platby ve významných částkách. Je zcela standardní prověřit si obchodního partnera před započetím obchodů. Pokud stěžovatel namítá, že se domníval, že daňové doklady vystavuje a emailovou komunikaci provádí pan H. (jednatel dodavatele), ze spisu vyplývá, že jmenovaný však tuto skutečnost popřel (viz body 71, 81 rozhodnutí žalovaného). Stěžovatel již z údajů v obchodním rejstříku mohl zjistit, že osoba, s níž jedná, není jednatelem ani společníkem dodavatele, nadto z uveřejněných závěrek mohl zjistit, že společnost Alora hot s. r. o. je předluženou společností, zdrojem krytí aktiv byly cizí zdroje (společnost uveřejňovala závěrky do r. 2019).
[39] Stěžovatel sám do protokolu správce daně uvedl, že když mu bylo zboží přivezeno do provozovny v Dražkovicích, podepisoval dodací listy a nevěděl, komu to zboží patřilo, čí dodací listy tedy podepisuje, současně uvedl, že zboží navážely kamiony z Polska nebo Ukrajiny, tedy zboží nešlo od společnosti Alora hot s. r. o. Tvrzení stěžovatele v kasační stížnosti, že to však myslel „jinak“, považuje Nejvyšší správní soud za účelové. Této nestandardní skutečnosti si musel být stěžovatel vědom, nicméně neučinil nic, čím by obchodní transakci ověřil. Pokud stěžovatel nyní tvrdí, že když přepravu nezajišťoval, nemusí o ní nic vědět, nelze s takto zjednodušeným pohledem na věc souhlasit. V řešených případech mezi stěžovatelem a dodavatelem Alora hot s. r. o. žádné podmínky dodání zboží a jejich přepravy zjištěny nebyly. Stěžovatel o zboží nic nevěděl, nevěděl odkud pochází, jak má probíhat přeprava, kdo je přepravcem, komu vlastně podepisuje dodací listy. Podstatné je, že stěžovatel neznal základní informace bezprostředního plnění mezi ním a společností Alora hot s. r. o. Netušil, zda je zboží zahraniční, či tuzemské, připustil, že „zboží ani nemuselo být od H.“. Nejedná se o nějaké nadstandardní prověřování, které měl stěžovatel učinit, ale o zcela základní prověření zboží, se kterým stěžovatel obchoduje v reálném čase, včetně jeho přepravy.
[40] Jak již správně uvedl krajský soud, žádná z jednotlivých okolností posuzovaná izolovaně by nepostačovala k závěru, že stěžovatel věděl nebo mohl a měl vědět o účasti na podvodu na DPH. Samotná absence písemné smlouvy, samotná hotovostní platba, samotné jednání s osobou odlišnou od jednatele nebo samotná neznalost subdodavatelského řetězce by pro takový závěr nestačily. Rozhodující je jejich souhrn; ten byl žalovaným dostatečně podrobně popsán a vyhodnocen.
[41] V nynější věci stěžovatel opakovaně obchodoval s dodavatelem, kterého dle svých tvrzení našel na inzerátu na stránkách www.bazos.cz, aniž by si jej prověřil, a to za okolností, které se ve svém souhrnu vymykaly standardnímu a transparentnímu obchodnímu styku. Fakticky jednal s osobou, jejíž oprávnění za dodavatele jednat neověřil; neuzavíral písemné smlouvy ani objednávky; platil v hotovosti, a to osobě bez doloženého oprávnění; neměl spolehlivý přehled o původu, nakládce a přepravě zboží; v evidenci plateb se objevily podstatné nesrovnalosti, skutečný pohyb zboží neodpovídal údajům uvedeným na daňových dokladech (např. zboží od společnosti Alora hot s. r. o. nakoupil stěžovatel dříve, než tato společnost toto zboží od L. H. vůbec nakoupila). Tyto okolnosti nebyly zjištěny až dodatečně u subdodavatelů, ale projevily se přímo ve vztahu stěžovatel – dodavatel Alora hot s. r. o. v době realizace obchodů.
[42] Věrohodnost tvrzení stěžovatele byla zpochybněna i zjištěním správce daně v doplněném řízení, že již dříve stěžovatel obchodoval se společností Rozkladovna s. r. o., která byla personálně propojena se společností Alora hot s. r. o., měla i shodné sídlo, vystupovaly za ni stejné osoby. Stěžovatel přitom tvrdil, že se (v případě společnosti Alora hot s. r. o.) jedná o zcela nového a neznámého dodavatele, kterého zjistil přes inzerát; s osobami, s nimiž jednal, se však prokazatelně již znal. Správce daně doplnil dokazování o řadu úředních záznamů (podaná vysvětlení pana M. H. a L. H. na policii, z nichž vyplynulo jejich zapojení do fiktivních fakturací pro různé dodavatele). K podkladům z trestního řízení bylo přihlédnuto pouze podpůrně ve vztahu k širšímu obrazu fungování řetězce a potvrzení existence podvodu na DPH. Skutečnosti nastalé ex post však nebyly podkladem pro závěr o vědomostní složce podvodného jednání.
[43] Nejvyšší správní soud konstatuje, že není nepřípustné, aby správce daně na základě již provedených důkazů v návaznosti na závazný právní názor soudů, dospěl k jinému závěru rozhodnému pro odepření nároku na odpočet. Důležité je, aby s novým právním hodnocením daňový subjekt seznámil a dal mu možnost se k tomu vyjádřit. To se stalo. Stěžovateli byla zaslána obsáhlá výzva obsahující veškerá zjištění a skutečnosti, dle kterých žalovaný po doplněném dokazování dospěl k závěru o podvodu a účasti stěžovatele na něm. Stěžovatel v reakci na výzvu vyslovil nesouhlas se závěry správce daně a namítl, že správce daně postupoval v rozporu s odůvodněním rozsudku krajského soudu, přičemž ocitoval 5 odstavců rozsudku. Nicméně neuvedl, v čem správce daně postupoval v rozporu. Uvedl pouze, že skutkové okolnosti, které správce daně uvádí ve výzvě, soud již v rozsudku hodnotil, přičemž dovodil, že stěžovatel je nemohl zjistit, protože na to neměl prostředky nebo nastaly později. Správce daně v doplněném řízení neprovedl prostou „překvalifikaci“ již zjištěného skutkového stavu, ale zjistil i další skutečnosti svědčící o existenci daňového podvodu, jakož i skutečnosti svědčící o vědomosti stěžovatele o zapojení osob, s nimiž jednal, do podvodného řetězce.
[44] Stěžovateli nelze ani přisvědčit, že žalovaný hodnotil důkazy účelově a selektivně. Žalovaný hodnotil jednotlivé důkazní prostředky nejen izolovaně, ale i v jejich vzájemné souvislosti. Vypořádal se s předloženými daňovými doklady, dodacími listy, doklady o úhradách, stvrzenkami EET, výpověďmi osob i se zjištěními z daňových řízení u dalších článků řetězce. Je pravda, že některé důkazy svědčily ve prospěch žalobce, zejména existence daňových dokladů, dodacích listů, EET účtenek a skutečnost, že společnost Alora hot s. r. o. vykazovala určitá plnění v kontrolních hlášeních. Žalovaný tyto důkazy nepominul, přiznal jim význam pro formální a dokladovou stránku obchodů. Daňové doklady, dodací listy ani EET stvrzenky samy o sobě nevylučují, že plnění byla součástí podvodu na DPH. Závěr o vědomostní složce není založen na tom, že by stěžovatel neměl žádné doklady, ale na tom, že přes existenci formálních dokladů obchodoval způsobem, který byl při daném souhrnu okolností nestandardní a rizikový, přičemž této skutečnosti si měl a mohl být stěžovatel vědom.
[45] Nejvyšší správní soud uzavírá, že krajský soud dospěl zcela správně k závěru, že žalovaný unesl důkazní břemeno nejen ohledně existence podvodu na DPH, ale i ohledně vědomostní složky na straně stěžovatele. Stěžovatel současně neprokázal, že by přijal taková opatření, která po něm bylo možné rozumně požadovat, aby se účasti na podvodu vyhnul. Nejednalo se přitom o požadavek kontrolovat daňové povinnosti jiných subjektů nebo ověřovat celý dodavatelský řetězec, šlo o základní opatření týkající se jeho vlastního obchodního vztahu: ověření oprávnění osoby jednající za dodavatele, transparentní způsob úhrad, písemné zachycení základních smluvních podmínek a uchování základních dokladů o převzetí a přepravě zboží. Rozhodující závěr o vědomostní složce krajský soud opřel o výše popsané okolnosti projevující se přímo v obchodním vztahu stěžovatele se společností Alora hot s. r. o. v reálném čase obchodování.
[46] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou. Žalovaný postupoval zcela v souladu s právním názorem, kterým byl vázán, krajský soud následně v intencích předchozích závazných závěrů přezkoumal rozhodnutí žalovaného. Jeho rozsudek je přezkoumatelný, opřený o dostatečně zjištěný skutkový stav, který krajský soud z hlediska zákona vyhodnotil zcela v souladu s četnou judikaturou SDEU i NSS. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost dle § 110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
[47] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Žalovanému, jemuž by dle pravidla úspěchu ve věci náhrada nákladů řízení náležela, žádné náklady nad rámec správní činnosti nevznikly, proto mu soud náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. listopadu 2026
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu