5 As 170/2026

Plný text

5 As 170/2026 - 17
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: Z. Š., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem [adresa] Praha 1, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2026, č. j. 12 A 18/202624,

takto:

I. Žádost o prodloužení lhůty k předložení plné moci udělené advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti stanovené usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2026, č. j. 5 As 170/20266, se zamítá.
II. Kasační stížnost se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 (třiceti) dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud ve shora uvedené věci obdržel dne 2. 9. 2026 kasační stížnost žalobkyně (stěžovatelky) proti v záhlaví označenému usnesení Městského soudu v Praze. Tímto usnesením městský soud odmítl žalobu stěžovatelky proti usnesení ze dne 17. 12. 2025, č. j. 10.01000137/250003, ve znění opravného usnesení ze dne 26. 2. 2026, č. j. 10.01.000137/250006, a proti usnesení ze dne 13. 1. 2026, č. j. 10.01000152/250003, kterými žalovaná zastavila řízení o stěžovatelčiných žádostech o určení advokáta podle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v relevantním znění (dále jen „zákon o advokacii“), k zastoupení v řízení před Ústavním soudem o ústavních stížnostech stěžovatelky proti usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 9. 2025, č. j. 22 As 136/202536, a ze dne 18. 9. 2025, č. j. 22 As 172/202516. Důvodem zastavení řízení o výše uvedených žádostech byla jejich zjevná bezpředmětnost, protože Ústavní soud obě stěžovatelčiny ústavní stížnosti odmítl usneseními ze dne 25. 11. 2025, sp. zn. III. ÚS 3421/25, a ze dne 8. 12. 2025, sp. zn. III. ÚS 3511/25.

[2] Jelikož stěžovatelka nebyla v nynějším řízení o kasační stížnosti zastoupena advokátem ani neprokázala, že má sama příslušné vysokoškolské právnické vzdělání, vyzval ji Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 4. 9. 2026, č. j. 5 As 170/20266, mj. k doložení splnění podmínky povinného zastoupení podle § 105 odst. 2 s. ř. s., k čemuž jí stanovil lhůtu 1 měsíce od doručení daného usnesení. Nejvyšší správní soud současně stěžovatelku poučil, že pokud výzvě nevyhoví, soud kasační stížnost odmítne.

[3] Uvedené usnesení bylo stěžovatelce doručeno dne 14. 9. 2026. Posledním dnem lhůty pro doložení povinného zastoupení tak byla středa dne 14. 10. 2026.

[4] Nejvyšší správní soud obdržel dne 14. 10. 2026 přípis stěžovatelky (podaný k poštovní přepravě dne 12. 10. 2026), v němž požádala o prodloužení lhůty k předložení plné moci udělené jí advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Stěžovatelka uvedla, že požádala žalovanou o určení advokáta v této věci, což doložila kopií této žádosti a potvrzením o jejím podání k poštovní přepravě dne 29. 9. 2026.

[5] Podle § 40 odst. 5 věty třetí s. ř. s. může předseda senátu prodloužit lhůtu k provedení úkonu určenou soudem (za obdobných podmínek, za jakých se promíjí zmeškání lhůty, tj. z vážných omluvitelných důvodů).

[6] Stěžovatelka žádné skutečnosti, které by bylo možné považovat za vážné omluvitelné důvody ve smyslu § 40 odst. 5 s. ř. s., neuvedla. Usnesením, kterým byla k předložení plné moci vyzvána, jí byla stanovena lhůta jednoho měsíce, přičemž stěžovatelka požádala o její prodloužení dva dny před skončením stanovené lhůty, tj. dne 12. 10. 2026. K tomu je nutné připočíst dobu uplynulou od doručení napadeného usnesení městského soudu, jelikož již v něm byla stěžovatelka poučena o nutnosti zastoupení v řízení o kasační stížnosti (nehledě na její vlastní bohaté zkušenosti s agendou kasačních stížností, jak je zdejšímu soudu známo z úřední činnosti). Usnesení městského soudu bylo stěžovatelce doručeno dne 17. 8. 2026. K tomu, aby si obstarala advokáta, který by byl ochoten její případ převzít, tak měla dostatečný časový prostor.

[7] Lze konstatovat, že období téměř 2 měsíců (od doručení napadeného usnesení městského soudu do odeslání žádosti o prodloužení lhůty k doložení podmínky povinného zastoupení) představuje dostatečný čas k tomu, aby se stěžovatelka pokusila advokáta si zajistit. Stěžovatelka soudu nesdělila, zda v tomto období vůbec oslovila nějaké advokáty. Netvrdila ani žádné mimořádné okolnosti, které by jí v hledání právního zastoupení bránily či jí tuto snahu neúměrně ztěžovaly, nad rámec obecného a ničím nedoloženého tvrzení, že ji advokáti odmítají zastupovat proti žalované jakožto profesní komoře, jejíž jsou členy.

[8] Soud proto nepovažoval za nutné v této situaci vyčkat na rozhodnutí žalované o žádosti stěžovatelky ze dne 29. 9. 2026 o právní službu za úplatu pro fyzickou osobu dle § 18c zákona o advokacii (tedy o opětovné žádosti o určení advokáta). Nejvyššímu správnímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaná žádosti stěžovatelky uplatněné v rámci jiných řízení vedených u Nejvyššího správního soudu zpravidla zamítá a advokáta jí neurčuje (viz např. řízení vedená zdejším soudem pod sp. zn. 6 As 33/2022, sp. zn. 10 As 135/2022 nebo sp. zn. 2 As 155/2023).

[9] Nelze také přehlédnout, že Nejvyšší správní soud již např. ve svém usnesení ze dne 30. 11. 2022, č. j. 3 As 260/202232, týkajícím se obdobné kasační stížnosti stěžovatelky proti rozsudku Městského soudu v Praze ve věci neurčení advokáta k poskytnutí právní služby podle § 18c zákona o advokacii, v tehdejším znění, stěžovatelce, uvedl: „Vyčkávat za těchto okolností dalšího rozhodnutí České advokátní komory by se dříve či později mohlo proměnit v nekonečný řetězec zacyklených soudních sporů, kdy se předmětem řízení stává neurčení advokáta v rámci přezkumu rozhodnutí o neurčení advokáta v rámci přezkumu rozhodnutí o neurčení advokáta.“

[10] Uvedená úvaha Nejvyššího správního soudu je přitom relevantní i v projednávané věci, neboť předmětem přezkumu městského soudu měla být usnesení, kterými žalovaná zastavila řízení o stěžovatelčiných žádostech o určení advokáta podle § 18c zákona o advokacii k zastoupení v řízení před Ústavním soudem o ústavních stížnostech stěžovatelky proti usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 9. 2025, č. j. 22 As 136/202536, a ze dne 18. 9. 2025, č. j. 22 As 172/202516, vydaným ve věcech, jež se opět týkaly žádostí stěžovatelky o určení advokáta. Pokud by Nejvyšší správní soud žádosti stěžovatelky vyhověl, pouze by tím zvětšoval prostor pro zacyklení navázaných soudních sporů s obdobným předmětem bez reálného hmotněprávního nároku (srov. již zmíněné usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2022, č. j. 3 As 260/202232, či usnesení ze dne 21. 3. 2024, č. j. 5 As 35/202418, ze dne 11. 7. 2024, č. j. 5 As 127/202418, ze dne 19. 3. 2025, č. j. 1 As 317/202450, ze dne 2. 4. 2025, č. j. 22 As 5/202538, ze dne 4. 4. 2025, č. j. 10 As 10/202552, ze dne 4. 5. 2025, č. j. 8 As 83/202531, ze dne 27. 6. 2025, č. j. 5 As 88/202517, a ze dne 28. 5. 2026, č. j. 5 As 62/202620).

[11] Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud žádost stěžovatelky o prodloužení lhůty pro doložení povinného zastoupení zamítl (výrok I.).

[12] Podle § 105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, máli stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

[13] Jelikož nedošlo ani přes výzvu soudu k odstranění uvedeného nedostatku podmínky řízení dle § 105 odst.2 s. ř. s. a pro tento nedostatek nelze v řízení o kasační stížnosti pokračovat, rozhodl Nejvyšší správní soud na základě § 46 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 105 odst. 2 a § 120 s. ř. s. o odmítnutí kasační stížnosti (výrok II.).

[14] O nákladech řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylali kasační stížnost odmítnuta (výrok III.).

[15] Stěžovatelka v řízení zaplatila soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč. Vzhledem k odmítnutí kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 10 odst. 3 věty poslední zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v účinném znění, o vrácení částky 5 000 Kč, a to ve lhůtě stanovené v § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích (výrok IV.).

Poučení:
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3, § 120 s. ř. s.).

V Brně dne 23. října 2026

JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu