UsneseníOdmítnuto pro neodstraněné vady↪ 1× citováno

Spisová značka

III. ÚS 3511/25

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 2025-12-08Zpravodaj: Svatoň JanTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2025:3.US.3511.25.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - NSS PROFESNÍ KOMORA - Česká advokátní komoraNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 2025-11-26

Právní věta

⚠ Generováno AI

Povinné zastoupení advokátem podle § 30 a 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, musí být splněno již při podání ústavní stížnosti. Pokud byl stěžovatel o této povinnosti již dříve řádně poučen, není nutné poskytovat totožné poučení v každém dalším řízení. Sama žádost o určení advokáta nezakládá nárok na dodatečnou lhůtu k odstranění vady, zejména pokud by tím byla fakticky prodloužena zákonná lhůta.

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Z. Š., proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. září 2025 č. j. 22 As 172/2025-16, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a České advokátní komory, sídlem [adresa] Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Dne 26. 11. 2025 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou stěžovatelka, aniž by byla zastoupena advokátem, brojí proti v záhlaví specifikovanému rozhodnutí, přičemž uvádí, že dne 18. 11. 2025 požádala Českou advokátní komoru o určení advokáta pro řízení před Ústavním soudem, a žádá Ústavní soud, aby jí stanovil lhůtu k odstranění vady spočívající v absenci právního zastoupení do doby, než bude o její žádosti rozhodnuto.

2. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda tento návrh (na zahájení řízení o ústavní stížnosti) splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a zda jsou dány procesní podmínky řízení před Ústavním soudem, načež dospěl k závěru, že těmto požadavkům nevyhovuje, jelikož (mimo jiné) nebyla formálně ani materiálně naplněna podmínka obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem (§ 30 a 31 zákona o Ústavním soudu).

3. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že se stěžovatelka v minulosti mnohokrát obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi, přičemž byla vyzývána k odstranění jejich vad a upozorňována na následky spojené s jejich neodstraněním (např. ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 3399/16, II. ÚS 3891/17, II. ÚS 3975/17, I. ÚS 3518/17, III. ÚS 2346/20), takže jí jsou známé formální a obsahové požadavky kladené na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu, včetně toho, že musí být zastoupena advokátem již při jejím podání. Přesto stěžovatelka nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti (např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 3518/24 a I. ÚS 512/25).

4. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud současně zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

5. Ústavní soud nemá pochybnosti o řádném seznámení stěžovatelky se zákonnými požadavky na řízení před Ústavním soudem, včetně povinného právního zastoupení (viz sub 3). Důvodem pro poskytnutí lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti není sama o sobě skutečnost, že stěžovatelka požádala Českou advokátní komoru o určení advokáta (pozn.: tento postup volí opakovaně). Přitom z její žádosti o právní službu, kterou přiložila k ústavní stížnosti, se podává, že napadené usnesení jí bylo doručeno dne 25. 9. 2025, takže tuto žádost podala jen několik dnů před uplynutím lhůty pro podání ústavní stížnosti. Je nepochybné, že lhůta dvou měsíců stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k doplňování či odstraňování vad by mělo být výjimečné, neboť jím je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním stěžovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.

6. Vzhledem k uvedeným důvodům Ústavní soud přiměřeně použil § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. prosince 2025

Jan Svatoň v. r. soudce zpravodaj

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací