Rozsudek ze dne 29. 4. 2026
Plný text
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy F. D., soudkyně Veroniky Juřičkové a soudce Václava Štencla v právní věci žalobkyně: MAGION system, a. s., sídlem [adresa] zastoupené Mgr. Markem Šimkou, advokátem, sídlem [adresa] Brno, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, sídlem [adresa] za účasti: Masarykova univerzita, sídlem [adresa] proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 11. 12. 2023, č. j. ÚOHS-44147/2023/162, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2025, č. j. 29 Af 12/2024-187,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu a rozsudek krajského soudu
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 9. 2023, č. j. ÚOHS-3491/2023/500, zamítl návrh žalobkyně na přezkoumání úkonů zadavatele. Žalobkyně tímto návrhem brojila proti postupu osoby zúčastněné na řízení (dále též „zadavatel“) spočívajícím v zadání veřejné zakázky „Otevřený informační systém pro Masarykovu univerzitu“ v řízení se soutěžním dialogem. Předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 11. 12. 2023, č. j. ÚOHS-44147/2023/162, zamítl rozklad žalobkyně podaný proti prvostupňovému rozhodnutí a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
[2] Proti rozhodnutí předsedy žalovaného podala žalobkyně žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který ji zamítl. Rozhodnutí o rozkladu podle krajského soudu netrpí vadou nepřezkoumatelnosti. Zadavatel konkrétně zdůvodnil, že žádný informační systém není možné nasadit u něj jako otevřený systém bez úprav na trhu dostupných plnění. Zadavatel uvedl konkrétní důvody, proč nelze jeho potřebu uspokojit produktem běžně dostupným na trhu, což potvrzují výsledky předběžných tržních konzultací s 12 dodavateli. Pro řízení se soutěžním dialogem je typické, že zadavatel nemá ucelenou představu o podobě zadávacích podmínek. Tuto skutečnost proto zadavateli nelze klást k tíži. Podstatné je prokázání podmínek pro konání řízení se soutěžním dialogem. Skutečnost, že srovnatelní zadavatelé informační systémy poptávají v rámci otevřeného řízení, není pro projednávanou věc podstatná. Zadavatel svůj postup řádně obhájil a uvedl přezkoumatelnou argumentaci, rozhodnutí o námitkách není nepřezkoumatelné. Závěry žalovaného mají oporu v provedeném dokazování a vyplývají ze správního spisu. Krajský soud se nezabýval námitkami, kterými žalobkyně brojí proti svému vyloučení z řízení se soutěžním dialogem, neboť nynější řízení se týká volby typu zadávacího řízení. Dle krajského soudu žalovaný nestranil ve správním řízení zadavateli, pouze se přiklonil k jeho argumentaci. Otázka hospodárnosti veřejné zakázky není relevantní pro posouzení naplnění podmínek pro konání řízení se soutěžním dialogem. Dle krajského soudu ze záznamu z jednání v rámci řízení se soutěžním dialogem ze dne 17. 10. 2022 nevyplývá, že zadavatel hodlal svůj informační systém nabízet dalším vysokým školám. Požadavek na otevřené API (rozhraní pro programování aplikací – pozn. NSS) není diskriminační, neboť se jedná o racionální požadavek v oblasti informačních systémů. Procesní obranu žalobkyně nelze hodnotit jako zneužití práva.
II. Kasační stížnost a další vyjádření ve věci
[3] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž namítá, že zadavatel neprokázal naplnění zákonných podmínek pro volbu řízení se soutěžním dialogem. Tento typ řízení byl zvolen za účelem snadnějšího vyřazení stěžovatelky, neboť jejím vyřazením zadavatel potvrdil, že nemá zájem o vývoj nového informačního systému na míru. Zadavatel setrvává výhradně na tvrzeních o splnění zákonných podmínek bez jejich podrobné specifikace a bez doložení důkazů jejich pravdivosti. Zadavatel odkazuje na výsledek předběžných tržních konzultací, dle nějž údajně žádné řešení na trhu neodpovídá potřebám zadavatele, aniž by specifikoval dané potřeby nebo vysvětlil, proč tyto potřeby nejsou naplněny dostupnými produkty na trhu. Rozhodnutí o námitkách je nezákonné, jeho závěry jsou v rozporu se skutkovým stavem a právními předpisy. Odůvodnění rozhodnutí o námitkách obsahuje pouze obecná tvrzení. Způsob vypořádání námitek je v rozporu s § 245 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek. Napadený rozsudek je nepřezkoumatelný v otázce prokázání důvodů pro volbu řízení se soutěžním dialogem a vypořádání námitek v rozhodnutí o námitkách. Krajský soud nesprávně posoudil otázku oprávněnosti požadavku zadavatele na otevřenost API. Tu zadavatel požaduje nikoliv pro uspokojení vlastních potřeb, ale za účelem vývoje komerčního produktu, což není úkolem zadavatele jako vysoké školy. Požadavek na otevřenost API diskriminuje řadu dodavatelů, proto měl být podroben přísnému testu oprávněnosti, což krajský soud neprovedl, a naopak označil tento argument za irelevantní.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznil, že řízení se soutěžním dialogem není problematické či netransparentní zadávací řízení. Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2014/24/EU předpokládá využití soutěžního dialogu, pokud zadavatel není schopen přesně definovat své potřeby nebo posoudit, co může trh nabídnout z hlediska technických, finančních nebo právních řešení. Tomu odpovídá i národní právní úprava. Žalovaný neměl pochybnosti o skutečnosti, že předmět veřejné zakázky splňuje podmínku nedostupnosti plnění na trhu, o čemž svědčí výsledky předběžných tržních konzultací a celkový průběh řízení se soutěžním dialogem. Tvrzení stěžovatelky, že zadavatel neměl důvod použít řízení se soutěžním dialogem, protože dle jejího názoru bylo možné uspokojit potřeby zadavatele prostřednictvím běžně dostupného řešení na trhu, jsou nepodložená. Z odmítnutí stěžovatelkou nabízeného řešení „na míru“ nelze vyvodit, že zadavatel požadoval řešení dostupné na trhu bez dalších úprav. Krajský soud se přezkoumatelně vypořádal s argumentací stěžovatelky směřující vůči odůvodnění rozhodnutí o námitkách. Přezkoumatelné je také odůvodnění napadeného rozsudku v části týkající se splnění podmínek pro konání řízení se soutěžním dialogem. Námitky stěžovatelky, že požadavek na otevřené API je nepřípustný a že zadavatel postupoval v řízení se soutěžním dialogem z důvodu vyvíjení komerčního produktu, jsou opožděné.
[5] Osoba zúčastněná na řízení (dále též „zadavatel“) ve vyjádření ke kasační stížnosti zpochybnila tvrzení stěžovatelky, že skutečným důvodem pro vedení řízení se soutěžním dialogem je vůle zadavatele vyvíjet na poptávaném řešení vlastní komerční produkt. Argumentace stěžovatelky je nedůvodná. Stěžovatelka se na několika místech kasační stížnosti staví do role zadavatele a podsouvá soudu nepravdivá tvrzení. Zadavatel považuje procesní úkony stěžovatelky za zneužití práva.
[6] Stěžovatelka v replice nad rámec argumentace uvedené v kasační stížnosti namítá, že výsledky předběžných tržních konzultací nebo vyhodnocení jejich výsledku nejsou součástí správního spisu. Stěžovatelka zpochybnila požadavek na otevřené API až na ústním jednání, jelikož až tehdy použili žalovaný a zadavatel argument, že oprávněným důvodem pro konání řízení se soutěžním dialogem byl požadavek zadavatele na otevřené API, aby mohl informační systém nabízet jiným vysokým školám. Stěžovatelka netvrdí, že provozování komerční činnosti je zadavateli zapovězeno. Otázkou však zůstává, zda je tento důvod legitimní pro volbu diskriminační zadávací podmínky.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná.
[8] Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti podle § 109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“), a shledal, že kasační stížnost není důvodná.
[9] Stěžejní kasační námitkou v projednávané věci je tvrzené nenaplnění podmínek pro konání řízení se soutěžním dialogem.
[10] Podle § 68 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek je zadavatel oprávněn použít řízení se soutěžním dialogem za splnění podmínek uvedených v § 60.
[11] Podle § 60 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek může zadavatel použít jednací řízení s uveřejněním, pokud a) potřeby zadavatele nelze uspokojit bez úpravy na trhu dostupných plnění, b) součástí plnění veřejné zakázky je návrh řešení nebo inovativní řešení, c) veřejná zakázka nemůže být zadána bez předchozího jednání z důvodu zvláštních okolností vyplývajících z povahy, složitosti nebo právních a finančních podmínek spojených s předmětem veřejné zakázky, nebo d) nelze stanovit technické podmínky odkazem na technické dokumenty podle § 90 odst. 1 a 2 (zvýraznění doplnil Nejvyšší správní soud).
[12] Řízení se soutěžním dialogem je specifickým druhem zadávacího řízení, který má umožnit zadavatelům efektivně pořídit taková plnění, u nichž nejsou na počátku (při zahájení tohoto zadávacího řízení) schopni přesně specifikovat jejich předmět či jiné záležitosti s plněním související tak, aby byly naplněny veškeré podmínky pro použití standardních druhů zadávacích řízení. Smyslem řízení se soutěžním dialogem je poskytnout zadavatelům flexibilitu, kterou disponují soukromé subjekty a která by jim měla umožnit na základě dialogu s potenciálními dodavateli nalézt nejvhodnější řešení jejich potřeb. V praxi nachází řízení se soutěžním dialogem využití zejména u veřejných zakázek z oblasti informačních technologií, kdy zadavatelé nemají přesně ujasněny požadavky (např. na architekturu systému, migraci dat, vymezení součinnosti zadavatele a případně i stávajícího dodavatele, požadavky na dodávky SW a HW, nastavení výkonu autorských práv, parametrizaci SLA apod.) tak, aby byly naplněny veškeré podmínky pro použití druhů zadávacích řízení vylučujících jednání mezi zadavatelem a dodavateli. (PODEŠVA, V., VOTRUBEC, J., SOMMER, L., FLAŠKÁR, M., HARNACH, J., MĚKOTA, J., JANOUŠEK, M. a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek: Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2026-3-23]. ASPI_ID KO134_2016CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X.). Aby zadavatel mohl zadat veřejnou zakázku v řízení se soutěžním dialogem, postačí naplnění kterékoliv z podmínek uvedených v § 60 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek.
[13] V projednávaném případě zadavatel v rozhodnutí o námitkách ze dne 22. 12. 2023 uvedl, že hledá řešení informačního systému, které umožní vybudovat „nad ním“ komplexní integrované řešení, jsou proto naplněny všechny 4 důvody dle § 60 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek. Zadavatel má za to, že průběh soutěžního dialogu, jakož i vývoj, kterým během něj prošlo řešení nabízené stěžovatelkou, jednoznačně prokazují složitost technického řešení předmětu zakázky, jakož i licenčních, právních a finančních podmínek spojených s předmětem zakázky. Dále zadavatel uvedl, že v průběhu předběžných tržních konzultací a celého řízení se soutěžním dialogem se potvrdilo, že žádné řešení odpovídající zcela jeho potřebám na trhu neexistuje. Dle zadavatele je zakázka, jejíž součástí je propojování různých informačních systémů, řešení komplikovaných licenčních otázek nebo nadstavbového rozvoje, abnormálně složitá. U těchto zakázek zákonodárce předpokládal využití soutěžního dialogu. Zadavatel také uvedl, že po celou dobu řízení prezentoval záměr pořídit otevřený systém a návazně tvořit další napojená řešení, v čemž lze spatřovat právě naplnění znaku návrhu řešení nebo inovativního řešení, jelikož srovnatelný systém není na trhu dostupný.
[14] Stěžovatelka opakovaně namítá, že odůvodnění námitek je nepřezkoumatelné, neboť zadavatel blíže nevysvětlil, v čem má spočívat složitost veřejné zakázky a proč konkrétní plnění dostupná na trhu nenaplňují jeho požadavky.
[15] Nejvyšší správní soud se stejně jako krajský soud s argumentací stěžovatelky neztotožnil. Zadavatel v odůvodnění rozhodnutí o námitkách řádně vysvětlil, jakými úvahami se při hodnocení námitek stěžovatelky řídil, jaké důvody jej opravňovaly k volbě řízení se soutěžním dialogem a z jakých podkladů tyto skutečnosti vyplývají. Zadavatel vysvětlil, že složitost veřejné zakázky zakládá propojování různých informačních systémů, řešení licenčních otázek a nadstavbový rozvoj řešení. Požadavek stěžovatelky, aby zadavatel u každého řešení dostupného na trhu vysvětlil, proč toto neřešení nevyhovuje jeho požadavkům, je přehnaný. Nepřezkoumatelnost není projevem nenaplněné subjektivní představy stěžovatelky o tom, jak podrobně by mělo být rozhodnutí o námitkách odůvodněno, ale objektivní překážkou, která znemožňuje přezkoumat napadené rozhodnutí. Takovými nedostatky rozhodnutí o námitkách zjevně netrpí.
[16] Žalovaný v prvostupňovém rozhodnutí dospěl k závěru, že je naplněna podmínka pro konání řízení se soutěžním dialogem dle § 60 odst. 1 písm. a) zákona o zadávání veřejných zakázek, tedy že potřeby zadavatele nelze uspokojit plněním dostupným na trhu. Poté uvedl, že postačí naplnění jedné z podmínek uvedených v § 60 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek, je tudíž nadbytečné zabývat se dalšími důvody uváděnými zadavatelem. V souladu s tímto závěrem předseda žalovaného a krajský soud posuzovali naplnění podmínek pro konání řízení se soutěžním dialogem pouze optikou § 60 odst. 1 písm. a) zákona o zadávání veřejných zakázek. Stěžovatelčina námitka nesrozumitelnosti správních a soudních rozhodnutí pro nedostatečné určení konkrétního důvodu dle § 60 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek je tudíž nedůvodná.
[17] Dle stěžovatelky je dále napadený rozsudek nepřezkoumatelný a nezákonný v otázce prokázání důvodů pro volbu řízení se soutěžním dialogem. Nejvyšší správní soud nepovažuje za účelné před přezkumem věcného posouzení naplnění důvodů pro volbu řízení se soutěžním dialogem rekapitulovat vypořádání provedené krajským soudem. K námitce nepřezkoumatelnosti proto pouze obecně uvádí, že krajský soud se touto žalobní námitkou řádně vypořádal v bodech 54 až 59 napadeného rozsudku. Krajský soud přezkoumatelně vysvětlil, na základě jakých podkladů a úvah dospěl k závěru, že podmínky pro konání řízení se soutěžním dialogem byly splněny. Nejvyšší správní soud opakuje, že nepřezkoumatelnost rozsudku nezakládá nenaplnění subjektivních představ stěžovatelky ohledně požadavků na odůvodnění rozsudku (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003-52). Nejvyšší správní soud se tak s námitkou nepřezkoumatelnosti neztotožnil.
[18] Pokud jde o věcné posouzení otázky naplnění podmínek pro konání řízení se soutěžním dialogem, krajský soud správně vyšel ze skutečnosti, že zadavatel před zahájením soutěžního dialogu provedl předběžné tržní konzultace celkem s 12 dodavateli. Zadavatel jednal o 6 konkrétních požadavcích: 1) architektura systému, 2) datová vrstva, 3) API systém, 4) IT bezpečnost, 5) licenční politika, 6) integrace systémů. K výsledku předběžných tržních konzultací zadavatel uvedl, že „žádný ERP systém není možné nasadit u zadavatele jako otevřený systém bez úpravy na trhu dostupných plnění, mj. vzhledem ke složitosti IT prostředí velkého zadavatele, jehož centrem je právě ERP systém, který má být s ostatními systémy propojen. Kromě toho si je zadavatel vědom specifik svého statutu veřejné vysoké školy, které nutnost modifikace akcentují. Tuto skutečnost si zadavatel potvrdil i v rámci tržních konzultací, kde se mimo jiné ujistil, že na trhu v dnešní době neexistuje produkt, který by bez výhrad uspokojoval jeho potřebu.“
[19] O neexistenci vyhovujícího řešení na trhu svědčí také samotný průběh soutěžního dialogu, při němž přihlášení soutěžitelé v průběhu několika jednání upravovali jimi nabízené řešení tak, aby co nejlépe odpovídalo představám zadavatele. Nejvyšší správní soud proto dospěl ke shodnému závěru jako krajský soud, že zadavatel dostatečně zdůvodnil, že žádný dostupný informační systém u něj není možné nasadit jako otevřený systém bez úprav na trhu dostupných řešení.
[20] Stěžovatelka namítá, že na trhu existovala řešení, která bylo možné u zadavatele nasadit pouze s dílčími změnami. Dle stěžovatelky její vyloučení ze soutěžního dialogu potvrzuje, že se zadavatel chtěl vyhnout plněním dostupným na trhu. Nejvyšší správní soud se s touto argumentací neztotožnil. Z jednání zadavatele a stěžovatelky vyplynulo, že stěžovatelka nabídla zadavateli vývoj co nejširšího API na zakázku. Zadavatel se však zakázkového vývoje chtěl vyvarovat, neboť jedním z jeho požadavků byla možnost rozvíjet informační systém vlastními silami bez závislosti na dodavateli. Řešení nabízené stěžovatelkou proto nebylo pro zadavatele vhodné. Její vyloučení ze soutěžního dialogu nesvědčí o existenci vhodných řešení na trhu.
[21] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil ani námitce nepřípustného přesouvání důkazního břemene na stěžovatelku. Zadavatel v řízení uvedl a prokázal, že na trhu neexistovalo uspokojivé plnění. Stěžovatelka tuto skutečnost zpochybnila tvrzením, že na trhu existují systémy s velmi otevřeným API (produkty společností Microsoft, SAP nebo Gordic), které mají být pro zadavatele vhodné. Žalovaný a krajský soud stěžovatelce vytkli, že daná námitka je obecná a nepodložená. Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelkou v tom, že je primárně na zadavateli, aby tvrdil a prokázal splnění podmínek pro konání řízení se soutěžním dialogem dle § 60 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek. V projednávané věci zadavatel tomuto požadavku dostál, když prokázal, že plnění dostupná na trhu zcela neuspokojují jeho potřeby. Pokud stěžovatelka usilovala o zpochybnění tohoto závěru, bylo na ní, aby svá tvrzení více konkretizovala, případně podložila. Stěžovatelka tak ale v projednávané věci neučinila.
[22] Stěžovatelka dále namítá, že správní spis neobsahuje žádný výsledek předběžných tržních konzultací, žalovaný tedy činí závěry na základě podkladů rozhodnutí, s nimiž nebyla stěžovatelka seznámena, nebo pouze nekriticky přebírá tvrzení zadavatele. K této námitce Nejvyšší správní soud uvádí, že správní spis skutečně neobsahuje žádný formalizovaný výsledek předběžných tržních konzultací. Zákon o zadávání veřejných zakázek zadavateli neukládá, aby takový dokument po provedení předběžných tržních konzultací vyhotovil. Správní spis obsahuje vyhlášení informace o předběžných tržních konzultacích a záznam z předběžné tržní konzultace se stěžovatelkou, neveřejná část správního spisu obsahuje záznamy z předběžných tržních konzultací s ostatními účastníky. Tyto záznamy obsahují obchodní tajemství ostatních účastníků tržních konzultací, jejich zařazení do neveřejné části spisu žalovaným tak bylo oprávněné (§ 271 odst. 2 zákona o zadávání veřejných zakázek). Dle Nejvyššího správního soudu jsou uvedené podklady spolu s vyjádřením zadavatele dostatečné pro závěr správních orgánů o průběhu a výsledku předběžných tržních konzultací. Ostatně, pokud by zadavatel výsledek předběžných tržních konzultací zaznamenal v nějakém dokumentu, jak požaduje stěžovatelka, stále by se jednalo toliko o tvrzení samotného zadavatele. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud nepřisvědčil námitce stěžovatelky týkající se absence výsledku předběžných tržních konzultací.
[23] Námitky týkající se neoprávněného požadavku na otevřené API a údajného vývoje komerčního produktu zadavatelem jsou nepřípustné.
[24] Podle § 71 odst. 2 věty třetí s. ř. s. žalobce může rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body jen ve lhůtě pro podání žaloby.
[25] Rozhodnutí žalovaného bylo zástupci stěžovatelky doručeno dne 20. 12. 2023. Lhůta pro podání žaloby uběhla dne 20. 2. 2024, stěžovatelka podala žalobu v poslední den této lhůty. V žalobě stěžovatelka brojila proti nedostatečnému odůvodnění rozhodnutí o námitkách, nedostatečnosti důvodů pro konání řízení se soutěžním dialogem a nedostatečnému prokázání těchto důvodů. Námitku týkající se diskriminační povahy požadavku na otevřené API a údajného vývoje komerčního produktu zadavatelem stěžovatelka uplatnila až v duplice ze dne 21. 7. 2025, tedy více než rok po uplynutí lhůty pro podání žaloby. Obě žalobní námitky tak byly podány opožděně.
[26] Stěžovatelka v replice k vyjádření vyvracela, že námitky byly uplatněny opožděně, neboť jimi reagovala na průběh jednání ze dne 25. 6. 2025 (v řízení u krajského soudu sp. zn. 29 Af 29/2023), když žalovaný a zadavatel poprvé v řízení uvedli, že oprávněným důvodem zadavatele pro volbu řízení se soutěžním dialogem byl jeho požadavek na otevřené API za účelem vývoje produktů pro třetí strany.
[27] Nejvyšší správní soud se s argumentací stěžovatelky neztotožnil, neboť stěžovatelka měla dostatek informací, aby sporné námitky formulovala již v žalobě. Sama stěžovatelka v kasační stížnosti odkazuje na rozhodnutí o vyloučení ze dne 30. 12. 2022, z něhož vyplývá, že zadavatel chtěl mít možnost nový informační systém nabízet také jiným vysokým školám. Stejný závěr vyplývá také z jednání v rámci řízení se soutěžním dialogem ze dne 17. 10. 2022, jak opět uvádí sama stěžovatelka. Také o požadavku na otevřené API se stěžovatelka dozvěděla nejpozději z rozhodnutí o vyloučení ze dne 30. 12. 2022. Nelze proto konstatovat, že by tyto skutečnosti poprvé zazněly až na jednání u krajského soudu dne 25. 6. 2025. Stěžovatelce proto nic nebránilo v tom, aby námitku diskriminační povahy požadavku na otevřené API a nelegitimity úmyslu vývoje komerčního produktu, uplatnila již v žalobě.
[28] Vzhledem k tomu, že výše vymezené námitky byly uplatněny v řízení před krajským soudem opožděně, neměl k nim krajský soud přihlédnout. Z odůvodnění napadeného rozsudku nicméně plyne, že se jimi krajský soud přesto zabýval. Vzhledem k tomu, že krajský soud žalobu zamítl, nemohla mít tato vada vliv na zákonnost jeho rozsudku [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
[29] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelčiny námitky týkající se neoprávněného požadavku na otevřené API a údajného vývoje komerčního produktu zadavatelem jsou v řízení o kasační stížnosti nepřípustné podle § 104 odst. 4 s. ř. s., protože stěžovatelka tyto důvody tvrzené nezákonnosti neuplatnila (včasně) v řízení před krajským soudem, ačkoli tak učinit mohla (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 3. 2021, č. j. 2 As 334/2017-61, a ze dne 7. 4. 2021, č. j. 9 As 236/2017-68).
IV. Závěr a náklady řízení
[30] Žalobkyně se svými námitkami neuspěla. Jelikož Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro zrušení napadeného rozsudku ani z úřední povinnosti (§ 109 odst. 4 s. ř. s.), zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).
[31] Nejvyšší správní soud dodává, že dnem vykonatelnosti tohoto rozsudku zaniká předběžné opatření uložené usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2026, č. j. 6 As 183/2025-50, kterým Nejvyšší správní soud zakázal zadavateli uzavřít smlouvu s vybraným dodavatelem při zadávání veřejné zakázky „Otevřený informační systém pro Masarykovu univerzitu“ (§ 38 odst. 4 věta druhá s. ř. s.).
[32] O náhradě nákladů řízení mezi účastníky řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 a 7 s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. Žalobkyně ve věci neměla úspěch, pročež nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, soud proto rozhodl, že se mu náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
[33] Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť jí soudem nebyla uložena žádná povinnost, v souvislosti s níž by jí náklady vznikly (§ 60 odst. 5 věta druhá s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2026
JUDr. F. D., Ph.D.
předseda senátu
Usnesení ze dne 14. 1. 2026
Plný text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy F. D., soudkyně Veroniky Juřičkové a soudce Václava Štencla v právní věci žalobkyně: MAGION system, a. s., sídlem [adresa] zastoupené Mgr. Markem Šimkou, advokátem, sídlem [adresa] Brno, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, sídlem [adresa] za účasti: Masarykova univerzita, sídlem [adresa] proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 11. 12. 2023, č. j. ÚOHS-44147/2023/162, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2025, č. j. 29 Af 12/2024-187,
takto:
I. Osobě zúčastněné na řízení se ukládá zákaz uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku s vybraným dodavatelem při zadávání veřejné zakázky „Otevřený informační systém pro Masarykovu univerzitu“, uveřejněné ve Věstníku veřejných zakázek dne 3. 5. 2021 pod ev. č. Z2019-004453, ve znění pozdějších oprav a v Úředním věstníku Evropské unie dne 4. 5. 2021 pod ev. č. 2021/S 086-222638, ve znění pozdějších oprav, a to do doby pravomocného skončení řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2025, č. j. 29 Af 12/2024-187.
II. Žalobkyni se ukládá zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na vydání předběžného opatření, a to ve lhůtě 30 dnů od doručení tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 9. 2023, č. j. ÚOHS-34911/2023/500, ve věci přezkoumání úkonů osoby zúčastněné na řízení (dále také jen „zadavatelka“) spočívajících v odmítnutí námitek žalobkyně proti volbě druhu zadávacího řízení „Otevřený informační systém pro Masarykovu univerzitu“, rozhodl tak, že návrh žalobkyně zamítl, neboť nezjistil důvody pro uložení nápravného opatření. Předseda žalovaného v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl rozklad žalobkyně a potvrdil rozhodnutí úřadu.
[2] Proti rozhodnutí předsedy žalovaného podala žalobkyně správní žalobu ke Krajskému soudu v Brně. Ten žalobu zamítl jako nedůvodnou, proti čemuž žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) brojí kasační stížností. Společně s kasační stížností stěžovatelka podala též návrh na uložení předběžného opatření, kterým by soud zakázal zadavatelce uzavřít smlouvu na výše uvedenou veřejnou zakázku.
[3] V návrhu na uložení předběžného opatření stěžovatelka uvedla, že krajský soud zadavatelce předběžným opatřením zakázal uzavřít smlouvu na předmět veřejné zakázky, stejně učinil také Nejvyšší správní soud ve věci rozhodnutí zadavatelky o vyloučení stěžovatelky ze zadávacího řízení na tutéž veřejnou zakázku. K zamítnutí žaloby došlo v důsledku procesního pochybení krajského soudu v podobě nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku a porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces. Pokud by došlo k uzavření smlouvy, stěžovatelka by ztratila možnost realizovat předmět plnění veřejné zakázky a takto generovat zisk ze své podnikatelské činnosti, ačkoliv je vysoce pravděpodobné, že by v zadávacím řízení její nabídka byla úspěšná. Stěžovatelce hrozí také újma v podobě marně vynaložených nákladů na procesní obranu a zhoršení reputace. Na druhou stranu nařízení zákazu uzavření smlouvy excesivně nezasáhne do práv zadavatelky, neboť ta nadále využívá existující informační systém dodávaný stěžovatelkou.
[4] Žalovaný ve vyjádření k návrhu na uložení předběžného opatření uvedl, že předběžné opatření je výjimečný institut, který je potřeba odůvodnit závažnými důvody. Stěžovatelka však takové důvody neuvedla. Předběžné opatření spočívající v zákazu uzavřít smlouvu již bylo nařízeno v řízení u Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 As 153/2025, opakované nařízení totožného předběžného opatření by bylo nadbytečné. Stěžovatelka se pouze snaží o co nejzazší oddálení výsledku soudního řízení, aby mohla zadavatelce poskytovat své služby co nejdéle. Současně není zřejmé, proč se stěžovatelka domáhá zatímní úpravy poměrů, neboť zadavatelka dosud dodavatele nevyzvala k podání nabídek, zadávací řízení tak současně nesměřuje k bezprostřednímu uzavření smlouvy.
[5] Zadavatelka ve vyjádření k návrhu na uložení předběžného opatření uvedla, že respektuje právo stěžovatelky na spravedlivý proces, proto doposud nezpochybňovala návrhy na vydání předběžných opatření. Dosavadní systém poskytovaný stěžovatelkou je pro zadavatelku nevyhovující a finančně zatěžující, zadavatelka považuje za nehospodárné dále systém rozvíjet, což ji brzdí v dalším rozvoji. Stěžovatelka se pouze snaží co nejvíce prodloužit trvání dosavadního dodavatelského vztahu. O účelovosti návrhu na nařízení předběžného opatření svědčí i demagogická argumentace stěžovatelky uvedená v kasační stížnosti.
[6] Dle § 272b odst. 3 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, platí, že při rozhodování o předběžném opatření soud bere v úvahu pravděpodobné důsledky předběžného opatření pro veřejný zájem i všechny další zájmy, které jím mohou být poškozeny. Soud předběžné opatření nařídí pouze tehdy, pokud veřejný zájem na plnění veřejné zakázky nepřevažuje nad zájmem účastníka řízení na zabránění takovému plnění; při posuzování těchto zájmů je mimo jiné povinen předběžně posoudit závažnost a důvodnost žalobních bodů, a to včetně toho, zda v předchozím řízení u Úřadu shledává takové vady, které mohly ovlivnit výsledek rozhodnutí Úřadu.
[7] Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že citované ustanovení představuje doplnění obecných podmínek pro předběžné opatření v § 38 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. Při nařizování předběžného opatření v režimu zákona o zadávání veřejných zakázek je tak namístě zkoumat nejen potřebu zatímní úpravy práv a povinností účastníků, ale rovněž posoudit hrozbu vzniku vážné újmy na straně navrhovatele a poměřit ji s ostatními zájmy (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2024, č. j. 8 As 33/2024-76, body 40 a 41, nebo ze dne 7. 8. 2024, č. j. 2 As 116/2024-68, body 37 a 38). Cílem zákonodárce při stanovení zvláštních podmínek v § 272b odst. 3 zákona o zadávání veřejných zakázek, „zjevně bylo, aby se v řízeních o žalobách směřujících proti rozhodnutí žalovaného o přezkoumání úkonů zadavatele předběžná opatření nevydávala automaticky, ale aby se vždy důsledně vážily konkrétní okolnosti věci“ (rozsudek č. j. 8 As 33/2024-76, bod 38). „Automatická“ předběžná opatření v řízení před krajským soudem nepožaduje ani unijní právo (rozsudek Soudního dvora ze dne 18. 1. 2024, C-303/22, CROSS Zlín, bod 74).
[8] Návrhy na předběžné opatření v řízení před správním soudem podle zákona o zadávání veřejných zakázek se posuzují ve dvou krocích. Zaprvé soud hodnotí, zda navrhovatel tvrdil a osvědčil hrozbu vážné újmy vyžadující zatímní úpravu poměrů; zadruhé se tato újma poměřuje s identifikovanými veřejnými zájmy na plnění veřejné zakázky, a to s přihlédnutím k předběžně zhodnocené závažnosti a důvodnosti uplatněných žalobních bodů a vad napadeného rozhodnutí (viz rozsudky č. j. 8 As 33/2024-76, body 35, 56 a 57, a č. j. 2 As 116/2024-68, body 39, 52 a 58).
[9] Nejvyšší správní soud proto nejprve přistoupil k hodnocení existence hrozby vážné újmy na straně stěžovatelky. Ta v návrhu na uložení zákazu uzavření smlouvy uvedla, že v důsledku uzavření smlouvy by ztratila možnost nadále se ucházet o veřejnou zakázku v případě zrušení správních rozhodnutí, neboť by žalovaný následné řízení zastavil. Stěžovatelka by tak ztratila možnost realizovat předmět plnění veřejné zakázky a takto generovat zisk ze své podnikatelské činnosti. Tato tvrzení dle stávající judikatury splňují „nezbytnou vstupní podmínku“ pro projednání předběžného opatření a postačují k tomu, aby soud tato tvrzení v druhém kroku poměřil s veřejnými zájmy, které naopak svědčí urychlenému uzavření smlouvy (rozsudek č. j. 8 As 33/2024-76, bod 34). Jak Nejvyšší správní soud již dříve uzavřel, „jen z toho důvodu, že určité situace jsou stereotypní a nevytváří přílišný prostor pro odlišení jednotlivých případů, nelze dovodit, že by nebylo namístě nařídit předběžné opatření“ (rozsudek č. j. 2 As 116/2024-68, bod 48). Zároveň ovšem taková tvrzení stěžovatelky neosvědčují zvýšenou intenzitu jejích zájmů na zamezení uzavření smlouvy do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem. Při hodnocení obecnosti tvrzení stěžovatelky Nejvyšší správní soud přihlédl zejména k tomu, že zadávací řízení probíhá formou řízení se soutěžním dialogem, přičemž do vyloučení stěžovatelky z řízení nebylo konečně určeno, jaké konkrétní plnění zadavatelka přesně požaduje. Jelikož nebyl konkretizován předmět plnění veřejné zakázky, nelze mimo jiné zcela konkretizovat ani výši případného ušlého zisku stěžovatelky. Potřebu zatímní úpravy poměrů snižuje jednak skutečnost, že zadavatelka podle vyjádření účastníků aktivně nesměřuje k uzavření smlouvy, jednak předběžné opatření nařízené Nejvyšším správním soudem ve věci sp. zn. 4 As 153/2025. Nelze nicméně vyloučit, že zadavatelka ještě v průběhu řízení o kasační stížnosti v nyní projednávané věci dovede zadávací řízení až do fáze výběru dodavatele a (po vydání meritorního rozhodnutí ve starší věci sp. zn. 4 As 153/2025) k podpisu smlouvy na veřejnou zakázku, o čemž se ani Nejvyšší správní soud a konečně zejména stěžovatelka nemusí včas dozvědět. Neobstojí proto závěr, že by stěžovatelce vážná újma nehrozila. Pokud by byla stěžovatelka nucena podat nový návrh až po zániku předběžného opatření ve věci sp. zn. 4 As 153/2025, nebylo by možné garantovat, že účel kasačního přezkumu nebude zmařen.
[10] Naopak Nejvyšší správní soud nepřisvědčil tvrzení stěžovatelky ohledně zmaření vynaložených prostředků na procesní obranu a reputačního rizika a tyto okolnosti za osvědčenou hrozící újmu nepovažuje. Náklady na svoji procesní obranu stěžovatelka již vynaložila, nejedná se proto o hrozící újmu spojenou s případným uzavřením smlouvy na veřejnou zakázku. Reputační riziko stěžovatelka spatřovala v tom, že by její ostatní odběratelé mohli v případném zastavení správního řízení po zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu spatřovat potvrzení nepravdivých výroků zadavatelky o zastaralosti stěžovatelkou nabízeného technického řešení. Dle Nejvyššího správního soudu takové závěry ze zastavení řízení vyvozovat nelze, obavy stěžovatelky, že tak učiní její stávající odběratelé, jsou hypotetické a nepravděpodobné, resp. stěžovatelka důvodnost těchto obav v řízení neosvědčila.
[11] I přes posledně uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatelce hrozí vážná újma, přistoupil proto k poměřování této újmy oproti zájmům na urychlené uzavření smlouvy.
[12] Nejvyšší správní soud identifikoval zájem zadavatelky veřejné zakázky na tom, aby smlouva s vybraným uchazečem byla včas uzavřena a plnění podle ní v reálném čase uskutečněno. Zadavatelka požaduje informační systém s otevřeným API z toho důvodu, aby mohla některé části informačního systému rozvíjet interně, a tím ušetřit na nákladech spojených s rozvojem informačního systému. Realizace veřejné zakázky tak bude mít pro zadavatelku bezpochyby pozitivní přínos, případné nařízení předběžného opatření spočívajícího v zákazu uzavřít smlouvu toliko posune okamžik, kdy tento přínos nastane, o určitý čas. S ohledem na to, že podle aktuální situace lze rozhodnutí Nejvyššího správního soudu důvodně očekávat v řádu měsíců, nejde o budoucnost příliš vzdálenou.
[13] Nejvyšší správní soud dále přihlédl i k tomu, že v současnosti zadavatelka stále využívá dosavadní informační systém, který stěžovatelka nadále spravuje. Byť mohou být s provozem tohoto systému spojeny vyšší finanční náklady, případně jiné obtíže, nelze konstatovat, že by existovala nutná potřeba uzavření smlouvy a bezprostředního plnění veřejné zakázky. O tom svědčí i pasivita zadavatelky při pokračování v zadávacím řízení. Zadavatelka totiž podle vyjádření účastníků dosud nevyzvala dodavatele k podání nabídek. Nejvyšší správní soud tím kriticky nehodnotí zdrženlivost zadavatelky, která jistě může být i projevem opatrnosti. Pasivita zadavatelky nicméně nasvědčuje, že neexistuje akutní potřeba na plnění veřejné zakázky.
[14] V zadávacím řízení dosud nebyl vybrán dodavatel, nepřipadá tudíž v úvahu, že by předběžné opatření zasáhlo do práv vybraného dodavatele.
[15] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že převáží zájem stěžovatelky na odvrácení hrozící vážné újmy nad zájmem na uzavření smlouvy na veřejnou zakázku. Tento závěr podporuje též předběžné posouzení závažnosti a důvodnosti kasačních námitek a stěžovatelkou tvrzené vady správního řízení.
[16] Nejvyšší správní soud považuje za účelné nejprve vysvětlit, že při rozhodování o návrhu na vydání předběžného opatření ve věcech veřejných zakázek v řízení u Nejvyššího správního soudu tento soud zkoumá důvodnost a závažnost kasačních námitek, a nikoliv námitek žalobních (jakkoliv § 272b odst. 3 zákona o zadávání veřejných zakázek explicitně hovoří pouze o žalobních námitkách). Bylo by nelogické, aby Nejvyšší správní soud předběžně posuzoval žalobní body, které již krajský soud posoudil meritorně. Důvodnost a závažnost žalobních, resp. kasačních, bodů soud hodnotí proto, aby určil míru pravděpodobnosti, s jakou lze předpokládat zásah do správního řízení ze strany soudu. V řízení u Nejvyššího správního soudu je pak tato pravděpodobnost určena právě kasačními námitkami. Nejvyšší správní soud proto hodnotil jejich důvodnost a závažnost.
[17] Podle judikatury obecně platí, že úsudek o tom, do jaké míry je pravděpodobné, že bude žalobě (kasační stížnosti) vyhověno, buď posiluje, nebo oslabuje intenzitu zájmu na zabránění uzavření smlouvy. Pokud by tak bylo možné dovodit, že existuje vyšší míra pravděpodobnosti, že žaloba (kasační stížnost) bude úspěšná, jednalo by se v kontextu dané věci o významný faktor, jenž by posiloval zájem na zabránění uzavření smlouvy (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 33/2024-76, bod 54).
[18] Kasační stížnost obsahuje námitky, které mohou vést ke zrušení napadeného rozsudku a správních rozhodnutí, resp. po předběžném zhodnocení je nelze a priori označit za zjevně nedůvodné. Stěžovatelka uvádí konkrétní důvody, ve kterých spatřuje nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Odůvodnění napadeného rozsudku přitom neobsahuje argumentaci, která by na první pohled vyvracela stěžovatelčiny výtky nedostatečného vypořádání žalobních námitek. Nejvyšší správní soud se tak bude muset k zodpovězení této otázky lépe seznámit s obsahem, strukturou a detailností žaloby, aby mohl učinit závěr o tom, zda se krajský soud vypořádal s jádrem žalobní argumentace a stěžejními žalobními body (v úvahu přichází i implicitní vypořádání). Takový postup však již překračuje hranice předběžného posouzení důvodnosti kasačních bodů. V případě, že by stěžovatelka byla s námitkou nepřezkoumatelnosti úspěšná, vedlo by to ke zrušení napadeného rozsudku (případně i správních rozhodnutí), jedná se proto o námitku závažnou.
[19] Stěžovatelka v kasační stížnosti poukazuje též na vady správního řízení. Stěžovatelka uvádí citace z rozhodnutí o jejím vyloučení ze zadávacího řízení, o kterých uvádí, že jsou v rozporu se skutkovým stavem tak, jak jej žalovaný zjistil v nyní projednávané věci. K potvrzení nebo vyvrácení této kasační námitky, případně posouzení jejího významu pro důvodnost kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud musí seznámit s obsahem správního spisu, který však v době rozhodování o předběžném opatření ani nemá k dispozici. Argumentace stěžovatelky je tak potenciálně důvodná a současně i závažná.
[20] S ohledem na výše uvedené má Nejvyšší správní soud za osvědčené, že jsou splněny podmínky ve smyslu § 38 s. ř. s. v souběhu s § 272b odst. 3 zákona o zadávání veřejných zakázek pro nařízení předběžného opatření spočívajícího v zákazu uzavření smlouvy na veřejnou zakázku.
[21] Nejvyšší správní soud dodává, že v souladu se svou nedávnou judikaturou netrval na zaplacení kauce ve smyslu § 272b odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 8. 2025, č. j. 4 As 153/2025-49, bod 19, či ze dne 2. 9. 2025, č. j. 10 As 161/2025-102, bod 17).
[22] V souladu s § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o návrhu na nařízení předběžného opatření. Podle položky č. 5 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou uvedeného zákona, je návrh na nařízení předběžného opatření zpoplatněn částkou 1 000 Kč.
[23] Nejvyšší správní soud proto výrokem II vyzval stěžovatelku ke splnění povinnosti zaplatit soudní poplatek za podaný návrh na nařízení předběžného opatření.
[24] [OBRÁZEK]Soudní poplatek lze zaplatit:
- v hotovosti na pokladně Nejvyššího správního soudu
- bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 1060418325.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
Máte-li za to, že jsou u Vás splněny podmínky pro částečné či plné osvobození od soudních poplatků, můžete ve lhůtě stanovené pro zaplacení poplatku požádat soud o osvobození od soudních poplatků (§ 36 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 14. ledna 2026
JUDr. F. D., Ph.D.
předseda senátu