Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Rozsudek

Spisová značka

6 Azs 164/2026

Téma · generováno AIPřezkum ochrany před domácím násilím v zemi původu

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 5. 11. 2026Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: VÝBORNÝ ŠtěpánECLI:CZ:NSS:2026:6.Azs.164.2026.22
Další údaje
Předmět řízení: Azyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku

Shrnutí · generováno AI

Ministerstvo neudělilo nezletilé žadatelce mezinárodní ochranu, protože považovalo ochranu před domácím násilím v zemi původu za dostupnou. Městský soud rozhodnutí zrušil s odkazem na aktuální situaci, avšak podle NSS nevysvětlil, proč nové zprávy vyvracejí závěry ministerstva. NSS proto rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Při úplném přezkumu ex nunc podle čl. 46 odst. 1 a 3 směrnice 2013/32/EU může soud doplnit dokazování aktuálními zprávami o zemi původu, musí je však řádně vyhodnotit a konkrétně vysvětlit, v čem zpochybňují účinnost vnitrostátní ochrany. Rozsudek je nepřezkoumatelný, nejsou-li tyto úvahy patrné, nebo obsahuje-li rozporný závazný právní názor pro další řízení. Odlišné posouzení obdobné věci vyžaduje konkrétní a pečlivé vysvětlení odklonu.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Pochybení městského soudu však spočívá v tom, že nepřistoupil k řádnému vyhodnocení provedených důkazů – zpráv o zemi původu, ani neupozornil na případné rozpory se skutkovými zjištěními stěžovatele.
    Zobrazit v textu
  • Takový závazný právní názor považuje Nejvyšší správní soud za vnitřně rozporný, neboť stěžovateli „nabízí“ dvě alternativní (a vzájemně si odporující) možnosti dalšího postupu.
    Zobrazit v textu
  • Jakkoli rozdílné posouzení mohlo být dáno změnou skutkových okolností věci, konkrétně změnou situace v zemi původu vyplývající z podkladů z větší části zveřejněných až po vydání předchozích rozsudků, tak bylo žádoucí, aby městský soud změnu svého dosavadního názoru konkrétně a pečlivě vysvětlil.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Veroniky Juřičkové a soudců Štěpána Výborného a Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: nezl. M. Č., zastoupená zákonnou zástupkyní M. CH., zastoupená Mgr. Barbarou Martinů, advokátkou, sídlem [adresa] Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 1. 2026, č. j. OAM-1281/ZA-ZA11-ZA01-2025, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2026, č. j. 32 Az 2/2026-18,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2026, č. j. 32 Az 2/2026-18, se ruší a věc se vrací městskému soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.

[2] Nezletilá žalobkyně se narodila dne X v Praze. Důvody pro udělení mezinárodní ochrany odvíjí od důvodů zákonné zástupkyně (matky). Matka žalobkyně v roce 2022 otěhotněla jako nezletilá a rodiče i tehdejší partner (otec její starší dcery) jí začali vyhrožovat zabitím. Proto odcestovala z G. do České republiky. Během posledního tříměsíčního pobytu v G. od října roku 2024 pobývala matka žalobkyně u své sestřenice, kde ji vyhledal její otec a vyhrožoval jí. Obrátila se na policii, ale nikdo jí nepomohl, a proto opět vycestovala z vlasti. Výhrůžky smrtí matce žalobkyně i její starší nezletilé dceři přetrvávají do současnosti. Druhým azylovým důvodem byla účast matky žalobkyně na politicky motivovaných protestních akcích v Tbilisi v roce 2025, kde jí policisté vyhrožovali zadržením.

[3] Žalovaný neshledal, že by matka žalobkyně (potažmo sama žalobkyně) měla kvůli účasti na politicky motivovaných protestech čelit po návratu do vlasti hrozbě pronásledování. Pokud jde o výhrůžky smrtí ze strany rodičů a bývalého partnera matky žalobkyně, odkázal žalovaný na Informaci OAMP – G.: Domácí násilí. Legislativa, státní ochrana a podpora obětí ze dne 6. 8. 2025 (dále jen „informace ze dne 6. 8. 2025“). Z ní vyplývá, že v posledních letech se řešení otázky domácího násilí v G. zlepšuje. Gruzínská policie provozuje non-stop tísňovou linku, přičemž existuje taktéž mobilní aplikace s SOS tlačítkem, která umožňuje komunikaci textovými zprávami, aniž by byl pachatel upozorněn. V provozu je také speciální tísňová linka pro oběti domácího násilí, která zajišťuje anonymitu volajícím. Mimo ministerstvo vnitra, resp. policii, je celodenní linka pro oběti domácího násilí proti ženám provozována i Kanceláří veřejného ochránce práv, jejímž prostřednictvím lze žádat vyšetření konkrétního případu. Prvním reakčním orgánem v souvislosti s domácím násilím je tzv. hlídková policie a místní okresní policie. Oba orgány disponují právem na místě vydat rozhodnutí o vykázání. Po přijetí Istanbulské úmluvy stanovily úřady nový mechanismus pro hodnocení rizik násilí, který se od roku 2018 stal integrální součástí vyšetřování případů domácího násilí. V G. existuje pět státem provozovaných úkrytů/azylových domů, které ubytovávají jak ženské, dětské i mužské klienty, předpokladem pro vstup je oficiální status oběti domácího násilí. Podle žalovaného tedy nelze konstatovat, že by systém monitoringu a potírání domácího násilí ze strany státu byl neúčinný. Zákonná zástupkyně žalobkyně může své problémy řešit nástroji vnitrostátní ochrany domovské země. Žalovaný dále odkázal na Informaci MZV ČR – G.: Činnost policie ze dne 9. 7. 2025, podle níž je možno se obrátit na policii v případě hrozby ze strany soukromých osob. Existuje i možnost hlásit na horkou linku jakékoliv přestupky policistů.

[4] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu, ve které tvrdila, že žalovaný vycházel z očividně neaktuálních informací, a nedostál tak své povinnosti zjistit přesně a úplně skutečný stav věci. Městský soud shledal žalobu důvodnou, rozhodnutí žalovaného zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

[5] Městský soud se s ohledem na žalobní námitky soustředil na otázku, zda matce žalobkyně nehrozí nebezpečí ze strany jejího otce a bývalého partnera a zda v zemi původu existují státní mechanismy, které ji před případným domácím násilím ochrání. Předně se zabýval otázkou, zda politický systém v zemi původu dává ženám možnost domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů. Uvedl, že žalovaný založil svůj závěr na informaci ze dne 6. 8. 2025, která vychází z podkladů zpracovaných v letech 2022 až 2024, popř. z dokumentů ze začátku roku 2025 zpracovávajících informace z roku 2024 (viz CEDOCA, COI Focus: G., 12. února 2025), z níž městský soud citoval mimo jiné toto: „V roce 2022 hovoří veřejný ochránce práv o pokroku, pokud jde o odůvodnění rozsudků v trestních věcech souvisejících s genderem. To, co veřejný ochránce však považuje za problematické, je uplatňování mimosoudního vyrovnání u osob, které se dopustily pokusu o vraždu ženy. Veřejný ochránce se v roce 2022 kriticky vyjadřuje k posuzování rizika soudem. Soudy tak často neuplatňují opatření omezující svobodu v případech domácího násilí nebo při nedodržení soudního příkazu. V důsledku toho existuje riziko recidivy, přičemž hrozí, že pachatel bude s obětí zacházet ještě hůře. HRC v září 2022 vyjádřila obavy ohledně počtu vražd žen. Podle HRC je to mimo jiné důsledkem skutečnosti, že pachatelé domácího násilí jsou pravidelně propouštěni na kauci. Do zahájení soudního řízení jsou pachatelé na svobodě a zůstávají v kontaktu se svou obětí (oběťmi).“

[6] Jelikož správní orgán vycházel převážně ze zpráv o zemi původu před prezidentskými volbami na konci roku 2024, městský soud doplnil dokazování o dostupné aktuální zprávy o situaci v G. publikované na stránkách Agentury Evropské Unie pro otázky azylu (https://www.ecoi.net.). Konkrétně citoval zprávu The State of the World's Human Rights; Georgia 2025 (Stav lidských práv ve světě: G. 2025), která hovoří o násilí na základě pohlaví; uvádí, že se demonstrantky stále častěji stávaly terčem násilí motivovaného pohlavím, včetně sexistických urážek, výhrůžek sexuálním napadením a ponižujících prohlídek s úplným svléknutím. Dále poukázal na zprávu Human Rights Watch: Světová zpráva 2026: G., která se zmiňuje o událostech roku 2025. Podle této zprávy se „situace v oblasti lidských práv v G. v roce 2025 výrazně zhoršila, když vládnoucí strana Gruzínský sen přijala radikální zákony zaměřené na decimaci živé občanské společnosti v zemi a umlčení kritických médií. Úřady také nadměrně zasahovaly do převážně pokojných protestů.“ Z další zprávy Commission Staff Working Document 2025 Report (Pracovní dokument úřadů Komise – Zpráva „G. 2025“) městský soud citoval: „Platnost národních akčních plánů pro boj proti násilí na ženách a domácímu násilí a pro ochranu obětí vypršela. Došlo k ústupu od harmonizace s Istanbulskou úmluvou a od snah o naplnění doporučení z roku 2022, která vydala Skupina odborníků pro boj proti násilí na ženách a domácímu násilí (GREVIO). V roce 2024 státní zastupitelství identifikovalo 16 případů femicidy (…) a 13 případů pokusu o vraždu ženy. Byly hlášeny různé formy genderově podmíněného násilí proti účastníkům protestů. G. neudělala žádný pokrok v povzbuzování obcí k podpisu a provádění Evropské charty rovnosti žen a mužů v místním životě. Legislativní změny odstraňující slova ‚gender‘ a „rovnost pohlaví“ z vnitrostátního právního rámce vytvořily další překážky pro přijetí charty na místní úrovni.“

[7] Městský soud rovněž odkázal na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 10. 2. 2022 ve věci A a B proti G., stížnost č. 73975/16. Zde řešený případ domácího násilí na ženě páchaného jejím manželem, který skončil jejím zastřelením, se sice odehrál již v roce 2014, městský soud však upozornil, že mentalita lidí se nemění ze dne na den, ale až výměnou generace. Žalovaný chybně vzal v potaz zprávy o stavu lidských práv a pomoci ženám v boji proti domácímu násilí před prezidentskými volbami v roce 2024, ve kterých ale vyhrál proruský prezident a vystřídal předchozí proevropskou prezidentku. Nový prezident zvrátil směr, kterým se předchozí prezidentka vydala ve věci ochrany práv žen a boje proti domácímu násilí.

[8] Městský soud shrnul, že závěr žalovaného, že se žalobkyně může s důvěrou obrátit na státní orgány, které jí budou schopny efektivně pomoci v její situaci, nemůže obstát. Obavy matky žalobkyně o život jsou proto oprávněné. Žalovaný podle městského soudu vydal své rozhodnutí na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci ohledně aktuální situace v zemi původu. Závěr o nenaplnění podmínek pro udělení mezinárodní ochrany nebyl dostatečně podpořen.

II. Kasační stížnost žalovaného a vyjádření žalobkyně

[9] Žalovaný (stěžovatel) podává proti rozsudku městského soudu kasační stížnost z důvodu jeho nezákonnosti a nepřezkoumatelnosti. Nesouhlasí se závěrem městského soudu, že bez zohlednění aktuálního vývoje po prezidentských volbách v G. nelze považovat skutkový stav za dostatečně zjištěný. Stěžovatel trvá na tom, že azyl nemá sloužit k legalizaci pobytu či stabilizaci rodinného života v České republice. V zemi původu jsou k dispozici standardní státní mechanismy ochrany obětí domácího násilí, individuální riziko vážné újmy nebylo prokázáno.

[10] Stěžovatel zdůrazňuje, že městský soud dvakrát zamítl žalobu matky žalobkyně a její starší nezletilé dcery proti rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany. Ve věci nynější žalobkyně však zcela nesmyslně správní rozhodnutí zrušil. Rozsudek tak představuje zjevný rozpor s principem předvídatelnosti soudního rozhodování a ochrany legitimního očekávání. Jsou-li skutkové okolnosti případu stejné (útěk před domácím násilím, výhrůžky ze strany otce/bývalého partnera a specifické postavení svobodné matky/dcer v G.), nemůže soud bez řádného odůvodnění rozhodnout v jedné kauze jinak než v ostatních.

[11] Žalobkyně se ve svém vyjádření ztotožnila se závěry napadeného rozsudku.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[12] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Dospěl k závěru, že stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná.

[13] Kasační stížnost je důvodná.

[14] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku. Z ustálené judikatury vyplývá, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů či pro nesrozumitelnost musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat rozhodnutí kvůli tomu, že v něm objektivně nelze zjistit samotný obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006-76, č. 1566/2008 Sb. NSS).

[15] Rozhodnutí soudu je třeba považovat za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, pokud není zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů nebo při utváření právního závěru, z jakého důvodu soud považoval námitky za liché, mylné či vyvrácené, proč nepovažoval za důvodnou právní argumentaci v žalobě, či proč podřadil daný skutkový stav pod určitou právní normu (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75, ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003-52).

[16] Nejvyšší správní soud shledal, že napadený rozsudek není dostatečně odůvodněný, a kritéria přezkoumatelnosti proto nesplňuje. Městský soud patřičně nevysvětlil, jaká nová skutková zjištění plynoucí z dodatečného dokazování jej vedla ke zpochybnění závěru stěžovatele o existenci účinných vnitrostátních mechanismů ochrany obětí domácího násilí.

[17] V souladu s ustálenou judikaturou je povinností krajských soudů (městského soudu) v souladu s čl. 46 odst. 1 a 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2013/32/EU, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany, zajistit úplný a ex nunc přezkum rozhodnutí o žádostech o mezinárodní ochranu (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 1. 2024, č. j. 1 Azs 192/2023-33, či ze dne 30. 5. 2025, č. j. 5 Azs 249/2024-40). Městský soud tedy postupoval správně, doplnil-li v řízení o žalobě dokazování o další zprávy o zemi původu, které měly lépe vypovídat o situaci v G. po prezidentských volbách v roce 2024. Konkrétně v rozsudku citoval zprávy zveřejněné na webových stránkách www.ecoi.net, z nichž dvě byly publikovány až po vydání rozhodnutí stěžovatele (konkrétně zpráva Stav lidských práv ve světě: G. 2025 ze dne 21. 4. 2026 a zpráva Human Rights Watch Světová zpráva 2026: G. ze dne 4. 2. 2026) a jedna ještě před jeho vydáním (Pracovní dokument úřadů Komise – Zpráva „G. 2025“ ze dne 4. 11. 2025).

[18] Pochybení městského soudu však spočívá v tom, že nepřistoupil k řádnému vyhodnocení provedených důkazů – zpráv o zemi původu, ani neupozornil na případné rozpory se skutkovými zjištěními stěžovatele. Z napadeného rozsudku nejsou zřejmé žádné konkrétní úvahy, které městský soud vedly k závěru o nemožnosti žalobkyně (resp. její matky) dovolat se efektivní pomoci u státních orgánů v zemi původu, resp. k závěru, že obavy matky žalobkyně o život jsou oprávněné. Městský soud ve značné části svého odůvodnění toliko ocitoval označené zprávy o zemi původu, včetně jejich překladu. Následně pouze v obecné rovině a velmi stručně konstatoval zhoršení přístupu k ochraně práv žen a boji proti domácímu násilí po nástupu nového (proruského) prezidenta G. zvoleného na konci roku 2024. Z toho však bez dalšího nelze vyvodit, že v zemi původu přestaly efektivně fungovat vnitrostátní prostředky ochrany obětí domácího násilí, které popsal stěžovatel v žalobou napadeném rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany (a které městský soud pro dobu před prezidentskými volbami v napadeném rozsudku nezpochybnil). Ze samotných citací zpráv uvedených v napadeném rozsudku neplynou žádné konkrétní skutečnosti, které by nějakým způsobem vyvracely či významně relativizovaly skutková zjištění stěžovatele vyvěrající ze zpráv o zemi původu, které byly podkladem jeho rozhodnutí. Z Pracovního dokumentu úřadů Komise – Zpráva „G. 2025 může vyplývat určitá změna politického přístupu k boji proti násilí na ženách a domácímu násilí, závěry stěžovatele o existenci efektivních vnitrostátních prostředků ochrany ovšem ani tento dokument sám o sobě nevyvrací. Napadený rozsudek je tedy v tomto ohledu nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů.

[19] Z judikatury Nejvyššího správního soudu dále vyplývá, že rozsudek je nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost, není-li z něj možno jednoznačně dovodit, jakým právním názorem je správní orgán po zrušení rozhodnutí vázán a jak má v dalším řízení postupovat (rozsudky ze dne 22. 9. 2010, č. j. 3 Ads 80/2009-132, či ze dne 3. 8. 2023, č. j. 3 As 20/2023-41). Městský soud se v nyní posuzované věci dopustil i tohoto pochybení.

[20] Městský soud v bodě 38 napadeného rozsudku na jedné straně uzavřel, že obavy matky žalobkyně o její život jsou oprávněné, neboť neobstojí závěr stěžovatele, že se žalobkyně může s důvěrou obrátit na státní orgány, které jí budou schopny efektivně pomoci. Na druhou stranu v bodě 39 konstatoval, že stěžovatel rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu s tím, že závěr o neudělení mezinárodní ochrany žalobkyni není dostatečně podpořen. Takový závazný právní názor považuje Nejvyšší správní soud za vnitřně rozporný, neboť stěžovateli „nabízí“ dvě alternativní (a vzájemně si odporující) možnosti dalšího postupu. První možností je, že městský soud stěžovatele zavázal na základě již dostatečně zjištěného skutkového stavu (včetně skutečností zjištěných dodatečným dokazování městského soudu – viz § 78 odst. 6 s. ř. s.) právním názorem o absenci možností efektivní obrany žalobkyně (její matky) v zemi původu. Druhou možností pak je, že stěžovatele zavázal doplnit dokazování o další podklady svědčící o možnosti obrany žalobkyně v době po prezidentských volbách v roce 2024 s tím, aby si sám zjištěné skutečnosti vyhodnotil. Tento rozpor přitom nelze odstranit ani výkladem, resp. zohledněním celkového kontextu odůvodnění rozsudku (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2006, č. j. 1 Afs 38/2006-72, či ze dne 18. 2. 2021, č. j. 6 Afs 217/2020-35, z nichž plyne, že rozhodnutí nemůže být nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost tehdy, je-li v něm obsažený rozpor odstranitelný výkladem, s přihlédnutím k obsahu spisu a k úkonům účastníků řízení).

[21] Uvedenou nejasnost nijak neozřejmuje ani závěrečné shrnutí v bodě 40 rozsudku, v němž městský soud zcela v rozporu s předchozím odůvodněním a s výrokem rozsudku konstatoval, že žalobní námitky neshledal důvodnými, a proto žalobu zamítl. Tento rozpor nicméně překlenout výkladem lze, neboť jinak je zřejmé, že městský soud shledal důvody pro zrušení žalobou napadeného správního rozhodnutí. Jedná se tak o zjevnou formální vadu (chybu v psaní), která by sama o sobě (v případě absence dalších vad) nepřezkoumatelnost rozsudku pro nesrozumitelnost nezpůsobila. S ohledem na výše uvedené ovšem ani závěrečné shrnutí neodstranilo rozpory v předcházejícím odůvodnění.

[22] K namítanému porušení zásady předvídatelnosti soudního rozhodování Nejvyšší správní soud pro úplnost uvádí, že tato zásada nevylučuje odlišné posouzení obdobné situace v případě, že soud uvede důvody, pro které tak učinil, a pokud tyto důvody obstojí (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2020, č. j. 2 As 135/2019-20). Podstatné je, zda předchozí rozsudek stojí na shodných skutkových a právních základech. Jak naznačil stěžovatel, městský soud již zamítl žaloby matky žalobkyně a její starší dcery ve věci neudělení mezinárodní ochrany – viz rozsudky městského soudu ze dne 14. 3. 2024, č. j. 19 Az 23/2023-44, ze dne 14. 3. 2025, č. j. 4 Az 24/2024-35 a ze dne 2. 2. 2026, č. j. 1 Az 29/2025-51, které Nejvyšší správní soud dohledal ve své databázi. V nich městský soud nezpochybnil závěr stěžovatele, že v zemi původu existovaly efektivní vnitrostátní prostředky, které mohla matka žalobkyně využít pro svou obranu. V nyní napadeném rozsudku však rozhodl opačně, aniž by se k odklonu od svého původního názoru vyjádřil. Jakkoli rozdílné posouzení mohlo být dáno změnou skutkových okolností věci, konkrétně změnou situace v zemi původu vyplývající z podkladů z větší části zveřejněných až po vydání předchozích rozsudků, tak bylo žádoucí, aby městský soud změnu svého dosavadního názoru konkrétně a pečlivě vysvětlil.

IV. Závěr a náklady řízení

[23] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, a proto napadený rozsudek městského soudu ze shora uvedených důvodů zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 s. ř. s.). V dalším řízení je městský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vyjádřeným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.). Městský soud ve vztahu ke konkrétnímu případu žalobkyně řádně vyhodnotí již citované zprávy o zemi původu svědčící o situaci v G. po prezidentských volbách v roce 2024 a specifikuje případné rozpory se skutkovými zjištěními stěžovatele. Zohlední přitom i další (v nedávné době publikované) aktualizované zprávy o zemi původu, konkrétně Informaci OAMP – G.: Domácí násilí. Legislativa, státní ochrana a podpora obětí 2026 a Informace MZV ČR. G. Činnost policie ve vztahu k ochraně práv občanů 2026. Na základě zjištěných skutečností poté posoudí, zda obstojí důvody pro neudělení mezinárodní ochrany žalobkyni. Dospěje-li opět k závěru, že je nutno rozhodnutí stěžovatele zrušit, vysloví jasný právní názor, kterým bude žalovaný správní orgán v dalším řízení vázán. Nejvyšší správní soud pro úplnost dodává, že městský soud přihlédne k recentnímu nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2026, sp. zn. III. ÚS 3045/25, dle něhož (bod 49) „podstatné v situaci konkrétního státu z hlediska rizika existence pronásledování či závažné újmy není to, zda stát formálně násilí vůči ženám zakazuje či sankcionuje, ale to, zda je schopen tyto účinně eliminovat“.

[24] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 5. listopadu 2026

Mgr. Ing. Veronika Juřičková
předsedkyně senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací