Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Rozsudek

Spisová značka

6 Azs 181/2026

Téma · generováno AIZohlednění příjmů pro zvláštní dlouhodobý pobyt

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 5. 11. 2026Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: DIENSTBIER FilipECLI:CZ:NSS:2026:6.Azs.181.2026.24
Další údaje
Předmět řízení: Pobyt cizinců

Shrnutí · generováno AI

Žadatelka nebyla zařazena mezi zájemce o zvláštní dlouhodobý pobyt, protože její příjem evidovaný pro posouzení podmínky nedosáhl požadované výše. Další příjmy nemohly být zohledněny, jelikož daňové přiznání podala po stanoveném datu; NSS její kasační stížnost zamítl.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Pro zohlednění příjmů nad rámec úhrnu vyměřovacích základů podle § 7q odst. 1 písm. d) a § 7r odst. 2 zákona č. 65/2022 Sb. je nutné daňové přiznání podané k rozhodnému datu podle § 7q odst. 1 písm. f) a § 7r odst. 3 téhož zákona. Ruční oprava údajů slouží jen k nápravě chyb či nejasností při jejich předávání, nikoli k obejití lhůty pro podání přiznání. Pozdní podání nezakládá nerovnost vůči osobám, které podmínku včas splnily, avšak mají chybně evidované údaje.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (2)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Ač tedy bylo rozhodným obdobím u podmínky ročního úhrnného příjmu podle § 7q odst. 1 písm. d) lex Ukrajina zdaňovací období roku 2024, pro zohlednění jiných údajů než vyměřovacích základů pojistného na sociální zabezpečení bylo nutné, aby stěžovatelka a) podala daňové přiznání nejpozději 2. 5. 2025.
    Zobrazit v textu
  • Tento postup však slouží k nápravě případných chyb a nejasností při předávání informací, nikoli k obcházení povinnosti splnit podmínky stanovené lex Ukrajina ve spojení s nařízením vlády, a to včetně data podání daňového přiznání.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudkyně Veroniky Juřičkové a soudce Štěpána Výborného v právní věci žalobců: a) N. S., zastoupená Mgr. Oksanou Rizak, advokátkou, sídlem [adresa] Praha 10, b) nezl. A. S., zastoupený zákonnou zástupkyní: N. S., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem [adresa] Praha 7, na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v nevyznačení žalobců do seznamu zájemců o zvláštní dlouhodobý pobyt, o kasační stížnosti žalobců a) a b) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2026, č. j. 7 A 5/2026-98,

takto:

I. Kasační stížnost žalobce b) se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti žalobce b).
III. Žalobci b) se vrací zaplacený soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti ve výši 5 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Kasační stížnost žalobkyně a) se zamítá.

V. Žalobci a) a b) nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti žalobkyně a).
VI. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti žalobkyně a).

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a řízení před městským soudem

[1] Žalobci se u Městského soudu v Praze domáhali určení, že zásah žalovaného spočívající v jejich nevyznačení do seznamu zájemců o zvláštní dlouhodobý pobyt podle § 7q odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022. Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace (dále jako „lex Ukrajina“), byl nezákonný. Zároveň navrhli, aby soud přikázal žalovanému vyznačit žalobce do seznamu zájemců a umožnit jim registrovat se ke zvláštnímu dlouhodobému pobytu.

[2] Žalovaný vyhodnotil jako nesplněnou podmínku stanovenou v § 7q odst. 1 písm. d) lex Ukrajina, tedy že žalobkyně a) neměla podle údajů předaných žalovanému podle § 7r lex Ukrajina roční úhrnný příjem za určené období nejméně ve výši stanovené nařízením vlády č. 86/2025 Sb., o podrobnostech registrace ke zvláštnímu dlouhodobému pobytu (dále jako „nařízení vlády“).

[3] Městský soud odkázal na povahu zvláštního dlouhodobého pobytu podle lex Ukrajina a zdůraznil, že jde o dvoufázový datový mechanismus s maximální mírou rychlosti a automatičnosti v ověřování splnění podmínek prostřednictvím dat z informačních systémů veřejné správy, nikoli správní řízení v klasickém smyslu. Neměl pochyb o možnosti přímého zkrácení žalobců na jejich veřejných subjektivních právech. Žalovaný svým postupem znemožnil žalobcům získat zvláštní dlouhodobý pobyt, neboť je z důvodu nesplnění podmínky dostatečného příjmu nevyznačil do seznamu zájemců. Podstatné proto bylo, zda žalovaný postupoval v souladu se zákonem. Městský soud dospěl k závěru, že se tak stalo. Žalovaný podle městského soudu správně vycházel z údajů poskytnutých Ministerstvem práce a sociálních věcí z evidence České správy sociálního zabezpečení, tedy úhrnu vyměřovacích základů pojistného na sociální zabezpečení, a nebyl oprávněn zohledňovat další příjmy nad rámec zákonné úpravy. Bylo na zákonodárci, jaké podmínky pro získání zvláštního dlouhodobého pobytu stanoví. Zatímco § 7q odst. 1 písm. d) lex Ukrajina stanoví požadovanou výši ročního úhrnného příjmu, písm. f) stejného ustanovení váže zohlednění některých příjmů na existenci daňového přiznání podaného ve stanovené lhůtě. K datu stanovenému nařízením vlády, tedy 2. 5. 2025, Generální finanční ředitelství neevidovalo žádné daňové přiznání. Daňové přiznání podané dne 16. 5. 2025 žalovaný nemohl zohlednit. Požadavek žalobců, aby žalovaný zjišťoval skutkový stav ke dni zahájení registrace, resp. ke dni převzetí povolení k pobytu, ani odkazy na faktický sběr dat až v průběhu června 2025 nemají oporu v zákoně. Pro projednávanou věc není relevantní, že finanční úřad vyhodnotil zpoždění s podáním daňového přiznání jako nepatrné a ukončil vyměřovací řízení řádně a včas vydáním platebního výměru. Městský soud se proto ztotožnil se žalovaným, že žalobci nesplnili podmínku pro zápis do seznamu zájemců o zvláštní dlouhodobý pobyt podle lex Ukrajina, a to podmínku ekonomické nezávislosti.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

[4] Kasační stížností se žalobci (stěžovatelé) domáhají zrušení výše označeného rozsudku městského soudu. Městský soud podle nich aproboval výklad, který mechanicky vylučuje zohlednění stěžovatelčiných zdaněných příjmů jen proto, že daňové přiznání podala se zpožděním 14 dní. Platební výměr na daň za rok 2024 přitom správce daně vydal 3. 6. 2025, tedy první den, kdy jej mohl vydat i daňovým subjektům, které podaly daňové přiznání včas. Správce daně potvrdil nepatrnost zpoždění a nalézací řízení ukončil včas, přičemž žalovaný sbírá údaje v průběhu června. Skutečný stěžovatelčin roční příjem za rok 2024 činí 708 060 Kč, evidence České správy sociálního zabezpečení zachytila pouze 495 762 Kč a nezahrnuje příjmy z dohod o provedení práce.

[5] Přepjatě formalistický postup městského soudu nepřímo diskriminuje osoby dosahující příjmů z dohod o provedení práce a je v rozporu se sledovaným cílem lex Ukrajina, tedy rychlou transformací pobytového statusu při zachování ekonomické nezávislosti žadatele výdělečně činného na území České republiky.

[6] Městský soud se navíc řádně nevypořádal s tím, že daň z příjmů byla včas vyměřena a existovala možnost „ručního“ vyznačení příjmů žadatelky do systému žalovaného po obdržení opraveného údaje, což důvodová zpráva předpokládá. Místo toho akceptoval rigidní výklad a rezignoval na ústavně konformní výklad. Úmyslem zákonodárce je preferovat materiální splnění podmínek ekonomické nezávislosti nad formalismem a korigovat nesoulad dat, aniž by žadatel nesl tíhu chyb v přenosu dat mezi systémy. Městský soud se dostatečně nevypořádal s námitkami stěžovatelů, že ignorování zdaněných příjmů z dohod o provedení práce za zdaňovací období roku 2024 při nepatrném zpoždění podání přiznání k dani z příjmů vede k nepřípustné nerovnosti uvnitř srovnatelné skupiny a že existuje méně restriktivní prostředek, a to ruční vyznačení do seznamu zájemců po obdržení opravených údajů. Stěžovatelka a její nezletilý syn splnili podmínky pro vydání zvláštního dlouhodobého pobytu, k čemuž stěžovatelka doložila jí zmíněné dokumenty.

[7] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

III. A Kasační stížnost stěžovatele b)

[8] Stěžovatelé ke kasační stížnosti připojili plnou moc udělenou stěžovatelkou a) Mgr. Oksaně Rizak, advokátce. Plnou moc udělenou stěžovatelem b) (zastoupeným zákonnou zástupkyní) však stěžovatelé nedoložili. Nejvyšší správní soud proto usnesením ze dne 25. 8. 2026, č. j. 6 Azs 181/2026-15, mimo jiné vyzval stěžovatele b), aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení soudu předložil plnou moc, která prokazuje, že je v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, nebo prokázal, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Zároveň stěžovatele b) poučil o následcích nevyhovění výzvě. Usnesení bylo stěžovateli b) doručeno prostřednictvím jeho zákonné zástupkyně dne 7. 9. 2026. Posledním dnem k doložení plné moci udělené advokátovi, či prokázání vysokoškolského právnického vzdělání tak bylo úterý 22. 9. 2026 [§ 40 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], stěžovatel b) však na výzvu nereagoval.

[9] Dle § 105 odst. 2 s. ř. s. stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

[10] Povinné zastoupení advokátem je v řízení o kasační stížnosti jednou z podmínek řízení. Stěžovatel b) však do dnešního dne ani přes výzvu soudu zastoupení advokátem nedoložil ani neprokázal vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.

III. B Kasační stížnost stěžovatelky a)

[11] Podmínky řízení o kasační stížnosti stěžovatelky a) jsou splněny, kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná.

[12] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

[13] Nejdříve se Nejvyšší správní soud zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku. Tuto vadu však neshledal. Z napadeného rozsudku je zjevné, jak a z jakých důvodů městský soud rozhodl a jak uvážil o námitkách stěžovatelky a). Nepřehlédl ani argumentaci včasným vyměřením daně z příjmů, nepovažoval ji však za relevantní (bod 40 napadeného rozsudku). Je pravdou, že městský soud možnost „ručního“ zadání opravených údajů do systému výslovně zmínil v napadeném rozsudku pouze v rámci obecného shrnutí důvodové zprávy k zákonu č. 24/2025 Sb., kterým se změnil lex Ukrajina. Obdobně na namítanou nerovnost způsobenou ignorováním některých příjmů při nepatrném zpoždění podání daňového přiznání reagoval pouhým obecným závěrem, že žalovaný nepostupoval diskriminačně (bod 41 napadeného rozsudku). Ani jedno však nevede k nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Městský soud totiž dospěl k závěru, že vzhledem k pozdnímu podání daňového přiznání právní úprava žalovanému neumožňovala k dalším příjmům přihlédnout. Tím byla vypořádána i otázka rovnosti subjektů podle druhů příjmů či možnost „ručního“ opravování údajů. Správnost závěrů městského soudu není otázkou přezkoumatelnosti napadeného rozsudku, nýbrž věcného přezkumu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud napadený rozsudek shledává přezkoumatelným, přistoupil dále k věcnému přezkumu.

[14] Nejvyšší správní soud připomíná, že ačkoli je zvláštní dlouhodobý pobyt pobytovým oprávněním ve smyslu zákona o pobytu cizinců, jedná se primárně o specifické oprávnění v režimu lex Ukrajina s vlastní dílčí procesní úpravou. Celý proces lze rozdělit do tří fází: (1) projevení zájmu a vyznačení osob – držitel dočasné ochrany projeví zájem o zvláštní dlouhodobý pobyt a současně souhlasí se zpracováním a vyžádáním nezbytných údajů, přičemž žalovaný na základě zdrojů údajů (údaje od jiných orgánů veřejné moci) vyznačí v neveřejném seznamu zájemců osoby způsobilé k registraci; (2) elektronická registrace – výlučně vyznačeným osobám je umožněna on-line registrace; (3) převzetí průkazu o povolení k pobytu. Žalovaný nevede správní řízení a nevydává správní rozhodnutí. Právní úprava naopak záměrně stanovuje značně neformální postup. Celý postup je založen primárně na automatickém posouzení, v seznamu registrovaných zájemců se pak toliko vyznačuje (ne)splnění jednotlivých podmínek (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 9. 2026, č. j. 7 Azs 118/2026-20, body 20 a 23). Přestože na zvláštní dlouhodobý pobyt není právní nárok (§ 7o odst. 3 lex Ukrajina), v procesu posuzování podmínek k jeho udělení může dojít k zásahu do právní sféry cizince (vedle naposledy citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2026, č. j. 22 Azs 68/2026-38, a srov. v jeho bodě 30 citované usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2005, č. j. 6 A 25/2002-42, č. 906/2006 Sb. NSS, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2011, č. j. 5 Ans 5/2011-221, č. 2544/2012 Sb. NSS).

[15] V projednávané věci je spornou otázka, zda žalovaný postupoval v souladu se zákonem, když nevyznačil stěžovatele do seznamu zájemců o zvláštní dlouhodobý pobyt, neboť stěžovatelka a) nesplňovala podmínku dostatečného příjmu.

[16] Podle § 7q odst. 1 lex Ukrajina platí: Ministerstvo vnitra v seznamu zájemců vyznačí cizince, kterému byla udělena dočasná ochrana podle tohoto zákona a který k datu rozhodnému pro splnění podmínek k registraci k pobytu (dále jen „rozhodné datum“)

[…]

d) má podle údajů předaných Ministerstvu vnitra podle § 7r roční úhrnný příjem za období stanovené nařízením vlády nejméně ve výši stanovené nařízením vlády.

[…]

f) je podle údajů předaných Ministerstvu vnitra podle § 7r poplatníkem daně z příjmů fyzických osob s příjmy

1. ze závislé činnosti, samostatné činnosti, příjmy z kapitálového majetku, příjmy z nájmu nebo s ostatními příjmy a jeho základ daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období stanovené nařízením vlády je nejméně ve výši stanovené nařízením vlády,

2. ze samostatné činnosti v paušálním režimu v pásmu stanoveném nařízením vlády, jeho daň z příjmů fyzických osob za toto zdaňovací období je rovna paušální dani a částka, která se považuje za příjem, je ve výši stanovené nařízením vlády; při stanovení částky, která se považuje za příjem, vláda vychází ze stanoveného pásma paušálního režimu.

[17] Podle odst. 2 citovaného ustanovení platí: U společně registrovaných osob se roční úhrnný příjem podle odstavce 1 písm. d) a částky podle odstavce 1 písm. f) počítají společně pro všechny společně registrované osoby. Podle odst. 4 citovaného ustanovení Vláda stanoví nařízením dobu registrace k pobytu a rozhodné datum pro splnění podmínek k registraci k pobytu podle odstavce 1.

[18] Podle § 7r odst. 2 lex Ukrajina platí, že Ministerstvo práce a sociálních věcí zasílá Ministerstvu vnitra na jeho žádost údaj o tom, zda cizinec byl k rozhodnému datu po dobu stanovenou nařízením vlády příjemcem humanitární dávky, a údaj o jeho ročním úhrnném příjmu, pokud se nejedná o příjem ze samostatné činnosti; ročním úhrnným příjmem cizince se rozumí úhrn vyměřovacích základů pojištěnce za kalendářní rok podle evidence České správy sociálního zabezpečení. Podle odst. 3 citovaného ustanovení Generální finanční ředitelství zasílá Ministerstvu vnitra na jeho žádost údaj o základu daně z příjmů fyzických osob k rozhodnému datu, jde-li o poplatníky daně z příjmů fyzických osob, kteří pobývají na území České republiky na základě dočasné ochrany udělené Českou republikou, s příjmy ze samostatné činnosti, příjmy z kapitálového majetku, příjmy z nájmu nebo s ostatními příjmy; dále zasílá údaj o tom, zda daň poplatníků s příjmy ze samostatné činnosti je rovna paušální dani, a označení poplatníkem zvoleného pásma paušálního režimu.

[19] Podle § 7s odst. 4 věta poslední lex Ukrajina v případě, že cizinec má za to, že údaje v seznamu zájemců jsou nesprávné, obrací se pouze na toho, kdo údaje do seznamu zájemců předal.

[20] Nařízení vlády stanovuje výši požadovaného příjmu v § 4:

(1) Minimální roční úhrnný příjem cizince podle § 7q odst. 1 písm. d) zákona za zdaňovací období činí 440 000 Kč a navyšuje se o 110 000 Kč za každou další společně registrovanou osobu.

(2) Minimální základ daně z příjmů fyzických osob cizince podle § 7q odst. 1 písm. f) bod 1 zákona za zdaňovací období činí 440 000 Kč a navyšuje se o 110 000 Kč za každou další společně registrovanou osobu.

[21] Příloha k nařízení vlády v rozhodném období stanovovala jako rozhodné datum nebo období pro splnění podmínky výše ročního úhrnného příjmu cizince podle § 7q odst. 1 písm. d) lex Ukrajina zdaňovací období roku 2024 a pro splnění podmínky, že cizinec je poplatníkem daně z příjmu fyzických osob podle § 7q odst. 1 písm. f) lex Ukrajina zdaňovací období roku 2024 a daňové přiznání podané nejpozději 2. 5. 2025.

[22] Zvláštní dlouhodobý pobyt podle § 7o lex Ukrajina a následujících do zákona zavedl zákon č. 24/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Důvodová zpráva k tomuto zákonu v části věnované zvláštnímu dlouhodobému pobytu jako základní prvek zdůrazňuje automatické ověření splnění podmínek s využitím dat z informačních systémů státní správy bez nutnosti individuálního posouzení. „Pokud se dotčená osoba domnívá, že některý údaj vedl k tomu, že nesplňuje podmínky pro možnost registrovat se k tomu zvláštnímu dlouhodobému pobytu, je třeba, aby případnou opravu údaje požadovala po orgánu, který údaj Ministerstvu vnitra zaslal. Pokud tedy např. Ministerstvo vnitra obdrží opravený údaj o dotčené osobě ze zdravotní pojišťovny, ministerstvo vyznačí v seznamu zájemců dotčenou osobu ručně a i tato osoba bude moci provést registraci k zvláštnímu dlouhodobému pobytu. Seznam zájemců o zvláštní dlouhodobý pobyt včetně vyznačení osob splňujících podmínky se skládá z údajů, kterými Ministerstvo vnitra disponuje (např. délka pobytu na území) a z údajů, které Ministerstvo vnitra získá od jiných subjektů (např. nepřetržitost přihlášení ke zdravotnímu pojištění, výše úhrnného ročního příjmu apod.). Pokud jde o výměnu dat mezi orgány veřejné moci, půjde o ad hoc operace, nikoliv o stálý informační přenos dat.“ K dispozici budou též „další údaje rozhodné pro splnění podmínek pro zvláštní dlouhodobý pobyt, jako je délka čerpání humanitární dávky apod. Takový seznam bude k určitému datu "uzavřen" a vložen do spisové služby, aby bylo jasné, kdo je způsobilý k registraci k tomuto zvláštnímu dlouhodobému pobytu. Případné změny v seznamu zájemců budou rovněž takto zaznamenány ve spisové službě.“ Jsou upraveny též „zdroje údajů nutných pro vyznačení osob splňujících podmínky. Půjde o jiné orgány veřejné moci, než je Ministerstvo vnitra (Ministerstvo práce a sociálních věcí, Generální finanční ředitelství, Ministerstvo školství atd.) Údaje od Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy nemusí být, s ohledem na specifika povinné školní docházky úplná, proto se dále konstruuje možnost doložit plnění nebo splnění povinné školní docházky před pořízením biometrických údajů, ale pouze v případě dětí, které nejsou uvedeny v seznamu pro registraci na základě dat od Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy. Jedná se tedy o jediný údaj, který lze doplnit před pořízením biometrických údajů.“ „I když je registrace k dlouhodobému pobytu do značné míry založena na splnění podmínek již před samotnou registrací, existují určité elementy, které je nutné zkontrolovat před pořízením biometrických údajů a před převzetím biometrického průkazu o povolení k pobytu. Zejména půjde o případné bezpečnostní překážky pro realizaci dlouhodobého povolení k pobytu.“

[23] Stěžovatelka a) městskému soudu vytýká mechaničnost jeho výkladu. S tím Nejvyšší správní soud nemůže souhlasit.

[24] V projednávané věci jsou relevantní dvě spolu úzce související podmínky: 1) roční úhrnný příjem podle údajů předaných Ministerstvu vnitra podle § 7r lex Ukrajina [§ 7q odst. 1 písm. d) lex Ukrajina]; a 2) postavení poplatníka daně z příjmů fyzických osob s definovanými příjmy podle údajů předaných Ministerstvu vnitra podle § 7r lex Ukrajina [§ 7q odst. 1 písm. f) lex Ukrajina]. Podle § 7r odst. 2 lex Ukrajina se ročním úhrnným příjmem cizince, pokud nejde o příjem ze samostatné činnosti, rozumí úhrn vyměřovacích základů pojištěnce za kalendářní rok a údaj o něm poskytuje Ministerstvo práce a sociálních věcí. Podle § 7r odst. 3 lex Ukrajina údaj o základu daně k rozhodnému datu, je-li zájemce poplatníkem daně z příjmů fyzických osob, poskytuje Generální finanční ředitelství.

[25] Z printscreenů ze systému žalovaného zachycujících vyhodnocení splnění podmínek podle § 7q odst. 1 lex Ukrajina předloženém stěžovateli i žalovaným u městského soudu plyne nesplnění podmínky „ekonomické nezávislosti – společných příjmů“ nebo též „společného příjmu“. Dle vyjádření žalovaného k žalobě stěžovatelka a) nesplnila zákonnou podmínku podle § 7q odst. 1 písm. d) lex Ukrajina, tedy výši ročního úhrnného příjmu. Zmínil též nesplnění podmínky § 7q odst. 1 písm. f) lex Ukrajina a na ústním jednání doplnil, že prostřednictvím této podmínky dochází ke zjištění informací pro posouzení podmínky podle § 7q odst. 1 písm. d) lex Ukrajina.

[26] V projednávané věci měl žalovaný k dispozici údaj od Ministerstva práce a sociálních věcí, podle kterého byl úhrn vyměřovacích základů pojistného na sociální zabezpečení ve výši 495 762 Kč [stěžovatelka a) přitom měla mít roční úhrnný příjem minimálně 550 000 Kč – viz § 4 odst. 1 nařízení vlády]. Jak uvedl již městský soud, do této částky se mohly promítnout jen příjmy ze závislé činnosti, za které byl zaměstnavatel povinen odvádět pojistné na sociální a zdravotní pojištění (bod 36 napadeného rozsudku). Jiné příjmy do této částky zahrnuty být nemohly. Další informace [o dalších příjmech stěžovatelky a)] mohl žalovaný získat od Generálního finančního ředitelství. To však podle § 7r odst. 3 lex Ukrajina poskytuje údaj o základu daně k rozhodnému datu, kterým je podle přílohy nařízení vlády zdaňovací období roku 2024 a daňové přiznání podané nejpozději 2. 5. 2025.

[27] Ač tedy bylo rozhodným obdobím u podmínky ročního úhrnného příjmu podle § 7q odst. 1 písm. d) lex Ukrajina zdaňovací období roku 2024, pro zohlednění jiných údajů než vyměřovacích základů pojistného na sociální zabezpečení bylo nutné, aby stěžovatelka a) podala daňové přiznání nejpozději 2. 5. 2025. Lze tedy souhlasit s městským soudem, že lex Ukrajina váže zohlednění některých druhů příjmů na existenci daňového přiznání podaného k rozhodnému datu (bod 38 napadeného rozsudku).

[28] Mezi stranami není sporu o to, že stěžovatelka do tohoto data daňové přiznání nepodala. Její argumentace je postavená na tom, že i přes pozdní podání daňového přiznání měla být na seznam zájemců vyznačena. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že stěžovatelka a) se nemýlí, odkazuje-li na možnost opravy údajů a ručního zadání nových údajů do systému. Tento postup však slouží k nápravě případných chyb a nejasností při předávání informací, nikoli k obcházení povinnosti splnit podmínky stanovené lex Ukrajina ve spojení s nařízením vlády, a to včetně data podání daňového přiznání.

[29] V této fázi není možné hovořit o nerovnosti způsobené nevyznačením na seznam zájemců o zvláštní dlouhodobý pobyt. Nepodala-li stěžovatelka a) včas daňové přiznání, nenachází se ve srovnatelném postavení s osobami, které tuto podmínku splnily, ale údaje o nich evidované jsou chybné. Nařízení vlády výslovně stanovuje možnost zohlednění daňového přiznání podaného do 2. 5. 2025. Právní úprava nestojí na vystavení platebního výměru ani posouzení včasnosti daňového přiznání daňovým orgánem, nýbrž na datu podání daňového přiznání. Je pravdou, že právní úprava výslovně počítá též s posuzováním některých podmínek až k pozdějším termínům [např. předložení cestovního dokladu – viz § 7t odst. 2 písm. a) lex Ukrajina], či dokonce k okamžiku před převzetím průkazu o povolení k pobytu [např. pobyt na základě dočasné ochrany – viz § 7t odst. 5 písm. a) lex Ukrajina]. Podmínka ročního úhrnného příjmu však má vlastní rozhodné datum.

IV. Závěr a náklady řízení

[33] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů na základě § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítl kasační stížnost stěžovatele b) [žalobce b)]. Vzhledem k tomu, že kasační námitky stěžovatelky a) [žalobkyně a)] neshledal důvodnými, její kasační stížnost podle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.

[34] Co se týče náhrady nákladů řízení o kasační stížnosti žalobce b), podle § 60 odst. 3 s. ř. s. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. Žalobce b) uhradil soudní poplatek ve výši 5 000 Kč převodem na účet ke dni 12. 9. 2026. Vzhledem k tomu, že jeho kasační stížnost byla odmítnuta, aniž bylo vydáno rozhodnutí o věci samé, byly naplněny podmínky pro vrácení soudního poplatku, jak jsou vymezeny § 10 odst. 3 větou třetí ve spojení s odst. 5 téhož ustanovení zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

[35] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti žalobkyně a) Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně a) ani žalobce b) v soudním řízení úspěch neměli, proto nemají právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému v řízení nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti, proto mu Nejvyšší správní soud jejich náhradu nepřiznal.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 5. listopadu 2026

JUDr. Filip Dienstbier, Ph.D.
předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací