6 Azs 183/2026

Plný text

6 Azs 183/2026 - 23
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy F. D. a soudců Štěpána Výborného a Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: S. T. T., zastoupený Mgr. Václavem Slukou, advokátem, sídlem [adresa] Praha 3, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem [adresa] Praha 3, proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 4. 2026, č. j. CPR125703/ČJ2026930310V243, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2026, č. j. 46 A 3/202636,

takto:

I. Kasační stížnost žalobce se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a rozsudek krajského soudu

[1] Žalobci bylo rozhodnutím Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 16. 2. 2026, č. j. KRPS4327321/ČJ2026010023SV, uloženo správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. Odvolání žalobce žalovaná rozhodnutím ze dne 23. 4. 2026, č. j. CPR125703/ČJ2026930310V243, zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila.

[2] Žalobce se proti rozhodnutí žalované bránil žalobou, kterou Krajský soud v Praze v záhlaví specifikovaným rozsudkem zamítl. Shledal, že podmínky pro správní vyhoštění byly splněny. V případě žalobce nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by bránily jeho vycestování a pro něž by bylo uložení správního vyhoštění nepřiměřené. Krajský soud nepřisvědčil stěžejní žalobní námitce ohledně vad tlumočení v průběhu správního řízení. Připomněl, že správní orgán I. stupně se pokusil kontaktovat tlumočníky z uzbeckého jazyka zapsané v seznamu tlumočníků. Žádný z těchto tlumočníků však nemohl přijet v potřebném čase, potažmo by byla jejich účast spojena (s ohledem na vzdálenost jejich sídla či bydliště) s nepřiměřenými náklady. Z tohoto důvodu správní orgán postupoval podle § 26 odst. 1 zákona č. 354/2019 Sb., o soudních tlumočnících a soudních předkladatelích, a ustanovil tlumočníkem osobu nezapsanou v seznamu tlumočníků. Správní orgán I. stupně vycházel ze své předchozí kladné zkušenosti s dotčeným tlumočníkem. Krajský soud považoval za podstatné, že bylo materiálně naplněno právo žalobce na tlumočníka. Žalobce s ustanovením dotčené osoby souhlasil a v průběhu úkonu ani později neprojevil nespokojenost s kvalitou tlumočení a nežádal opravu či doplnění protokolu. Ani obsah protokolu o výslechu nenasvědčoval tomu, že by žalobce tlumočení neporozuměl. V odvolání stěžovatel poukazoval pouze na formální vadu spočívající v tom, že mu nebyl ustanoven tlumočník ze seznamu. Na žádné problémy s porozuměním však nepoukázal. To učinil až v žalobě, aniž by však označil konkrétní vadné pasáže protokolu či uvedl, v jakém ohledu mělo dojít k neporozumění vlivem vadného tlumočení. Krajský soud proto považoval námitku žalobce za účelovou a dodal, že žalobce nikterak nezpochybňuje správnost závěrů správních orgánů.

II. Obsah kasační stížnosti

[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí proti rozsudku krajského soudu kasační stížností, v níž namítá porušení práva na spravedlivý proces. Krajský soud dle jeho mínění pochybil, neboť neodročil jednání v situaci, kdy se k němu stěžovatel osobně nedostavil a jeho zástupce se z jednání omluvil z důvodu, že si stěžovatel jeho účast při jednání výslovně nepřál. Stěžovatel dále trvá na tom, že vadou bylo zatíženo i správní řízení, neboť správní orgán I. stupně nezajistil tlumočení osobou zapsanou do seznamu tlumočníků.

[4] Žalovaná k věci sdělila, že kasační stížností lze napadnout toliko způsob rozhodování krajského soudu, pročež nepovažuje za nutné, aby se k věci jakkoli blíže vyjadřovala.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[5] Kasační stížnost je přípustná. Jedná se však o věc, v jakých před krajským soudem rozhoduje specializovaný samosoudce [§ 32 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], a v souladu s § 104a odst. 1 s. ř. s. je proto nejprve nutné posoudit, zda je kasační stížnost přijatelná, tedy zda svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.

[6] Institutem nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního se Nejvyšší správní soud podrobně zabýval v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS. V něm vymezil, že o přijatelnou kasační stížnost se bude jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

[7] Stěžovatel nepředestřel v kasační stížnosti žádné právní otázky, k nimž by dosud neexistovala judikatura Nejvyššího správního soudu, či které by byly touto judikaturou řešeny rozdílně. Namítá především procesní pochybení krajského soudu, které mělo spočívat v konání jednání v nepřítomnosti stěžovatele. Ze spisu krajského soudu nicméně vyplývá, že předvolání k jednání bylo doručeno zástupci stěžovatele do datové schránky dne 18. 6. 2026. Přímo stěžovateli soud předvolání nezasílal, neboť nebylo třeba, aby při jednání vykonal nezastupitelný úkon (viz bod 11 rozsudku krajského soudu). Takový postup je souladný se závěry, k nimž rozšířený senát Nejvyššího správního soudu dospěl v nedávném usnesení ze dne 4. 8. 2026, č. j. 8 Afs 195/202548. Podáním ze dne 29. 6. 2026 se následně zástupce stěžovatele z jednání omluvil s tím, že stěžovatel si jeho účast na jednání nepřeje. Na jednání se následně nedostavil ani samotný stěžovatel. O odročení jednání nepožádal, ani soudu nesdělil žádné důvody, které by mu v účasti na jednání bránily. To navzdory skutečnosti, že o konání jednání byl od svého zástupce zjevně zpraven (o tom svědčí i sdělení zástupce stěžovatele ze dne 29. 6. 2026). Za těchto okolností nelze v postupu krajského soudu, který věc projednal bez přítomnosti stěžovatele (a jeho zástupce), shledat jakékoliv pochybení. Nejedná se tedy o vadu řízení.

[8] Jednáli se o druhou kasační námitku, stěžovatel pouze povšechně uvádí, že správní orgán I. stupně nezajistil ve správním řízení přítomnost tlumočníka zapsaného do seznamu tlumočníků z uzbeckého jazyka. Totožnou námitku však již uplatnil v žalobě a od krajského soudu se mu na ni dostalo vyčerpávající odpovědi (viz body 18 až 34 rozsudku krajského soudu). Stěžovatel v kasační stížnosti s argumentací krajského soudu nikterak nepolemizuje a neuvádí, v čem by měly být jeho úvahy nesprávné. Uvedená zcela obecná námitka proto není způsobilá založit přijatelnost kasační stížnosti.

[9] Nejvyšší správní soud k tomu doplňuje, že argumentaci krajského soudu shledává přezkoumatelnou, přesvědčivou a souladnou s relevantní judikaturou (viz nález Ústavního soudu ze dne 17. 9. 2024, sp. zn. III. ÚS 637/24, či rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2021, č. j. 5 Azs 380/202030, a ze dne 9. 12. 2020, č. j. 10 Azs 341/202028). Krajský soud správně poukázal na skutečnost, že správní orgán I. stupně se neúspěšně pokoušel zajistit účast osoby zapsané na seznamu tlumočníků a teprve poté přikročil k tlumočení jinou osobou (s níž již měl zkušenost z jiného řízení). Zásadní je, že stěžovatel s tlumočením uvedenou osobou souhlasil, během účastnického výslechu odpovídal logicky a nic nenasvědčovalo tomu, že by překládaným otázkám správního orgánu neporozuměl či že by došlo vlivem vadného tlumočení k zachycení nesprávné odpovědi na položené otázky. Stěžovatel ani později ve správním řízení (a ostatně ani v žalobě) netvrdil, v čem konkrétně se mělo údajné chybné tlumočení projevit a nevznesl žádnou konkrétní výhradu proti obsahu protokolu o výslechu. Již v odvolacím řízení byl přitom zastoupen advokátem. Krajský soud proto správně dovodil, že za daných okolností postup správního orgánu I. stupně stěžovatele na jeho právech na tlumočníka nikterak nezkrátil.

[10] Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou ve smyslu § 104a s. ř. s.

[11] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/202033, č. 4170/2021 Sb. NSS, a usnesení ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/202128, č. 4219/2021 Sb. NSS). Žalobce (stěžovatel) nebyl v řízení úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované žádné náklady nad rámec úřední činnosti nevznikly. Soud jí tedy náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 7. října 2026

JUDr. F. D., Ph.D.
předseda senátu