Plný text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera a soudců Štěpána Výborného a Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: A. J., zastoupený Mgr. Václavem Slukou, advokátem, sídlem [adresa] Praha 3, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem [adresa] Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2026, č. j. OAM-306/ZA-ZA11-D07-2026, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 7. 2026, č. j. 22 Az 14/2026-51,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 22. 4. 2026, č. j. OAM-306/ZA-ZA11-D07-2026, žalovaný podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, zastavil řízení o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany. Shledal, že žádost je podle § 10a odst. 1 písm. b) téhož zákona nepřípustná, neboť státem příslušným k jejímu posouzení je Španělské království.
[2] Stěžovatel podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, kterou Krajský soud v Brně v záhlaví specifikovaným usnesením odmítl z důvodu absence žalobních bodů. Uvedl, že žalobce podal blanketní žalobu poslední den lhůty. Za těchto okolností jej již nebylo možné vyzvat k odstranění vad žaloby. Absence žalobních bodů přitom představuje takový nedostatek, pro který v řízení nelze pokračovat.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost, v níž namítá porušení práva na spravedlivý proces. Krajskému soudu vytýká, že neodročil jednání v situaci, kdy se k němu stěžovatel osobně nedostavil a jeho zástupce se z jednání omluvil z důvodu, že si stěžovatel jeho účast při jednání výslovně nepřál. Vadou bylo dle stěžovatele zatíženo i správní řízení, neboť správní orgán nezajistil tlumočení osobou zapsanou do seznamu tlumočníků.
[4] Žalovaný k věci sdělil, že uplatněné námitky nekorespondují s důvody, pro něž krajský soud žalobu odmítl. Považuje je za nepravdivé a nesouvisející s posuzovanou věcí.
[5] Kasační stížnost je nepřípustná.
[6] Podle § 102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Důvody, které lze v kasační stížnosti uplatnit, se proto musí upínat právě k tomuto rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2003, č. j. 6 Ads 3/2003-73). Je-li kasační stížností napadáno usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby, může stěžovatel namítat pouze důvody podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (nezákonnost odmítnutí žaloby).
[7] Stěžovatel v kasační stížnosti uplatnil dva kasační body, oba se však zcela míjí s důvody, pro něž krajský soud žalobu odmítl. Krajský soud poukázal v napadeném usnesení na skutečnost, že žaloba byla podána jako blanketní (absentovaly v ní žalobní body). Zástupce stěžovatele zároveň žalobu podal poslední den lhůty (čehož si byl vědom), a krajský soud tak již neměl časový prostor k tomu, aby stěžovatele vyzval k odstranění vad žaloby.
[8] S těmito závěry stěžovatel v kasační stížnosti nikterak nepolemizuje. Naopak uvádí námitky, které nejenže nekorespondují s důvody pro odmítnutí žaloby krajským soudem, ale dokonce ani nemají žádnou souvislost s projednávanou věcí. Nejvyššímu správnímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že zástupce stěžovatele podal kasační stížnost v zásadě totožného znění ve věci sp. zn. 6 Azs 183/2026. V ní tehdejší stěžovatel již v průběhu správního řízení (a následně i v řízení o žalobě) namítal nedostatky tlumočení a současně to, že se v řízení před krajským soudem konalo jednání bez účasti stěžovatele. V odkazované věci proto měly uplatněné námitky opodstatnění. V nyní souzené věci zaslal zástupce stěžovatele Nejvyššímu správnímu soudu tutéž kasační stížnost, pouze částečně (a nepříliš důsledně) upravenou o nacionále stěžovatele, označení žalovaného, relevantní data a spisovou značku. Učinil tak navzdory skutečnosti, že předmět řízení je od věci vedené pod sp. zn. 6 Azs 183/2026 naprosto odlišný (správní vyhoštění versus řízení o udělení mezinárodní ochrany) a jiné byly i rozhodovací důvody žalovaného a krajského soudu. V neposlední řadě se odlišoval i průběh správního a soudního řízení (stěžovatel nenamítal nedostatky tlumočení, v řízení o žalobě neproběhlo jednání apod.).
[9] Nejvyšší správní soud tedy shrnuje, že kasační stížnost je obsahově totožná s podáním učiněným v jiné věci a její argumentace se míjí s podstatou nynějšího sporu i s důvody napadeného usnesení. Nízká kvalita kasační stížnosti, která neobsahuje byť jedinou relevantní námitku, je o to více zarážející, že stěžovatel je zastoupen advokátem (a to již od správního řízení). Od advokáta, který má disponovat odpovídající odbornou erudicí, lze důvodně očekávat, že jeho podání budou dostatečně individualizovaná a jejich kvalita bude odpovídat požadavkům řízení před Nejvyšším správním soudem.
[10] Za daných okolností Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatel neuplatnil v kasační stížnosti žádnou námitku, která by směřovala proti důvodům, jež vedly krajský soud k odmítnutí žaloby. Taková kasační stížnost je nepřípustná (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2003, č. j. 6 Azs 44/2003-31, či ze dne 10. 1. 2018, č. j. 3 Azs 89/2017-44), pročež ji Nejvyšší správní soud podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 104 odst. 4 s. ř. s. odmítl.
[11] Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 60 odst. 3 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. listopadu 2026
JUDr. Filip Dienstbier, Ph.D.
předseda senátu