6 Azs 193/2026

Plný text

6 Azs 193/2026 - 28
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Filipa Dienstbiera a Štěpána Výborného v právní věci žalobce: M. C., zastoupený Mgr. Martinou Sklenskou, advokátkou, sídlem [adresa] Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem [adresa] Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 9. 2025, č. j. OAM1691/ZAZA11VL152024, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 7. 2026, č. j. 33 Az 32/202535,

takto:
I. Kasační stížnost žalovaného se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Vymezení případu

[1] Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto usnesení neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12 až § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění do 11. 6. 2026.

[2] Žalobce, státní příslušník Turecké republiky kurdské národnosti, požádal o mezinárodní ochranu dne 17. 12. 2024. Jako důvod žádosti uvedl obavu z rodiny své manželky, která mu kvůli jeho záměru rozvést se vyhrožuje usmrcením.

[3] Při pohovoru žalobce uvedl, že je muslimského vyznání, politicky se neangažuje a v Turecku neměl potíže se státními ani bezpečnostními orgány. Problémy spojené s kurdskou národností na něj podle jeho slov osobně nedoléhaly. V České republice pobýval od roku 2019 do roku 2024 na základě zaměstnanecké karty a přibližně tři a půl roku zde žije s českou partnerkou. O rozvod požádal přibližně měsíc před pohovorem. Uvedl, že jeho manželství bylo domluvené, rodina manželky je silně konzervativní a nábožensky založená a rozvod považuje za zneuctění rodiny. Výhrůžku usmrcením se měl žalobce dozvědět prostřednictvím svého syna a matky, dále žalobce zmínil také telefonát ze synova čísla, při němž mu mělo být vyhrožováno přímo. Osobně se žalobce na tureckou policii neobrátil, věc řešil prostřednictvím advokáta, přičemž nevěděl, zda advokát podal trestní oznámení nebo se na policii obrátil pouze s dotazem. Obavu, že manželčina rodina výhrůžku uskuteční, odůvodnil náboženskou konzervativností a možností pověřit jinou osobu, aby mu ublížila. Rovněž se domníval, že by jej rodina v Turecku našla kdekoli. Žalobce připustil, že nebýt výjezdního příkazu, o rozvod by neusiloval. Rozvést se chce z toho důvodu, aby mohl uzavřít manželství s českou partnerkou.

[4] Žalovaný dospěl k závěru, že žalobcovy potíže mají původ v jednání soukromých osob a jsou motivovány rodinným sporem souvisejícím s rozvodem, nikoli některým z důvodů rozhodných pro udělení azylu. Žalovaný poukázal na to, že žalobce nebyl manželčinou rodinou fyzicky napaden, po většinu dvacetiletého manželství s manželkou nežil a rodině nevadil vztah s českou partnerkou. Žalovaný připomněl, že žalobce se může domoci ochrany u turecké policie nebo jiných státních orgánů. Žalobcova žádost představuje snahu legalizovat pobyt v České republice po ztrátě zaměstnanecké karty. Žalovaný neshledal podmínky ani pro udělení některé z dalších forem mezinárodní ochrany.

[5] Žalobce se proti rozhodnutí žalovaného bránil žalobou, které Krajský soud v Brně rozsudkem označeným v záhlaví vyhověl, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Krajský soud dospěl k závěru, že ačkoli žalovaný staví odůvodnění jím vydaného rozhodnutí na dostupnosti a efektivitě ochrany příslušných orgánů v Turecku před jednáním soukromých osob, tento závěr nepodložil odpovídajícími informacemi o zemi původu, a tedy tento závěr nemá oporu ve spisovém materiálu. Jediný obstaraný podklad (konkrétně informace OAMP ze dne 6. 8. 2024 Turecko – Bezpečnostní a politická situace v zemi) obsahuje dle krajského soudu pouze obecný přehled o politické a bezpečnostní situaci v zemi původu, avšak nezabývá se fungováním turecké policie ani její schopností poskytovat ochranu před výhrůžkami či násilím s rodinným a náboženským podtextem. Krajský soud proto žalovanému uložil, aby v dalším řízení doplnil spisový materiál o relevantní a aktuální informace o tom, zda a za jakých podmínek se žalobce může domoci ochrany u turecké policie či jiných bezpečnostních složek, a to i s přihlédnutím k tomu, že je kurdské národnosti.

II. Kasační stížnost

[6] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Dle stěžovatele dostupnost a efektivita ochrany ze strany příslušných orgánů v zemi původu nepředstavovaly nosný důvod žalobou napadeného rozhodnutí. Žalobcem popsané problémy vycházejí z osobního rodinného sporu a postrádají souvislost s některým z azylově relevantních důvodů. Za dané situace stěžovatel považuje obstarání dalších podkladů o dostupnosti policejní ochrany v Turecku za nadbytečné. Stěžovatel zdůraznil, že výhrůžky byly pouze verbální, nevyústily v přímý kontakt ani fyzické napadení a žalobce nevysvětlil, proč by manželčina rodina měla být schopna či ochotna výhrůžky uskutečnit. Za neopodstatněnou považuje stěžovatel také žalobcovu obavu, že by jej manželčina rodina nalezla kdekoli v Turecku. Podání žádosti stěžovatel spojuje především se snahou žalobce legalizovat pobyt v České republice a následně uzavřít manželství s českou partnerkou. Podle stěžovatele žalobce neprokázal neschopnost či neochotu tureckých orgánů poskytnout mu ochranu před soukromými osobami. Sám také tvrdí, že neměl s tureckou policií, armádou či jinými státními orgány jakékoli potíže.

[7] Žalobce práva vyjádřit se ke kasační stížnosti nevyužil.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[8] Podle § 104a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), Nejvyšší správní soud odmítne pro nepřijatelnost kasační stížnost ve věcech, v nichž rozhoduje před krajským soudem specializovaný samosoudce (§ 31 odst. 2 s. ř. s.), jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.

[9] Kritéria přijatelnosti kasační stížnosti formuloval Nejvyšší správní soud poprvé již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS. Kasační stížnost je přijatelná, pokud Nejvyšší správní soud považuje za potřebné a) vyjádřit se k zásadní právní otázce, b) odstranit nejednotnost v rozhodování krajských soudů, c) provést tzv. judikaturní odklon d) postihnout zásadní pochybení krajského soudu při aplikaci procesních či hmotněprávních předpisů, které má za následek závažný dopad do postavení a práv účastníků.

[10] V uvedené věci krajský soud rozhodl v souladu s ustálenou judikaturou týkající se původců pronásledování nebo vážné újmy z řad soukromých osob, požadavků na účinnost ochrany poskytované příslušnými orgány v zemi původu proti jednání soukromých osob a povinnosti správního orgánu opatřit k těmto otázkám relevantní, aktuální a adresné informace o zemi původu. Samotná okolnost, že žalobci měli vyhrožovat členové manželčiny rodiny a že jím tvrzený konflikt vznikl v souvislosti s plánovaným rozvodem bez dalšího nevylučuje relevanci popsaného jednání z hlediska mezinárodní ochrany. Rozhodné je, zda příslušné orgány v zemi původu jsou schopny a ochotny poskytnout žalobci před jednáním soukromých osob dostupnou a účinnou ochranu.

[11] Dle závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2017, č. j. 5 Azs 62/201687, nepostačují pro posouzení hrozby ze strany nestátních původců obecné informace o zemi původu, které obsahují toliko všeobecný popis stavu lidských práv nebo politického uspořádání. Správní orgán je povinen opatřit dostatečně aktuální, důvěryhodné, objektivní a především přesné, tedy k posuzovanému příběhu adresné informace o potenciálních původcích pronásledování či vážné újmy, jejich případném propojení s orgány veřejné moci a o tom, do jaké míry jsou státní orgány schopny a ochotny zajistit před jejich jednáním ochranu. Uvažujeli pak správní orgán také o možnosti ochrany v jiné části země, je povinen zjistit, zda je taková ochrana reálně dostupná a zda ji lze po konkrétním žadateli spravedlivě požadovat. Obdobně Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 5. 2025, č. j. 5 Azs 249/202440, zopakoval, že „dle § 2 odst. 6 věty druhé zákona o azylu, resp. čl. 6 písm. c) kvalifikační směrnice bude nezbytné posoudit, zda (…) státní orgány mu jsou ‚schopny nebo ochotny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu‘ před pronásledováním z azylově relevantního důvodu (…) ze strany stěžovatelem uváděných nestátních původců (členů rodiny manželky stěžovatele, …). Dle čl. 7 odst. 2 kvalifikační směrnice tato případná ochrana před nestátními původci pronásledování musí být účinná, a ne pouze dočasná (k tomu srov. v kontextu ukončení mezinárodní ochrany rozsudek velkého senátu Soudního dvora ze dne 2. 3. 2010, Abdulla, C175/08, C176/08, C178/08 a C179/08, ECLI:EU:C:2010:105). Zpravidla je tomu tak, pokud poskytovatel ochrany ‚učiní přiměřené kroky k zabránění pronásledování nebo způsobení vážné újmy, mimo jiné zavedením účinného právního systému pro odhalování, stíhání a trestání jednání představujících pronásledování nebo způsobení vážné újmy, a žadatel má k této ochraně přístup‘ (srov. též obdobné znění § 2 odst. 5 zákona o azylu). (…)“ (obdobně k tomu srovnej též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2021, č. j. 5 Azs 13/202039).

[12] Pokud stěžovatel opírá žalobou napadené rozhodnutí o závěr o možnosti žalobce obrátit se účinně o ochranu na tureckou policii či jiné státní orgány a v této souvislosti výslovně označil Turecko za právní stát, v němž je zaručena bezpečnost občanů, byl povinen tento závěr o schopnosti a ochotě tureckých orgánů poskytnout žalobci účinnou ochranu před jednáním soukromých osob založit na obsahu odpovídajících shromážděných podkladů. Jediný podklad o zemi původu založený ve správním spisu (informace OAMP: Turecko: Bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 6. 8. 2024) se nicméně týká pouze obecné bezpečnostní a politické situace v Turecku. Neobsahuje informace o praktickém fungování turecké policie při ochraně osob ohrožených ze strany členů širší rodiny, o ochraně před výhrůžkami s rodinným či náboženským podtextem ani o tom, zda z hlediska faktické dostupnosti policejní ochrany může mít význam také kurdská národnost žalobce. Krajský soud správně uzavřel, že z tohoto obecného podkladu nebylo možné závěr o jakékoli ochraně příslušnými orgány země původu (natož ochraně dostupné a účinné) dovodit. Požadavkům krajského soudu vysloveným ve zrušujícím rozsudku proto nelze nic vytknout.

[13] Odkazujeli stěžovatel až v kasační stížnosti na informaci Ministerstva zahraničních věcí ze dne 23. 8. 2023, č. j. 1185776/2023MZV/LPTP, nemůže tím dle ustálené judikatury dodatečně zhojit nedostatek podkladů ani odůvodnění jím vydaného rozhodnutí. Krajský soud správně vycházel z toho, že jediných podkladem, z něhož stěžovatel při vydání rozhodnutí vycházel a jehož obsah promítl do odůvodnění rozhodnutí, byla obecná informace OAMP ze dne 6. 8. 2024. Dodatečným odkazem na jiné podklady a informační materiál až v kasační stížnosti (navíc na podklad již z roku 2023) stěžovatel nemůže doplnit chybějící skutková zjištění a jejich hodnocení ve správním řízení a v něm vydaném rozhodnutí. Dostupnost takového podkladu naopak potvrzuje, že nic nebránilo jeho opatření a náležitému vyhodnocení stěžovatelem již ve správním řízení.

[14] Stěžovatelem namítaná časová souvislost mezi ztrátou pobytového oprávnění, zahájením rozvodového řízení a podáním žádosti o mezinárodní ochranu jistě mohou být okolnostmi významnými při hodnocení důvodnosti podané žádosti, jakož i věrohodnosti a skutečné motivace žalobce. Nezbavují však správní orgán povinnosti řádně posoudit žalobcova tvrzení, která uvedl jako důvod své žádosti, a neopravňují jej založit rozhodnutí na závěru o účinnosti ochrany v zemi původu, který nemá oporu ve správním spisu. Krajský soud ostatně nevyslovil, že žalobci má být mezinárodní ochrana udělena; správně pouze požadoval, aby stěžovatel nosné důvody rozhodnutí opřel o odpovídající shromážděné podklady.

[15] K poukazu stěžovatele na rozlohu a počet obyvatel Turecka a s tím související možnost bezpečného vnitřního přesídlení krajský soud v souladu s judikaturou správně vyslovil, že tu nelze dovodit pouze z toho, že je Turecko lidnatý stát. Podle rozsudku ze dne 26. 3. 2021, č. j. 4 Azs 331/202062, je nutné kumulativně posoudit následující čtyři následující kritéria: „(1) zda je jiná část země pro žadatele dostupná; (2) zda přesun do jiné části země je účinným řešením proti pronásledování či vážné újmě v původní oblasti; (3) zda žadateli nehrozí navrácení do původní oblasti a (4) zda ochrana v jiné části země splňuje minimální standard ochrany lidských práv. Tyto čtyři podmínky musejí být splněny kumulativně a mají rovněž svoji logickou posloupnost, a tudíž musejí být aplikovány ve výše uvedeném pořadí. Při posuzování všech čtyř kritérií je navíc nutné brát v potaz celkové poměry panující v zemi původu a osobní poměry žadatele“ (viz též usnesení ze dne 31. 3. 2025, č. j. 6 Azs 279/202442). Krajský soud v návaznosti na citovanou judikaturu správně uzavřel, že stěžovatel takové individuální hodnocení v předchozím řízení neprovedl a ani v tomto ohledu neopatřil odpovídající podklady.

[16] Napadený rozsudek krajského soudu tak vychází z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, přičemž podaná kasační stížnost neobsahuje žádnou otázku judikaturou dosud neřešenou, anebo řešenou rozporně.

IV. Závěr a náklady řízení

[17] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

[18] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. K odmítnutí pro nepřijatelnost dochází na základě zjednodušeného věcného posouzení případu (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/202033, č. 4170/2021 Sb. NSS), a proto je namístě rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle úspěchu ve věci (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/202128, č. 4219/2021 Sb. NSS). Žalovaný (stěžovatel) neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalobci v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly, náhrada nákladů řízení se mu tudíž nepřiznává.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 15. října 2026

Mgr. Ing. Veronika Juřičková

předsedkyně senátu