6 Azs 98/2026

Plný text

6 Azs 98/2026 - 32
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy F. D., soudkyně Veroniky Juřičkové a soudce Štěpána Výborného v právní věci žalobkyně: L. T. L., zastoupená Mgr. Petrem Václavkem, advokátem sídlem [adresa] Praha, proti žalovanému: Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, sídlem [adresa] Plzeň, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 3. 2026, č. j. KRPP405158/ČJ2026030022, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 4. 2026, č. j. 33 A 17/202630,

takto:

I. Kasační stížnost žalobkyně se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem

[1] Žalovaný rozhodl o zajištění žalobkyně podle § 124b odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 11. 6. 2026, za účelem vycestování; dle § 124b odst. 4 zákona o pobytu cizinců v rozhodném znění byla stanovena doba trvání zajištění na 60 dnů.

[2] Dle krajského soudu žalovaný správně zdůraznil, že rozhodnou skutečností pro posouzení splnění podmínek zajištění žalobkyně dle § 124b odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců je aktivní návratový záznam k osobě žalobkyně v Schengenském informačním systému. Příslušný orgán Švýcarské konfederace dne 9. 11. 2023 vydal z důvodu nelegálního vstupu, pobytu a práce rozhodnutí o návratu žalobkyně z území členských států s lhůtou vycestování do 15. 11. 2023.

[3] Žalovaný se dle krajského soudu správně zabýval objektivní i subjektivní složkou předpokladů pro uložení zvláštních opatření. V rozhodnutí vysvětlil, proč není uložení zvláštních opatření namísto zajištění možné a účelné. Žalobkyně neměla v ČR hlášenou adresu. Uvedla sice ve správním řízení adresu, na které by se mohla zdržovat, k místu však žalobkyně nemá vztah, jedná se o adresu kamaráda žalobkynina přítele, přičemž její známost s přítelem je velmi krátká. Z rozhodnutí žalovaného dle krajského soudu vyplývá, že finanční záruku žalovaný považoval za nezpůsobilou zajistit přítomnost žalobkyně pro řízení a následnou realizaci rozhodnutí o navrácení.

[4] Žalobkyně podle krajského soudu potvrdila, že o rozhodnutí švýcarských orgánů věděla, jeho obsah si však vykládala tak, že se týká pouze povinnosti opustit území Švýcarska. Žalobkyně opakovaně nerespektovala právní předpisy Evropské unie i cizích států v oblasti cizineckého práva. Žalobkyně maří výkon rozhodnutí Švýcarska, ve kterém jí byla uložena povinnost dobrovolně vycestovat z území členských států schengenského prostoru, což neučinila ve stanovené lhůtě ani později. Po vycestování z území Švýcarska vstoupila neoprávněně na území Německa a posléze i ČR. Povolení k pobytu za účelem zaměstnání vydané maďarskými orgány, na které se žalobkyně odvolávala, bylo zrušeno ke dni 22. 6. 2023. Platné bylo původně do 7. 4. 2024, tedy i bez jeho zrušení si musela být žalobkyně vědoma, že na území Německa pobývala a na území ČR vstoupila v době, kdy pobytového povolení vydané maďarskými orgány již nebylo platné.

[5] K rodinnému zázemí krajský soud uvedl, že cca tříměsíční známost žalobkyně s přítelem je krátká na to, aby bylo možné uvažovat o významném zásahu do jejího soukromého života. Nadto tento vztah vznikl v době nelegálního pobytu žalobkyně, a podléhá tak ochraně v omezeném rozsahu. Žalobkyně si musela být vědoma případných následků svého jednání již v době navázání vztahu.

[6] Proto krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

II. Kasační stížnost

[7] Proti rozsudku krajského soudu se žalobkyně (stěžovatelka) bránila kasační stížností.

[8] Stěžovatelka nesouhlasila s krajským soudem, že byl dostatečně zjištěn úmysl nerespektovat návratové rozhodnutí vydané švýcarskými orgány a pobývat na území EU v rozporu s právními předpisy. Stěžovatelka z území Švýcarska vycestovala bezprostředně po vydání rozhodnutí. Charakteru uložené povinnosti si nebyla vědoma a domnívala se, že může pobývat na území EU a smluvních států s výjimkou Švýcarska. Nebylo tak možné dovozovat úmyslné porušování právních předpisů. Ze správního spisu jednoznačně nevyplývá, že na území EU pobývala vědomě v rozporu s návratovým rozhodnutím.

[9] Dle stěžovatelky lze dovozovat, že pokud by jí byla uložena zvláštní opatření, respektovala by je. Uvedla, že její strýc nabídl složení finanční záruky a že se zavázala zdržovat se na adrese, kde bydlí její přítel. Rodinným zázemím tedy disponuje, což může posilovat domnění, že zvláštní opatření stěžovatelka bude respektovat. Při rozhodování o zajištění měl správní orgán vyvinout účinnou snahu zjistit skutečnosti o rodinném zázemí stěžovatelky.

[10] Krajský soud pochybil, když aproboval důvodnost rozhodnutí žalovaného.

[11] Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[12] Žalovaný uvedl, že se ke kasační stížnosti nebude vyjadřovat. Odkázal pouze na své vyjádření k žalobě. Doplnil, že stěžovatelčino zajištění dle § 124b odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců bylo ukončeno, neboť stěžovatelka podala žádost o mezinárodní ochranu a dne 30. 3. 2026 byla zajištěna dle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[13] Nejvyšší správní soud se zabýval přijatelností kasační stížnosti, neboť jde o věc rozhodovanou na krajském soudě specializovaným samosoudcem [§ 32 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“)]. Pokud v těchto případech kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, je namístě ji odmítnout pro nepřijatelnost (§ 104a odst. 1 s. ř. s.).

[14] Naplnění zákonného hlediska přesah vlastních zájmů lze shledat v případě „rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu“. Kasační stížnost je přijatelná v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) soud shledá potřebu učinit judikaturní odklon od dosavadní judikatury; (4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (srov. usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS).

[15] Podmínky omezování osobní svobody při zajištění cizince musí být podle četné judikatury Nejvyššího správního soudu interpretovány restriktivně a uložení zvláštních opatření musí být upřednostněno před zajištěním. Zároveň však uložená zvláštní opatření musí být skutečně účinná. Volba mírnějších opatření, než je zajištění cizince, mezi něž lze řadit také zvláštní opatření za účelem vycestování cizince, je vázána na určité předpoklady. Cizinec musí být schopen splnit povinnosti plynoucí ze zvláštního opatření a zároveň nesmí existovat důvodná obava, že by uložením zvláštního opatření byl ohrožen výkon rozhodnutí. Předpokládá se, že cizinec bude při realizaci tohoto opatření se správními orgány spolupracovat a případnému výkonu správního rozhodnutí se nebude vyhýbat (rozsudky NSS ze dne 5. 3. 2014, č. j. 3 As 104/201328, ze dne 27. 3. 2014, č. j. 3 As 112/201324, ze dne 18. 7. 2013, č. j. 9 As 52/201334, ze dne 12. 10. 2016, č. j. 10 Azs 102/201656, nebo ze dne 25. 7. 2018, č. j. 8 Azs 41/201840).

[16] Při hodnocení, zda uložením zvláštního opatření nebude zmařen výkon správního rozhodnutí, je nutno rozlišovat situace, kdy je s cizincem teprve vedeno řízení, jež může vyústit v uložení povinnosti území ČR opustit, od situace, kdy cizinci již byla povinnost opustit území pravomocně uložena, avšak cizinec tohoto rozhodnutí nedbal; v druhém případě již existují konkrétní poznatky o tom, jak se cizinec k povinnosti opustit území postavil (rozsudek NSS ze dne 18. 7. 2013, č. j. 9 As 52/201334). V případě stěžovatelky šlo o druhý naznačený případ, neboť stěžovatelce byla rozhodnutím švýcarských orgánů ze dne 9. 11. 2023 uložena povinnost opustit území smluvních států, kterou nesplnila, a naopak vstoupila na území Německa a posléze ČR.

[17] Okolnosti spočívající v tom, že pobytová historie cizince vykazuje dlouhodobý nebo opakující se vzorec nerespektování povinností v oblasti cizineckého práva, případně zahrnuje vícečetná porušení těchto povinností, svědčí o neochotě cizince podřídit se uloženým povinnostem, a obvykle spíše nasvědčují tomu, že zvláštní opatření nebudou účinná (rozsudky NSS ze dne 15. 3. 2012, č. j. 7 As 154/201156, ze dne 21. 9. 2016, č. j. 3 Azs 20/201621, ze dne 17. 1 2019, č. j. 9 Azs 181/201827, ze dne 13. 2. 2019, č. j. 1 Azs 221/201822). Rovněž skutečnost, že cizinec nehlásil správním orgánům místo svého pobytu, může, v kombinaci s jeho nelegální pobytovou historií, indikovat neúčinnost možných zvláštních opatření (např. rozsudek NSS č. j. 1 Azs 221/201822).

[18] Skutečnost, že si cizinec neuvědomuje širší územní účinky cizozemského rozhodnutí, o jehož vydání věděl, jde k tíži cizince, nikoli naopak (srov. rozsudek NSS ze dne 25. 7. 2018, č. j. 8 Azs 41/201840). Krajský soud přiléhavě poukázal na skutečnost, že stěžovatelka potvrdila, že o návratovém rozhodnutí vydaném švýcarskými orgány věděla.

[19] K tomu, aby mohl správní orgán svědomitým způsobem posoudit možnost aplikace zvláštních opatření, musí zjistit relevantní skutkové okolnosti případu a učinit je obsahem spisového materiálu (rozsudky NSS ze dne 7. 12. 2011, č. j. 1 As 132/201151, nebo ze dne 31. 5. 2012, č. j. 9 As 55/201241). O zajištění cizince nelze rozhodnout, pokud zákonný účel omezení osobní svobody cizince nebude pravděpodobně možné uskutečnit; správní orgán je tak povinen vypořádat možné důvody znemožňující vycestování, pokud mu takové překážky byly známy. Časový prostor pro řízení o zajištění cizince je ovšem omezený, správní orgán proto posuzuje pro účely zajištění cizince důvody znemožňující jeho vycestování toliko obecně a předběžně (srov. rozsudky NSS ze dne 17. 12. 2015, č. j. 5 Azs 236/201534, nebo ze dne 13. 5. 2016, č. j. 5 Azs 44/201627). Ačkoliv je řízení o zajištění cizince zahajováno z moci úřední, nelze rezignovat na požadavek, aby byl cizinec ve své věci aktivní a přesvědčivým způsobem tvrdil, že v jeho případě existuje překážka bránící vydání rozhodnutí o jeho zajištění, resp. správnímu vyhoštění či vycestování, případně o tom nabídl důkazy (srov. rozsudky NSS ze dne 29. 11. 2012, č. j. 9 As 142/201221, nebo ze dne 13. 5. 2016, č. j. 5 Azs 44/201627).

[20] V judikatuře již byl vysloven i závěr, podle nějž pokud cizinec naváže vztah v době, kdy na území pobýval již neoprávněně, o zásah do práva na respektování soukromého a rodinného života může jít jen výjimečně (rozsudek ze dne 21. 9. 2016, č. j. 3 Azs 20/201621). Výjimečné okolnosti krajský soud neshledal, stěžovatelka je ani netvrdila.

[21] Nejvyšší správní soud konstatuje, že jeho jednotná judikatura poskytuje odpověď na námitky obsažené v kasační stížnosti. Krajský soud v napadeném rozsudku východiska obsažená v relevantní judikatuře následoval. Nejvyšší správní soud neshledal ani jiné zásadní pochybení krajského soudu, jež by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky. Kasační stížnost je proto ve smyslu § 104a s. ř. s. nepřijatelná.

IV. Závěr a náklady řízení

[22] Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud stěžovatelčinu kasační stížnost v souladu s § 104a odst. 1 s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.

[23] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. K odmítnutí pro nepřijatelnost dochází na základě zjednodušeného věcného posouzení případu (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/202033, č. 4170/2021 Sb. NSS), je proto namístě rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle úspěchu ve věci (usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/202128, č. 4219/2021 Sb. NSS). Žalobkyně (stěžovatelka) neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec obvyklé úřední činnosti, náhrada nákladů řízení se mu tudíž nepřiznává.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 8. října 2026

JUDr. F. D., Ph.D.
předseda senátu