7 Azs 148/2026

Plný text

7 Azs 148/2026 - 41
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Hipšra, soudce Milana Podhrázkého a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobce: B. H., zastoupený Mgr. O. N., advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, se sídlem [adresa] Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2026, č. j. 51 A 5/202634,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. O. N., advokátovi, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 12 838 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

I.

[1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 11. 6. 2026, č.j. KRPA6368127/ČJ2026000022ZZC, byl žalobce podle § 124b odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zajištěn za účelem vycestování a podle § 124b odst. 4 téhož zákona byla doba trvání zajištění stanovena na devadesát dnů ode dne vydání tohoto rozhodnutí.

II.

[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji zamítl rozsudkem ze dne 14. 7. 2026, č. j. 51 A 5/202634. Rozsudek městského soudu, stejně jako zde uváděná judikatura Nejvyššího správního soudu, je k dispozici na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje.

III.

[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Předně namítl, že rozsudek městského soudu je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Dále namítl, že žalovaný nezjistil dostatečně skutkový stav, který by umožňoval spolehlivě učinit závěr o nemožnosti účinně uplatnit některé ze zvláštních opatření za účelem vycestování. Podle jeho názoru jak žalovaný, tak městský soud nesprávně posoudili možnost uložení tzv. zvláštních opatření ve smyslu § 123b zákona o pobytu cizinců. Nezohlednili všechny individuální okolnosti stěžovatelova případu, vč. toho, že má na území České republiky konkrétní místo bydliště a dvě nezletilé děti. Závěr o neúčinnosti zvláštních opatření přitom nelze podle stěžovatele založit převážně na předchozím nerespektování povinnosti vycestovat. Navrhl proto, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.

IV.

[4] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech, o nichž rozhodoval před krajským soudem specializovaný samosoudce, je její přijatelnost. Kasační stížnost Nejvyšší správní soud přijme k meritornímu přezkumu v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního právního pochybení krajského soudu. Výkladem institutu přijatelnosti se Nejvyšší správní soud zabýval například v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS, na které pro stručnost odkazuje.

[5] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele ani zásadní pochybení městského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu totiž poskytuje dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky a stěžovatel ve své argumentaci nevyložil žádné relevantní důvody, které by svědčily pro odklon.

[6] K námitce nepřezkoumatelnosti rozsudku městského soudu odkazuje Nejvyšší správní soud na ustálenou judikaturu, podle které platí, že máli být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal soud za rozhodný, jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností a jak o nich uvážil, resp. proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů (nálezy ÚS ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, a ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06, nebo rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003130, ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/200352, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/200462, atp.).

[7] Vymezeným požadavkům napadený rozsudek dostál. Je z něj zřejmé, z jakého skutkového stavu městský soud vyšel, jak vyhodnotil pro věc rozhodné skutkové okolnosti a jak je právně posoudil. Městský soud vypořádal všechny žalobní námitky, vč. námitek stran posouzení možnosti využití tzv. zvláštních opatření podle § 123b zákona o pobytu cizinců (body 20 až 24 napadeného rozsudku) a námitek stran posouzení délky zajištění (body 16 až 19 napadeného rozsudku). Lze dodat, že nepřezkoumatelnost nezpůsobuje ani to, pokud se městský soud ve svém rozsudku ztotožní s částí odůvodnění správního orgánu a na tuto výslovně odkáže (rozsudky NSS ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005130, ze dne 11. 7. 2023, č. j. 1 As 169/202258, bod 17, či usnesení NSS ze dne 30. 7. 2026, č. j. 22 Azs 101/202634, bod 12).

[8] Důvod k přijetí kasační stížnosti k věcnému přezkumu neshledal Nejvyšší správní soud ani na základě námitek poukazujících na nedostatečně zjištěný skutkový stav. V tomto ohledu připadá v úvahu – jako důvod k přijetí kasační stížnosti k věcnému přezkumu – toliko hrubé pochybení krajského (městského) soudu (rozsudky NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, ze dne 1. 3. 2017, č. j. 6 As 256/201679, bod 21, ze dne 13. 5. 2020, č. j. 6 Afs 7/202052, bod 23, či usnesení NSS ze dne 24. 4. 2019, č. j. 2 Az 301/201837, bod 12, ze dne 11. 3. 2020, č. j. 2 Azs 279/201945, bod 16, ze dne 11. 8. 2023, č. j. 8 As 120/202228, bod 9, či ze dne 31. 3. 2026, č. j. 22 Azs 300/202548, bod 9). Takové pochybení Nejvyšší správní soud neshledal. K tomu lze dodat, že byť správní orgán v řízení zahajovaném z moci úřední zjišťuje i okolnosti svědčící ve prospěch účastníka řízení (§ 50 odst. 3 správního řádu), tato povinnost není bezbřehá a nezbavuje účastníka povinnosti označit důkazy na podporu jeho tvrzení. Nejvyšší správní soud ve své judikatuře zdůraznil, že by bylo nehospodárné až absurdní požadovat po správním orgánu iniciativní vyhledávání a prokazování skutečností, o nichž má z povahy věci především povědomí účastník a které jsou mu zjevně ku prospěchu (rozsudek NSS ze dne 17. 8. 2017, č. j. 2 Azs 115/201745, body 17 až 19).

[9] I postup při posouzení možnosti využití zvláštních opatření odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího správního soudu. Zvláštní opatření představují mírnější alternativu k zajištění; jejich účinnost je nutno posuzovat ve vztahu ke konkrétnímu důvodu zajištění a cíli, jehož má být zajištěním dosaženo. U důvodu podle § 124b odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců nelze jejich uložení paušálně vyloučit, jejich neúčinnost však bude zpravidla častější. Správní orgán proto hodnotí zejména pobytovou historii cizince, jeho osobní, majetkové a rodinné poměry, dosavadní respektování veřejnoprávních povinností, vč. příp. povinnosti vycestovat, a reálný předpoklad jeho dostupnosti pro správní orgány. Zvláštní opatření jsou účinná tehdy, lzeli jimi bez fyzického zajištění dosáhnout konkrétního účelu zajištění, tj. zabezpečit dostupnost cizince pro výkon rozhodnutí o povinnosti opustit území (rozsudky NSS ze dne 28. 6. 2017, č. j. 1 Azs 349/201648, ze dne 7. 2. 2019, č. j. 1 Azs 316/201743, ze dne 17. 7. 2020, č. j. 3 Azs 295/201932, či usnesení ze dne 25. 3. 2025, č. j. 3 Azs 18/202522, a ze dne 27. 11. 2025, č. j. 22 Azs 205/202543).

[10] Žalovaný výše uvedená východiska dodržel a městský soud jeho závěry náležitě přezkoumal. Stěžovatel i po uložení povinnosti opustit území členských států EU setrval na území České republiky a vědomě mařil výkon úředního rozhodnutí, neměl zde doložené pobytové zázemí, neměl finanční prostředky na složení finanční záruky a neměl ani žádnou osobu, která by byla schopna za něj tuto záruku složit. Tyto okolnosti ve svém souhrnu odůvodňují závěr o nutnosti zajištění stěžovatele, neboť uložením mírnějších tzv. zvláštních opatření podle § 123b zákona o pobytu cizinců by nebylo možné účinně dosáhnout účelu zajištění, tj. zajištění dostupnosti stěžovatele pro výkon rozhodnutí o povinnosti opustit území členských států EU. Z uvedených okolností bylo možné usuzovat, že by stěžovatel zvláštní opatření nerespektoval, stal by se pro správní orgány nekontaktním a dále setrvával na území České republiky neoprávněně (rozsudky NSS ze dne 28. 6. 2017, č. j. 1 Azs 349/201648, body 28 a 29, ze dne 10. 9. 2020, č. j. 7 Azs 153/202025, body 14 až 17, a ze dne 11. 6. 2021, č. j. 4 Azs 136/202150, body 15 až 21). Kasační soud v této souvislosti znovu zdůrazňuje, že žalovaný důvody zajištění vystavěl na individuálně posouzených okolnostech, které judikatura považuje za významné pro hodnocení účinnosti zvláštních opatření, pročež jeho rozhodnutí nelze považovat za nezákonné (rozsudky NSS ze dne 10. 9. 2020, č. j. 7 Azs 153/202025, body 14 až 17, ze dne 11. 6. 2021, č. j. 4 Azs 136/202150, body 15 až 21, a ze dne 17. 7. 2020, č. j. 3 Azs 295/201932).

[11] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost jako nepřijatelnou podle § 104a s. ř. s.

[12] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1, větou první, s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/202033, č. 4170/2021 Sb. NSS, bod 53, nebo usnesení ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/202128, č. 4219/2021 Sb. NSS, bod 18). Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.

[13] Ustanovenému zástupci stěžovatele Nejvyšší správní soud přiznal odměnu za dva úkony právní služby – první poradu s klientem vč. převzetí a přípravu zastoupení a doplnění kasační stížnosti [§ 11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] v celkové výši 9 240 Kč (§ 9 odst. 5 a § 7 bod 5 advokátního tarifu), k čemuž náleží náhrada hotových výdajů v celkové výši 900 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Současně ustanovenému zástupci přísluší náhrada cestovních výdajů ve výši 170 Kč (průměrná spotřeba 5,2 l/100 km při ceně benzínu 34,70 Kč/l a sazbě základní náhrady za používání vozidla ve výši 5,90 Kč/km) spočívající v cestě ze sídla advokáta do ZZC Vyšní Lhoty a zpět (22 km) a náhrada za promeškaný čas za tuto cestu v délce dvou započatých půlhodin ve výši 300 Kč [§ 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu]. Zástupce stěžovatele je plátcem DPH, proto se odměna a náhrada hotových výdajů zvyšují o částku odpovídající této dani (§ 57 odst. 2 s. ř. s.), tj. o 2 228 Kč. Celkem tedy odměna a náhrada hotových výdajů činí částku ve výši 12 838 Kč. Tato částka bude ustanovenému zástupci vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 15. října 2026

David Hipšr
předseda senátu