Plný text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Hipšra, soudkyně Jiřiny Chmelové a soudce Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: S. T., zastoupen Mgr. Václavem Slukou, advokátem se sídlem [adresa] Praha 10, proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem [adresa] Praha 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 7. 2026, č. j. 66 A 9/2026-38,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobci bylo rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, ze dne 17. 3. 2026, č. j. KRPC-41251-24/ČJ-2026-020023, podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), uloženo správní vyhoštění z důvodu neoprávněného pobytu na území a stanovena doba jednoho roku, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie a dalších smluvních států. Žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 5. 2026, č. j. CPR-18076-3/ČJ-2026-930310V241, odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích, který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Nepřisvědčil námitce, že stanovená doba zákazu vstupu v délce jednoho roku je excesivní a neodpovídá ustálené správní praxi. Správní orgány podle něj dostatečně zohlednily okolnosti případu, zejména délku neoprávněného pobytu žalobce, skutečnost, že neučinil žádné kroky k jeho legalizaci, ale také jeho spolupráci se správními orgány, lítost a to, že šlo o jeho první prohřešek. Za důvodnou nepovažoval ani námitku porušení práva žalobce na tlumočníka. Žalobci bylo při výslechu tlumočeno do ruského jazyka, o jehož použití sám požádal, s tlumočením souhlasil a neuvedl, že by tomuto jazyku nerozuměl nebo měl s porozuměním obtíže.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Namítá, že krajský soud porušil jeho právo na spravedlivý proces, neboť neodročil jednání poté, co se k němu stěžovatel nedostavil. Jeho právní zástupce se z jednání omluvil, jelikož si stěžovatel jeho účast výslovně nepřál. Za této situace měl podle stěžovatele krajský soud jednání odročit, nikoliv rozhodnout v jeho nepřítomnosti.
[4] Stěžovatel dále setrvává na námitce porušení svého práva na porozumění jednání před správním orgánem. Správní orgán prvního stupně podle něj pochybil, neboť k jednání nepřizval tlumočníka z uzbeckého jazyka, aby stěžovatel průběhu řízení rozuměl.
[5] Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[6] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry krajského soudu a odkázal na správní spis, své rozhodnutí a vyjádření k žalobě. K námitce neodročení jednání uvedl, že se stěžovatel k jednání bez omluvy nedostavil ani soudu nesdělil žádnou konkrétní překážku bránící jeho účasti. Krajský soud přitom žalobu zamítl po věcném přezkoumání žalobních námitek, nikoli z důvodu stěžovatelovy nepřítomnosti. Ve vztahu k tlumočení ve správním řízení žalovaný zdůraznil, že stěžovatel sám požádal o tlumočníka do ruského jazyka, uvedl, že tomuto jazyku rozumí, s tlumočnicí souhlasil a proti tlumočení nevznesl žádné výhrady.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud nejprve posuzoval, zda jsou kasační námitky přípustné ve smyslu § 104 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), tj. zejména zda se z hlediska svého obsahu opírají o důvody uvedené v § 103 s. ř. s. Jelikož v dané věci rozhodovala samosoudkyně, zabýval se Nejvyšší správní soud dále přijatelností kasační stížnosti podle § 104a odst. 1 s. ř. s. Kasační stížnost, která svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, je podle § 104a s. ř. s. nepřijatelná. Pro věcný přezkum by bylo nutné, aby řešená právní otázka měla přesah nad rámec konkrétního případu z důvodu (1) neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury nebo (2) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, dále viz usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS).
[8] Kasační stížnost je nepřijatelná.
III.a Nepřípustné kasační námitky
[9] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval přípustností vznesených kasačních námitek. Podle § 104 odst. 4 s. ř. s. je totiž kasační stížnost nepřípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s. ř. s., nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Stěžovatel musí podle § 104 odst. 4 s. ř. s. v kasační stížnosti mj. reagovat na argumentaci krajského soudu a uvádět, z jakých důvodů jsou jeho závěry nesprávné. Pokud pouze opakuje námitky, které uvedl v žalobě, aniž by jakkoliv reflektoval argumentaci krajského soudu, tak za předpokladu, že uvedené námitky krajský soud vypořádal a nelze v jejich opakování spatřovat setrvání na dříve vznesené argumentaci, která je nadále schopná obstát proti závěrům krajského soudu, nejsou takové námitky přípustné (usnesení NSS ze dne 10. 9. 2009, č. j. 7 Afs 106/2009-77, č. 2103/2010 Sb. NSS, nebo ze dne 14. 6. 2016, č. j. 1 As 271/2015-36).
[10] Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že bylo porušeno jeho právo na porozumění jednání před správním orgánem, neboť správní orgán prvního stupně nepřizval tlumočníka z uzbeckého jazyka. Uvedenou námitku však stěžovatel uplatnil již v žalobě, přičemž krajský soud se jí v bodech 19 až 27 napadeného rozsudku podrobně zabýval. Vysvětlil, že účastník řízení má právo na tlumočení do jazyka, v němž je schopen se dorozumět, nikoliv nezbytně do svého mateřského jazyka. Dále poukázal na to, že stěžovatel při výslechu sám požádal o tlumočníka do ruského jazyka, s ustanovenou tlumočnicí souhlasil, uvedl, že poučení v plné míře porozuměl, a nevznesl žádnou námitku, že by ruskému jazyku nerozuměl nebo měl s porozuměním obtíže.
[11] Stěžovatel však v kasační stížnosti uvedenou argumentaci krajského soudu nijak nereflektuje a pouze opakuje svou žalobní námitku, že správní orgán prvního stupně nepřizval tlumočníka z uzbeckého jazyka, aby stěžovatel průběhu řízení rozuměl. Nijak nezpochybňuje závěr krajského soudu, že má účastník řízení právo na tlumočení do jazyka, v němž je schopen se dorozumět, ani jeho závěr, že stěžovatel s tlumočením do ruského jazyka souhlasil a neuvedl, že by tomuto jazyku nerozuměl nebo měl s porozuměním obtíže. Námitka je proto nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s.
III.b Nepřijatelné kasační námitky
[12] Stěžovatel dále namítá, že krajský soud porušil jeho právo na spravedlivý proces tím, že neodročil jednání poté, co se k němu stěžovatel nedostavil. Jeho zástupce se z jednání omluvil z důvodu, že si stěžovatel jeho účast výslovně nepřál. Za těchto okolností mělo být podle stěžovatele jednání odročeno.
[13] Otázkou, zda může soud jednat v nepřítomnosti účastníka, který svou neúčast řádně neomluvil a o odročení nepožádal, se Nejvyšší správní soud zabýval například v usnesení ze dne 14. 11. 2012, č. j. 6 Azs 27/2012-61, kde uvedl, že krajský soud mohl jednat v nepřítomnosti stěžovatele, neboť stěžovatel ani jeho zástupce nesdělili konkrétní omluvu ani nenavrhli odročení. Obdobně Nejvyšší správní soud uvedl, že není nezákonné či protiústavní projednat věc v nepřítomnosti účastníka, který se včas a řádně neomluvil nebo svou omluvu nepodložil dostatečně závažným důvodem (rozsudek NSS ze dne 30. 7. 2014, č. j. 8 Azs 53/2014-19, bod 19).
[14] Nejvyšší správní soud ze spisu krajského soudu ověřil, že zástupce stěžovatele zaslal krajskému soudu dne 26. 7. 2026 přípis (č. l. 34), v němž omluvil svou neúčast na jednání nařízeném na den 29. 7. 2026. Svou neúčast odůvodnil tím, že si stěžovatel jeho účast na jednání výslovně nepřeje. Zároveň uvedl, že sám stěžovatel se k jednání hodlá dostavit. Stěžovatel se však k jednání nedostavil. Ze soudního spisu nevyplývá, že by stěžovatel svou neúčast omluvil nebo požádal o odročení jednání. Ostatně ani v kasační stížnosti stěžovatel netvrdí, že by o odročení jednání požádal či svou neúčast omluvil. Krajský soud proto nečelil situaci, v níž by mu byl sdělen a doložen závažný důvod pro odročení. Pokud za této situace věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti stěžovatele, postupoval v souladu s výše uvedenou judikaturou.
[15] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že se krajský soud v tomto případě nedopustil žádného zásadního pochybení. Kasační námitka současně neotevírá právní otázku, která by nebyla v judikatuře Nejvyššího správního soudu řešena nebo která by vyžadovala její sjednocení či překonání. Kasační stížnost proto svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
[16] Jelikož Nejvyšší správní soud o věci samé rozhodl bezodkladně po učinění všech nezbytných procesních úkonů, pozbylo smyslu samostatně rozhodovat o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
IV. Závěr a náklady řízení
[17] Jelikož je kasační stížnost nepřijatelná, Nejvyšší správní soud ji podle § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.
[18] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti NSS rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS, bod 53, a usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS, bod 18). Stěžovatel v řízení nebyl úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému nevznikly náklady převyšující náklady běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. listopadu 2026
David Hipšr
předseda senátu