Plný text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Molka (soudce zpravodaje) a soudců Davida Hipšra a Radima Kadlčáka v právní věci žalobce: J. S., proti žalovanému: Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, se sídlem [adresa] Praha 4, v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2026, č. j. 5 A 33/2026-25,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) se kasační stížností, podanou dne 27. 7. 2026, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla odmítnuta žaloba stěžovatele na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného.
[2] Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) se nejprve zabýval splněním podmínek řízení, včetně včasnosti kasační stížnosti. Podle § 106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení napadeného rozhodnutí. Zmeškání této lhůty nelze prominout. Dle § 106 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, byla-li kasační stížnost podána u soudu, který napadené rozhodnutí vydal. Dále v § 40 odst. 2 s. ř. s. je stanoveno, že lhůta určená podle týdnů končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty.
[3] Z doručenky ve spisu městského soudu vyplývá, že stěžovateli bylo napadené usnesení doručeno v pondělí 13. 7. 2026, což ostatně v kasační stížnosti potvrzuje i on sám. Posledním dnem lhůty pro podání kasační stížnosti bylo tedy pondělí 27. 7. 2026. Stěžovatel ji skutečně v tento den odeslal prostřednictvím datové schránky, ovšem jako adresáta zvolil Vrchní soud v Praze (dále jen „vrchní soud“). Vzhledem k tomu, že k odeslání došlo až bezprostředně před půlnocí, vrchní soud kasační stížnost přeposlal až další den, a NSS ji tedy obdržel až v úterý 28. 7. 2026.
[4] Podle usnesení rozšířeného senátu ze dne 18. 12. 2008, č. j. 1 Azs 51/2007-55, č. 1790/2009 Sb. NSS, „kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu podaná u nepříslušného soudu je včasná tehdy, jestliže byla ve lhůtě k podání kasační stížnosti odeslána krajskému soudu, který napadené rozhodnutí vydal, případně Nejvyššímu správnímu soudu“ (shodně též bod 9 usnesení ze dne 26. 9. 2025, č. j. 4 As 199/2025-27, či body 5 a 6 usnesení ze dne 9. 2. 2023, č. j. 9 Azs 41/2023-11). Jelikož vrchní soud není soudem, který napadené rozhodnutí vydal, nelze pro podání u něj aplikovat zachování lhůty dle § 106 odst. 4 s. ř. s., nýbrž je třeba postupovat podle citovaného usnesení rozšířeného senátu. Z toho důvodu nemůže NSS posoudit kasační stížnost jako včasnou, ale musí ji považovat za podanou až k datu odeslání vrchním soudem Nejvyššímu správnímu soudu dne 28. 7. 2026, tedy opožděně.
[5] Vzhledem k tomu, že zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout, nezbylo NSS než kasační stížnost odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 120 s. ř. s.
[6] Stěžovatel v kasační stížnosti též žádal o ustanovení zástupce a o osvobození od soudních poplatků, ovšem vzhledem ke zjevné opožděnosti samotné kasační stížnosti NSS o těchto návrzích nerozhodoval.
[7] O nákladech řízení NSS rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 20. srpna 2026
Pavel Molek
předseda senátu