Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Rozsudek

Spisová značka

8 As 135/2026

Téma · generováno AIVyvlastnění pozemků pro vedení přenosové soustavy

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 20. 11. 2026Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: MOLEK PavelECLI:CZ:NSS:2026:8.As.135.2026.32
Další údaje
Předmět řízení: Pozemní komunikace

Shrnutí · generováno AI

Vlastník pozemků napadl zřízení věcného břemene pro nové vedení velmi vysokého napětí. NSS potvrdil, že veřejný zájem na stavbě stanoví zákon a že v dané věci převážil nad omezením vlastníka, které soud považoval za minimální. Kasační stížnost proto zamítl; výhradu k výši náhrady neřešil, protože náležela do samostatného odvolání.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Podle § 3 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, plyne veřejný zájem na zřízení a provozování staveb přenosové soustavy přímo ze zákona, a není jej proto třeba dokazovat podle § 4 odst. 2 zákona o vyvlastnění. To však nevylučuje povinnost vyvlastňovacího úřadu poměřit veřejný zájem se zachováním práv vyvlastňovaného a posoudit proporcionalitu zásahu ve smyslu čl. 11 odst. 4 Listiny. Vyvlastňovaný musí pro třetí krok testu proporcionality uvést konkrétní tvrzení o dopadu omezení na svá práva.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Z výše citovaného ustanovení je zřejmé, že zřízení a provozování staveb přenosové elektrizační soustavy ve veřejném zájmu plyne přímo ze zákona.
    Zobrazit v textu
  • Judikatura současně dovodila, že to nijak nevylučuje povinnost správního orgánu vážit převahu veřejného zájmu nad zachováním práv vyvlastňovaného (viz výše).
    Zobrazit v textu
  • Dále dovodila, že v rámci třetího kroku testu proporcionality lze po vyvlastňovaném požadovat, aby přednesl konkrétní tvrzení, jak by se jej dotklo omezení vlastnického práva (rozsudky NSS ze dne 30. 4. 2025, č. j. 2 As 48/2025-90, bod 37, nebo ze dne 25. 3. 2026, č. j. 4 As 30/2026-30, bod 50).
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Molka (soudce zpravodaj) a soudců Petra Mikeše a Michala Bobka v právní věci žalobce: J. L., zast. Mgr. Radanou Vítovcovou, advokátkou se sídlem [adresa] Tábor, proti žalovanému: Dopravní a energetický stavební úřad, se sídlem [adresa] za účasti osoby zúčastněné na řízení: ČEPS, a.s., IČO: [IČO], se sídlem [adresa] Praha 10, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 10. 2025, č. j. DESU/031/025454/25, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 8. 2026, č. j. 38 A 15/2025-78,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Posuzovaný případ se týká omezení vlastnického práva formou zřízení věcného břemene a s tím souvisejících otázek.

[2] Žalobce je vlastníkem pozemků p. č. XA a p. č. XB v k. ú. K. (původně vlastněný pozemek p. č. XC v k. ú. K., který byl součástí prvního návrhu dohody, žalobce v průběhu správního řízení prodal). Osoba zúčastněná na řízení (dále též „vyvlastnitel“) podala dne 29. 5. 2025 žádost o omezení vlastnického práva k těmto pozemkům zřízením věcného břemene spočívajícího ve strpění umístění stavby vodičů dvojitého nadzemního vedení přenosové soustavy, a dále v provozování, opravování a udržování této přenosové soustavy vyvlastnitelem. K omezení vlastnického práva mělo dojít za účelem výstavby veřejně prospěšné stavby – přenosové elektrizační soustavy „V406/407 Kočín – Mírovka, nové vedení 400 kV“ (dále jen „stavba přenosové soustavy“). Po zahájení vyvlastňovacího řízení se dne 23. 7. 2025 konalo ústní jednání, kterého se žalobce osobně zúčastnil a předložil své námitky. Žalovaný následně výrokem I. v záhlaví uvedeného rozhodnutí rozhodl o omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene k výše vymezeným pozemkům. S ohledem na nepřípustnost odvolání proti tomuto výroku plynoucí z § 3 odst. 9 zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury (dále jen „liniový zákon“), se proti němu žalobce bránil přímo žalobou podanou ke Krajskému soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), který ji zamítl. Výrokem II. napadeného rozhodnutí žalovaný stanovil náhradu za vyvlastnění ve výši 2 390 Kč.

[3] Krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že žalobcova námitka ohledně nedostatečného posouzení existence veřejného zájmu žalovaným byla příliš obecná. Ohledně prokázání veřejného zájmu odkázal na strany 8 až 10 a 13 rozhodnutí žalovaného. Žalobcem odkazované nálezy Ústavního soudu k prokázání neústavnosti vymezení staveb v příloze č. 1 liniového zákona považoval krajský soud za nepřiléhavé. Ústavní soud v nálezu ze dne 30. 8. 2022, sp. zn. IV. ÚS 2763/21, potvrdil, že zákonodárce může obecně vymezit, které činnosti jsou ve veřejném zájmu. Proto je ústavně přípustná i nevyvratitelná domněnka veřejného zájmu u zákonem určených činností, mimo jiné též podle § 3 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). V posuzované věci tudíž byl dán veřejný zájem. Žalobce mohl pouze namítat jeho nepoměr se soukromým zájmem. Ten však nenamítal.

[4] Nedůvodnou shledal rovněž námitku, že se žalobce nemohl seznámit se znaleckým posudkem vyvlastnitele ve lhůtě k podání námitek. Krajský soud shrnul, že žalobce v průběhu vyvlastňovacího řízení prodal jeden z původně vyvlastňovaných pozemků. V důsledku toho vyvlastnitel zaslal žalobci nový návrh smlouvy o vyvlastnění a doplnil dříve přijatý znalecký posudek o dodatek ze dne 26. 8. 2025. S ním se žalobce seznámil při nahlížení do spisu, avšak až po proběhlém ústním jednání. Dodatek nepřinesl nové informace ani nezměnil původní výpočet. Pouze rozčlenil celkovou částku z posudku mezi jednotlivé pozemky dle výměry. Žalobce proti znaleckému posudku nevznesl do doby konání ústního jednání ani v jeho průběhu žádnou námitku. Své námitky uplatnil až poté prostřednictvím své advokátky. Žádnou námitkou nemířil proti dodatku, nýbrž pouze proti skutečnostem, které mu byly známy již před ústním jednáním. Postupem žalovaného tak dle krajského soudu nedošlo k zásahu do žalobcových práv. Proti znaleckému posudku mohl vznášet námitky ve stanovené lhůtě, což neučinil.

[5] K tvrzení žalobce, že věcné břemeno mělo být zřízeno in rem a nikoliv in personam, krajský soud uvedl, že nebylo zřejmé, jak by změna formy věcného břemene ovlivnila jeho veřejná subjektivní práva. Námitku neuvedl ve správním řízení. Aby mohlo jít o věcné břemeno in rem, musel by existovat panující pozemek. Dodal, že vedení přenosové soustavy je dle § 509 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, liniovou stavbou a není součástí žádného pozemku. Také § 1267 občanského zákoníku hovoří o oprávněné osobě, čímž se implicitně předpokládá věcné břemeno in personam. Energetický zákon v § 24 odst. 4 ukládá zřídit věcné břemeno provozovateli přenosové soustavy, kterým je vyvlastnitel. Vyvlastnitelem proto nemůže být ČR jako její vlastník, jak namítal žalobce.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření účastníků

[6] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti napadenému rozsudku kasační stížnost z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) zrušil napadený rozsudek a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

[7] Stěžovatel považuje napadený rozsudek za příliš stručný a nepřezkoumatelný. Není zřejmé, jak krajský soud dospěl k závěru ohledně splnění podmínek vyvlastnění. Krajský soud v bodě 8 napadeného rozsudku označil námitku týkající se vypořádání veřejného zájmu za obecnou a uvedl, že „téměř nemá, co by uvedl“. Ve zbytku odkázal na rozhodnutí žalovaného. To dle stěžovatele nepostačuje. Namítá, že žalovaný individuálně neodůvodnil, proč je třeba omezit stěžovatelovo vlastnické právo a proč účelu vyvlastnění nešlo dosáhnout jinak. Z odůvodnění krajského soudu neplyne, ve které části žalovaný provedl test převahy veřejného zájmu nad stěžovatelovými právy. Krajský soud podstatnou část soudního přezkumu přenesl na odůvodnění správního rozhodnutí. Stěžovatel v žalobě nepožadoval pouze přezkum existence veřejného zájmu, nýbrž rovněž přezkum nezbytnosti, individuální proporcionality a subsidiarity omezení. Odkaz na rozhodnutí žalovaného tudíž nebyl dostatečný.

[8] Krajský soud zaměnil dvě právní otázky, a to na jedné straně, zda je dán veřejný zájem, a na druhé straně, zda tento veřejný zájem převáží nad zachováním vlastnického práva a zda je tento zásah nezbytný. Poměření zájmů je důležitou zárukou ochrany vlastnického práva. Napadený rozsudek nevysvětluje, zda a jak správní orgán takové posouzení provedl. Je navíc vnitřně rozporný. Krajský soud sice v bodě 12 připustil povinnost správního orgánu poměřit veřejný zájem s individuálními zájmy vyvlastňovaného, následně však uzavřel, že stěžovatel nepoměr nenamítal. Krajský soud tento závěr nevysvětlil ve vztahu k žalobním tvrzením o nedostatečném individuálním odůvodnění nezbytnosti vyvlastnění. V rozsudku se vůbec nezabýval tím, zda žalovaný splnil povinnost individuálního poměřování.

[9] Stěžovatel nezpochybňuje, že soud může žalobní námitku vypořádal rovněž odkazem na napadené rozhodnutí. V nynější věci však šlo o základní otázku podmínek nuceného omezení vlastnického práva. Krajský soud tak měl alespoň stručně uvést, co ve správním rozhodnutí považoval za individuální poměření veřejného a soukromého zájmu. Pouhý odkaz na konkrétní stránky napadeného rozhodnutí nepostačoval. Z veřejného zájmu na stavbě přenosové soustavy nelze automaticky dovodit nezbytnost konkrétního omezení vlastnického práva. Krajský soud v rozsudku nevysvětlil, v čem bylo možné shledat nezbytnost konkrétního rozsahu věcného břemene, ani zda byla zohledněna mírnější řešení.

[10] Stěžovatel namítá rovněž procesní vady rozhodnutí, týkající se nemožnosti uplatnit proti znaleckému posudku námitky. Vznesl procesní otázku, zda má mít účastník řízení možnost vyjádřit se k finální podobě podkladu (zde ke znaleckému posudku ve verzi s dodatkem), dle kterého žalovaný postupoval ve výroku o náhradě. Konečnou náhradu ve výši 2 390 Kč žalovaný stanovil dle znaleckého posudku a dodatku ze dne 26. 8. 2025. Žalovaný však stěžovatelovy pozdější námitky ze dne 22. 9. 2025 odmítl jako nepřípustné kvůli koncentraci řízení.

[11] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že veřejný zájem na realizaci stavby přenosové soustavy je dán a jako koridor republikového významu je stavba vymezena v Zásadách územního rozvoje Jihočeského kraje a kraje Vysočina. Účel vyvlastnění je dán v § 24 odst. 3 písm. e) energetického zákona. Stavba přenosové soustavy je přímo uvedena v bodu 5 přílohy k liniovému zákonu. Cílem stavby je zajištění požadavku na zásobování elektrickou energií. Ministerstvo pro místní rozvoj (dále jen „MMR“) vydalo dne 20. 2. 2024 územní rozhodnutí o umístění stavby přenosové soustavy. Proto dle žalovaného nelze stavbu provést na jiných než vyvlastňovaných pozemcích. Stěžovatelovy a ostatní určené pozemky jsou tak nezbytné k provedení této veřejně prospěšné stavby. Z toho důvodu žalovaný ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že veřejný zájem převážil nad zachováním stěžovatelových práv.

[12] Žalovaný dále připomněl, že provozovatel přenosové soustavy má zákonnou povinnost zřídit věcné břemeno. Oprávnění jsou vázána na konkrétní subjekt. Je tudíž logické, že je věcné břemeno formulováno in personam, tedy ve prospěch subjektu provozujícího přenosovou soustavu. Dále uvedl, že rozsah vyvlastnění byl prokázán souladem s územními rozhodnutími a geometrickým plánem pro vymezení věcného břemene. To představuje omezení vlastnického práva v nezbytném a proporcionálním rozsahu. Pozemky nadále vlastní stěžovatel. Omezení se týká zejména práva vstupu vyvlastnitele za účelem provozu a údržby. Sám stěžovatel přitom nenavrhl jinou mírnější variantu, jak by toho bylo možné dosáhnout.

[13] Ohledně procesních vad žalovaný uvedl, že po doplnění znaleckého posudku o dodatek vyzval účastníky, aby se seznámili s podklady a poskytli případné vyjádření. Stěžovatel dne 18. 9. 2025 nahlížel do správního spisu. Následně se dne 22. 9. 2025 k podkladům také vyjádřil. Žalovaný uvádí, že námitky a důkazy bylo možné uplatnit nejpozději do skončení ústního jednání. Výjimkou by byly nové skutečnosti, které vznikly nebo se účastníkům staly známými později. Pozdější výzva k vyjádření k podkladům rozhodnutí tuto lhůtu neobnovila. Stěžovatel měl možnost vyjádřit se k podkladům, nikoli opětovně otevírat dříve známé otázky. Znalecký posudek byl součástí spisu od začátku řízení. Dodatek pouze rozdělil celkovou náhradu na jednotlivé pozemky dle výměry. Nedošlo k žádné věcné změně obsahu znaleckého posudku. Žalovaný proto nepřihlédl k novým námitkám, které stěžovatel mohl vznést již dříve.

[14] Vyvlastnitel se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[15] NSS posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti dle § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s. Takové důvody neshledal. Přistoupil proto k vypořádání kasačních námitek.

[16] Stěžovatelovu kasační argumentaci lze shrnout následovně:

1. napadený rozsudek je příliš stručný, a tím nepřezkoumatelný; odkaz na rozhodnutí žalovaného nebyl v tomto případě dostatečný; napadený rozsudek neobsahuje úvahu o tom, jak žalovaný poměřil proti sobě stojící zájmy;

2. krajský soud nesprávně posoudil otázku splnění podmínek vyvlastnění; z existence veřejného zájmu (plynoucího z § 3 odst. 2 energetického zákona a přílohy č. 1 liniového zákona) nešlo bez dalšího dovodit naplnění těchto podmínek a splnění povinnosti žalovaného individuálně poměřit veřejný a stěžovatelův soukromý zájem;

3. napadený rozsudek je vnitřně rozporný, neboť na jednu stranu uvádí, že žalovaný má povinnost poměřovat proti sobě stojící zájmy, a na stranu druhou uvádí, že stěžovatel nepoměr mezi zájmy nenamítal;

4. odůvodnění krajského soudu, že zřizované věcné břemeno je in personam, je liché; panujícím pozemkem může být i inženýrská síť (věc nemovitá);

5. stěžovatelova procesní práva byla porušena, jelikož se ve správním řízení neměl možnost vyjádřit k doplnění znaleckého posudku.

[17] Zaprvé, stěžovatel namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Odůvodnění rozsudku považuje za příliš stručné a odkaz na rozhodnutí žalovaného za nedostatečný.

[18] Dle ustálené judikatury NSS musí být nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů vykládána jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (usnesení rozšířeného senátu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006-74, č. 1566/2008 Sb. NSS). Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro chybějící důvody či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat (rozsudky NSS ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012-45, či ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016-64). Nepřezkoumatelné tak není rozhodnutí, z jehož odůvodnění lze zjistit, jaký názor soud zaujal na skutkové a právní otázky, které jsou podstatné pro rozhodnutí (body 29 a 30 usnesení rozšířeného senátu ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016-123, č. 3668/2018 Sb. NSS).

[19] Těmto požadavkům napadený rozsudek dostál. NSS uvádí, že byť má rozsudek celkově jen pět stran, z čehož se krajský soud věcnému posouzení věnoval na dvou stranách, neshledává rozsudek nepřezkoumatelným. NSS setrvale judikuje, že „stručnost odůvodnění sama o sobě nepředstavuje nedostatek důvodů a jistá ‚úsečnost‘ argumentace soudu nebrání stěžovateli v tom, aby se proti napadenému rozhodnutí kvalifikovaně bránil“ (rozsudek NSS ze dne 19. 9. 2013, č. j. 6 As 35/2013-44, bod 15). Stručnost přispívá k efektivitě a rychlosti soudního rozhodování. NSS však dodává, že snaha o stručnost není omluvou pro opomenutí zásadní žalobní námitky (rozsudek NSS ze dne 24. 10. 2024, č. j. 8 Afs 273/2023-52, bod 42). K tomu však v nynější věci nedošlo. Krajský soud se řádně vypořádal s podstatou žalobní argumentace.

[20] NSS se dále věnoval navazující kasační námitce ohledně nedostatečnosti odůvodnění krajského soudu prostřednictvím odkazu na konkrétní stránky rozhodnutí žalovaného. Napadený rozsudek dle stěžovatele neobsahuje úvahu, jak žalovaný provedl poměření veřejného a stěžovatelova soukromého zájmu. Dle stěžovatele předmětem žalobní námitky nebyla pouze abstraktní otázka, zda existuje veřejný zájem, nýbrž nedostatečné odůvodnění žalovaného ohledně poměření tohoto veřejného a soukromého zájmu. Krajský soud totiž v této otázce v bodě 8 rozsudku odkázal na strany 8 až 10 a 13 napadeného rozhodnutí a konstatoval, že stěžovatel svou žalobní námitku formuloval příliš obecně a nebylo úlohou krajského soudu ji za stěžovatele domýšlet.

[21] Stěžovateli lze přisvědčit v tom, že krajský soud mohl v napadeném rozsudku detailněji popsat, jak žalovaný poměřil veřejný zájem na vyvlastnění se stěžovatelovým soukromým zájmem, aby nedošlo ke vzniku pochybností ohledně přezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Na druhou stranu však NSS v tomto postupu neshledal závažné pochybení, které by způsobilo vadu rozsudku. Je vhodné připomenout, že v některých případech je dostačující, pokud se krajský soud s žalobní argumentací vypořádá tím způsobem, že se ztotožní s argumentací některého z účastníků řízení a vhodným způsobem na ni odkáže. V takovém případě není nezbytné ji podrobně opakovat (blíže ke způsobům vypořádání se s žalobními námitkami viz rozsudek NSS ze dne 26. 9. 2024, č. j. 10 As 158/2024-45, bod 16). V nynější věci tak byl odkaz v bodě 8 napadeného rozsudku dostatečný, a to především vzhledem ke způsobu formulace původní žalobní námitky.

[22] Žalovaný se přitom poměření proti sobě stojících zájmů skutečně řádně věnoval. Nejprve na stranách 8 a 9 rozhodnutí vyzdvihl, že podle územně plánovací dokumentace krajů a obcí, jichž se týká stavba tohoto nadzemního vedení, které má propojit transformovnu Kočín u jaderné elektrárny Temelín a transformovnu Mírovka v kraji Vysočina, jde o veřejně prospěšnou stavbu technické infrastruktury, která slouží zlepšení přenosové schopnosti, vyšší variabilitě přenosu, vyšší spolehlivosti a bezpečnosti chodu části přenosové soustavy. Na začátku strany 10 svého rozhodnutí uvedl: „Vyvlastňovací úřad má s ohledem na výše uvedené za prokázané, že účel vyvlastnění je v posuzovaném případě splněn. Vyvlastňovací úřad má dále za prokázané, a to s ohledem na pravomocně vydané územní rozhodnutí, že na jiných než vyvlastňovaných pozemcích, nelze specifikovanou veřejně prospěšnou stavbu realizovat, a tudíž jsou dané pozemky k provedení této veřejně prospěšné stavby nezbytné. Proto nezbývá než vlastnické právo omezit věcným břemenem.“ Dále na totožné straně uzavřel: „Veřejný zájem na dosažení účelu vyvlastnění na základě výše uvedeného převažuje nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného.“ Na straně 13 následně konstatoval, že „navrhované zřízení věcného břemene představuje omezení vlastnického práva pouze v nezbytném rozsahu a způsobem odpovídajícím zásadě proporcionality.“ Dále uvedl, že předmětné pozemky zůstávají ve stěžovatelově vlastnictví, omezení spočívá v právu vstupu za účelem výstavby, provozu a údržby zařízení přenosové soustavy. Shledal tak splnění všech podmínek zřízení věcného břemene a soulad s čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

[23] Ačkoliv by bylo vhodnější, aby tato stěžovatelova práva žalovaný konkrétně popsal, jsou jasná již z rozsahu požadovaného vyvlastnění. To spočívá pouze ve strpění umístění vedení vodičů dvojitého nadzemního vedení přenosové soustavy a případném strpění provozování, opravování a udržování této přenosové soustavy vyvlastnitelem. Jde tedy pouze o přetnutí stěžovatelových pozemků s ornou půdou nadzemními dráty vysokého vedení, které samy o sobě nijak nebrání jeho dalšímu užívání. Stěžovatel sám nijak netvrdí, proč by v jeho případě tento standardně minimální zásah měl představovat zásah zásadní.

[24] Odůvodnění krajského soudu tak nelze s ohledem na výše uvedené považovat za nedostatečné, odkázal-li na rozhodnutí žalovaného, který se poměřením veřejného a soukromého zájmu zabýval. NSS souhlasí s jeho závěrem, že zde proti sobě stál zásah do soukromého zájmu, jehož zanedbatelnost vyplývala z popisu obsaženého v rozhodnutí žalovaného (vedení drátů vysokého napětí nad pozemkem s ornou půdou, aniž by stěžovatel uvedl, jak jejich užívání mohou dráty vysokého napětí omezit) a závažný veřejný zájem (veřejně prospěšná stavba technické infrastruktury, jejíž trasování vyplývá z plánů na propojení dvou krajů, přičemž není zjevný žádný závažný důvod, proč by měla „obcházet“ právě stěžovatelovy pozemky), takže veřejný zájem pochopitelně převážil.

[25] Zadruhé stěžovatel nesouhlasí s krajským soudem, který dovodil splnění podmínek vyvlastnění s odkazem na veřejný zájem dle § 3 odst. 2 energetického zákona a jeho přílohy. Krajský soud zaměnil existenci veřejného zájmu s posouzením otázky, zda tento veřejný zájem převáží nad zachováním vlastnického práva stěžovatele.

[26] Stěžovatel si je sám vědom zákonného vymezení veřejného zájmu v případě realizace staveb přenosové soustavy. O tom ostatně mezi účastníky není sporu. Pro komplexní posouzení kasační námitky NSS předně odkazuje na znění § 3 odst. 2 energetického zákona, dle něhož: Přenos elektřiny, (…) se uskutečňují ve veřejném zájmu (…). Stavby sloužící pro činnosti podle věty první a stavby s nimi související jsou zřizovány a provozovány ve veřejném zájmu. Pro zřízení a provozování stavby přenosové soustavy, (…) lze odejmout nebo omezit vlastnické právo k pozemku nebo ke stavbě podle jiného právního předpisu (…).

[27] Z výše citovaného ustanovení je zřejmé, že zřízení a provozování staveb přenosové elektrizační soustavy ve veřejném zájmu plyne přímo ze zákona. V bodě 24 rozsudku ze dne 29. 8. 2017, č. j. 8 As 187/2016-51, který se zabýval velmi obdobnou věcí, NSS konstatoval, že „jakkoliv mají stěžovatelé obecně pravdu v tom, že veřejný zájem musí být ve vyvlastňovacím řízení prokázán (§ 4 odst. 2 zákona o vyvlastnění), toto obecné pravidlo se v případě, vyplývá-li určitý veřejný zájem přímo ze zákona, jak je tomu mimo jiné i u staveb plynárenských zařízení podle energetického zákona (totéž bezpochyby platí pro stavby elektroenergetických zařízení), neuplatní, neboť § 3 odst. 2 energetického zákona má povahu speciální právní normy k § 4 odst. 2 zákona o vyvlastnění.“ Judikatura současně dovodila, že to nijak nevylučuje povinnost správního orgánu vážit převahu veřejného zájmu nad zachováním práv vyvlastňovaného (viz výše). Pro věc je podstatné, že veřejný zájem je dán zákonem, a není jej proto třeba dokazovat (blíže k tomu rozsudek NSS ze dne 11. 8. 2021, č. j. 2 As 317/2020-41, body 22 a 23, proti kterému byla podána ústavní stížnosti, o níž rozhodl Ústavní soud ve stěžovatelem odkazovaném nálezu sp. zn. IV. ÚS 2763/21). Ústavní soud tímto nálezem, na který odkazuje krajský soud v bodě 9 rozsudku, potvrdil ústavnost tohoto výkladu.

[28] NSS nepřisvědčil stěžovatelově námitce, že krajský soud zaměnil podstatu dvou výše vymezených otázek. Krajský soud nejprve dospěl k obdobným závěrům a dovodil, že v nynější věci byl dán veřejný zájem a žalobce mohl namítat nepoměr mezi tímto zájmem a svým soukromým zájmem. V druhé otázce, tj. ve vztahu ke konkrétnímu poměření veřejného a soukromého zájmu, odkázal na příslušné části rozhodnutí žalovaného. NSS proto stěžovateli nepřisvědčil, že by krajský soud splnění podmínek vyvlastnění dovozoval toliko ze zákonem stanoveného veřejného zájmu. Jak NSS již výše uvedl, krajský soud důvodně odkázal na rozhodnutí žalovaného a ztotožnil se s ním. Žalovaný se zabýval jednotlivými podmínkami, za nichž mohlo dojít ke zřízení věcného břemene vůči stěžovatelovým pozemkům. Z výše uvedeného odůvodnění NSS rovněž plyne, že se žalovaný poměřením jednotlivých zájmů zabýval a dospěl k závěru, že veřejný zájem na vyvlastnění pozemků převáží nad zachováním stěžovatelových dosavadních práv. NSS se proto plně ztotožnil s odůvodněním napadeného rozsudku, v němž krajský soud nevybočil z nastavených mantinelů.

[29] Zatřetí stěžovatel shledává v napadeném rozsudku vnitřní rozpor, jelikož krajský soud na jednu stranu uvedl, že žalovaný má povinnost poměřovat zájmy, avšak na stranu druhou uvedl, že stěžovatel nepoměr mezi jednotlivými zájmy nenamítal. NSS nepovažuje napadený rozsudek za vnitřně rozporný. Krajský soud vycházel z ustálené judikatury, když uvedl, že existence veřejného zájmu nijak nevylučuje povinnost žalovaného zabývat se proporcionalitou omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene. Tím, že krajský soud konstatoval, že stěžovatel netvrdil nepoměr mezi zájmy, tyto obecné závěry nijak nepopřel.

[30] Z judikatury NSS totiž plyne, že vyvlastňovací řízení je do velké míry založeno na aktivitě účastníků. Za přednesení rozhodných skutečností je tak odpovědný primárně vyvlastňovaný. Dále dovodila, že v rámci třetího kroku testu proporcionality lze po vyvlastňovaném požadovat, aby přednesl konkrétní tvrzení, jak by se jej dotklo omezení vlastnického práva (rozsudky NSS ze dne 30. 4. 2025, č. j. 2 As 48/2025-90, bod 37, nebo ze dne 25. 3. 2026, č. j. 4 As 30/2026-30, bod 50). Obě tvrzení (dle stěžovatele rozporná) užitá krajským soudem v bodě 12 napadeného rozsudku NSS trefně prolnul v bodě 51 rozsudku č. j. 4 As 30/2026-30: „Nejde přitom o to, že by měl být vyvlastňovací úřad zbaven povinnosti provést test proporcionality (resp. jeho třetí krok), pokud vyvlastňovaný nepřednesl konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možné dovozovat převahu zachování jeho dosavadních práv nad veřejným zájmem na realizaci účelu vyvlastnění. Pokud však vyvlastňovaný tyto skutečnosti nepřednese, zpravidla neexistuje způsob, jak by se o nich vyvlastňovací úřad mohl dozvědět, tedy zohlednit je v rámci posledního kroku testu proporcionality.“ Dle NSS tak obě tvrzení krajského soudu mohou platit současně a nijak se nevylučují. NSS proto nepovažuje rozsudek za vnitřně rozporný.

[31] Začtvrté stěžovatel označil za lichý názor krajského soudu, že věcné břemeno bylo v posuzované věci zřízeno in personam, a uvedl, že panujícím pozemkem (u věcných břemen in rem) může být rovněž inženýrská síť. NSS k tomu uvádí, že stěžovatel sice namítá, že panujícím pozemkem může být rovněž inženýrská síť, a tím pádem by se mohlo jednat o věcné břemeno in rem, nijak ovšem nezpochybňuje základní argument obsažený v bodu 14 jeho rozsudku, že není nijak patrné, jak tato forma věcného břemene ovlivňuje stěžovatelova veřejná subjektivní práva. S tímto základním východiskem stěžovatel nepolemizuje. Pokud tedy nevyvrátil základní východisko krajského soudu, že forma věcného břemene nemá dopad na stěžovatelova práva, není namístě zabývat se tím, zda byla zvolena správná forma, či zda může být panujícím pozemkem také inženýrská síť, pokud jde o dopad na práva vyvlastnitele.

[32] Zapáté stěžovatel namítá porušení svých procesních práv, jelikož ve správním řízení neměl možnost vyjádřit se k doplnění znaleckého posudku ohledně stanovení výše náhrady. Podstatu námitky formuloval jako řečnickou otázku, zda má účastník právo procesně reagovat na finální podobu podkladů, z nichž žalovaný vychází při stanovení výroku o náhradě i po již nastalé koncentraci řízení. Kasační námitka není ani zčásti postavena jako kritika napadeného rozsudku či polemika s ním. Stěžovatel uvedl zejména, jakým způsobem byla stanovena konečná náhrada ve výši 2 390 Kč a že dle krajského soudu dodatek znaleckého posudku pouze rozdělil původní částku mezi jednotlivé pozemky.

[33] Na tomto místě je podstatné zmínit, že samotný znalecký posudek, resp. jeho dodatek se týkal „určení ceny práva odpovídajícího věcnému břemenu pro stavbu 'V406/407 – nové dvojité vedení 400kV', spočívajícího v právu vedení vrchního vedení VVN přes pozemky parc.č. XA a XB (LV č. X) a parc.č. XC (LV č. X), v k.ú. K., obci K., okres P.“ Stěžovatel uzavírá bod 53 kasační stížnosti tvrzením: „I zde bylo podle stěžovatele namístě přesvědčivěji posoudit kolizi koncentrace řízení s právem účastníka vyjádřit se k podkladu, který byl po koncentračním okamžiku doplněn a z nějž správní orgán následně skutečně rozhodoval.“ Dle NSS je podstatné, že stěžovatelova argumentace se netýká předmětu nynějšího řízení (rozhodnutí o vyvlastnění práv zřízením věcného břemene). Námitka totiž míří do rozhodnutí o náhradě za vyvlastnění, proti kterému se mohl stěžovatel bránit odvoláním a případně vznést tyto námitky. NSS se proto z výše vymezených důvodů touto kasační námitkou nebude dále zabývat.

IV. Závěr a náklady řízení

[34] Z uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji dle § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.

[35] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel v řízení nebyl úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, avšak nevznikly mu žádné náklady nad rámec úřední činnosti, a proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

[36] Osoba zúčastněná na řízení by měla právo na náhradu nákladů řízení v souladu s § 60 odst. 5 větou první ve spojení s § 120 s. ř. s., ve znění zákona č. 314/2025 Sb. (viz bod 11 usnesení NSS ze dne 19. 2. 2026, č. j. 1 As 11/2026-24). Z obsahu spisu však nejsou žádné náklady patrné, neboť se v řízení o kasační stížnosti nevyjádřila. Nejvyšší správní soud proto rozhodl, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 20. listopadu 2026

Pavel Molek
předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací