Rozsudek ze dne 28. 8. 2018
Plný text
8 As 167/2017 - 68
pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudkyň Mgr. Petry Weissové a Mgr. Simony Hájkové v právní věci žalobce: P. P., zast. Mgr. J. Š., advokátem, se sídlem [adresa] proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 6. 2015, č. j. 10/2015-160-SPR/7, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2017, č. j. 10 A 97/2015 - 99,
takto:
I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2017, č. j. 10 A 97/2015 - 99, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Ustanovenému zástupci stěžovatele Mgr. J. Š., advokátovi, se odměna a náhrada hotových výdajů za řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Odůvodnění:
I.
[1] Magistrát hlavního města Prahy rozhodnutím ze dne 17. 12. 2014, č. j. MHMP 1791933/2014, rozhodl podle § 102 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), že se žalobci nevrací řidičské oprávnění.
[2] Žalobcovo odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a uvedené rozhodnutí potvrdil. Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou u Městského soudu v Praze, který řízení o ní usnesením ze dne 8. 2. 2016, č. j. 10 A 97/2015 - 67 (dále také jen „první usnesení“), zastavil pro nezaplacení soudního poplatku za žalobu (resp. 50% části soudního poplatku, od jejíhož placení nebyl žalobce osvobozen).
[3] Proti tomuto usnesení se žalobce bránil kasační stížností, s níž spojil též návrh na ustanovení zástupce. Uvedenému návrhu Nejvyšší správní soud vyhověl a usnesením ze dne 16. 5. 2016, č. j. 8 As 54/2016 - 45, žalobci ustanovil zástupcem „pro řízení o kasační stížnosti“ Mgr. J. Š., advokáta. Následně rozsudkem ze dne 20. 12. 2016, č. j. 8 As 54/2016 - 71, usnesení městského soudu o zastavení řízení zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
II.
[4] Městský soud na to znovu vyzval žalobce k zaplacení (50% části) soudního poplatku za žalobu; usnesení obsahující tuto výzvu zaslal do datové schránky advokáta, kterého kasační soud žalobci ustanovil pro řízení o kasační stížnosti (viz odst. [3]).
[5] Uvedený zástupce městskému soudu sdělil, že byl ustanoven pouze pro řízení před Nejvyšším správním soudem o kasační stížnosti, které již skončilo; tím skončila i jeho zástupčí činnost. Žádal, aby městský soud doručoval přímo žalobci. Městský soud v reakci na toto sdělení zástupci žalobce vysvětlil, že „dle judikatury Nejvyššího správního soudu (např. 5 Ads 256/2015-27, 6 As 65/2016-31, 4 Ads 119/2012-32) advokát ustanovený v řízení o kasační stížnosti zastupuje účastníka i v dalším řízení o žalobě před Krajským soudem poté, co bylo rozhodnutí krajského soudu Nejvyšším správním soudem zrušeno (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2010, čj. 4 Azs 6/2010-42, publikovaný pod č. 2081/2010 Sb. NSS).“ K tomu dále dodal, že „výše uvedeným je soud vázán, proto Vám opět soud zasílá výzvu k zaplacení soudního poplatku.“ Toto sdělení městský soud spolu s výzvou k zaplacení soudního poplatku opětovně doručil zástupci ustanovenému pro řízení o kasační stížnosti Mgr. Š.. Soudní poplatek za žalobu nebyl v soudem stanovené lhůtě (ani později) zaplacen. Městský soud tedy řízení o žalobě opět zastavil pro nezaplacení soudního poplatku v záhlaví uvedeným usnesením (dále jen „napadené usnesení“), jež doručil pouze zástupci žalobce Mgr. Š..
[6] Napadenému usnesení se nyní žalobce (dále jen „stěžovatel“) brání další kasační stížností, v níž opětovně žádá o ustanovení zástupce, a to téhož, který mu byl v předchozím řízení (vedeném u kasačního soudu pod sp. zn. 8 As 54/2016) ustanoven.
III.
[7] Při předběžném posouzení kasační stížnosti vyvstala otázka, zda za předpokladu, že v předchozím řízení o první kasační stížnosti (sp. zn. 8 As 54/2016) ustanovil kasační soud stěžovateli zástupce a toto ustanovení omezil jen „pro řízení o kasační stížnosti“, trvá toto zastoupení i poté, co bylo na základě důvodné kasační stížnosti usnesení městského soudu zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení, nebo zda zastupování ustanoveným zástupcem končí okamžikem právní moci rozsudku kasačního soudu, pro jehož řízení byl ustanoven. Přitom kasační soud shledal, že judikatura se v náhledu na uvedenou otázku rozchází; věc tudíž předložil v souladu s § 17 odst. 1 s. ř. s. rozšířenému senátu.
[8] Ten v usnesení ze dne 28. 6. 2018, č. j. 8 As 167/2017 - 58 (dále také jen „usnesení rozšířeného senátu“), vyslovil, že „zastoupení advokátem, kterého Nejvyšší správní soud ustanovil pro řízení o kasační stížnosti, je omezeno jen na řízení před Nejvyšším správním soudem. V dalším řízení před krajským soudem, bylo-li jeho rozhodnutí Nejvyšším správním soudem zrušeno a věc mu vrácena, takové zastoupení netrvá (§ 35 odst. 9 s. ř. s.).“
[9] Předkládající osmý senát kasačního soudu na to ustanovil stěžovateli k jeho žádosti usnesením ze dne 13. 8. 2018, č. j. 8 As 167/2017 - 64 zástupcem Mgr. J. Š., advokáta.
[10] Poté, vázán právním názorem vysloveným rozšířeným senátem (srov. odst. [25] jeho usnesení), s ohledem na § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., přihlížeje k vadám řízení, k nimž je povinen přihlédnout i bez návrhu, znovu o věci samé uvážil a shledal, že kasační stížnost je důvodná.
[11] V souladu se závěry rozšířeného senátu byl městský soud povinen poté, co kasační soud první usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku zrušil (viz odst. [3]), jednat výlučně se stěžovatelem, nikoliv s jeho „zástupcem“ Mgr. J. Š. ustanoveným výlučně pro řízení o kasační stížnosti. Této povinnosti však městský soud nedostál a usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku ze dne 4. 5. 2017, č. j. 10 A 97/2015 - 92 doručil toliko Mgr. J. Š., advokátovi, kterého k jeho výhradě, že byl ustanoven pouze pro řízení o kasační stížnosti, přípisem ze dne 14. 6. 2017, č. j. 10 A 97/2015 - 97, chybně poučil o tom, že jeho zastoupení trvá i po zrušení prvního usnesení. Na to, vzhledem ke skutečnosti, že část soudního poplatku za žalobu nebyla uhrazena, řízení opětovně zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. I toto usnesení nesprávně doručil zástupci, jehož zástupčí činnost již skončila okamžikem právní moci rozsudku kasačního soudu ze dne 20. 12. 2016, č. j. 8 As 54/2016 - 71.
[12] Tímto postupem se dopustil vady řízení, která mohla mít vliv na zákonnost napadeného usnesení. Městský soud měl po zrušení prvního usnesení a vrácení věci kasačním soudem k dalšímu řízení jednat výlučně se stěžovatelem jako účastníkem řízení o žalobě, jemuž také měl doručit opětovnou výzvu k zaplacení soudního poplatku. Vada řízení, jíž se uvedeným postupem dopustil, představuje naplnění kasačního důvodu vyplývajícího z § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., k němuž kasační soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu (srov. § 109 odst. 4 s. ř. s.).
IV.
[13] Na základě shora uvedeného Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, proto napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 část věty první před středníkem s. ř. s.). V něm je městský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.).
[14] V novém rozhodnutí městský soud rozhodne též o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti ve smyslu § 110 odst. 3 s. ř. s.
[15] Ustanovenému zástupci stěžovatele Mgr. J. Š., advokátovi, jehož odměnu a náhradu hotových výdajů hradí stát (§ 35 odst. 9 s. ř. s.) nebyla náhrada nákladů řízení přiznána, neboť ten v řízení o kasační stížnosti neučinil žádný úkon právní pomoci.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. srpna 2018
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu
Usnesení ze dne 28. 6. 2018
Plný text
(Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2018, čj. 8 As 167/2017-58)
Věc:P. P. proti Ministerstvu dopravy o žádost o vrácení řidičského oprávnění, o kasační stížnosti žalobce.Žalobce podal žalobu u Městského soudu v Praze, který řízení usnesením ze dne 8. 2. 2016, čj. 10 A 97/2015-67, zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. Proti tomuto usnesení se žalobce bránil kasační stížností, s níž spojil též návrh na ustanovení zástupce. Tomuto návrhu Nejvyšší správní soud vyhověl a usnesením ze dne 16. 5. 2016, čj. 8 As 54/2016-45, žalobci ustanovil zástupcem „pro řízení o kasační stížnosti“ Mgr. Jana Švarce, advokáta. Následně Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 20. 12. 2016, čj. 8 As 54/2016-71, usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Městský soud v dalším řízení znovu vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za žalobu usnesením ze dne 11. 7. 2017, čj. 10 A 97/2015-99, přičemž usnesení zaslal do datové schránky advokáta, kterého Nejvyšší správní soud žalobci ustanovil pro řízení o kasační stížnosti. Advokát městskému soudu sdělil, že byl ustanoven pouze pro řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem, které již skončilo, čímž skončila i jeho činnost zástupce, a požádal, aby městský soud doručoval přímo žalobci. Městský soud v reakci na toto sdělení advokátovi vysvětlil, že dle judikatury advokát ustanovený v řízení o kasační stížnosti zastupuje účastníka i v dalším řízení o žalobě před krajským soudem. Proto městský soud opět zaslal výzvu k zaplacení soudního poplatku advokátovi Mgr. Švarcovi. Soudní poplatek nebyl zaplacen. Městský soud tedy řízení o žalobě opět zastavil pro nezaplacení soudního poplatku, jež doručil pouze advokátovi.
Proti shora popsanému usnesení se žalobce (stěžovatel) bránil další kasační stížností, v níž opětovně žádal o ustanovení zástupce, a to téhož, který mu byl v předchozím řízení (vedeném u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 8 As 54/2016) ustanoven.
Osmý senát se při předběžném posouzení kasační stížnosti zabýval otázkou, zda za předpokladu, že v předchozím řízení o první kasační stížnosti ustanovil stěžovateli zástupce a toto ustanovení omezil jen „ pro řízení o kasační stížnosti “, trvá toto zastoupení i poté, co bylo na základě důvodné kasační stížnosti usnesení městského soudu zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení, nebo zda zastupování ustanoveným zástupcem skončilo okamžikem právní moci rozsudku kasačního soudu, pro jehož řízení byl ustanoven.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2010, čj. 4 Azs 6/2010-42, č. 2081/2010 Sb. NSS, na nějž poukázal i městský soud, je třeba trvat na oprávnění advokáta ustanoveného v řízení o kasační stížnosti zastupovat účastníka i v dalším řízení o žalobě před krajským soudem poté, co bylo rozhodnutí krajského soudu zrušeno. Tento závěr však čtvrtý senát přijal za účinnosti soudního řádu správního ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 303/2011 Sb. Podle právní úpravy v době před 1. 1. 2012 pokud účastník (stěžovatel) napadal rozhodnutí krajského soudu kasační stížností, rozhodoval o ustanovení zástupce i pro řízení o kasační stížnosti krajský soud. Tak tomu bylo i v odkazované věci řešené čtvrtým senátem.
Z uvedených závěrů čtvrtého senátu vycházejí některé senáty Nejvyššího správního soudu i po 1. 1. 2012, tedy za účinnosti novelizovaného soudního řádu správního (po zrušení § 108 s. ř. s.). Zastávají stejný názor, totiž že zástupce ustanovený výslovně jen „ pro řízení o kasační stížnosti“ zastupuje účastníka řízení i v dalším řízení před krajským soudem, pokud bylo rozhodnutí napadené kasační stížností zrušeno a věc vrácena soudu k dalšímu řízení (takto např. věci vedené pod sp. zn. 5 Ads 256/2015, sp. zn. 4 Ads 119/2012 nebo sp. zn. 6 As 65/2016). Ve všech právě uvedených případech byl stěžovateli usnesením Nejvyššího správního soudu ustanoven advokát výslovně „pro řízení o kasační stížnosti “.
Osmý senát však zastává názor, že pokud ustanovil stěžovateli zástupcem advokáta výslovně jen „pro řízení o kasační stížnosti“, toto zastoupení končí okamžikem právní moci rozhodnutí, jímž se řízení u Nejvyššího správního soudu končí. Na rozdíl od řízení o kasační stížnosti totiž pro řízení o žalobě před krajským soudem soudní řád správní povinné zastoupení advokátem nestanoví. V řadě případů se nejedná o skutkově a právně složité věci. Není proto důvod, aby v řízení před krajským soudem pokračovalo zastoupení advokátem (jeho činnosti není nezbytně třeba k ochraně práv účastníka). Ten se v těchto situacích stane v podstatě pouze jakýmsi formálním „styčným bodem“ mezi krajským soudem a účastníkem, aniž by odborná pomoc v řízení o žalobě byla potřebná.
Názor zastávaný osmým senátem je ostatně v souladu s tím, co účastník (stejně jako krajský soud) na první pohled pozná z výroku usnesení o ustanovení zástupce. Je-li advokát ustanoven „pro řízení o kasační stížnosti“, je tím nepochybně vyjádřen úmysl Nejvyššího správního soudu, aby tento advokát vystupoval pouze a jen v řízení o kasační stížnosti. Takto formulovaný výrok je jasný, určitý a srozumitelný.
Uplatní-li účastník požadavek na ustanovení zástupce i v řízení před krajským soudem (poté, co jeho rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena), krajský soud zváží splnění všech zákonných podmínek vyplývajících z § 35 odst. 9 s. ř. s. Zhodnotí, zda z tohoto pohledu účastník skutečně zastoupení potřebuje a zda také zákonné podmínky pro ustanovení zástupce splňuje.
Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu rozhodl, že zastoupení advokátem, kterého Nejvyšší správní soud ustanovil pro řízení o kasační stížnosti, je omezeno jen na řízení před Nejvyšším správním soudem. V dalším řízení před krajským soudem, zrušil-li Nejvyšší správní soud jeho rozhodnutí a věc mu vrátil, takové zastoupení netrvá (§ 35 odst. 9 s. ř. s.).
Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu věc vrátil k projednání a rozhodnutí čtvrtému senátu.
Z odůvodnění:
III.
Posouzení věci rozšířeným senátem
III.1 Pravomoc rozšířeného senátu
[13] Podle § 17 odst. 1 s. ř. s., dospěl-li senát Nejvyššího správního soudu při svém rozhodování k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, postoupí věc k rozhodnutí rozšířenému senátu. V nynější věci je evidentní, že osmý senát má názor odlišný od názoru, k němuž dospěl Nejvyšší správní soud za účinnosti současné úpravy soudního řádu správního např. v rozsudcích ze dne 7. 4. 2016, čj. 5 Ads 256/2015-27, ze dne 17. 1. 2013, čj. 4 Ads 119/2012-32, ze dne 20. 9. 2016, čj. 6 As 65/2016-31. Podle osmého senátu zastoupení advokátem ustanoveným pro řízení o kasační stížnosti nepřechází v případě zrušení rozhodnutí krajského soudu zpět do řízení před krajským soudem. Podle citovaných rozsudků čtvrtého, pátého a šestého senátu naopak advokát ustanovený v řízení o kasační stížnosti zastupuje účastníka i v dalším řízení o žalobě před krajským soudem poté, co bylo rozhodnutí krajského soudu zrušeno (v tomto tyto rozsudky bez dalšího přebírají závěry staršího rozsudku čj. 4 Azs 6/2010-42).
[14] Rozšířený senát podotýká, že v určitém napětí s rozsudky v právě uvedených věcech sp. zn. 5 Ads 256/2015, sp. zn. 4 Ads 119/2012 a sp. zn. 6 As 65/2016 jsou též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2016, čj. Aprk 11/2016-116, z téhož dne, čj. Aprk 8/2016-108, ze dne 17. 3. 2016, čj. Aprk 13/2016 -116, bod 17, z téhož dne, čj. Aprk 7/2016-113, bod 16, resp. ze dne 19. 4. 2016, čj. Aprk 16/2016-111, bod 13. Ty všechny naopak mechanickou aplikaci závěrů rozsudku čj. 4 Azs 6/2010-42 shodně odmítají: „[N]utno konstatovat, že zákon takový postup neupravuje; nelze jej proto uplatňovat bez dalšího automaticky, a to zejména v případech, kdy žalobce sám projeví vůli jednat před soudem bez zástupce. Je proto nutno vždy respektovat okolnosti konkrétního případu.“
[15] Pravomoc rozšířeného senátu je tedy dána.
III.2 Právní názor rozšířeného senátu
[16] Veškerá dosavadní judikatura, která má za to, že zastupování advokátem ustanoveným jen pro řízení o kasační stížnosti trvá i v dalším řízení před krajským soudem, bylo-li jeho rozhodnutí zrušeno a věc mu vrácena, bez další argumentace vychází z rozsudku čj. 4 Azs 6/2010-42. Uvedený judikát však byl přijat ve vztahu k odlišné procesní úpravě. V době před 1. 1. 2012 totiž prováděl přípravné úkony související s podáním kasační stížnosti, včetně případného ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti, krajský soud (srov. § 108 s. ř. s. ve znění účinném do 31. 12. 2011). Otázka, kterou klade rozšířenému senátu osmý senát, totiž zda východiska rozsudku čj. 4 Azs 6/2010-42 bez dalšího platí i po 1. 1. 2012, je tedy zcela namístě.
[17] Podle § 35 odst. 9 věty poslední s. ř. s. ve znění účinném od 15. 8. 2017 „[z]ástupce ustanovený v řízení před krajským soudem, je-li jím advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti“. Tato poslední věta se dostala původně do § 35 odst. 8 s. ř. s. na základě „velké“ novely soudního řádu správního, provedené zákonem č. 303/2011 Sb. Zákonodárce touto větou toliko deklaroval pravidlo, které již předtím beztak ze soudního řádu správního plynulo (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2007, čj. 1 Afs 120/2006-117, č. 1460/2008 Sb. NSS, dle něhož, ustanovil-li v řízení o žalobě krajský soud účastníku řízení zástupcem advokáta, byl takto ustanovený advokát oprávněn v zastoupení účastníka řízení také podat kasační stížnost a zastupovat jej i v řízení o kasační stížnosti).
[18] Rozšířený senát zvážil, nakolik argumentace v usnesení čj. 1 Afs 120/2006-117 dopadá na situaci opačnou, totiž zda zastoupení advokátem ustanoveným podle § 35 odst. 9 s. ř. s. pro řízení před Nejvyšším správním soudem automaticky přechází do dalšího řízení o žalobě, následujícího po zrušení původního rozsudku krajského soudu. Z dále uvedených důvodů je evidentní, že logika citovaného usnesení rozšířeného senátu se na tuto opačnou situaci neuplatní.
[19] Zcela klíčový pro posouzení nyní předložené otázky je § 105 odst. 2 s. ř. s., který zakládá povinnost zastoupení stěžovatele advokátem (s výjimkami dále v tomto ustanovení uvedenými). Byl-li tedy žalobci (navrhovateli) krajským soudem ustanoven zástupce – advokát, je nabíledni, že byly splněny obě podmínky vyžadované § 35 odst. 9 s. ř. s. pro ustanovení zástupce soudem – byly tedy dány předpoklady, aby byl žalobce (navrhovatel) osvobozen od soudních poplatků, a současně zastoupení bylo nezbytně třeba k ochraně jeho práv. Nezbytnost zastoupení advokátem v řízení před Nejvyšším správním soudem je díky § 105 odst. 2 s. ř. s. dána bez dalšího pro každého, kdo nemá vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Jinak řečeno, bylo-li zastoupení advokátem nezbytné v řízení před krajským soudem, tím spíše je nezbytné v řízení před Nejvyšším správním soudem, neboť tam tuto „nezbytnost“ normuje přímo zákon.
[20] Uvedená logika však neplatí směrem opačným. Byl-li advokát ustanoven pro řízení před Nejvyšším správním soudem, vůbec z toho neplyne, že by jeho zastoupení vždy bylo nezbytně třeba k ochraně práv účastníka v řízení před krajským soudem. Běžně se totiž stává, že účastník sice nemá vysokoškolské právnické vzdělání, ve své vlastní věci se však orientuje dobře, ať již s ohledem na své dobré znalosti v oblasti práva, nebo s ohledem na jednoduchost celé věci. Protože v řízení před krajským soudem není zastoupení advokátem povinné, neplatí ani nezbytnost pro ochranu práv ve smyslu § 35 odst. 9 s. ř. s.
[21] Z uvedeného plyne, že automatický přechod advokáta ustanoveného Nejvyšším správním soudem do řízení před krajským soudem, poté, co Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu zrušil, by v obecné rovině negovalo druhou podmínku § 35 odst. 9 s. ř. s., totiž že je ustanovení a zastoupení advokátem nezbytně třeba k ochraně práv navrhovatele.
[22] Neuplatní se tu ani argumentace procesně-ekonomickým aspektem celého problému, jak ji zvažoval rozšířený senát v usnesení čj. 1 Afs 120/2006-117. Rozhodování Nejvyššího správního soudu o ustanovení advokáta poté, co ho již pro řízení před krajským soudem ustanovil krajský soud, by vskutku bylo zbytečné a nesmyslné (proto ostatně bylo vyneseno citované usnesení rozšířeného senátu, respektive bylo posléze přijato stávající znění § 35 odst. 9 poslední věta s. ř. s.). Naproti tomu automatický přechod advokáta ustanoveného pro řízení před Nejvyšším správním soudem do řízení před krajským soudem po zrušení rozhodnutí krajského soudu by byl neefektivní a nerozumný. Nutil by účastníka být zastoupen i tam, kde by to nebylo nezbytně třeba k ochraně jeho práv (viz dikce § 35 odst. 9 s. ř. s.). Pokud snad bude po zrušení rozhodnutí krajského soudu třeba zastupování advokátem též v řízení před krajským soudem, měl by o tom postupem dle § 35 odst. 9 s. ř. s. rozhodnout sám krajský soud.
[23] Rozšířený senát jen pro pořádek dodává, že pokud advokáta ustanoví pro řízení o žalobě krajský soud a tento advokát v souladu s § 35 odst. 9 poslední větou s. ř. s. přejde i do řízení o kasační stížnosti, stejný advokát samozřejmě zastupuje účastníka i v opětovném řízení před krajským soudem poté, co Nejvyšší správní soud zrušil první rozhodnutí krajského soudu.
III.3 Závěr
[24] Zastoupení advokátem, kterého Nejvyšší správní soud ustanovil pro řízení o kasační stížnosti, je omezeno jen na řízení před Nejvyšším správním soudem. V dalším řízení před krajským soudem, zrušil-li Nejvyšší správní soud jeho rozhodnutí a věc mu vrátil, takové zastoupení netrvá (§ 35 odst. 9 s. ř. s.).
IV.
Další postup ve věci
[25] Rozšířený senát posoudil spornou právní otázku. Podle § 71 odst. 1 Jednacího řádu Nejvyššího správního soudu rozhodl usnesením jen o této otázce. Věc vrací čtvrtému senátu, neboť tento senát je povolán věc, jejíž soudkyní zpravodajkou je Petra Weissová, rozhodnout dle 2. změny rozvrhu práce Nejvyššího správního soudu pro rok 2017 ze dne 2. 10. 2017, čj. S 9/2017-4, body 1. a 4. Čtvrtý senát o věci rozhodne v souladu s vysloveným právním názorem.
Právní věta
Zastoupení advokátem, kterého Nejvyšší správní soud ustanovil pro řízení o kasační stížnosti, je omezeno jen na řízení před Nejvyšším správním soudem. V dalším řízení před krajským soudem, bylo-li jeho rozhodnutí Nejvyšším správním soudem zrušeno a věc mu vrácena, takové zastoupení netrvá (§ 35 odst. 9 s. ř. s.).
Usnesení ze dne 31. 10. 2017
Plný text
8 As 167/2017-48
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobce: P. P., proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 6. 2015, čj. 10/2015-160-SPR/7, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2017, čj. 10 A 97/2015-99,
t a k t o :
Věc s e p o s t u p u j e rozšířenému senátu.
O d ů v o d n ě n í :
I.
[1] Magistrát hlavního města Prahy rozhodnutím ze dne 17. 12. 2014, čj. MHMP 1791933/2014, rozhodl podle § 102 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), že se žalobci nevrací řidičské oprávnění.
[2] Žalobcovo odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a uvedené rozhodnutí potvrdil. Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou u Městského soudu v Praze, který řízení o ní usnesením ze dne 8. 2. 2016, čj. 10 A 97/2015-67, zastavil pro nezaplacení soudního poplatku za žalobu (resp. 50% části soudního poplatku, od jejíhož placení nebyl osvobozen).
[3] Proti tomuto usnesení se žalobce bránil kasační stížností, s níž spojil též návrh na ustanovení zástupce. Tomuto návrhu Nejvyšší správní soud vyhověl a usnesením ze dne 16. 5. 2016, čj. 8 As 54/2016-45, žalobci ustanovil zástupcem „pro řízení o kasační stížnosti“ Mgr. Jana Švarce, advokáta. Následně rozsudkem ze dne 20. 12. 2016, čj. 8 As 54/2016-71, usnesení městského soudu o zastavení řízení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
II.
[4] Městský soud v dalším řízení znovu vyzval žalobce k zaplacení (50% části) soudního poplatku za žalobu; usnesení obsahující tuto výzvu zaslal do datové schránky advokáta, kterého kasační soud žalobci ustanovil pro řízení o kasační stížnosti (viz odst. [3]).
[5] Uvedený zástupce městskému soudu sdělil, že byl ustanoven pouze pro řízení před Nejvyšším správním soudem o kasační stížnosti, které již skončilo; tím skončila i jeho zástupčí činnost. Žádal, aby městský soud doručoval přímo žalobci. Městský soud v reakci na toto sdělení uvedenému zástupci žalobce vysvětlil, že „dle judikatury Nejvyššího správního soudu (např. 5 Ads 256/2015-27, 6 As 65/2016-31, 4 Ads 119/2012-32) advokát ustanovený v řízení o kasační stížnosti zastupuje účastníka i v dalším řízení o žalobě před Krajským soudem poté, co bylo rozhodnutí krajského soudu Nejvyšším správním soudem zrušeno (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2010, čj. 4 Azs 6/2010-42, publikovaný pod č. 2081/2010 Sb. NSS).“ K tomu dále dodal, že „výše uvedeným je soud vázán, proto Vám opět soud zasílá výzvu k zaplacení soudního poplatku.“ Uvedené sdělení městský soud spolu s výzvou k zaplacení soudního poplatku opětovně doručil Mgr. Švarcovi. Soudní poplatek za žalobu nebyl v soudem stanovené lhůtě (ani později) zaplacen. Městský soud tedy řízení o žalobě opět zastavil pro nezaplacení soudního poplatku v záhlaví uvedeným usnesením (dále jen „napadené usnesení“), jež doručil pouze zástupci žalobce ustanovenému „pro řízení o kasační stížnosti“.
[6] Napadenému usnesení se nyní žalobce (dále jen „stěžovatel“) brání další kasační stížností, v níž opětovně žádá o ustanovení zástupce, a to téhož, který mu byl v předchozím řízení (vedeném u kasačního soudu pod sp. zn. 8 As 54/2016) ustanoven.
III.
[7] Předkládající osmý senát se při předběžném posouzení kasační stížnosti zabýval otázkou, zda za předpokladu, že v předchozím řízení o první kasační stížnosti ustanovil stěžovateli zástupce a toto ustanovení omezil jen „pro řízení o kasační stížnosti“, trvá toto zastoupení i poté, co bylo na základě důvodné kasační stížnosti usnesení městského soudu zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení, nebo zda zastupování ustanoveným zástupcem skončilo okamžikem právní moci rozsudku kasačního soudu, pro jehož řízení byl ustanoven. Přitom shledal, že judikatura tohoto soudu se v náhledu na uvedenou otázku rozchází.
[8] Na straně jedné je zde rozsudek, na nějž poukázal i městský soud (ze dne 22. 4. 2010, čj. 4 Azs 6/2010-42). V něm čtvrtý senát vyslovil, že „je třeba trvat na oprávnění advokáta, ustanoveného v řízení o kasační stížnosti, zastupovat účastníka i v dalším řízení o žalobě před krajským soudem poté, co bylo rozhodnutí krajského soudu (…) zrušeno.“
[9] Nelze přitom přehlédnout, že tento závěr čtvrtý senát přijal za účinnosti soudního řádu správního v jeho znění před novelizací provedenou zákonem č. 303/2011 Sb. účinným od 1. 1. 2012. Podle tehdejší právní úpravy obsažené v § 108 s. ř. s., který upravoval postup krajského soudu po podání kasační stížnosti, v případech, kdy účastník (stěžovatel) napadal rozhodnutí krajského soudu kasační stížností, rozhodoval o ustanovení zástupce i pro řízení o kasační stížnosti krajský soud. Tak tomu bylo i v odkazované věci řešené čtvrtým senátem.
[10] Z právě uvedených závěrů čtvrtého senátu vycházejí některé senáty kasačního soudu i po 1. 1. 2012, tedy za účinnosti novelizovaného soudního řádu správního (po zrušení jeho § 108). Zastávají stejný názor, totiž že zástupce ustanovený výslovně jen „pro řízení o kasační stížnosti“ zastupuje účastníka řízení i v dalším řízení před správním soudem, pokud bylo jeho, kasační stížností napadené, rozhodnutí zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení. Takto postupuje například pátý senát (viz věc vedená pod sp. zn. 5 Ads 256/2015), čtvrtý senát (viz věc vedená pod sp. zn. 4 Ads 119/2012), jakož i šestý senát (viz věc vedená pod sp. zn. 6 As 65/2016). Ve všech právě uvedených případech byl stěžovateli usnesením kasačního soudu ustanoven výslovně „pro řízení o kasační stížnosti“ advokát a následně v rozsudku, kterým došlo ke zrušení přezkoumávaného rozhodnutí správního soudu, s poukazem na výše citovaný rozsudek čtvrtého senátu, všechny jmenované senáty vyslovily, že zastoupení advokáta ustanoveného pro řízení o kasační stížnosti trvá i v dalším řízení před krajským soudem poté, co bylo jeho původní rozhodnutí zrušeno.
[11] Osmý senát však zastává názor, že pokud ustanovil stěžovateli zástupcem advokáta výslovně jen „pro řízení o kasační stížnosti“, toto zastoupení končí okamžikem právní moci rozhodnutí, jímž se řízení u kasačního soudu končí. Má tedy za to, že zástupčí činnost takto ustanoveného advokáta nepokračuje bez dalšího v řízení před správním soudem, bylo-li jeho rozhodnutí na základě důvodné kasační stížnosti zrušeno.
[12] Na rozdíl od řízení o kasační stížnosti (§ 105 odst. 2 s. ř. s.), totiž pro řízení o žalobě před správním soudem soudní řád správní povinné zastoupení (advokátem) nestanoví. V řadě případů se v řízení před správním soudem nejedná o skutkově a právně složité věci či je rozhodováno o dílčích procesních otázkách; v řadě případů může nastat situace obdobná té, jež nastoupila ve věci posuzované nyní osmým senátem. Tehdy není důvodu, aby v řízení před správním soudem pokračovalo zastoupení advokátem (jeho činnosti není nezbytně třeba k ochraně práv účastníka), který se v těchto situacích stane v podstatě pouze jakýmsi formálním „styčným bodem“ mezi správním soudem a účastníkem, aniž je jeho odborná pomoc účastníku v řízení o žalobě skutečně potřebná.
[13] Názor zastávaný osmým senátem je ostatně v souladu s tím, co účastník (stejně jako správní soud) prima facie sezná z výroku usnesení o ustanovení zástupce; je-li advokát ustanoven „pro řízení o kasační stížnosti“, je tím nepochybně vyjádřen úmysl kasačního soudu, aby tento advokát vystupoval pouze a jen v řízení o kasační stížnosti. Takto formulovaný výrok je jasný, určitý a zcela srozumitelný. Osmý senát proto věcně ani formálně neshledává žádný rozumný důvod, aby přes takto jasně ve výroku rozhodnutí vymezený rozsah zástupčí činnosti kdokoliv výkladem (v rozporu s jazykovým vyjádřením) dovozoval, že advokát zastupuje účastníka i v následném řízení o žalobě po zrušení rozhodnutí správního soudu. To platí tím spíše, není-li ani v odůvodnění usnesení o ustanovení zástupce uvedeno o rozsahu zastupování cokoliv dalšího (co by nasvědčovalo jinému výkladu slov „pro řízení o kasační stížnosti“).
[14] Není sporu, že řízení o kasační stížnosti poté, co je kasační stížností napadené rozhodnutí správního soudu zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení, nepokračuje. Nejen účastník, ale ani zástupce jemu ustanovený tak nemůže bez dalšího z výroku usnesení, v němž je zástupce ustanoven jen „pro řízení o kasační stížnosti“, usuzovat, že zastupování má trvat a pokračovat i po skončení tohoto řízení.
[15] Osmý senát má za to, že pokračování zastupování advokátem ustanoveným jen pro řízení o kasační stížnosti po jeho pravomocném skončení nelze odůvodnit ani hledisky, k nimž dospěl čtvrtý senát ve svém rozhodnutí, na nějž navázaly i pátý a šestý senát (viz odst. [10]). To platí tím spíše, že jimi formulovaný závěr vychází z předchozí právní úpravy soudního řádu správního před novelizací.
[16] Je věcí krajského soudu, aby v každém jednotlivém případě, uplatní-li účastník požadavek na ustanovení zástupce i v řízení před ním (poté, co jeho rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena), samostatně uvážil splnění zákonných podmínek vyplývajících z § 35 odst. 8 s. ř. s. a zhodnotil, zda z tohoto pohledu účastník skutečně zastoupení potřebuje a zda také zákonné podmínky pro ustanovení zástupce splňuje. Případná argumentace ve prospěch pokračování zastoupení i v řízení před správním soudem uplatněná s poukazem na § 35 odst. 8 věty poslední s. ř. s. („[z]ástupce ustanovený v řízení před krajským soudem, je-li jím advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti“) tak nenachází svůj reálný základ. Jinými slovy „oboustranně“ se takové pravidlo pro zastupování bez dalšího neuplatní, ledaže kasační soud formuluje výrok rozhodnutí o ustanovení zástupce odchylně, než tomu bylo nyní (např. že se zástupce ustanovuje „pro řízení o přezkoumání rozhodnutí žalovaného“ – viz např. usnesení ze dne 29. 6. 2015, čj. 3 Azs 130/2015-21). Mohou totiž jistě nastat i případy, kdy se již v řízení o kasační stížnosti (v němž je zastoupení advokátem povinné) ukáže, že jsou splněny požadavky vyplývající z § 35 odst. 8 s. ř. s. a je tak praktické, aby již jednou ustanovený advokát (v řízení o kasační stížnosti) zastupoval účastníka i v dalším řízení před správním soudem, má-li se takové uskutečnit. To však nenastane vždy.
[17] Osmý senát za výše popsané situace, tedy při zjištění, že zde existuje rozporná judikatura, není oprávněn sám ve věci rozhodnout, proto věc předložil k posouzení rozšířenému senátu podle § 17 s. ř. s. Předmětem jeho posouzení by měla být otázka, zda zastupování advokáta ustanoveného výslovně jen „pro řízení o kasační stížnosti“ trvá i v dalším řízení před správním soudem, bylo-li jeho rozhodnutí zrušeno a věc mu vrácena.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
Rozšířený senát bude ve věci rozhodovat ve složení: JUDr. J. B., Mgr. J. B., JUDr. Z. K., JUDr. L. M., JUDr. B. P., Mgr. A. R., JUDr. K. Š.. Účastníci mohou namítnout podjatost těchto soudců (§ 8 odst. 1 s. ř. s.) do jednoho týdne od doručení tohoto usnesení. V téže lhůtě mohou účastníci rovněž podat svá vyjádření k právním otázkám předkládaným rozšířenému senátu.
V Brně 31. října 2017
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu