Rozsudek ze dne 19. 11. 2018
Plný text
8 Azs 195/2018-61
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: D. T. D., zast. Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 9. 2016, čj. MV-155231-6/SO-2014, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2018, čj. 45 A 88/2016-47,
t a k t o :
I. Kasační stížnost s e z a m í t á .
II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
O d ů v o d n ě n í :
I.
Vymezení věci
[1] Usnesením ze dne 30. 9. 2014, čj. OAM-15908-8/DP-2014, Ministerstvo vnitra zastavilo podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu řízení o žádosti žalobce, neboť žalobce nedoložil požadované dokumenty; neodstranil tedy podstatné vady žádosti a tato skutečnost bránila pokračování řízení.
[2] Žalovaná podané odvolání žalobce zamítla a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdila v záhlaví citovaným rozhodnutím.
[3] Žalobu proti napadenému rozhodnutí žalované Krajský soud v Praze zamítl. Uvedl, že žalobce neprokázal předložení všech požadovaných dokladů správnímu orgánu prvního stupně; otisk razítka „došlo“ na výzvě podle něj nebyl způsobilý prokázat, že by žalobce správnímu orgánu prvního stupně potřebné dokumenty doručil. Krajský soud nesouhlasil ani s námitkou, podle níž bylo rozhodnutí žalované stiženo nepřezkoumatelností. Shrnul, že nepředložení požadovaných dokumentů bylo podstatnou vadou řízení, pro niž nebylo možné v řízení pokračovat; správní orgán prvního stupně proto postupoval správně, pokud řízení o žádosti žalobce zastavil. Konečně nesouhlasil ani s námitkou žalobce, podle níž žalovaná nezákonně nepřihlédla k listinám, které žalobce doložil až po vydání prvostupňového rozhodnutí.
II.
Argumenty kasační stížnosti a vyjádření žalované
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost co do obsahu opřel o důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
[5] Stěžovatel namítal nepřezkoumatelnost naříkaného rozsudku krajského soudu; krajský soud se podle něj nevypořádal dostatečně srozumitelným způsobem s jeho žalobními námitkami.
[6] Podle stěžovatele bylo rozhodnutí žalované nezákonné, neboť nebyly splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. Stěžovatel zdůraznil, že se v projednávané věci nejednalo o podstatné vady; z jím předložených dokumentů byl zřejmý účel a předmět žádosti. Stěžovatel nadto požadované dokumenty doložil; to, že nebyly součástí spisové dokumentace, bylo pochybením správního orgánu. Na podporu svých tvrzení doložil ve správním řízení kopii výzvy k odstranění vad žádosti spolu s podacím razítkem „došlo“. Z uvedeného pak dle něj bylo zřejmé, že správní orgán prvního stupně požadované dokumenty obdržel a potvrdil jejich přijetí. Krajský soud se podle stěžovatele touto námitkou dostatečně nezabýval.
[7] Žalovaná ve vyjádření uvedla, že se skutečnostmi uvedenými v kasační stížnosti již zabývala v rámci vedeného odvolacího řízení, k věci se tedy vyjádřila již napadeným rozhodnutím. Protože považovala námitky za totožné s námitkami žalobními, odkázala na své vyjádření k žalobě.
III.
Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[8] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační stížnosti, a proto přezkoumal jí napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu a v rámci kasační stížností uplatněných námitek, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.].
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti. Žádnou z vad zakládající nepřezkoumatelnost ve smyslu judikaturou Nejvyššího správního soudu vytýčených požadavků (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Azs 47/2003-130, publikováno ve Sb. NSS č. 7/2004, ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-75, publikováno ve Sb. NSS č. 3/2004, ze dne 18. 10. 2005, čj. 1 Afs 135/2004-73, publikováno ve Sb. NSS č. 3/2006, či rozsudek ze dne 8. 4. 2004, čj. 4 Azs 27/2004-74) napadený rozsudek netrpí. Krajský soud se zabýval všemi v žalobě uplatněnými námitkami. Srozumitelným a přezkoumatelným způsobem odůvodnil, proč souhlasil se žalovanou v tom, že stěžovatel požadované doklady nepředložil a že správní orgán prvního stupně postupoval správně, pokud řízení o žádosti stěžovatele zastavil. Námitka nepřezkoumatelnosti není pro uvedené důvodná.
[11] Nejvyšší správní soud se dále zabýval námitkou stěžovatele, podle níž nebyly splněny podmínky pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu.
[12] Ze správního spisu je patrné, že přípisem ze dne 14. 4. 2014, čj. OAM-15908-3/DP-2014, správní orgán prvního stupně vyzval stěžovatele k odstranění vad žádosti. V této výzvě stěžovateli srozumitelně sdělil, které vady žádost má a které doklady je nutné přeložit, aby žádost obsahovala veškeré zákonem požadované náležitosti; k odstranění vad poskytl stěžovateli lhůtu 30 dnů od doručení výzvy. Stěžovatele taktéž řádně poučil o následcích nevyhovění této výzvě. Stěžovatel požadované dokumenty ve stanovené lhůtě nepředložil. Ustanovení § 44a odst. 4 ve spojení s § 42b odst. 1 a § 31 odst. 1 zákona o pobytu cizinců přesně stanoví, jaké doklady musí cizinec k žádosti předložit a neposkytuje správnímu orgánu možnost správního uvážení. Argumentace stěžovatele, podle níž se nejednalo o podstatné vady, pro které by mohlo být řízení zastaveno, již proto neobstojí. Stěžovatel, i přes výzvu správního orgánu, nedostál své povinnosti k žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu vydaného za účelem společného soužití rodiny požadované dokumenty přeložit, a proto nebylo možné v řízení pokračovat; správní orgán proto postupoval zcela správně, pokud řízení zastavil.
[13] Nedůvodná je též argumentace stěžovatele, podle níž doložení těchto dokumentů prokázal kopií výzvy k odstranění vad žádosti s podacím razítkem „došlo“. Nejvyšší správní soud v tomto směru souhlasí s krajským soudem; výzva s otiskem podacího razítka může prokázat nanejvýš to, že se stěžovatel s touto listinou dostavil ke správnímu orgánu. Není však způsobilá jakkoliv prokázat, že stěžovatel požadované dokumenty předložil. Nadto, jak upozornil zcela správně krajský soud, řada z těchto dokumentů svou datací vylučuje možnost jejich předložení v požadované lhůtě. Stěžovatelovu argumentaci, podle které požadované dokumenty doložil „z důvodů právní opatrnosti“ opětovně i v odvolacím řízení, pro uvedené přijmout nelze.
[14] Námitka stěžovatele, podle níž měly správní orgány přihlédnout k dodatečně předloženým dokladům a o žádosti meritorně rozhodnout, je nedůvodná. Žalovaná na základě podaného odvolání přezkoumávala postup a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Jak bylo výše uvedeno, předmětné rozhodnutí o zastavení řízení bylo vydáno v souladu se zákonem, neboť stěžovatel neodstranil podstatné vady své žádosti, které bránily pokračování řízení. Skutečnost, že tak učinil dodatečně v průběhu řízení, na tom nemůže nic změnit, neboť chybějící listiny stěžovatel mohl a měl předložit v průběhu řízení v prvním stupni. Tyto listiny proto nelze považovat za nové důkazy podle § 82 odst. 4 s. ř., ke kterým by bylo možno přihlédnout v průběhu odvolacího řízení.
IV.
Závěr a náklady řízení
[15] Pro uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je nedůvodná, a proto ji podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle § 109 odst. 2 s. ř. s.
[16] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 1, ve spojení s § 120, s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalované v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, a proto jí soud náhradu nákladů nepřiznal.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně 19. listopadu 2018
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu
Usnesení ze dne 6. 9. 2018
Plný text
8 Azs 195/2018-44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: D. T. D., zast. Mgr. Štěpánem Svátkem, advokátem se sídlem [adresa] Praha 4, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 9. 2016, čj. MV-155231-6/SO-2014, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2018, čj. 45 A 88/2016-47,
t a k t o :
I. Kasační stížnosti s e p ř i z n á v á odkladný účinek.
II. Žalobci s e u k l á d á zaplatit soudní poplatek za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve výši 1 000 Kč, a to ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení.
O d ů v o d n ě n í :
[1] Žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím zamítla odvolání žalobce proti usnesení Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky ze dne 30. 9. 2014,
čj. OAM-15908-8/DP-2014; tímto usnesením bylo zastaveno řízení o žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny podle § 66 odst. 1 písm. c) s. ř., neboť žalobce k žádosti nepřiložil doklady podle § 44a odst. 4 ve spojení s § 42b odst. 1 písm. a), c) a d) a § 31 odst. 1 písm. a), d) a e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů.
[2] Žalobu proti rozhodnutí žalované Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.
[3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, s níž (v jejím doplnění) spojil i návrh na přiznání odkladného účinku. Stěžovatel argumentoval tím, že jemu i celé jeho rodině hrozí na území České republiky neodkladná újma spočívající v jeho nuceném vycestování. Upozornil na to, že pobývá na území České republiky za účelem sloučení rodiny; spolu s jeho manželkou žijí ve společné domácnosti spolu s třemi nezletilými dětmi. V případě nuceného vycestování stěžovatele hrozí jeho dlouhodobé odloučení od celé rodiny, manželky a tří nezletilých dětí, přičemž manželka stěžovatele a děti pobývají na území v rámci nejvyššího pobytového statutu (trvalého pobytu).
[4] Žalovaná ve vyjádření k odkladnému účinku poukázala na mimořádnost tohoto institutu. Argumentovala, že jej nelze paušálně aplikovat v případě opuštění území České republiky ze strany cizince, jenž podle právního řádu České republiky nemá právo na pobyt na jejím území. Žalovaná dále poukázala na „recentní obrat“ v judikatuře správního soudnictví v otázce přiznávání odkladného účinku podané žaloby v případě negativního rozhodnutí o pobytovém statusu cizince (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2013, čj. 3 A 120/2013-28). Žalovaná dále připomenula, že stěžovatel je v řízení zastoupen advokátem, který může náležitou ochranu práv stěžovatele zajistit i bez jeho přítomnosti na území České republiky.
[5] Podle § 107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně § 73 odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, „jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.“
[6] Nejvyšší správní soud po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle § 73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 107 s. ř. s. jsou naplněny.
[7] Nejvyšší správní soud vycházel z toho, že pokud by nedošlo k odkladu právních účinků pravomocného rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, stěžovatel by neměl oprávnění pobývat na území České republiky, byl by tedy povinen ještě před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu její území opustit. Nelze přitom spoléhat na to, že by měl stěžovatel bez dalšího možnost získat jiný druh pobytového titulu. Nejvyšší správní soud již v usnesení ze dne 18. 8. 2011, čj. 5 As 73/2011-100, uvedl: „Jen stěží lze předpokládat, že cizinec má předejít případné nenahraditelné újmě tím, že bude vědomě porušovat zákon nelegálním pobytem na území ČR a vystavovat se riziku, že mu bude uděleno správní vyhoštění, s nímž je navíc vždy spojen zákaz pobytu v ČR na určitou dobu.“ Potvrzený stav nelegálního pobytu cizince s sebou nese závažné a nevratné důsledky. V každém případě zakládá povinnost cizince vycestovat. Bez platného titulu k pobytu je pobyt stěžovatele v České republice v rozporu se zákonem, protiprávní stav přitom v souzeném případě nastal pozbytím platnosti povolení k dlouhodobému pobytu (nikoliv až případným vydáním rozhodnutí o vyhoštění).
[8] Pro výkon stěžovatelova ústavního práva na spravedlivý proces je podle názoru Nejvyššího správního soudu vhodné, aby stěžovatel mohl zůstat na území České republiky do skončení řízení o jeho kasační stížnosti. Byť je stěžovatel v tomto řízení, jak požaduje soudní řád správní, zastoupen advokátem, nelze přehlédnout, že k právu na spravedlivý proces náleží i právo účastníka být v kontaktu se svým zástupcem.
[9] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že v daném případě shledal příčinnou souvislost mezi právními účinky žalobou napadeného rozhodnutí, resp. rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, a možným vznikem nepoměrně větší újmy stěžovatele, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Dotčení práv třetích osob nebylo tvrzeno a tato možnost z povahy projednávané věci nepřichází v úvahu. Nejvyšší správní soud neshledal ani rozpor s důležitým veřejným zájmem, neboť důvody neprodloužení dlouhodobého pobytu nezakládají žádná bezpečnostní či jiná rizika pro Českou republiku, jež by v řízení byla žalovanou tvrzena. Setrvání stěžovatele na zdejším území do ukončení řízení o kasační stížnosti není ani z tohoto hlediska v rozporu s veřejným zájmem.
[10] Nejvyšší správní soud připomíná, že odkladný účinek podle § 107 s. ř. s. může být v řízení o kasační stížnosti přiznán a působit nejen ve vztahu k přezkoumávanému rozhodnutí krajského soudu, ale i přímo ve vztahu ke správnímu rozhodnutí (či jeho části), k jehož přezkumu se dotyčné řízení před krajským soudem vedlo (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2005, čj. 2 Afs 77/2005-96, publ. pod č. 786/2006 Sb. NSS). Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti v této věci se tedy až do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem pozastavují účinky žalobou napadeného rozhodnutí.
[11] Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá své rozhodnutí o věci samé.
[12] Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá soudnímu poplatku, a sice dle položky 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, ve výši 1 000 Kč. Podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je poplatek splatný vznikem poplatkové povinnosti. Povinnost zaplatit soudní poplatek za podání návrhu na přiznání odkladného účinku vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit [§ 4 odst. 1 písm. h) zákona o soudních poplatcích, per analogiam; srov. k tomu též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, čj. 1 As 27/2012-32]. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, jak je ve výroku II. tohoto usnesení uvedeno.
[13] Poplatek lze zaplatit buď vylepením kolků na příslušném tiskopisu (viz níže), nebo bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – [účet], vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby lze získat na internetových stránkách www.nssoud.cz v položce Rychlé odkazy – Úhrada soudních poplatků. Nebude-li soudní poplatek včas dobrovolně zaplacen, bude vymáhán.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně 6. září 2018
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu