9 As 228/2018

Plný text

9 As 228/2018 - 59
pokračování

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: A.C.E. Media Ventures, Inc., se sídlem 3500 South DuPont Highway, Dover, Delaware, Spojené státy americké, zast. Mgr. Radkem Pokorným, advokátem se sídlem [adresa] Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem [adresa] zákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2018, č. j. 10 A 59/2018  45,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2018, č. j. 10 A 59/2018 – 45, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

[1] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta její žaloba na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného. V žalobě navrhovala, aby městský soud určil, že zásah žalovaného spočívající ve výzvě k odstranění reklamního zařízení ze dne 5. 1. 2018, č. j. 524/2017-120-SSU/6, byl nezákonný, a dále aby žalovanému zakázal zakrytí, odstranění a likvidaci reklamního zařízení umístěného na pozemku parc. X, v k. ú. [k.ú.], obci Drahelčice, okrese Praha-západ.

[2] Výzva k odstranění reklamního zařízení byla adresována neznámému vlastníkovi podle § 25 odst. 11 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Stěžovatelka, která uvedené reklamní zařízení vlastní, má za to, že pro tento postup nebyly splněny podmínky, a zpochybňuje, že žalovaný učinil dostatečné kroky za účelem její identifikace. Posledně uvedená otázka je podstatou sporu mezi ní a žalovaným.

[3] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, z důvodů, které zákon připouští, a stěžovatelka je zastoupena advokátem [(§ 102 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)].

[4] Následně zjistil, že městský soud přijal žalobu k věcnému projednání, aniž by věnoval dostatečnou pozornost splnění podmínek řízení, konkrétně včasnosti podané žaloby a skutkovým okolnostem nezbytným k jejímu ověření. K této vadě byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti [§ 109 odst. 4 ve spojení s § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.]. S ohledem na její povahu nepřistoupil k věcnému přezkumu napadeného rozsudku a pro nadbytečnost nerekapituluje obsah kasační stížnosti ani vyjádření žalovaného – vztahují se výlučně k věci samé.

[5] Podle § 84 odst. 1 s. ř. s. musí být zásahová žaloba podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu (subjektivní lhůta), nejpozději ji však lze podat do dvou let od okamžiku, kdy k němu došlo (objektivní lhůta). Podle odst. 2 nelze zmeškání lhůty prominout.

[6] Pro účely posouzení včasnosti žaloby je nejprve nezbytné vyjasnit, jaké jednání veřejné správy žalobce označuje za nezákonný zásah. Na tomto podkladě soud dále zkoumá, zda, kdy a za jakých okolností se jednání odehrálo, případně zda, kdy a za jakých okolností se udály další skutečnosti rozhodné pro posouzení včasnosti žaloby, zejména kdy se do sféry žalobce dostaly relevantní informace o jednání označovaném za nezákonný zásah. Posouzení těchto otázek musí soud postavit na objektivních okolnostech, nikoli pouze na tvrzení žalobce (srovnej např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 7. 2018, č. j. 2 As 93/2016 – 138, a ze dne 4. 4. 2019, č. j. 5 As 5/2017 – 23).

[7] Důležité je rozlišovat, o jaký typ zásahu se jedná (jednorázový, trvající či jednorázový s trvajícími účinky) a zohledňovat specifika tzv. trvajících zásahů, u nichž začíná lhůta k podání žaloby běžet každý den znovu, jestliže zásah stále trvá (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 635/18).

[8] Stěžovatelka v nynější věci podala žalobu dne 5. 4. 2018 a uvedla v ní, že obě lhůty považuje za zachovalé z povahy věci, neboť výzva k odstranění reklamního zařízení byla vydána 5. 1. 2018. Kdy se o výzvě dozvěděla, netvrdila ani nedokládala. Dále zmínila, že dle jejího názoru zásah stále trvá.

[9] Názor stěžovatelky je správný ve vztahu k objektivní dvouleté lhůtě, to je zřejmé na první pohled. S dvouměsíční subjektivní lhůtou je to však složitější, protože mezi vydáním výzvy a podáním žaloby uplynuly tři měsíce a žádné další relevantní skutečnosti stěžovatelka v žalobě neuvedla a městský soud nezjišťoval. Za této situace městský soud nedisponoval dostatečnými skutkovými zjištěními pro posouzení včasnosti žaloby, a to ať už by povahu žalovaného zásahu hodnotil jakkoli.

[10] Pokud měl za to, že žalovaný zásah je typově trvající, měl za účelem posouzení včasnosti žaloby ověřit, zda zásah stále trvá, respektive kdy byl ukončen, neboť od tohoto okamžiku by se odvíjel běh subjektivní i objektivní lhůty k podání žaloby (viz citovaný nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 635/18). Žádné takové skutkové okolnosti však nezjišťoval a nejsou uvedeny ani v žalobě.

[11] Domníval-li se, že žalovaný zásah je typově jednorázový či jednorázový s trvajícími účinky, měl pro účely posouzení včasnosti žaloby zjistit, kdy se stěžovatelka dozvěděla o výzvě žalovaného. Ani tato okolnost nebyla prověřována.

[12] Jestliže zastával názor, že se jedná o kombinaci dvou jednorázových, trvajících či jednorázového a trvajícího zásahu, musel by zjišťovat totéž.

[13] Vzhledem k tomu, že žádné z uvedených okolností nebyly v řízení o žalobě zjišťovány, bylo její přijetí k věcnému projednání předčasné. Nejvyšší správní soud proto postupoval podle § 110 odst. 1, věty první, s. ř. s., napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.

[14] Městský soud v něm bude vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu (§ 110 odst. 4 s. ř. s.). Zváží, o jaký typ zásahu se v nynější věci jedná, a na základě toho učiní kroky k doplnění skutkových zjištění potřebných pro zhodnocení včasnosti žaloby. Při posuzování typu zásahu a včasnosti žaloby bude mít na paměti, že je stěžejní, v jakém jednání stěžovatelka spatřuje nezákonnost a z jakých důvodů (srovnej např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 4. 2019, č. j. 9 Afs 406/2018 – 53, nebo ze dne 31. 7. 2019, č. j. 10 As 355/2017 – 101). Neopomene též, že pokud by povahu zásahu hodnotil jinak než stěžovatelka, je jí v intencích citovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 635/18 povinen umožnit, aby na odlišný náhled soudu reagovala.

[15] Městský soud rozhodne též o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti stěžovatelky (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. prosince 2019
JUDr. Radan Malík
předseda senátu

Plný text

9 As 228/2018 - 55
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: A.C.E. Media Ventures, Inc., se sídlem 3500 South DuPont Highway, Dover, Delaware, Spojené státy americké, zast. Mgr. Radkem Pokorným, advokátem se sídlem [adresa] Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem [adresa] zákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2018, č. j. 10 A 59/2018  45,
takto:
I. Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se odmítá.
II. Návrh na předběžné opatření se zamítá.
III. Žalobkyni se ukládá, aby ve lhůtě 5 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatila soudní poplatek podle zákona o soudních poplatcích za návrh na předběžné opatření, který činí podle položky č. 5 sazebníku soudních poplatků částku 1 000 Kč.

Odůvodnění:

[1] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta její žaloba na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného správního orgánu. V žalobě navrhovala, aby městský soud určil, že výzva žalovaného k odstranění reklamního zařízení ze dne 5. 1. 2018, č.j. 524/2017-120-SSU/6, byla nezákonným zásahem, a aby zakázal žalovanému zakrytí, odstranění a likvidaci reklamního zařízení umístěného na pozemku parc. č. [parcela], v k. ú. [k.ú.], obci Drahelčice, okrese Praha-západ.

[2] Společně s podáním kasační stížnosti stěžovatelka požádala, aby Nejvyšší správní soud přiznal její kasační stížnosti odkladný účinek a aby vydal předběžné opatření, kterým by žalovanému uložil (i.) odstranit zakrytí reklamního zařízení, (ii.) zdržet se zakrytí reklamního zařízení, (iii.) zdržet se odstranění reklamního zařízení a (iv.) zdržet se likvidace reklamního zařízení. Oba návrhy byly podloženy shodnými důvody – stěžovatelka se domnívá, že zakrytím a následným odstraněním a likvidací reklamního zařízení by došlo k nenapravitelnému zásahu do jejích práv.

K výroku I:

[3] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Neposuzoval jej však po věcné stránce, neboť dospěl k závěru, že je nepřípustný.

[4] Podle § 107 odst. 1 soudního řádu správního, ve znění v době rozhodné (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se zde užije přiměřeně.

[5] Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Přiznáním odkladného účinku se pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí (§ 73 odst. 3 s. ř. s.).

[6] Z citovaného § 73 s. ř. s. gramatickým výkladem vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku soudem je vázána výlučně na žaloby proti rozhodnutím správních orgánů, tj. na žaloby, o nichž se vede řízení v režimu § 65 a násl. s. ř. s. (část třetí, hlava druhá – zvláštní ustanovení o řízení, díl první s. ř. s.).

[7] Tomuto gramatickému výkladu plně koresponduje i výklad systematický, neboť institut odkladného účinku není (oproti institutu předběžného opatření) upraven v obecných ustanoveních s. ř. s. o řízení ve správním soudnictví (část třetí, hlava

první – obecná ustanovení o řízení), nýbrž výlučně ve zvláštních ustanoveních pro řízení o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů. Platí tedy, že zatímco institut předběžného opatření je principiálně využitelný pro všechny typy žalob a návrhů ve správním soudnictví, které jsou předvídány v § 4 s. ř. s., institut odkladného účinku nalézá zásadně uplatnění jen v rámci řízení o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů, potažmo v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutím soudů o těchto žalobách za použití § 107 odst. 1 s. ř. s.

[8] Uvedený závěr podporuje také skutečnost, že v právní úpravě § 82 a následujících s. ř. s., upravující řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu (část třetí, hlava druhá – zvláštní ustanovení o řízení, díl třetí s. ř. s.), není zmíněna možnost aplikace § 73 s. ř. s., a to ani přiměřeně.

[9] Vzhledem k tomu, že návrh stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je nepřípustný, Nejvyšší správní soud jej podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., odmítl.

K výroku II:

[10] Následně přistoupil k posouzení stěžovatelčina návrhu na vydání předběžného opatření. Dospěl k závěru, že není důvodný.

[11] Podle § 38 odst. 1, věty první, s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., byl-li podán návrh na zahájení řízení a je potřeba zatímně upravit poměry účastníků pro hrozící vážnou újmu, může usnesením soud na návrh předběžným opatřením účastníkům uložit něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet.

[12] V projednávané věci byly jednoznačně splněny podmínky spočívající v podání návrhu na zahájení řízení (kasační stížnosti) a v podání návrhu na předběžné opatření. Stěžejní tedy bylo posoudit, zda stěžovatelce skutečně hrozí natolik vážná újma, že odůvodňuje vydání navrhovaného předběžného opatření.

[13] Pojem „vážná újma“ je typickým neurčitým právním pojmem, jehož znaky se mění v závislosti na okolnostech konkrétního případu. Přesto se v judikatuře správních soudů objevují určitá obecná východiska, z nichž lze při posuzování, zda v daném případě vážná újma hrozí, vycházet. Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 24. 5. 2006, č. j. Na 112/2006  37, publ. pod č. 910/2006 Sb. NSS, uvedl, že pod tímto pojmem je „nutno rozumět zejména takový zásah do právní sféry účastníka (resp. pokyn či donucení s obdobnými důsledky), který – v případě že by byl v řízení ve věci samé shledán sám o sobě nezákonným či shledán součástí nezákonného komplexnějšího postupu správního orgánu – představuje natolik zásadní narušení této jeho sféry, že po účastníkovi nelze spravedlivě požadovat, aby jej, byť dočasně, snášel. Vážnou újmou tedy budou zejména intenzívní zásahy do intimní sféry navrhovatele, do jeho vlastnických práv či do jiných jeho subjektivních práv, zejména těch, která mají povahu práv ústavně zaručených.“ Krajský soud v Ústí nad Labem v usnesení ze dne 28. 7. 2006, č. j. 59 Ca 87/2006 – 14, publ. pod č. 1291/2007 Sb. NSS, konstatoval, že vážnou újmou může být jen „velmi vážný zásah do práv a povinností účastníka, jehož důsledky jsou pro něho natolik závažné a způsobilé trvale porušit jeho zájmy, že je v rozporu s právními normami či dobrými mravy, aby jej snášel.“ Podle Ústavního soudu nastává potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků předběžným opatřením „v těch případech, kde by nenařízením předběžného opatření vznikl prostor pro faktická jednání či právní úkony, jež by vytvořily nezvratný stav“ (usnesení ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. III. ÚS 2974/14).

[14] Stěžovatelka spatřuje hrozící újmu v zásahu do svého vlastnického práva, spočívajícím v zakrytí, odstranění a likvidaci reklamního zařízení. Z výše uvedeného nicméně vyplývá, že vydání předběžného opatření odůvodňuje pouze hrozba zásahu takové intenzity, že by nebylo možné po stěžovatelce spravedlivě požadovat, aby tento zásah snášela, a že by v důsledku takového zásahu mohlo dojít k nenávratným škodám. Byť zakrytí, odstranění a likvidace reklamního zařízení nepochybně představují negativní zásah do majetkové sféry stěžovatelky, v žádném případě nelze bez dalšího dospět k závěru, že se jedná o zásah natolik intenzivní.

[15] Stěžovatelka ve svém návrhu nijak konkrétně nespecifikovala škodu, která jí v důsledku uvedeného jednání hrozí, a nepopsala své majetkové poměry způsobem, který by soudu umožňoval posoudit závažnost dopadu předpokládaného jednání žalovaného do její sféry. Bez dalšího tedy nelze říci, že by byl hrozící zásah dostatečně intenzivní.

[16] Ohledně tvrzené nevratnosti zásahu lze se stěžovatelkou souhlasit pouze v tom směru, že zlikvidované zařízení pravděpodobně nebude možné navrátit do původního stavu. Nejedná se však o nezvratný stav, o kterém hovoří výše citovaná judikatura; stěžovatelce totiž ve skutečnosti nehrozí nic jiného než finanční ztráta, kterou lze z povahy věci nahradit velmi snadno. Opačná situace by nastala např. u zásadního uměleckého díla, jehož hodnotu nelze redukovat na peníze a jehož poškození či zničení by vedlo k takové újmě, že by ji nebylo možné finanční náhradou napravit. Je zjevné, že tak tomu v projednávané věci není.

[17] Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že stěžovatelka ve svém návrhu neprezentovala skutečnosti svědčící o hrozbě natolik intenzivní, aby odůvodňovaly potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků a tedy i výjimečný postup v podobě vydání předběžného opatření. Její návrh na vydání předběžného opatření tedy zamítl.

K výroku III:

[18] Podle § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, vzniká u návrhu na předběžné opatření poplatková povinnost uložením povinnosti zaplatit soudní poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o návrhu na nařízení předběžného opatření. Podle položky č. 5 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou uvedeného zákona, je návrh na předběžné opatření zpoplatněn částkou 1 000 Kč.

[19] Nejvyšší správní soud stěžovatelce ukládá povinnost uhradit soudní poplatek za návrh na předběžné opatření ve výši 1 000 Kč, k čemuž jí určuje lhůtu 5 dnů. Tuto lhůtu považuje za přiměřenou vzhledem k povaze úkonu – úhradě částky 1 000 Kč.

[20] Soudní poplatek lze zaplatit:

- vylepením kolku (kolků) na tomto tiskopisu, nebo

- bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – [účet], vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 1090422818.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
K výroku III: Pokud úhradu soudního poplatku provádí jiná osoba než povinná, je nutno do zprávy pro příjemce na příkazu k úhradě uvést, za koho se úhrada provádí.

Máte-li za to, že jsou u Vás splněny podmínky pro částečné či plné osvobození od soudních poplatků, můžete ve lhůtě stanovené pro zaplacení poplatku požádat soud o osvobození od soudních poplatků (§ 36 odst. 3 s. ř. s.).

V případě placení kolkovými známkami nalepte vždy oba jejich díly na tiskopis na vyznačeném místě. Tiskopis podepište a vraťte jej označenému soudu. Kolkové známky neznehodnocujte.

V Brně dne 12. července 2018

JUDr. Radan Malík
předseda senátu

Vyhovuji výzvě a zasílám Nejvyššímu správnímu soudu v kolkových známkách určený soudní poplatek.

ke sp. zn.: 9 As 228/2018

podpis .................................................

↓ místo pro nalepení kolkových známek ↓