Plný text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Tomáše Herce a Mgr. Petra Pospíšila v právní věci žalobce: N. S., zastoupený Mgr. Marinou Musilovou, advokátkou se sídlem [adresa] Brno, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem [adresa] Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 11. 2023, č. j. MV-155171-4/SO-2023, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2026, č. j. 34 A 31/2023-86,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Věc se týká právní otázky, zda účelem vyžadujícím pobyt na území České republiky ve smyslu § 30 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), může být studium anglického jazyka na jazykové škole, které není studiem ve smyslu § 64 tohoto zákona. Její posouzení vychází z právního názoru, který vyslovil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) v usnesení ze dne 31. 3. 2026, č. j. 2 Azs 64/2024-53, č. 4747/2026 Sb. NSS, a na který navázal rozsudek tohoto soudu ze dne 30. 4. 2026, č. j. 4 Azs 176/2024-37.
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) je občanem Ruské federace. Do 31. 8. 2022 pobýval na území České republiky na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia podle § 42d zákona o pobytu cizinců, konkrétně studia prezenční formy bakalářského studijního programu Geodézie a kartografie na Fakultě stavební Vysokého učení technického v Brně. Dne 18. 8. 2022 podal stěžovatel u Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) žádost o udělení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem „ostatní/jiné“. Tento účel měl spočívat ve studijních aktivitách, které nejsou studiem ve smyslu § 64 zákona o pobytu cizinců, konkrétně ve studiu anglického jazyka v programu organizovaném společností Go Study group jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky s.r.o. (dále jen „jazyková škola Go Study“). Výuka měla probíhat v Brně v rozsahu 20 vyučovacích hodin týdně. Dne 18. 11. 2022 bylo stěžovateli ukončeno studium na vysoké škole z důvodu nesplnění studijních povinností.
[3] Ministerstvo rozhodnutím ze dne 22. 6. 2023, č. j. OAM-32322-25/DP-2022, zamítlo žádost stěžovatele podle § 46 odst. 1 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. l) zákona o pobytu cizinců. Stěžovatel totiž nepředložil doklad potvrzující účel dlouhodobého pobytu na území, tedy účel vyžadující pobyt na území ve smyslu § 30 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, ačkoli jde o podmínku vydání povolení k dlouhodobému pobytu podle § 31 odst. 1 písm. b) tohoto zákona. Žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím zamítla odvolání stěžovatele a potvrdila rozhodnutí ministerstva, s jehož posouzením se ztotožnila. Studium anglického jazyka není účelem odůvodňujícím dlouhodobé setrvání cizince na území České republiky. Nejde o aktivitu, která je s tímto územím jednoznačně spjata, resp. kterou lze vykonávat výhradně na něm.
[4] Krajský soud v Brně (dále „krajský soud“) rozsudkem ze dne 22. 8. 2024, č. j. 34 A 31/2023-35, zrušil rozhodnutí správních orgánů obou stupňů a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že stěžovatel dostatečně doložil účel svého pobytu. Ve shodě s žalovanou uvedl, že vzdělávací aktivity, pro něž je žádáno o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem „ostatní/jiné“, musí být natolik časově náročné, aby odůvodňovaly dlouhodobou přítomnost cizince na území České republiky. Na rozdíl od ní však neshledal žádný legitimní důvod, pro který by intenzivní roční kurz anglického jazyka, pořádaný v Brně, nemohl být považován za oprávněný účel pobytu. Podstatné je, že výuka probíhá na území České republiky a svou časovou náročností vyžaduje fyzickou přítomnost stěžovatele, čímž naplňuje předpoklady pro dlouhodobý pobyt. Nadto krajský soud vytkl správním orgánům, že se bez přesvědčivého odůvodnění odchýlily od své dosavadní správní praxe. Takový postup vyhodnotil jako svévolný.
[5] Tento rozsudek zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 4 Azs 176/2024-37. Rozšířený senát se v usnesení č. j. 2 Azs 64/2024-53 zabýval obdobnou věcí jiného žalobce, který rovněž požádal o dlouhodobý pobyt za účelem „ostatní/jiné“ s bližší specifikací, že má jít o studium na jazykové škole Go Study. Závěry tohoto usnesení bylo možné vztáhnout i na nyní posuzovanou věc. Stěžovatel nepředložil doklad potvrzující takový účel pobytu na území České republiky, který má k tomuto území dostatečně intenzivní, těsnou a seriózní vazbu. Rozsudek krajského soudu, který dospěl k odlišnému závěru, byl proto založen na nesprávném právním posouzení věci. Za situace, kdy tvrzená původní správní praxe byla v rozporu se zákonem, nemohlo stěžovateli vzniknout ani legitimní očekávání, že tato správní praxe bude následována.
[6] Vázán tímto právním názorem krajský soud žalobu stěžovatele napadeným rozsudkem zamítl. Krajský soud neprovedl stěžovatelem navržené důkazy, jimiž byl důkaz jeho výslechem, potvrzení o studiu na Vysokém učení technickém v Brně a doklad o absolvování zkoušky z anglického jazyka. Přiložil také vyjádření veřejného ochránce práv. Provedení výslechu svědka nebylo potřebné, neboť stěžovatel měl možnost se k věci vyjádřit jako účastník. Ostatní důkazy nemohly s ohledem na § 75 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) přivodit jiné rozhodnutí ve věci. Týkají se okolností nastalých až po vydání napadených správních rozhodnutí. Stanovisko veřejného ochránce práv pouze odkázalo na usnesení rozšířeného senátu.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalované
[7] Stěžovatel podal kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu z důvodů, které podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., navrhuje jej zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. Zároveň navrhl, aby Nejvyšší správní soud podle § 107 s. ř. s. přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
[8] Krajský soud podle stěžovatele zcela rezignoval na hodnocení individuálních okolností případu. Nesprávně dovodil, že při studiu anglického jazyka mimo režim § 64 zákona o pobytu cizinců nejsou naplněny podmínky dostatečně intenzivní, těsné a seriózní vazby k území České republiky. Rozšířený senát tento závěr nicméně podmínil tím, že cizinec takovou vazbu nevysvětlí a neprokáže. Stěžovatel v řízení před krajským soudem vysvětloval, že studium nebylo nahodilou či samoúčelnou aktivitou, ale organickou součástí jeho kontinuálního vzdělávacího plánu pevně spjatého s Českou republikou, které mělo být přípravou na pokračování vysokoškolského vzdělávání. Krajský soud porušil také § 75 odst. 1 s. ř. s., jestliže odmítl provést důkazy navržené za účelem prokázání pravdivosti a serióznosti jeho tvrzení, které existovalo již v době podání žádosti. Jejich účelem nebylo prokázání „nového účelu pobytu“. Skutečnost, že stěžovatel na Vysoké učení technické v Brně skutečně nastoupil a dnes úspěšně studuje třetím rokem, je důkazem pravdivosti těchto tvrzení. Krajský soud na jedné straně stěžovateli vyčítá, že v době správního řízení netvrdil a neprokazoval zcela specifické, výjimečné a hluboké individuální vazby k území České republiky, na straně druhé přehlíží, že to po něm ve správním řízení nikdo nepožadoval. Správní soudy měly na nový výklad stěžovatele upozornit a umožnit mu doplnit tvrzení tak, aby měl možnost prokázat, že novým kritériím vyhovuje.
[9] Žalovaná označila kasační stížnost za nepřípustnou, neboť obě rozhodné otázky ve věci již vyřešil Nejvyšší správní soud a krajský soud se jeho právním názorem řídil.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost je přípustná, byla podána osobou k tomu oprávněnou, včas a z důvodů, které zákon připouští, a stěžovatel je zastoupen advokátkou.
[11] Stěžovatel podal žalobu proti „rozhodnutí o žádosti o vydání oprávnění k pobytu“, o které byl podle § 31 odst. 2 s. ř. s. oprávněn rozhodovat specializovaný samosoudce. Tato okolnost má význam pro posuzovanou věc. Kasační stížnost ve věci, ve které v řízení před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce a která „svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele“, je podle § 104a s. ř. s. nepřijatelná.
[12] Podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele ve smyslu § 104a s. ř. s. je dán pouze za situace, že (1) kasační stížnost se týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře Nejvyššího správního soudu, (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou judikaturou řešeny rozdílně, (3) kasační stížnost vyžaduje učinit odklon od ustálené judikatury, nebo (4) bylo-li v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS). Tato v minulosti vymezená kritéria se uplatní i za platné zákonné úpravy, která rozšířila okruh případů, kdy Nejvyšší správní soud posuzuje přijatelnost kasační stížnosti (např. usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS, odst. [11]).
[13] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[14] Podstatou kasační stížností je námitka, že krajský soud při přezkumu rozhodnutí žalované nerespektoval závazný právní názor Nejvyššího správního soudu vyslovený v rozsudku č. j. 4 Azs 176/2024-37. Tento rozsudek vycházel z usnesení rozšířeného senátu č. j. 2 Azs 64/2024-53. Stěžovatel tvrdí, že tato rozhodnutí nevyloučila možnost, aby jeho studium na jazykové škole Go Study bylo možné považovat za naplňující „účel vyžadující pobyt na území“ ve smyslu § 30 odst. 1 věty první zákona o pobytu cizinců. Právě proto mu mělo být umožněno, aby v dalším správním řízení, které by následovalo po zrušení rozhodnutí žalované, tvrdil a prokazoval individuální skutečnosti odůvodňující povolení k dlouhodobému pobytu za účelem „ostatní/jiné“.
[15] Nejvyšší správní soud tuto námitku nepovažuje za nepřípustnou podle § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s., neboť stěžovatel může zpochybňovat, zda se krajský soud řídil závazným právním názorem. Její vypořádání ovšem vyplývá z usnesení rozšířeného senátu č. j. 2 Azs 64/2024-53, podle něhož „[z]ákonem zvláště neupravený účel pobytu [§ 46 odst. 1 ve spojení s § 31 odst. 1 písm. b), resp. § 30 odst. 1 zákona o pobytu cizinců], pro který cizinec žádá o povolení k dlouhodobému pobytu, musí mít k území České republiky dostatečně intenzivní, těsnou a seriózní vazbu“. Rozšířený senát tento právní názor promítl do posouzení obdobné věci jiného žalobce, který rovněž požádal o dlouhodobý pobyt za účelem „ostatní/jiné“ s bližší specifikací, že má jít o studium na jazykové škole Go Study. Podle rozšířeného senátu „žalobcem uvedený důvod nesplňuje požadavek dostatečně intenzivní, těsné a seriózní vazby k území České republiky. Je totiž opodstatněná její úvaha, že záměr žalobce zlepšit se v anglickém jazyce by byl uskutečnitelný kdekoli jinde, včetně žalobcovy domovské země, přičemž v anglofonních zemích by pro takový účel byly mnohem příznivější podmínky než v Česku. Žalobce zároveň nijak nevysvětlil, proč pro svůj záměr zlepšit se v anglickém jazyce zvolil právě uvedenou českou jazykovou školu, resp. v čem je jí poskytovaná výuka mimořádná. Z okolností je zřejmé, že žalobcem deklarované studium představuje spíše zástupný důvod, který měl umožnit žalobci setrvat v Česku poté, co již neplnil účel pobytu dle původního povolení (studium na Vysokém učení technickém v Brně)“ (usnesení rozšířeného senátu č. j. 2 Azs 64/2024-53, odst. [46]). Z tohoto právního názoru vyšel i rozsudek č. j. 4 Azs 176/2024-37 (odst. [20] a [21]).
[16] Nelze přisvědčit námitce stěžovatele, že posledně uvedený rozsudek ve spojení s právním názorem rozšířeného senátu ponechal prostor pro odlišné posouzení účelu „ostatní/jiné“. Rozšířený senát sice obecně připustil, že bude-li dána kvalifikovaná vazba k České republice, pak může být tento účel naplněn i jinými vzdělávacími aktivitami než studiem ve smyslu § 64 zákona o pobytu cizinců (usnesení rozšířeného senátu č. j. 2 Azs 64/2024-53, odst. [41]), jeho usnesení však takovou vazbu (resp. mimořádnost poskytované výuky) v případě studia na jazykové škole Go Study neshledalo. Ke srovnatelným závěrům dospěl Nejvyšší správní soud již dříve v dalších obdobných věcech (rozsudky NSS ze dne 21. 10. 2024, č. j. 7 Azs 22/2024-27, a ze dne 24. 10. 2024, č. j. 9 Azs 115/2024-32). Pouze tohoto studia, a nikoli případného jiného navazujícího vysokoškolského studia, se týkala žádost stěžovatele o povolení k dlouhodobému pobytu. Krajský soud za této situace nepochybil, jestliže s odkazem na § 75 odst. 1 s. ř. s. odmítl provést některé navrhované důkazy. Tyto důkazy nemohly zpochybnit zjištěný skutkový stav v době rozhodování správního orgánu.
[17] Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Azs 176/2024-37, rozhodnutím žalované byla žádost stěžovatele o povolení k přechodnému pobytu zamítnuta v souladu s § 46 odst. 1 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. l) zákona o pobytu cizinců. Stěžovatel nesplnil podmínku podle § 31 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 30 odst. 1 zákona o pobytu cizinců.
[18] V posuzované věci nevyvstává žádná právní otázka, která by nebyla v dosavadní judikatuře řešena, nebo by byla řešena rozdílně, případně by do budoucna vyžadovala odlišné právní posouzení. V samotném posouzení věci krajským soudem neshledal Nejvyšší správní soud žádné, natožpak zásadní pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
IV. Závěr a náklady řízení
[19] Jelikož kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, Nejvyšší správní soud ji podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost. Tím se stal bezpředmětným návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle § 107 s. ř. s., pročež o něm již nebylo samostatně rozhodováno.
[20] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 věty první ve spojení s § 120 s. ř. s. Při odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost jde totiž o zjednodušený meritorní přezkum napadeného rozhodnutí krajského soudu (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS, odst. [53]). Ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. se neuplatní. Stěžovatel neměl v posuzované věci úspěch a nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná sice úspěch měla, v tomto řízení jí ale žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. Náhrada nákladů řízení jí nebyla přiznána.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. září 2026
JUDr. Radan Malík
předseda senátu