Plný text
9 Azs 139/2026 - 22
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. R. Malíka a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: V. T. T., zastoupený Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem [adresa] Praha 8, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 8. 2026, č. j. OAM 886/BA BA02 BA06 PŘZ 2026, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 9. 2026, č. j. 33 A 61/2026 27,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Věc se týká přezkoumatelnosti rozhodnutí soudu, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí ve věci návrhu cizince na jeho propuštění ze zajištění podle § 46f zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, a to v tom ohledu, zda se vypořádal s možností použití zvláštního opatření podle § 47 tohoto zákona.
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) byl podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zajištěn za účelem vycestování a umístěn do zařízení pro zajištění cizinců. Nerespektoval totiž rozhodnutí o správním vyhoštění, na jehož základě měl opustit území členských států Evropské unie do 30. 4. 2025. Po zajištění požádal o udělení mezinárodní ochrany, načež žalovaný rozhodnutím ze dne 10. 7. 2026, č. j. OAM 886/BA BA02 BA06 Z 2026, podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu rozhodl o jeho zajištění na dobu 110 dní, tedy do 25. 10. 2026.
[3] Dne 14. 8. 2026 požádal stěžovatel o propuštění ze zajištění podle § 46f zákona o azylu. Tvrdil, že v jeho případě jsou splněny podmínky pro použití zvláštního opatření podle § 47 zákona o azylu, neboť má v Praze zajištěno bezplatné ubytování u svého kamaráda, který jej finanční zabezpečí, včetně prostředků na případné dojíždění na kontroly na pracoviště správního orgánu. Tuto žádost ale žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a rozhodl, že stěžovatel bude nadále zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců do 25. 10. 2026.
[4] Krajský soud v Plzni (dále jen „krajský soud“) žalobu stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného zamítl. Žalovaný se ve svém rozhodnutí řádně vypořádal s možností účinně uplatnit zvláštní opatření podle § 47 odst. 1 písm. b) zákona o azylu, k němuž směřovala žádost o propuštění ze zajištění, a vysvětlil, z jakých důvodů je účinně uplatnit nelze. Účelem zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu není jen zabezpečit řádný průběh samotného řízení o udělení mezinárodní ochrany, ale také případnou realizaci správního vyhoštění, které již bylo stěžovateli pravomocně uloženo. Doklad o zajištění ubytování, který předložil stěžovatel, s ohledem na jeho dosavadní jednání nezaručuje, že se bude na dané adrese opravdu zdržovat a bude tam k dispozici správním orgánům.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[5] Stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů, které podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. b) a d) soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“). Krajský soud i žalovaný se ve svých rozhodnutích zabývali pouze zvláštním opatřením podle § 47 odst. 1 písm. b) zákona o azylu, aniž by se přezkoumatelným způsobem vyjádřili ke zvláštnímu opatření podle § 47 odst. 1 písm. a) tohoto zákona. Jejich rozhodnutí jsou proto nepřezkoumatelná.
[6] Žalovaný navrhl kasační stížnost zamítnout. Podle jeho názoru se krajský soud ve svém rozhodnutí nedopustil žádného pochybení.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) konstatuje, že kasační stížnost je přípustná, byla podána osobou k tomu oprávněnou, včas a z důvodů, které zákon připouští, a stěžovatel je zastoupen advokátem.
[8] Stěžovatel podal žalobu proti rozhodnutí, kterým se zamítá žádost o propuštění ze zajištění podle § 46f zákona o azylu, tedy proti „rozhodnutí o zajištění cizince“ ve smyslu § 31 odst. 2 s. ř. s. O takové žalobě je oprávněn rozhodovat specializovaný samosoudce. Kasační stížnost ve věci, ve které v řízení před krajským soudem rozhodoval samosoudce a která „svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele“, je podle § 104a s. ř. s. nepřijatelná.
[9] Podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele ve smyslu § 104a s. ř. s. je dán pouze za situace, že (1) kasační stížnost se týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře Nejvyššího správního soudu, (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou judikaturou řešeny rozdílně, (3) kasační stížnost vyžaduje učinit odklon od ustálené judikatury, nebo (4) bylo li v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele (srov. usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 39, č. 933/2006 Sb. NSS). To platí i za platné zákonné úpravy, která rozšířila okruh případů, kdy Nejvyšší správní soud posuzuje přijatelnost kasační stížnosti (např. usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 28, č. 4219/2021 Sb. NSS, odst. [11]).
[10] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[11] K tomu, co se rozumí nepřezkoumatelností soudního rozhodnutí, se Nejvyšší správní soud ve své judikatuře vyjádřil nesčetněkrát. Nyní postačí uvést, že o nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů jde také v případě, kdy z odůvodnění rozhodnutí soudu není zřejmé, jakými úvahami se soud při hodnocení skutkových i právních otázek řídil a jakým způsobem se vyrovnal s argumenty účastníků řízení (např. rozsudek NSS ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 52).
[12] Podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu „[m]inisterstvo v případě nutnosti rozhodne o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, s výjimkou nezletilého bez doprovodu, nelze li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu návratu, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu nebo zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve“. Zvláštní opatření vymezuje § 47 odst. 1 zákona o azylu tak, že se jím „rozumí rozhodnutím ministerstva uložená povinnost žadatele o udělení mezinárodní ochrany a) zdržovat se v přijímacím nebo pobytovém středisku určeném ministerstvem, nebo b) osobně se hlásit ministerstvu v době ministerstvem stanovené“.
[13] Jak Nejvyšší správní soud uvedl v rozsudku ze dne 28. 6. 2017, č. j. 1 Azs 349/2016 48, cílem zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026, je zabránit zneužití zákona podáním účelové žádosti o mezinárodní ochranu, v jejímž důsledku by se žadatel vyhnul správnímu vyhoštění, typicky útěkem a přerušením kontaktu s orgány veřejné správy. Takové zajištění tedy směřuje k zabezpečení dostupnosti žadatele nejen pro řízení ve věcech mezinárodní ochrany, ale rovněž pro případný výkon rozhodnutí o správním vyhoštění.
[14] K možnosti užití zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026, Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku uvedl, že „[p]okud jsou splněny všechny podmínky pro aplikaci důvodu zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu […], je třeba tyto okolnosti zvažovat i při posouzení podmínek účinnosti zvláštních opatření. Zvláštní opatření jsou zamýšlena jako mírnější alternativa k těmto důvodům. Při posouzení účinnosti zvláštních opatření proto nelze odhlížet od důvodu zajištění a od toho, zda by uložením pouze zvláštního opatření nebyl zmařen cíl, k němuž by jinak zajištění směřovalo“ (bod 25). Rovněž je třeba „zohlednit pobytovou historii žadatele, včetně případného maření předchozích rozhodnutí o správním vyhoštění. Jakkoliv nelze paušálně říci, že by v případě existence důvodu zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu byla možnost uložení zvláštních opatření vždy vyloučena, jejich neúčinnost bude častější než v případě zvažování alternativ k jiným důvodům zajištění. Vždy však bude třeba zvážit osobní, majetkové a rodinné poměry cizince, charakter porušení povinností souvisejících s vyhošťovacím řízením, jeho dosavadní chování a respektování veřejnoprávních povinností stanovených ČR nebo jinými státy EU, včetně charakteru porušení těchto povinností ze strany cizince […]. Zároveň je třeba nepochybně dbát na to, že zajištění žadatelů by mělo být možné pouze v souladu se zásadou nezbytnosti a přiměřenosti (bod 15 odůvodnění přijímací směrnice)“ (bod 27).
[15] Krajský soud tento výklad § 46a odst. 1 písm. e) a § 47 zákona o azylu, který lze plně vztáhnout i na nyní účinné znění těchto ustanovení, respektoval a na základě řádně učiněných skutkových zjištění vysvětlil, z jakých důvodů nepostačovalo užití zvláštních opatření. Namítá li stěžovatel nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku v tom, že se výslovně nezabýval možností uplatnění zvláštního opatření podle § 47 odst. 1 písm. a) zákona o azylu, přehlíží, že závěry krajského soudu o obavě, že by stěžovatel mimo zařízení pro zajištění cizinců neposkytoval součinnost v řízení a následně se vyhýbal nucenému vycestování z území České republiky, z logiky věci dopadají i na případný pobyt v pobytovém středisku určeném ministerstvem, které je otevřeným typem ubytování s možností je kdykoliv opustit. Závěr krajského soudu, že nelze účinně uplatnit zvláštní opatření, tudíž není nepřezkoumatelný. V posuzované věci nebyl shledán žádný z výše shrnutých důvodů přijatelnosti kasační stížnosti.
IV. Závěr a náklady řízení
[16] Jelikož kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, Nejvyšší správní soud ji podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[17] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 věty první ve spojení s § 120 s. ř. s. Při odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost jde totiž o zjednodušený meritorní přezkum napadeného rozhodnutí krajského soudu (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 33, č. 4170/2021 Sb. NSS). Ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. se neuplatní. Stěžovatel neměl v posuzované věci úspěch a nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný sice úspěch měl, v tomto řízení mu ale žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. Náhrada nákladů řízení mu nebyla přiznána.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. října 2026
JUDr. R. Malík
předseda senátu