Usnesení ze dne 31. 1. 2018
Plný text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: S. O., zast. Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem [adresa] Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 8. 2017 č. j. OAM-85/LE-LE05-LE05-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2017, č. j. 62 Az 15/2017 – 47,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Ladislavu Bártovi, advokátovi se sídlem [adresa] Ostrava, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 3 400 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti výše specifikovanému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný shledal žádost stěžovatele ze dne 24. 5. 2017 o udělení mezinárodní ochrany nepřípustnou podle § 10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil podle § 25 písm. i) zákona o azylu.
I. Vymezení věci
[2] Úvodem považuje Nejvyšší správní soud za vhodné stručně shrnout dosavadní vývoj posuzované věci. Z předloženého správního spisu je patrné, že stěžovatel podal dne 14. 10. 2013 první žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný o první žádosti rozhodl tak, že se mu žádná z forem mezinárodní ochrany neuděluje. V nyní posuzované věci stěžovatel podal opakovanou žádost o mezinárodní ochranu dne 24. 5. 2017, kterou žalovaný shledal jako nepřípustnou dle § 10a písm. e) zákona o azylu s tím, že v ní nebyly uvedeny nové skutečnosti, které by odůvodňovaly opětovné zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany.
[3] Krajský soud v napadeném rozsudku nejprve rekapituloval dosavadní průběh řízení a shrnul skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci. Poté se podrobně zabýval relevantní právní úpravou obsaženou v zákoně o azylu, především úpravou opakované žádosti o mezinárodní ochranu a podmínkami její nepřípustnosti dle § 10a písm. e) zákona o azylu. Následně konstatoval, že žalovaný dospěl opodstatněně k závěru, že v opakované žádosti je uveden důvod (obava z pronásledování v zemi původu z důvodu homosexuální orientace), který mohl být uplatněn již v předchozí žádosti o mezinárodní ochranu. Tato skutečnost mohla být azylově relevantním důvodem ve smyslu § 12 zákona o azylu pouze tehdy, pokud by ji stěžovatel uvedl v první žádosti o mezinárodní ochranu.
[4] Z obsahu správního spisu navíc vyplývá, že v řízení o první žádosti byl opakovaně dotazován na další skutečnosti, o které hodlá svou žádost opřít. Kromě obavy z pronásledování ze strany státních orgánů kvůli jeho politickým aktivitám v Kazachstánu však neuvedl nic. Je proto patrné, že tvrzení o pronásledování v zemi původu z důvodu homosexuální orientace uvedl teprve v reakci na zjištění, že mu v předchozím řízení nebyla udělena žádná z forem mezinárodní ochrany.
II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného
[5] Proti rozsudku krajského soudu brojí stěžovatel kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
[6] Uvádí, že krajský soud se vůbec nevypořádal s jeho klíčovou argumentací, kterou uplatnil v žalobě. Namítal, že existují oprávněné důvody pro „prominutí“ skutečnosti, že tvrzení o nebezpečí vážné újmy, která mu hrozí v Kazachstánu z důvodu homosexuální orientace, uvedl až při druhé žádosti o mezinárodní ochranu. Připomíná, že nevypořádání žalobních námitek krajským soudem je natolik závažné pochybení, že zakládá přijatelnost kasační stížnosti.
[7] Krajský soud se omezil na zkoumání, zda stěžovatel mohl uplatnit tvrzení o strachu z pronásledování z důvodu sexuální orientace při první žádosti o mezinárodní ochranu. Nezabýval se ale už tím, že existují důvody, které mohou ospravedlnit, že tento azylově relevantní důvod v předchozím správním řízení neuvedl. Stejně tak nehodnotil, jestli mu v Kazachstánu hrozí riziko pronásledování z důvodu homosexuální orientace.
[8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhuje zamítnutí kasační stížnosti, případně odmítnutí pro nepřijatelnost. Odkazuje na odůvodnění svého rozhodnutí, obsah správního spisu a napadený rozsudek. Napadený rozsudek je podle žalovaného plně přezkoumatelný, závěry v něm obsažené jsou opřeny o logické argumenty vycházející se zákonné úpravy i ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[9] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas a stěžovatel je zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.).
[10] Ve věcech mezinárodní ochrany se soud v souladu s § 104a s. ř. s. nejprve zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, v němž vyložil neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“.
[11] O přijatelnou kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[12] Přijatelnost kasační stížnosti je podle stěžovatele dána nepřezkoumatelností napadeného rozsudku. Krajský soud se nevypořádal s žalobní námitkou, ve které de facto tvrdil, že jsou v jeho případě dány důvody, aby mu bylo „prominuto“, že tvrzení o strachu z pronásledování kvůli své homosexuální orientaci uvedl teprve při druhé žádosti o mezinárodní ochranu.
[13] Nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu může za určitých okolností naplnit důvody přijatelnosti kasační stížnosti, a to dokonce i za situace, kdy to není v kasační stížnosti výslovně namítáno. Ve smyslu usnesení sp. zn. 1 Azs 13/2006 je totiž kasační stížnost posouzena jako přijatelná, pokud bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[14] V daném případě soud napadený rozsudek nepřezkoumatelným neshledal. Krajský soud se na stranách 5 až 7 rozsudku podrobně zabýval opakovanou žádostí o udělení mezinárodní ochrany, její nepřípustností ve smyslu § 10a písm. e) zákona o azylu, ale i požadavkem na náležité tvrzení rozhodných skutečností. Konstatoval, že aby mohl posoudit správnost postupu žalovaného, který zastavil řízení o opakované žádosti o mezinárodní ochranu, zabýval se nejprve otázkou, jestli tvrzení o homosexuální orientaci představuje novou skutečnost, kterou stěžovatel „[n]emohl v předchozím řízení bez vlastního zavinění uvést a současně, zda se jedná o takové skutečnosti, které jsou podřaditelné pod důvody uvedené v § 12 nebo alespoň § 14a zákona o azylu. Co se týče jeho sexuální orientace, jedná se o takovou skutečnost, kterou žalobce mohl uvést již v prvé žádosti. Nejedná se o žádnou novou skutečnost, která nastala až po ukončení řízení o první žádosti […] Z obsahu správního spisu vyplývá, žalobce byl opakovaně dotazován na další skutečnosti, o které by chtěl svou žádost opřít, což žalobce neučinil a setrval jen na tvrzení obavy ze státních orgánů v souvislosti s jeho politickou angažovaností. Žalobce tak svým postupem naplnil podmínky § 10a písm. e) zákona o azylu.“
[15] Ohledně věcného posouzení krajský soud dospěl k závěru, že tvrzení o homosexuální orientaci stěžovatel uvedl teprve v reakci na zjištění, že s první žádostí o mezinárodní ochranu nebyl úspěšný. Konstatoval, že společenská intenzita nerespektování příslušnosti k určité sociální skupině způsobené sexuální orientací by mohla založit naplnění podmínek dle § 12 zákona o azylu pouze za předpokladu, že by tuto obavu vznesl v řízení o první žádosti. Nejvyšší správní soud se s tímto závěrem zcela ztotožňuje.
[16] Žadatel neuvedl žádné relevantní skutečnosti, které by mu bránily uplatnit tvrzení o sexuální orientaci již v první žádosti. Okolnost, že jde o informace týkající se jeho intimní sféry, nemůže sama o sobě odůvodnit jejich včasné neuplatnění. Žadatel je tím, kdo v řízení ve věci mezinárodní ochrany nese břemeno tvrzení a jeho žádost je posuzována z hlediska skutečností, které označí jako důvody k jejímu podání (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 12. 2015, č. j. 5 Azs 134/2014 - 48). Pokud tak neučinil, musí být připraven nést negativní následek s tím spojený, jímž je zastavení řízení.
[17] Pro úplnost soud dodává, že úlohou krajského soudu nebylo posuzovat, jestli měl být stěžovateli udělen azyl či doplňková ochrana, ale pouze to, zda byla jeho opakovaná žádost přípustná, tj. byly v ní uvedeny nové skutečnosti či zjištění, které nemohl bez své viny uvést již v první žádosti (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011 – 96). Jelikož žádné takové skutečnosti uvedeny nebyly, žalovaný ani krajský soud nepochybili, pokud tyto důvody věcně nezkoumali.
IV. Závěr a náklady řízení
[18] Za těchto okolností Nejvyšší správní soud neshledal žádného důvodu pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání a konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji ve smyslu ustanovení § 104a s. ř. s. shledal nepřijatelnou a odmítl ji.
[19] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
[20] Stěžovateli byl v řízení před krajským soudem jako zástupce ustanoven Mgr. Ladislav Bárta, advokát se sídlem [adresa] Ostrava, který ho zastupoval i v řízení o kasační stížnosti. Podle § 35 odst. 8 s. ř. s. platí v takovém případě odměnu advokáta včetně hotových výdajů stát. Podle § 7 a § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), s přihlédnutím k § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, náleží advokátovi odměna za jeden úkon právní služby (podání kasační stížnosti) v částce 3 100 Kč, a podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů v částce 300 Kč. Ustanovený zástupce není plátcem DPH, proto mu výše odměny nebyla o částku DPH navýšena. Celková výše odměny ustanoveného zástupce proto činí 3 400 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2018
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu
Usnesení ze dne 14. 12. 2017
Plný text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: S. O., zast. Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem [adresa] Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 8. 2017 č. j. OAM-85/LE-LE05-LE05-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2017, č. j. 62 Az 15/2017 – 47, o návrhu na přiznání odkladného účinku,
t a k t o :
Kasační stížnosti žalobce se odkladný účinek nepřiznává.
O d ů v o d n ě n í :
[1] Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti výše specifikovanému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný shledal žádost stěžovatele ze dne 24. 5. 2017 o udělení mezinárodní ochrany nepřípustnou podle § 10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil podle § 25 písm. i) zákona o azylu. Jednalo se o v pořadí již druhou žádost, kterou podle názoru žalovaného stěžovatel nepodložil žádnými novými skutečnostmi, které bez své viny nemohl uplatnit v předchozím řízení.
[2] V kasační stížnosti stěžovatel současně požádal o přiznání odkladného účinku. Svoji žádost odůvodnil tím, že výkon napadeného rozhodnutí by pro něj znamenal neodstranitelnou újmu spočívající v nuceném návratu do země původu, kde mu hrozí pronásledování z důvodu jeho sexuální orientace. Odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 6. 2016,
č. j. 2 Azs 131/2016 – 24, které se zabývalo důvodností přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v obdobném případě. Nepřiznání odkladného účinku stěžovateli rovněž znemožní osobně participovat na soudním řízení.
[3] Žalovaný v podání ze dne 15. 11. 2017 vyjádřil nesouhlas s přiznáním odkladného účinku, neboť důvody uváděné stěžovatelem nepředstavují intenzivní újmu. Argumentace právem na spravedlivý proces není sama o sobě dostačující, jak konstatoval Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 8. 3. 2017, č. j. 3 Azs 2/2017 – 30.
[4] Dle § 107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), platí, že kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. upravující odkladný účinek žaloby se užije přiměřeně. Dle § 73 odst. 2 s. ř. s. musí být pro přiznání odkladného účinku naplněny dva předpoklady. Soud přizná žalobě (či kasační stížnosti) odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro navrhovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Odkladný účinek představuje institut mimořádné povahy. Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví je mimořádným opravným prostředkem, u něhož nelze automaticky očekávat přiznání odkladného účinku. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Tento postup proto musí být vyhrazen pouze pro výjimečné případy. Současně je na žadateli o odkladný účinek, aby podrobně uvedl, proč se domnívá, že v jeho případě nastala mimořádná situace, která vyžaduje, aby byly účinky pravomocného rozhodnutí odloženy.
[6] Podání žaloby a kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany má v převážné většině případů odkladný účinek ex lege. Výjimky z tohoto pravidla plynou z § 32 odst. 2 ve spojení s § 32 odst. 5 zákona o azylu. Mimo jiné v případech, kdy byla opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany shledána rozhodnutím správního orgánu nepřípustnou pro absenci nových, dříve neposouzených skutečností či zjištění [§ 10a odst. 1 písm. e) ve spojení s § 11a zákona o azylu], nemá žaloba proti takovému rozhodnutí ani následná kasační stížnost odkladný účinek ze zákona. Pokud by správní soudy přiznávaly odkladný účinek žalobám či kasačním stížnostem v podobných případech paušálně, vedl by takový přístup k popření úmyslu zákonodárce nepřiznat všem žalobám a kasačním stížnostem ve věcech mezinárodní ochrany odkladný účinek ex lege, ale ponechat v případech jako je tento na zvážení soudů, zda jsou zde okolnosti, které přiznání odkladného účinku v dané věci odůvodňují.
[7] Stěžovatel tvrdí, že v důsledku nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti se bude muset vrátit do země původu, kde mu hrozí pronásledování. K tomu Nejvyšší správní soud podotýká, že napadeným rozhodnutím žalovaného bylo zastaveno řízení o udělení mezinárodní ochrany, zatímco obavy stěžovatele jsou spojeny až s případným rozhodnutím o jeho vyhoštění z České republiky. Důvody, pro které stěžovatel žádá o přiznání odkladného účinku, se tak zjevně míjí s předmětem přezkoumávaného správního rozhodnutí, resp. rozhodnutí soudu. Nadto lze pro úplnost konstatovat, že pokud Policie České republiky rozhoduje o vyhoštění cizince podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), je povinna vyžádat si závazné stanovisko o tom, zda je vycestování cizince možné (§ 120a ve spojení s § 179 zákona o pobytu cizinců). V případě, že tomu tak není, musí uvést tuto informaci v rozhodnutí o vyhoštění, načež Ministerstvo vnitra udělí cizinci vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění (§ 120a odst. 4 a § 33 odst. 3 zákona o pobytu cizinců). Lze také podotknout, že rozhodnutí o správním vyhoštění nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince (§ 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců). Stěžovatel může proti nemožnosti vycestování brojit v řízení o správním vyhoštění, proti případnému rozhodnutí o vyhoštění může podat správní žalobu, jež má odkladný účinek ze zákona (§ 172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců).
[8] Stěžovateli se nepodařilo prokázat, že mu v důsledku nepřiznání odkladného účinku vznikne vážná újma. Ohledně tvrzení, že stěžovatel by měl mít možnost setrvat na území České republiky do doby, než bude pravomocně rozhodnuto o jeho kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud pro úplnost odkazuje na své usnesení ze dne 6. 1. 2016, č. j. 2 Azs 271/2015 – 32, podle kterého „návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti dle § 107 odst. 1 s. ř. s. ve věci zrušení povolení k trvalému pobytu nelze vyhovět, opírá-li se pouze o obecnou argumentaci právem na spravedlivý proces (právo osobně se účastnit řízení a být v úzkém kontaktu se svým zástupcem), aniž by zde byly další, individualizované a závažné okolnosti, které mimořádné vyloučení účinků pravomocného správního rozhodnutí odůvodňují.“ Ačkoli se toto rozhodnutí týkalo jiného typu řízení v oblasti cizineckého práva, v něm vyslovené závěry lze přiměřeně vztáhnout i na řízení azylové.
[9] K usnesení ze dne 8. 6. 2016, č. j. 2 Azs 131/2016 – 24, na které stěžovatel v návrhu obsáhle odkazuje, soud uvádí, že bylo vydáno za odlišné skutkové situace. V tehdy posuzovaném případě již existovalo vykonatelné rozhodnutí o správním vyhoštění cizince. V důsledku nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany by tak dotčený cizinec musel výkon rozhodnutí o správním vyhoštění strpět a tvrzená újma – nutnost vycestování do země původu – by mohla bez dalšího nastat. S ohledem na výše předestřenou argumentaci a na obsah spisového materiálu však taková situace v případě stěžovatele nenastala, zjevně nehrozí, a stěžovatel ostatně ani nic takového netvrdí.
[10] Při vědomí, že obě podmínky uvedené v § 73 odst. 2 s. ř. s. musí být splněny kumulativně, a za situace, kdy jedna podmínka pro přiznání odkladného účinku splněna není (vznik nepoměrně větší újmy, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám), je již bezpředmětné zabývat se druhou podmínkou pro přiznání odkladného účinku, tedy zda by jeho přiznání nebylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů vyhodnotil, že nebyly splněny požadavky § 73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 107 s. ř. s., a proto kasační stížnosti stěžovatele odkladný účinek nepřiznal. Soud podotýká, že na danou věc dopadá § 56 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., o kasační stížnosti proto rozhodne přednostně.
[11] Závěrem je třeba zdůraznit, že nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti není jakýmkoli způsobem ze strany Nejvyššího správního soudu předjímáno rozhodnutí o samotné kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. prosince 2017
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu