Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Usnesení

Spisová značka

9 Azs 73/2026

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 22. 7. 2026Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: HERC TomášECLI:CZ:NSS:2026:9.Azs.73.2026.44
Další údaje
Předmět řízení: Pobyt cizinců

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Usnesení ze dne 22. 7. 2026

Plný text

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: V. M., zastoupený Mgr. Martinou Sklenskou, advokátkou se sídlem [adresa] Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2026, č. j. OAM-9010-9/ZR-2025, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 12. 5. 2026, č. j. 36 A 3/2026-50,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Věc se týká rozhodování o zrušení platnosti zaměstnanecké karty cizinci z důvodu jeho pravomocného odsouzení za spáchání úmyslného trestného činu podle § 37 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 46e odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Jde o to, zda se správní orgán při posouzení přiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života cizince, které předpokládá čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), řádně vypořádal s dopady tohoto rozhodnutí vůči manželce a nezletilým dětem cizince nacházejícím se v zemi jeho původu, na jejichž výživu jde část výdělku cizince.

[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) je státním příslušníkem Turecké republiky. Na základě výše uvedených ustanovení zákona o pobytu cizinců žalovaný shora označeným rozhodnutím zrušil platnost zaměstnanecké karty stěžovatele. Podle § 46e odst. 2 zákona o pobytu cizinců mu stanovil lhůtu k vycestování z území České republiky 30 dnů od právní moci rozhodnutí. Důvodem byla skutečnost, že Okresní soud v Pardubicích trestním příkazem ze dne 13. 3. 2025, č. j. 12 T 33/2025-43, uznal stěžovatele vinným ze spáchání úmyslného trestného činu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 trestního zákoníku. Trestného jednání se stěžovatel dopustil tím, že při žádosti o vydání řidičského průkazu České republiky předložil padělaný řidičský průkaz Turecka. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu v trvání 18 měsíců a k trestu propadnutí věci. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 2. 7. 2025.

[3] Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „krajský soud“) žalobu stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného zamítl. Zohlednil, že stěžovatel od dubna 2024 pobývá na území České republiky, kde pracuje. Jeho manželka a dvě nezletilé děti jsou státními příslušníky Turecka, kde žijí, a na Českou republiku nemají žádné vazby. Stěžovatel jim zasílá část příjmu jako příspěvek na výživu. Krajský soud přisvědčil žalovanému, který nepřiměřenost dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života stěžovatele neshledal. Nebyly zjištěny žádné mimořádné okolnosti bránící stěžovateli a jeho manželce získávat prostředky prací v Turecku či jiném státě. Tvrzená vysoká nezaměstnanost a inflace v Turecku, nízké příjmy a vysoké ceny by bez dalšího nepřiměřenost uvedených dopadů rozhodnutí nemohly založit. Závěry žalovaného o ne zcela příznivé ekonomické situaci v Turecku v zásadě nebyly sporné a žalovaný při nich vycházel z údajů veřejně dostupných na internetu. Dokazování ke zjištění hranice bídy a chudoby v Turecku nebyl žalovaný povinen provádět, neboť tyto skutečnosti zmínil stěžovatel až v žalobě. Vzhledem k obecnosti tvrzení stěžovatele o situaci v Turecku, absenci tvrzení o mimořádných okolnostech na straně stěžovatele, jeho manželky, případně nezletilých dětí s přihlédnutím k obsahu písemného prohlášení manželky žalovaný nepochybil, pokud nepřistoupil k doplnění dokazování výslechem stěžovatele a jeho manželky.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

[4] Stěžovatel napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů, které podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), navrhuje jej zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. Napadený rozsudek nezohlednil dopady zrušení zaměstnanecké karty pro výživu jeho manželky a nezletilých dětí, kterým stěžovatel posílá měsíčně částku 15 000 Kč. Vysoká míra inflace a vysoká nezaměstnanost v Turecku brání stěžovateli v tom, aby si tam našel zaměstnání. Žalovaný ve svém rozhodnutí citoval ze zdrojů, které neučinil podkladem pro vydání rozhodnutí a s nimiž stěžovatele v rozporu s § 36 odst. 3 správního řádu neseznámil. Nezjišťoval hranici bídy a chudoby v Turecku, ani tamní aktuální situaci neprověřil z vícero nezávislých zdrojů. Žalovaný neprovedl ani stěžovatelem navržené výslechy. Ve správním spisu nemají oporu závěry připouštějící možnost, že by manželka stěžovatele, která celodenně pečuje o mladšího syna, pracovala. Stěžovatel dodává, že podal podnět ministru spravedlnosti k podání stížnosti pro porušení zákona podle § 266 trestního řádu. Má za to, že jednání, za které byl odsouzen, není trestné.

[5] Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožnil s napadeným rozsudkem a kasační stížnost navrhl zamítnout. Zrušení platnosti zaměstnanecké karty bylo výsledkem protiprávního jednání stěžovatele, který si tohoto následku měl být vědom. Důvody jeho pobytu jsou ryze ekonomické. Stěžovatel musel živit svou rodinu i před odjezdem, a nyní neuvádí žádné důvody, pro které by si v Turecku nebo v jiné zemi nemohl najít práci. Není jasné, jaké skutečnosti měly být výslechem jeho manželky ověřeny. Horší ekonomická situace v zemi původu nemůže bez dalšího způsobit nepřiměřenost rozhodnutí žalovaného. Nebyl porušen ani § 36 odst. 3 správního řádu, neboť stěžovatel byl seznámen se všemi podklady, které byly rozhodné pro vydání rozhodnutí o zrušení platnosti zaměstnanecké karty. Informace týkající se ekonomické situace v Turecku si žalovaný opatřil z veřejně dostupných zdrojů na internetu a vypovídají o aktuální hospodářské situaci v zemi původu. Podnět ministru spravedlnosti nemění nic na tom, že v době vydání rozhodnutí žalovaného byl stěžovatel pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[6] Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost je přípustná, byla podána osobou k tomu oprávněnou, včas a z důvodů, které zákon připouští, a stěžovatel je zastoupen advokátem.

[7] Stěžovatel podal žalobu proti rozhodnutí ve věci zrušení doby platnosti oprávnění k pobytu. O takovéto žalobě je podle § 31 odst. 2 s. ř. s. oprávněn rozhodovat specializovaný samosoudce. Kasační stížnost ve věci, ve které v řízení před krajským soudem rozhodoval samosoudce a která „svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele“, je podle § 104a s. ř. s. nepřijatelná.

[8] Podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele ve smyslu § 104a s. ř. s. je dán pouze za situace, že (1) kasační stížnost se týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře Nejvyššího správního soudu, (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou judikaturou řešeny rozdílně, (3) kasační stížnost vyžaduje učinit odklon od ustálené judikatury, nebo (4) bylo-li v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS). Tato v minulosti vymezená kritéria se uplatní i za platné zákonné úpravy (např. usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS, odst. [11]).

[9] Kasační stížnost je nepřijatelná.

[10] Krajský soud vyšel při svém rozhodování z právního názoru Nejvyššího správního soudu, že navzdory § 174a odst. 3 zákona o pobytu cizinců je třeba i při rozhodování o zrušení platnosti zaměstnanecké karty podle § 37 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 46e odst. 1 zákona o pobytu cizinců zohlednit přiměřenost dopadů do soukromého a rodinného života cizince, jestliže cizinec takovýto zásah výslovně namítá. Tato povinnost vyplývá přímo z čl. 8 Úmluvy (srov. rozsudky NSS ze dne 14. 2. 2020, č. j. 5 Azs 383/2019-40, odst. [37], nebo ze dne 14. 3. 2024, č. j. 9 Azs 148/2023-25, odst. [19]). Námitka takových nepřiměřených dopadů „může spočívat také v tvrzení, že nemožnost výdělečné činnosti v České republice bude mít vliv na finanční situaci rodiny žijící v zemi původu, včetně nezletilého dítěte“ (rozsudek NSS ze dne 30. 10. 2025, č. j. 9 Azs 95/2025-20, odst. [35]).

[11] V posuzované věci se žalovaný uvedenou námitkou zabýval, neshledal ji však důvodnou s ohledem na absenci jakýchkoli mimořádných okolností, které by takovouto nepřiměřenost opodstatňovaly. Nepostačuje pouhý obecný poukaz na horší ekonomickou situaci v Turecku, neboť ten zjevně není způsobilý odůvodnit nezbytnost dalšího pobytu stěžovatele na území České republiky. Jak uvedl žalovaný ve svém rozhodnutí, podle zaměstnanecké karty měl stěžovatel vykonávat povolání pracovníka přípravy jídel ve fast foodu. Jde tedy o profesi, kterou mohl nepochybně vykonávat i jinde. S tímto hodnocením se ztotožnil i krajský soud. Poukázal-li žalovaný v rozhodnutí na údaje o očekávaném hospodářském růstu, vývoji nezaměstnanosti, výši průměrného výdělku a životních nákladů v Turecku, které vycházely z internetových zdrojů, lze přisvědčit stěžovateli, že tento podklad měl být zachycen ve správním spisu. Tyto údaje nicméně sloužily jen k dokreslení situace v Turecku, aniž by cokoli měnily na obecnosti tvrzení stěžovatele, jde-li o konkrétní dopad do jeho soukromého a rodinného života. Výsledek řízení na nich nezávisel. Lze proto souhlasit se žalovaným, že stěžovatel byl v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu seznámen se všemi podklady, které byly rozhodné pro vydání rozhodnutí o zrušení platnosti zaměstnanecké karty.

[12] Nic nelze vytknout ani nevyhovění návrhům na provedení výslechu stěžovatele a jeho manželky, které žalovaný odůvodnil nadbytečností. Stěžovatel netvrdil, jaké informace by měly tyto výslechy přinést. Nadbytečnost představuje jeden ze zákonných důvodů, pro které lze důkaznímu návrhu účastníka řízení nevyhovět (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 6. 2021, č. j. 8 As 180/2019-59, č. 4233/2021 Sb. NSS, odst. [23], a tam citovanou judikaturu). Obstojí závěr krajského soudu, že skutkový stav věci byl zjištěn v dostatečném rozsahu.

[13] Bez významu je i tvrzení stěžovatele, že podal podnět ministru spravedlnosti k podání stížnosti pro porušení zákona podle § 266 trestního řádu. V době, kdy žalovaný rozhodl, byl stěžovatel pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu.

[14] Nejvyšší správní soud uzavírá, že krajský soud posoudil zákonnost zrušení platnosti zaměstnanecké karty stěžovatele v souladu s výše citovanou judikaturou. Nebylo zjištěno ani žádné jeho pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.

IV. Závěr a náklady řízení

[15] Jelikož kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, Nejvyšší správní soud ji podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

[16] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 věty první ve spojení s § 120 s. ř. s. Při odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost jde totiž o zjednodušený meritorní přezkum napadeného rozhodnutí krajského soudu (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS). Ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. se neuplatní. Stěžovatel neměl v posuzované věci úspěch a nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný sice úspěch měl, v tomto řízení mu ale žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. Náhrada nákladů řízení mu nebyla přiznána.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 22. července 2026

JUDr. Radan Malík
předseda senátu

Usnesení ze dne 16. 6. 2026

Plný text

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: V. M., zastoupený Mgr. Martinou Sklenskou, advokátkou se sídlem [adresa] Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2026, č. j. OAM-9010-9/ZR-2025, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 12. 5. 2026, č. j. 36 A 3/2026-50, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

takto:

I. Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.

II. Žalobce je povinen zaplatit soudní poplatek za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) je občanem Turecké republiky. Žalovaný mu v záhlaví uvedeným rozhodnutím zrušil platnost zaměstnanecké karty podle § 46e odst. 1 ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 46e odst. 2 zákona o pobytu cizinců mu zároveň stanovil lhůtu k vycestování z území České republiky 30 dnů od právní moci rozhodnutí. Důvodem byla skutečnost, že Okresní soud v Pardubicích trestním příkazem ze dne 13. 3. 2025, č. j. 12 T 33/2025-43, uznal stěžovatele vinným ze spáchání úmyslného trestného činu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 trestního zákoníku. Trestného jednání se stěžovatel dopustil tím, že při žádosti o vydání řidičského průkazu České republiky předložil padělaný řidičský průkaz Turecka. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu v trvání 18 měsíců a k trestu propadnutí věci. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 2. 7. 2025.

[2] Rozhodnutí žalovaného napadl stěžovatel žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích (dále jen „krajský soud“), který ji rozsudkem zamítl. Stěžovatel následně podal proti tomuto rozsudku kasační stížnost, s níž spojil návrh na přiznání odkladného účinku podle § 107 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).

II. Návrh na přiznání odkladného účinku a vyjádření žalovaného

[3] V návrhu na přiznání odkladného účinku stěžovatel uvedl, že pokud by kasační stížnosti nebyl odkladný účinek přiznán, musel by s ohledem na povinnost stanovenou rozhodnutím žalovaného odcestovat. V důsledku toho by byly jeho děti a manželka v Turecku ohroženy na výživě, neboť by nemohl pokračovat v zaměstnání a získanými prostředky podporovat rodinu v Turecku. Tato tvrzení stěžovatel doložil zprávami o ekonomické situaci v Turecku, doklady potvrzujícími rodinné vztahy, prohlášením manželky, podle něhož jí měsíčně posílá 15 000 Kč, a výjezdním příkazem.

[4] Žalovaný ve svém vyjádření navrhl návrh na přiznání odkladného účinku zamítnout. Stěžovatel na území pobývá jen dva roky a za tu dobu již byl odsouzen českým soudem. Není v zájmu České republiky, aby na jejím území pobývaly osoby, které porušují platné právní předpisy České republiky. Stěžovatel by neměl mít problém vrátit se do země původu, kterou opustil nedávno. Navíc má v Turecku rodinu. Jeho povolání v gastronomii (příprava jídel v zařízeních rychlého občerstvení) je možné vykonávat kdekoli na světě. Svou rodinu nepochybně živil i před příchodem do České republiky. Samotná obava stěžovatele z toho, že bude nucen opustit území, není důvodem pro automatické přiznání odkladného účinku.

III. Posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku

[5] Podle § 107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně. Soud podle § 73 odst. 2 s. ř. s. na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jsou-li splněny tři podmínky: (1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, jehož se návrh týká, musí pro stěžovatele znamenat újmu, (2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[6] Návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti není důvodný.

[7] Nejvyšší správní soud zdůrazňuje mimořádnou povahu odkladného účinku v řízení o kasační stížnosti. Jeho přiznáním odnímá před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocnému rozhodnutí krajského (městského) soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zákonným postupem zrušeno. Odkladný účinek lze přiznat pouze vůči kasační stížností napadenému soudnímu rozhodnutí, případně vůči správnímu rozhodnutí, které bylo napadeno žalobou.

[8] Rozhodnutím žalovaného nepochybně vzniká stěžovateli újma v tom smyslu, že nadále nebude moci z příjmů získaných v České republice podporovat svou rodinu žijící v Turecku. Jde o újmu, která působí především ve vztahu k členům jeho rodiny (dopad na jejich finanční situaci) a do práv stěžovatele se promítá tím, že může představovat zásah do jeho soukromého a rodinného života (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 10. 2025, č. j. 9 Azs 95/2025-20, odst. [35]). Je však třeba uvést, že stěžovateli nic nebrání, aby svou rodinu nadále finančně podporoval, ať přímo z Turecka nebo z jiného státu. Nejsou tvrzeny žádné zvláštní okolnosti, pro které by bylo nezbytné, aby stěžovatel pracoval právě v České republice, kde se doposud zdržoval jen relativně krátkou dobu (od dubna 2024).

[9] Jde-li o další podmínky odkladného účinku, jeho přiznáním nemůže vzniknout újma jiným osobám. Přiznání odkladného účinku v posuzované věci ovšem brání důležitý veřejný zájem. Stěžovatel byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu, v důsledku čehož je dán zákonný důvod zrušení zaměstnanecké karty. Tím je vyjádřen veřejný zájem na tom, aby na území České republiky nepobývaly osoby, které se dopustily úmyslné trestné činnosti. Tento veřejný zájem v posuzované věci převažuje nad zájmem stěžovatele, aby nenastala výše popsaná újma, která mu hrozí následkem rozhodnutí žalovaného. Není totiž nijak dotčena možnost realizace soukromého a rodinného života stěžovatele, jde-li o styk s rodinou žijící v Turecku, a stěžovatel může i nadále vykonávat obdobnou výdělečnou činnost v jiném státě.

[10] Toto posouzení činí Nejvyšší správní soud s vědomím, že krajský soud usnesením ze dne 12. 3. 2026, č. j. 36 A 3/2026-36, přiznal odkladný účinek žalobě stěžovatele. To však neznamená, že by mu měl být automaticky přiznán odkladný účinek i v řízení o kasační stížnosti, která je mimořádným opravným prostředkem.

[11] Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud podle § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnosti nepřiznal odkladný účinek. Tím nijak nepředjímá budoucí rozhodnutí o věci samé.

[12] Nejvyšší správní soud uložil stěžovateli povinnost zaplatit soudní poplatek za podání návrhu na přiznání odkladného účinku. Tato povinnost vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit podle § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 4. 6. 2024, č. j. 9 As 270/2023-21, č. 4616/2024 Sb. NSS). Poplatek je splatný do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (viz § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Podle položky č. 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k citovanému zákonu, činí výše soudního poplatku 1 000 Kč.

[13] [OBRÁZEK]Soudní poplatek lze zaplatit:

- v hotovosti na pokladně soudu,
- bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703-46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol, který byl přidělen pro identifikaci platby, je: 1090507326.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 16. června 2026

JUDr. Radan Malík
předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací