Nejvyšší správní soud

7 A 139/2001

I. Žalobce může účinně namítat jen tu nezákonnost rozhodnutí, kterou byl zkrácen na svých právech, přičemž zkrácením na právech je pak nutno rozumět nejen zkrácení na právech hmotných, ale i na právech procesních (§ 65 s. ř. s.). Protože žalobce je občanským sdružením, které se zabývá ochranou jednotlivých složek životního prostředí, a není nositelem práv a povinností vyplývajících z práva hmotného, o kterých bylo v tomto správním řízení o udělení souhlasu podle § 22 odst. 1 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, rozhodováno, mohl v žalobě namítat jen porušení procesních práv. II. Na udělení výjimky podle § 56 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, není právní nárok; případný žadatel proto nemůže být jejím neudělením zkrácen na svých subjektivních právech. To platí tím spíše o žalobci (zde: občanské sdružení), neboť ten není nositelem žádných práv vyplývajících z práva hmotného, o nichž bylo v tomto řízení rozhodováno.

5 Azs 52/2004

Pouze rozhodnutí soudu v českém jazyce je zněním autentickým. Není povinností soudu zasílat účastníkovi řízení překlad takového rozhodnutí do jeho mateřského jazyka.

5 Afs 19/2003

5 As 38/2003

Jízdu do křižovatky couváním je třeba posuzovat podle § 24 odstavce druhého až čtvrtého (otáčení a couvání) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, a nikoliv podle § 22 tohoto zákona (jízda křižovatkou). Při couvání do křižovatky nemá řidič couvajícího vozidla přednost v jízdě, ale naopak nesmí ohrozit žádného z ostatních účastníků provozu na pozemních komunikacích.

4 As 5/2003

Pokud z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu není zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů či utváření závěru o skutkovém stavu, z jakého důvodu nepovažoval za důvodnou právní argumentaci stěžovatele v žalobě a proč subsumoval popsaný skutkový stav pod zvolené právní normy, pak je třeba pokládat takové rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a tím i nesrozumitelnost ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.

6 Afs 9/2003

Vykonává-li společník společnosti s ručením omezeným pro tuto společnost činnost, jež má jinak charakter samostatné výdělečné činnosti, a podléhá tak zdanění podle § 7 odst. 1 písm. c) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, pak se na základě fikce

4 Azs 165/2004

Nepřezkoumatelným rozhodnutím soudu [§ 109 odst. 3 a § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], způsobujícím, že Nejvyšší správní soud není vázán důvody kasační stížnosti, je usnesení krajského soudu o zastavení řízení z důvodů podle § 33 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, z něhož nelze zjistit, jakým způsobem postupoval soud při zjišťování místa pobytu stěžovatele a ani které období považoval soud za dobu devadesáti dnů, po kterou nezjištění místa pobytu bránilo rozhodnutí ve věci.

2 As 37/2003

Jestliže se správní orgán v odůvodnění svého rozhodnutí dostatečně určitě vypořádal s rozhodnou právní otázkou, nelze mu vytýkat porušení § 47 odst. 3 správního řádu. Pokud má soud za to, že tento právní názor nemůže obstát, jedná se o nesprávné právní posouzení správním orgánem. Soud se v rozhodnutí o zrušení takového rozhodnutí musí vypořádat s tím, v čem - se zřetelem na zjištěné skutkové okolnosti - považuje toto právní hodnocení za chybné.

Komp 1/2004

Ústředními správními úřady ve smyslu ustanovení § 97 odst. 1 písm. c) s. ř. s. jsou jen ty ústřední orgány státní správy České republiky, které jsou buď zákonem ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, nebo zvláštním zákonem jako ústřední správní úřad nebo ústřední orgán státní správy výslovně označeny.

Pst 12/2003

Soud při rozhodování o pozastavení činnosti politické strany podle § 14 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, vychází ze skutkového stavu, který tu je v době jeho rozhodnutí (§ 96 s. ř. s.). Přitom je významné, zda v době rozhodnutí soudu politická strana již předložila Poslanecké sněmovně výroční finanční zprávy, nikoli zda Poslanecká sněmovna již usnesením konstatovala úplnost těchto zpráv. Zákon nedovoluje soudu vyčkávat na schválení takového usnesení, a není to ani v souladu s účelem zákona. Podle ústavní koncepce dělby moci nemůže nezávislý soud de facto

6 Azs 83/2004

Nesprávné vyznačení dne nabytí právní moci rozhodnutí v době, kdy rozhodnutí již bylo pravomocné a kdy již uplynula i lhůta pro podání kasační stížnosti, nemá žádný vliv na stěžovatelova práva. Je-li za této situace kasační stížnost podána po uplynutí lhůty, pak bez ohledu na to, jaké datum právní moci kasační stížností napadeného rozsudku bylo vyznačeno, soud kasační stížnost odmítne jako opožděnou podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s.

5 A 69/2001

I. Opatření k nápravě podle § 86 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, může Komise pro cenné papíry uložit pouze osobě, v jejíž činnosti zjistí nedostatky. Osobě, na kterou byl na základě smlouvy o prodeji podniku převeden majetkový prospěch, získaný domnělým či skutečným porušením tohoto zákona, opatření k nápravě uložit nelze. II. Jako opatření k nápravě lze uložit i jiná opatření než ta, která výslovně uvádí demonstrativní výčet obsažený v § 86 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papírech; podmínkou je jejich podobnost s nápravnými prostředky správního dozoru v citovaném ustanovení výslovně uvedenými, jakož i to, že jejich cílem musí být buď 1) odstranění stavu udržovaného kontrolovaným a rozporného s podmínkami obsaženými v povolení vydaném podle zákona o cenných papírech nebo s právními předpisy či opatřeními podle § 83 odst. 1 písm. b) tohoto zákona, nebo 2) zamezení tomu, aby kontrolovaná osoba svým jednáním i nadále uvedené povinnosti porušovala. Opatření k nápravě nemůže spočívat v uložení povinnosti jednomu subjektu uhradit druhému subjektu peněžní částku odpovídající majetkové újmě, jež mu v důsledku protiprávního jednání vznikla; nositelem takové pravomoci není Komise pro cenné papíry, ale výlučně soud jednající a rozhodující v civilním řízení soudním. III. Jestliže správní orgán přibere osobu, která nejednala nikterak protiprávně, ale toliko od porušitele právních povinností nabyla smluvně podnik, za účastníka řízení, jehož předmětem je právě protiprávní jednání převodce, teprve v rámci řízení o rozkladu a v rozhodnutí o rozkladu uloží nabyvateli opatření k nápravě, porušuje tím zásadu dvojinstančnosti správního řízení.

5 Azs 105/2004

Ustanovení § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, je kombinací neurčitého právního pojmu a správního uvážení, kdy neurčitým právním pojmem je "případ zvláštního zřetele hodný" a vlastní rozhodnutí správního orgánu vyjádřené slovy "lze udělit humanitární azyl" přestavuje správní uvážení.

5 Azs 84/2004

Zamění-li krajský soud zcela obsah odůvodnění s jinou věcí a je-li tato vada vytýkána v kasační stížnosti, nelze takto vzniklou situaci napravit postupem dle § 54 odst. 4 s. ř. s. a vydat opravné usnesení, jehož obsahem bude zcela nové a patřičné odůvodnění výroku rozhodnutí, a v důsledku takového postupu soudu považovat kasační stížnost za nedůvodnou.

5 A 151/2001

Správa národního parku jako orgán ochrany přírody může v případě přemnožení škůdců udělit podle § 22 odst. 1 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, souhlas k mimořádným opatřením v lesích národního parku (§ 32 zákona č. 289/1995 Sb., lesního zákona) za současného stanovení podmínek sledujících zájmy ochrany přírody, tedy i za současného stanovení omezujících podmínek podle § 49 a § 50 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Není přitom nutné, aby navrhovatel předložil k řízení jako podklad rozhodnutí Ministerstva životního prostředí coby orgánu ochrany přírody podle § 56 tohoto zákona.

7 A 34/2001

Rozhodnutí ministra pro místní rozvoj, kterým bylo k podanému rozkladu potvrzeno rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj, jímž bylo mimo odvolací řízení zrušeno rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, kterým bylo zamítnuto jako nepřípustné odvolání účastníka řízení proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně povolující změnu stavby před dokončením, po materiální stránce není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., a jako takové není přezkoumatelné ve správním soudnictví. Napadeným rozhodnutím nebylo ve skutečnosti založeno, změněno, zrušeno ani závazně deklarováno žádné žalobcovo subjektivní oprávnění ani žádná subjektivní povinnost v materiálním slova smyslu, nebylo v materiálním slova smyslu zasáhnuto do žalobcových práv, jeho práv jej nezbavilo, neboť tímto rozhodnutím se správní řízení nekončilo.

Konf 2/2004

Rozhodnout o opravném prostředku proti rozhodnutí katastrálního úřadu o zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, podaném před 1. 1. 2003 prostřednictvím příslušného katastrálního úřadu a doručeném krajskému soudu až po tomto datu, náleží soudu v občanském soudním řízení.

5 A 65/2002

Pokud na základě žádosti o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, byla již žadateli poskytnuta informace anebo bylo vydáno rozhodnutí o zamítnutí této žádosti (rozhodnutí faktické nebo fiktivní), nic nebrání žadateli, aby podal žádost novou, byť i obsahově shodnou. Pokud má povinný subjekt za to, že dotyčná informace již byla poskytnuta, byť i po lhůtě k vyřízení původní žádosti, má novou žádost v zákonné lhůtě z tohoto důvodu zamítnout.

2 Afs 39/2004

Zlaté uzanční slitky jsou zbožím zařazeným v celní nomenklatuře, které není osvobozeno od cla v rámci všeobecné sazby a není ani osvobozeno od daně z přidané hodnoty podle § 43 odst. 6 zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty.

7 A 83/2002

Rozhodnutím, jímž úřad práce vyřadil uchazeče z evidence pro úmyslné maření součinnosti s úřadem práce při zprostředkování zaměstnání (§ 7 odst. 3 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti) a jímž mu odňal hmotné zabezpečení [§ 14 odst. 1 písm. e) téhož zákona], se ruší právní vztahy vzniklé zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání a rozhodnutím o přiznání hmotného zabezpečení. Rozhodnutí je svojí povahou konstitutivní

5 A 2/2002

3 Azs 58/2004

Zastavil-li krajský soud řízení podle § 33 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, aniž postavil najisto, že místo žalobcova pobytu v rozhodné době nelze zjistit, nevycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu; Nejvyšší správní soud proto takové rozhodnutí zruší.

5 A 125/2001

Jestliže udržovací práce byly prováděny toliko na základě ohlášení stavebnímu úřadu, a nebylo tedy vydáváno stavební povolení [§ 57 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)], nemohlo mít rozhodnutí o závazném stanovisku podle § 4 odst. 2 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, charakter podkladového rozhodnutí (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Rozhodnutí o závazném stanovisku není v takovém případě vyloučeno ze soudního přezkumu ve správním soudnictví.

7 Azs 94/2004

Pokusil-li se žadatel o udělení azylu v průběhu řízení o neoprávněný vstup na území jiného státu a řízení bylo z tohoto důvodu zastaveno podle § 25 písm. h) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, potom nemůže mít úspěch jeho námitka, že krajský soud se vůbec nevypořádal s otázkou jeho tvrzených obav před pronásledováním z důvodu příslušnosti k určité sociální skupině a pro zastávání politických názorů, neboť soud v takovém případě tuto otázku nezkoumá.

5 Ads 61/2003

Lhůta k uplatnění nároku podle zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945, je lhůtou prekluzivní a její zmeškání nelze prominout (§ 2 odst. 2 citovaného zákona).

5 As 31/2003

Ochranu proti nečinnosti správního orgánu nelze odepřít pouze z toho důvodu, že hmotněprávní nárok je povahy soukromoprávní.

2 Azs 233/2004

I v případě zastavení řízení podle ustanovení § 33 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, je třeba žalobci neznámého pobytu ustanovit opatrovníka. Rozhodnutí podle tohoto ustanovení není jiným opatřením ve smyslu § 29 odst. 3 o. s. ř.

3 Afs 14/2004

Pokud obsahuje výrok platebního výměru výslovný odkaz na list č. 2, který je jeho součástí, pak údaje uvedené na listu č. 2 jsou součástí výroku platebního výměru. Platební výměr není v důsledku takové úpravy neplatným rozhodnutím ve smyslu § 32 odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.

Konf 92/2003

Cenové rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu o ceně za propojení, vydané podle § 78 odst. 2 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, je veřejnoprávní regulací v oblasti cen. Byla-li proti takovému rozhodnutí podána u soudu žaloba, náleží o ní rozhodnout soudu ve správním soudnictví.

Vol 6/2004

I. Mezi předpoklady k tomu, aby soud mohl vyhovět návrhu na neplatnost volby kandidáta podle ustanovení § 57 odst. 2 zákona č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu, patří nejen nezákonnost a vztah mezi touto nezákonností a zvolením kandidáta, jehož zvolení je napadeno, ale i zásadní intenzita této nezákonnosti, která musí v konkrétním případě dosahovat takového stupně, že je možno se důvodně domnívat, že pokud by k takovému jednání nedošlo, nebyl by kandidát zřejmě vůbec zvolen (tzv. "zatemnění" volebních výsledků). II. Jestliže nebyly vzaty v úvahu přednostní hlasy v případě tzv. vázaných kandidátních listin u volebních stran, které nepřekročily uzavírací klauzuli, nemůže to mít žádný vliv na celkové volební výsledky. Taková skutečnost není proto důvodem neplatnosti voleb.

2 Azs 258/2004

Řízení o udělení azylu má určitá specifika, mezi která patří i zjevná zvýšená snaha o rychlost a efektivnost (viz např. § 56 odst. 2 s. ř. s.). Aby však mohly být tyto procesní principy reálně naplněny, je nezbytná náležitá součinnost žadatele o azyl, jejímž projevem je krom jiného povinnost hlášení místa pobytu žadatele o azyl stanovená v § 77 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a to tak, aby byla zajištěna vzájemná komunikace mezi ním a příslušným státním orgánem. Stěžovatelova argumentace spočívající v tom, že účinky doručení rozsudku nemohly nastat, neboť neoznámil změnu své adresy, a soudu se tak nepodařilo mu rozsudek doručit, je v přímém rozporu se zmíněnými zvláštnostmi azylového řízení.

2 Afs 40/2003

Dotaci ke splácení hypotečního úvěru poskytnutou právnickým osobám a fyzickým osobám, které provádějí bytovou výstavbu v rámci své podnikatelské činnosti, lze ke splácení jiného úvěru použít jen za podmínek uvedených v ustanovení § 4 odst. 5 nařízení vlády č. 244/1995 Sb., kterým se stanoví podmínky státní finanční podpory hypotečního úvěrování bytové výstavby. Ustanovení § 2 odst. 1 písm. d) citovaného nařízení se na uvedené osoby nevztahuje.

6 A 176/2002

I. Pro nové skutečnosti nebo důkazy se obnovuje správní řízení dle ustanovení § 62 odst. 1 písm. a) správního řádu jen za předpokladu, že vyšly najevo po právní moci rozhodnutí a že je účastník v původním řízení buď vůbec neznal, nebo je bez své viny nemohl uplatnit, např. proto, že listina nebo jiná věc potřebná k provedení důkazu byla nedostupná, že důležitý svědek nebyl dosažitelný nebo dodatečně vypověděl o důležitých okolnostech, ačkoliv v původním řízení odepřel výpověď. Pokud však účastník řízení doložil požadované doklady, z nichž dovozuje nové skutečnosti, v průběhu odvolacího řízení, není splněna základní podmínka pro povolení obnovy řízení, tj. existence nových skutečností nebo důkazů, které nemohly být v řízení uplatněny bez zavinění účastníka řízení, a proto obnova řízení není možná. II. Podá-li účastník řízení návrh na povolení obnovy řízení u věcně nepříslušného správního orgánu, avšak tento orgán v rozporu s ustanovením § 20 správního řádu neprodleně nepostoupí uvedený návrh příslušnému správnímu orgánu a neuvědomí o tom účastníka řízení, nelze z této skutečnosti dovodit jakékoliv prodloužení subjektivní lhůty pro podání takového návrhu: tato zákonem stanovená lhůta je nepřekročitelná, neboť její zmeškání nelze prominout.

7 A 48/2002

I. Správní soud nemůže při přezkoumání rozhodnutí správního orgánu vyjít z právního stavu, který tu byl v době jeho vydání (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), jestliže taková právní úprava byla v mezidobí zrušena Ústavním soudem pro neústavnost. II. Rozhodl-li správní orgán jedním rozhodnutím se stejným výrokem o rozkladu podaném účastníkem správního řízení i o rozkladu podaném osobou, která účastníkem takového řízení nebyla (tak, že se rozklady zamítají a rozhodnutí správního orgánu se potvrzuje), je takové rozhodnutí nepřezkoumatelné [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].

5 As 25/2003

Oprávněným zajistit a provést opatření potřebná k ověření skutečností nasvědčujících tomu, že po vydání osvědčení přestala osoba splňovat některou z podmínek uvedených v § 18 zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, byl ve smyslu § 36 odst. 5 tohoto zákona Národní bezpečnostní úřad, nikoli Bezpečnostní informační služba, resp. jiná zpravodajská služba.*)

7 Azs 138/2004

Potřeba další legalizace pobytu žalobce, který na území České republiky pobýval legálně od roku 1988 do 2001, není zákonným důvodem pro udělení azylu (§ 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu).

1 Ads 5/2003

Odstupné poskytnuté pracovníkovi podle § 17a vyhlášky č. 195/1989 Sb., o zabezpečení pracovníků při organizačních změnách a občanů před nástupem do zaměstnání, nelze zahrnout do hrubých výdělků pro účely důchodového zabezpečení.

A 11/2003

4 Ads 28/2004

4 Ads 9/2004

Pokud v řízení o přezkoumání rozhodnutí orgánu důchodového pojištění o odnětí plného invalidního důchodu vyjde najevo, že pojištěnec byl k datu odnětí plného invalidního důchodu alespoň částečně invalidní, nemůže být přezkoumávané rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno jen proto, že současně s odnětím plného invalidního důchodu nebylo bez nové žádosti rozhodnuto i o přiznání částečného invalidního důchodu; ustanovení § 81 odst. 2 a 3 a § 86 odst. 3 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, takový postup orgánu důchodového pojištění neukládá.

6 Ads 44/2003

Účastníka řízení nelze zpravidla osvobodit od soudních poplatků podle § 36 odst. 3 s. ř. s., pokud – i přes nízký příjem, který by sám o sobě takový postup odůvodňoval – je vlastníkem dvou nemovitostí (byť jedna z nich je zatížena dluhem).

2 Ans 1/2004

Žalobou proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 s. ř. s. se nelze domáhat provedení záznamu (§ 7 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem) spočívajícího ve výmazu zástavního práva v katastru nemovitostí.

Konf 123/2003

Rozhodl-li pozemkový úřad postupem podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, o tom, že určitá osoba není vlastníkem nemovitostí, na které podle tohoto zákona uplatnila nárok, může se taková osoba domáhat vydání nemovitostí žalobou podanou podle části páté občanského soudního řádu (§ 244 a násl. o. s. ř.) proti osobě povinné. O takové žalobě je příslušný rozhodovat soud v občanském soudním řízení, nikoli soud ve správním soudnictví.

5 A 20/2001

Při rozhodování o povinnosti správce vodního toku podle ustanovení § 35 zákona č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), musí být především najisto postaveno, kdo je tímto správcem.

2 Ads 16/2003

Jestliže soud zavázal správní orgán svým názorem k započtení jedné doby zaměstnání a nezapočtení dvou dob zaměstnání pro účely důchodového pojištění a správní orgán potom při respektování tohoto názoru vydal nové rozhodnutí, nemůže být úspěšná žaloba a následně ani kasační stížnost proti tomu, že správní orgán v novém rozhodnutí takové dvě doby zaměstnání nezapočetl. Vázanost správního orgánu soudním rozhodnutím by mohla být prolomena jen v důsledku nových skutkových zjištění nebo v důsledku změny právní úpravy.

2 As 81/2003

Úkonem ke zjištění dlužného penále na pojistném, přerušujícím promlčecí lhůtu podle § 16 odst. 1 (§ 19) zákona ČNR č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, je jen takový úkon, který směřoval ke zjištění vyměřovaného penále.

1 Ads 12/2003

Rozhodnutí krajského soudu trpí nedostatkem důvodů [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], jestliže krajský soud zaměnil obsah přezkoumávaného rozhodnutí a na takto zaměněném obsahu rozhodnutí založil svůj úsudek o jeho zákonnosti. Nejvyšší správní soud takové rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost zruší, i když stěžovatel v kasační stížnosti tento důvod neuplatní (§ 109 odst. 3 s. ř. s.).

5 Afs 25/2003

Zrušení či změny rozhodnutí správce daně, kterými byla stěžovateli vyměřena daň z převodu nemovitostí, lze v daňovém řízení dosáhnout jen opravnými prostředky upravenými v zákoně ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Vznik přeplatku na této dani za rok 1996 z důvodu nezákonnosti rozhodnutí žalovaného nelze dovozovat jen proto, že Ústavní soud nálezem v konkrétní věci jiného účastníka rozhodl o tom, že u něj byla napadená rozhodnutí vydána v rozporu s právními předpisy (zde: II. ÚS 485/98 ve věci ústavní stížnosti města Stříbra).

4 Azs 112/2004

Jestliže stěžovatelka sepsala část podání, jímž doplňovala žalobu, v jazyce mongolském, a na výzvu soudu o přeložení této části podání do českého jazyka reagovala sdělením, v němž poukazovala na nutnost přibrání tlumočníka za účelem realizace zásady rovnosti účastníků řízení před soudem, jde o situaci, v níž vyšla v řízení před krajským soudem najevo potřeba ustanovit tlumočníka účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk. Krajský soud proto pochybil, pokud v dané věci neustanovil v řízení tlumočníka a návrh stěžovatelky odmítl pro neodstranění vad podání podle § 37 odst. 5 s. ř. s.

4 As 4/2003

Při ukládání pokuty orgánem státního odborného dozoru podle ustanovení § 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, za porušení povinnosti uvedené v § 133 odst. 1 písm. b) zákoníku práce se zaměstnavatel nemůže zprostit odpovědnosti poukazem na § 191 zákoníku práce, neboť podle uvedeného ustanovení je možno postupovat pouze v rámci odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech, tedy ve vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.