Nejvyšší správní soud

Konf 4/2003

Byl-li pozemek náležící do zemědělského půdního fondu územním rozhodnutím v roce 1961 určen k výstavbě, následně v témže roce na základě stavebního povolení zastavěn a poté vyčleněn ze zemědělského užívání a v roce 1965 vyvlastněn, nelze v řízení o jeho vydání užít zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, neboť nejde o pozemek uvedený v ustanovení § 1 nebo § 30 tohoto zákona; restituce

Nao 9/2004

Ve skutečnosti, že věcně nepříslušný krajský soud nesprávně rozhodl o návrhu na delegaci (§ 9 s. ř. s.) sám a věc nepředložil Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí, nelze bez přistoupení dalších okolností, předpokládaných ustanovením § 8 odst. 1 s. ř. s., ještě spatřovat důvod pro vyloučení soudců senátu, který o delegaci nesprávně rozhodoval.

1 Afs 6/2003

Měnil-li žalovaný rozhodnutí, jímž správce daně jedním výrokem uložil pokutu, stanovil její výši, splatnost a místo plnění, musí z výroku žalovaného jasně a jednoznačně vyplývat, v čem je odvoláním napadené rozhodnutí touto změnou dotčeno. Není na úkor srozumitelnosti závěru žalovaného o změně napadeného rozhodnutí správního orgánu I. stupně, jestliže vedle konkretizované změny rozhodnutí (zde: změna výše pokuty) zároveň vyjádří, které části výroku nemění. Rozhodnutí žalovaného není rozhodnutím nesrozumitelným [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].

4 Azs 38/2004

Jestliže se předvolání k pohovoru nepodařilo žadatelce o azyl dvakrát doručit a zásilka byla uložena v pobytovém středisku, v němž byla žadatelka o udělení azylu hlášena k pobytu, oznámení o uložení nedoručené písemnosti bylo vyvěšeno v pobytovém středisku na úřední desce a žadatelka si zásilku nevyzvedla ani v jednom případě do deseti dnů od uložení, lze učinit závěr, že se žadatelka k pohovoru nedostavila bez vážných důvodů. Byly tak splněny podmínky pro zastavení řízení podle ustanovení § 25 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.

3 Ads 54/2003

V postupu vrchního soudu, jenž poté, co bylo z moci § 129 odst. 3 s. ř. s. zastaveno řízení o odvolání proti rozhodnutí krajského soudu o opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu, zaslal žalobci poučení o možnosti podat do 31. 1. 2003 proti rozhodnutí soudu o opravném prostředku kasační stížnost podle soudního řádu správního, nelze spatřovat nezákonnost, neboť řízení před vrchním soudem bylo zastaveno ze zákona a soud zaslal žalobci poučení nad rámec své zákonné povinnosti v zájmu ochrany jeho práv.

4 Azs 53/2004

Pokud bylo soudu známo, že žalobce byl v průběhu řízení o žalobě hlášen k pobytu na jiné adrese, než kterou uvedl v žalobě, nebyla mu řádně doručena výzva k doplnění náležitostí podání, jestliže ji soud bez dalšího adresoval na adresu v žalobě uvedenou. Žalobce tak nebyl řádně vyrozuměn o nutnosti doplnit náležitosti podání podle § 37 odst. 5 s. ř. s. a nelze mu klást za vinu, že náležitosti podání nedoplnil.

1 Ads 4/2003

Rozhodovat o určení výše vyměřovacího základu [§ 5 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti], od něhož se odvíjí výše pojistného, kterou je povinna organizace odvést za sebe i za zaměstnance, nenáleží do pravomoci soudů v občanském soudním řízení, a proto ani soud v řízení o žalobě na určení výše vyměřovacího základu pro účely sociálního pojištění nemůže schválit smír, jímž se účastníci dohodli na vyměřovacím základu pro určité období. Jestliže soud přesto svým usnesením takový smír schválil, nelze z něj vyvozovat zjištění o jiném vyměřovacím základu, z něhož by měla být žalobci stanovena výše plného invalidního důchodu, a tím i dány důvody pro zvýšení důchodu podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.

5 A 157/2002

Nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí je pojmově spjata se soudním přezkumem takového rozhodnutí. K tomu, aby soud takový závěr učinil, není zapotřebí, aby žalobce nepřezkoumatelnost namítal; dojde-li soud k závěru, že napadené správní rozhodnutí je nepřezkoumatelné, zruší je, aniž se žalobcovými námitkami musí věcně zabývat [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].

Nad 79/2004

Za bydliště fyzické osoby podle ustanovení § 7 odst. 3 s. ř. s. je nutno považovat místo, kde tato osoba bydlí s úmyslem se zde zdržovat trvale. Určení místní příslušnosti podle druhého pravidla zde uvedeného, tj. podle místa, kde se navrhovatel zdržuje, se uplatní teprve tehdy, když místní příslušnost nelze určit podle pravidla prvého, a to např. proto, že v České republice neexistuje žádné místo, kde by navrhovatel bydlel s úmyslem zdržovat se trvale. Skutečnost, že navrhovatel je ve výkonu trestu odnětí svobody, nemá na určení místa jeho bydliště vliv, neboť z žádných skutečností nelze usuzovat, že by ve věznici bydlel s úmyslem dlouhodobě či trvale se zde zdržovat.

5 A 1/2001

Ustanovení § 87 odst. 2 zákona ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 362/2000 Sb., je nutno vykládat tak, že pokutu lze pravomocně uložit do jednoho roku ode dne, kdy se Komise pro cenné papíry dozvěděla o skutečnostech rozhodných pro uložení pokuty, nikoliv tak, že stačí, když je v uvedené lhůtě vydáno nepravomocné správní rozhodnutí. Z citovaného ustanovení nelze dovodit, že lhůta pro uložení pokuty začíná běžet, až když se Komise pro cenné papíry dozví o všech rozhodných skutečnostech.

3 Azs 130/2004

Ustanovil-li soud žalobci, jehož pobyt nebyl znám, opatrovníka (§ 29 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s.) a jemu doručil rozsudek, počíná lhůta dvou týdnů k podání kasační stížnosti (§ 106 odst. 2 s. ř. s.) běžet ode dne doručení rozsudku opatrovníkovi. Pro běh lhůty k podání kasační stížnosti je právně bezvýznamné, že žalobce si později (po uplynutí lhůty k podání kasační stížnosti) rozsudek u soudu sám vyzvedl. Kasační stížnost, která byla podána ve lhůtě dvou týdnů ode dne, kdy si žalobce rozsudek u soudu sám vyzvedl, je třeba odmítnout jako opožděnou [§ 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].

5 As 34/2003

"Výkonem advokacie" není jen samotné poskytování právních služeb, ale také veškeré úkony, k nimž je advokát povinen v souvislosti s poskytováním právní služby i poté, kdy je zastupování klienta ukončeno. Takové úkony advokát činí nikoliv jako občan, ale jako advokát při výkonu advokacie.

Konf 17/2004

Popřel-li okresní soud jako strana kompetenčního sporu podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, nesprávně svou pravomoc rozhodnout ve věci a jeho rozhodnutí bylo v odvolacím řízení potvrzeno odvolacím soudem, zruší zvláštní senát nejen rozhodnutí okresního soudu, ale také rozhodnutí soudu odvolacího (§ 5 odst. 3 tohoto zákona per analogiam

7 A 140/2002

Do doby rozhodné pro přiznání příspěvku za službu podle § 116 odst. 1 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, lze zahrnout u celníka jen takovou dobu trvání pracovního poměru, při které byl celník vystaven srovnatelným podmínkám výkonu práce příslušníků bezpečnostních sborů, a to vzhledem k většímu rozsahu jeho zákonem stanovených povinností či ohrožení života a zdraví vyplývajícímu z plnění úkolů celní správy při ochraně zájmů státu.

5 A 24/2002

Napadá-li žalobce rozhodnutí vydané v prvním stadiu řízení o obnově, může účinně namítat pouze to, že existují podmínky její přípustnosti z hlediska ustanovení § 62 správního řádu, nikoliv však okolnosti týkající se skutkového stavu věci, které lze uplatnit až ve druhém stadiu řízení o obnově, v němž by se znovu rozhodovalo ve věci.

7 Ads 41/2003

Jestliže účastník, jemuž byla k přípravě na jednání poskytnuta lhůta kratší deseti pracovních dnů (§ 49 odst. 1 s. ř. s.), neprohlásil, že tato lhůta je dostačující, soud nemůže jednat a vydat rozhodnutí, ale musí nařízené jednání do uplynutí zákonem stanovené lhůty odročit. Nepostupuje-li tak a ve věci rozhodne, je vydané rozhodnutí zatíženo vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

5 Azs 45/2004

Bezvízový styk země původu se zemí, do níž má být stěžovatel vyhoštěn, a vzájemná vzdálenost těchto zemí nejsou určujícími kritérii pro hodnocení státu jako třetí bezpečné země ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.

7 Azs 44/2003

Je-li nezletilému žadateli o azyl po podání kasační stížnosti, kterou brojí proti rozsudku krajského soudu, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra o neudělení azylu, uděleno vízum za účelem strpění pobytu, v důsledku čehož není nucen vycestovat z území České republiky, na němž se nachází jeho rodič žádající rovněž o udělení azylu, nemůže být důvodná jeho námitka, že byl porušen čl. 3 a čl. 9 Úmluvy o právech dítěte, vyhlášené pod č. 104/1991 Sb., upravující zájmy dítěte a nemožnost jeho oddělení od rodičů proti jeho vůli.

7 Azs 124/2004

Vedle pozitivního vymezení předpokladů pro udělení azylu v § 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, stanoví tento zákon také vylučující důvody, při jejichž naplnění žadateli azyl udělit nelze; tyto důvody jsou taxativně stanoveny v § 15 a § 16 tohoto zákona. Jsou-li splněny podmínky vymezené v ustanovení § 16 odst. 1 tohoto zákona, tj. podmínky pro zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné, není namístě zkoumat případnou existenci důvodů pro udělení azylu podle § 12 písm. b) citovaného zákona, protože udělení azylu je za takové situace vyloučeno.

6 A 32/2000

Výčet opatření k nápravě uvedených v § 37 odst. 1 písm. a) pod body 1 až 3 zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, je pouze demonstrativní. Komisi pro cenné papíry proto nic nebrání v tom, aby uložila i taková opatření k nápravě, o kterých se zákon výslovně nezmiňuje. Jestliže však Komise pro cenné papíry zvolí opatření k nápravě, jimiž detailně upraví další postup při přeměně investičního fondu na otevřený podílový fond, musí při stanovení lhůt, jimiž je investiční fond vázán, přihlédnout ke lhůtám k provedení nezbytných úkonů upravených stanovami investičního fondu a obchodním zákoníkem (např. svolání valné hromady).

6 Azs 30/2004

Považuje-li krajský soud nejasné podání za řádnou žalobu obsahující veškeré náležitosti, nevyzve podatele k doplnění a správní rozhodnutí na základě tohoto podání přezkoumá, zúží vlastní interpretací rozsah napadení jen na některé výroky správního rozhodnutí a jiné přezkoumat odmítne s odůvodněním, že nebyly včas napadeny žalobou, jde o vadu řízení, pro kterou k námitce uplatněné v kasační stížnosti [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.] Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu zruší a věc vrátí k dalšímu řízení.

2 Azs 3/2004

V řízení o žádostech o udělení azylu podaných po účinnosti zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, se postupuje podle tohoto (nového) zákona, a to nejen v otázkách procesních, ale i hmotněprávních. Samotná okolnost, že příslušná právní skutečnost (cesta do České republiky přes bezpečnou třetí zemi) nastala před účinností tohoto zákona, neznamená, že by se jednalo o nepřípustnou pravou zpětnou účinnost.

2 Ads 48/2003

Pokud poživatel starobního důchodu vykonával výdělečnou činnost na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr, jež byla formálně označena jako dohoda o provedení práce, avšak podle obsahu se jednalo o dohodu o pracovní činnosti, přičemž jeho příjem v jednotlivých měsících přesáhl dvojnásobek životního minima, výplata důchodu mu podle ustanovení § 37 odst. 1 písm. a) bodu 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 425/2003 Sb., za uvedené období nenáležela.

7 A 3/2001

Účastníkem správního řízení, v němž jsou uloženy podmínky pro výkon činnosti tomu, kdo působí nebo by mohl způsobit nepříznivé změny stavu kulturní památky nebo jejího prostředí anebo ohrozit její zachování nebo společenské uplatnění (§ 11 odst. 2 zákona ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči), je pouze ten, komu je tato povinnost ukládána. Nic na tom nemění ani to, že areál kulturní památky bude v důsledku uložení podmínek po určité období uzavřen. To, že někdo hodlal v době uzavření takový areál využít, nezakládá takové osobě postavení Účastníka v řízení o uložení podmínek.

2 Afs 25/2003

Správce daně při stanovení daňové povinnosti zjišťuje rozhodné skutečnosti buď zcela dokazováním nebo zcela podle pomůcek. Není přípustné, aby základ daně byl zjištěn kombinací obou metod. Takový postup je vadou řízení dle ustanovení § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Nezruší-li krajský soud rozhodnutí odvolacího správního orgánu pro tuto žalobou vytýkanou vadu, je tu důvod kasační stížnosti dle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.

7 A 30/2002

Ukládání materiálů spadajících do kategorie odpadů na místě, na němž měla být podle platného územního rozhodnutí uložena za účelem rekultivace lomu pouze ekologicky nezávadná suť, je porušením povinnosti stanovené v § 3 odst. 4 zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, podle něhož lze odpady podle tohoto zákona upravovat, využívat nebo zneškodňovat pouze v zařízeních, místech a objektech k tomu určených, a tedy správním deliktem podle § 39 odst. 2 písm. a) tohoto zákona.

7 Afs 10/2003

Odvolací orgán je v řízení podle zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, vázán odvolacími důvody. Vypořádal-li se s nimi řádně v odůvodnění svého rozhodnutí, a vyhověl tak požadavku § 50 odst. 7 téhož zákona, není jeho rozhodnutí nezákonné jen proto, že takové odůvodnění se zabývá třeba i jen dílčí otázkou pro rozhodnutí určující a neobsahuje bližší vymezení předmětu řízení nebo výčet všech provedených důkazů či jejich hodnocení.

5 A 4/2001

Bylo-li povoleno přezkoumání daňového rozhodnutí proto, že správce daně nevyzval daňový subjekt k doplnění chybějících náležitostí daňových dokladů (§ 19 odst. 2 zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 1994 a 1995), potvrdí správce daně přezkoumávané rozhodnutí (§ 55b odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), jestliže správce daně v rámci přezkoumání tuto výzvu učinil, ale daňový subjekt náležitosti daňových dokladů přes výzvu nedoplnil. Je totiž zřejmé, že daňový subjekt vůbec neumožnil rozhodnutí věcně přezkoumat, a tedy zjistit, zda bylo vůbec nutné rozhodnout jinak.

7 A 85/2001

Souhlas orgánu ochrany přírody k umisťování a povolování staveb, jakož i k jiným činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz ve smyslu § 12 odst. 2 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je ve správním řízení (§ 90 odst. 1 citovaného zákona) vydáván pouze tehdy, pokud příslušný orgán dospěje k závěru, že daná stavba nebo činnost by mohla snížit nebo změnit krajinný ráz; neučiní-li správní orgán takový závěr, pak žádné správní řízení vést nemůže.

5 Ads 1/2004

Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků nelze vycházet pouze z mechanického porovnání výše příjmu a částek stanovených nařízením vlády č. 42/1998 Sb., kterým se zvyšují částky životního minima, aniž by byly vzaty v potaz další skutečnosti, mezi nimi i reálná výše životních nákladů. Objektivní nedostatek finančních prostředků se nesmí stát překážkou přístupu k soudu.

6 A 95/2000

Z § 17 odst. 10 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, vyplývá, že průměrný měsíční hrubý plat pro účely výsluhových náležitostí bývalých vojáků z povolání (§ 143 odst. 3 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání) se zjišťuje stejným způsobem jako průměrný výdělek pro pracovněprávní účely.

5 Azs 56/2004

Článek 8 směrnice Rady 2003/9/ES, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl, nelze vztáhnout na řešení otázky udělení azylu za účelem sloučení rodiny podle § 13 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neboť tento článek upravuje zachování celistvosti rodiny jako jeden z minimálních standardů přijetí žadatele o azyl pouze v časovém úseku od podání žádosti o azyl do okamžiku, kdy rozhodnutí o přiznání nebo nepřiznání statusu azylanta nabude právní moci.

5 Azs 63/2004

"Určitá sociální skupina" ve smyslu § 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, je skupina osob, která se vyznačuje objektivně společnou charakteristikou nebo kterou společnost alespoň takto vnímá. Tato charakteristika má často povahu vrozeného, nezměnitelného rysu nebo je jinak zásadní pro lidskou identitu, svědomí nebo výkon lidských práv dotyčných osob; riziko pronásledování však do této charakteristiky nepatří. I pouhá příslušnost k určité sociální skupině může být postačujícím důvodem pro udělení azylu; rozhodující je ovšem existence odůvodněného strachu z pronásledování, směřujícího vůči žadateli o azyl jako příslušníku určité sociální skupiny, jež podnikají úřady země, případně jež vychází od některých složek obyvatelstva, které nerespektují normy stanovené v zákonech dotyčné země, a úřady vědomě takové jednání tolerují, případně odmítají či jsou neschopné zajistit účinnou ochranu.

5 A 57/2002

Třicetidenní lhůta k podání návrhu na přezkoumání rozhodnutí soudem, uvedená v § 137 odst. 2 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, se vztahuje jak na rozhodnutí výslovně uvedená v ustanovení § 137 odst. 1 zákona č. 186/1992 Sb., tak na rozhodnutí podle zákona č. 186/1992 Sb. v tomto ustanovení neuvedená.

5 Ads 37/2003

Není úkolem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí určovat zcela konkrétní zaměstnání, která je schopen účastník řízení vykonávat, ale postačí vymezit v obecné rovině okruh takovýchto zaměstnání.

5 Ads 60/2003

4 Afs 1/2003

K uplatnění daňové ztráty vzniklé za předchozí zdaňovací období do protokolu o ústním jednání v průběhu probíhající daňové kontroly namísto jejího uplatnění formou dodatečného daňového přiznání nelze přihlédnout; takové uplatnění daňové ztráty není jen formální vadou, k jejímuž odstranění měl správce daně daňový subjekt vyzvat, ale jedná se o podání neúčinné, neboť formu dodatečného daňového přiznání pro uplatnění daňové ztráty právní předpisy předpokládají a vyžadují (§ 41 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a § 38p odst. 1 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů).

1 As 9/2003

I. Pramenem vnitrostátního objektivního práva nejsou rozhodnutí Výboru pro Harmonizovaný systém Světové celní organizace, ani vysvětlivky k Harmonizovanému systému popisu a číselného označování zboží vydávané touto mezinárodní organizací. Tyto akty nejsou adresovány vnitrostátním subjektům, ale smluvním stranám Mezinárodní úmluvy o harmonizovaném systému popisu a číselného označování zboží. Povinnost zajistit soulad vnitrostátního práva s pravidly popisu a číselného označování zboží, jakož i s jejich výkladem, tak stíhá Českou republiku, která ji může splnit jedině tak, že je učiní vnitrostátně závaznými některými ze způsobů recepce. II. V souladu s principem právní jistoty má každý adresát právní normy právo očekávat, že řešení, která zákonodárce zvolí, jsou racionální a směřují k funkčnímu uspořádání společenských vztahů, a nikoliv naopak. Jestliže zákonodárce z nejrůznějších důvodů zvolí řešení jiné, musí je tím spíše přesně, jasně, určitě a srozumitelně vyjádřit v právních předpisech, jimiž jsou právní normy komunikovány svým adresátům. Neučiní-li tak, je zcela na místě dát přednost takovému výkladu, který je rozumný a odpovídá přirozenému smyslu pro spravedlnost. III. Právní řád České republiky tvoří jednotný celek, jehož jednotlivé části jsou spolu ve vzájemných systémových souvislostech. Konkrétní pravidlo chování proto bývá vyjádřeno často nikoliv v jediném předpise, ale v několika předpisech, případně neposkytuje-li jeden právní předpis jednoznačnou odpověď na určitou právní otázku, je nezbytné vyložit ji v systémových souvislostech s předpisy ostatními tak, aby tato otázka byla spravedlivě a rozumně zodpovězena.

7 A 25/2001

I. Proti rozhodnutí o změně zařazení do sítě škol, předškolních zařízení a školských zařízení podle § 13b odst. 9 zákona ČNR č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, je přípustné odvolání, resp. rozklad. II. Byl-li navrhovatel ve správním řízení nesprávně poučen o tom, že opravný prostředek proti rozhodnutí správního orgánu není přípustný, a podal-li proto správní žalobu k soudu, postoupí soud takové podání příslušnému správnímu orgánu se závazným právním názorem vyjadřujícím povinnost projednat opravný prostředek (§ 46 odst. 5 věta druhá s. ř. s.). Návrh je u soudu ve smyslu tohoto ustanovení „podán včas“, byla-li dodržena lhůta pro podání návrhu u soudu, nikoli lhůta k podání opravného prostředku ve správním řízení.

5 A 48/2002

Rozhodnutí o prohlášení díla za kulturní památku podle § 2 zákona ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, je omezením vlastnického práva ve veřejném zájmu a za náhradu.

3 Afs 6/2003

Rozhodnutí o námitkách proti exekučnímu příkazu (§ 73 odst. 8 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) je Rozhodnutím spadajícím do oblasti výkonu práva, o kterém již bylo Rozhodnuto. Chybí mu tedy v § 65 odst. 1 s. ř. s. předpokládaný právní obsah Rozhodnutí, které lze napadnout žalobou ve správním soudnictví. Žalobce není odmítnutím návrhu krácen na svém právu přístupu k soudu, neboť v případě meritorního hmotněprávního Rozhodování měl možnost uplatnit opravné prostředky jak ve správním řízení, tak i v řízení před soudem Rozhodujícím ve správním soudnictví.

Vol 2/2004

Lhůta pro podání návrhu soudu podle ustanovení § 56 zákona č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů, je lhůtou hmotněprávní, nikoli procesněprávní. V této lhůtě proto nepostačuje podat návrh k poštovní přepravě, nýbrž návrh v jejím průběhu musí být dodán soudu.

Vol 1/2004

Přiložení dokladu o státním občanství kandidáta ke kandidátní listině podle ustanovení § 22 odst. 2 zákona č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů, představuje základní náležitost kandidátní listiny, neboť dokládá existenci pasivního volebního práva jednotlivých kandidátů. Postup Ministerstva vnitra, které kandidující volební stranu řádně vyzvalo k odstranění těchto závad kandidátní listiny a po marném uplynutí této lhůty některé kandidáty z kandidátní listiny vyškrtlo, proto není možno považovat za formálně pozitivistický.

1 Azs 37/2004

Pokud žalobce v žalobě uvede, které výroky rozhodnutí správního orgánu žalobou napadá, v žalobních bodech pak namítne vady řízení před správním orgánem uvedením paragrafové a slovní citace dotčených ustanovení správního řádu a skutkové důvody nezákonnosti rozhodnutí o neudělení azylu podle § 12 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., označí odkazem na obsah správního spisu, nebrání takto vymezený rozsah napadených výroků a žalobních bodů meritornímu projednání žaloby.

4 Afs 18/2003

5 Azs 16/2004

Podmínky doručení předvolání k pohovoru v pobytovém středisku uložením podle § 24 odst. 2 a 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, jsou splněny, jestliže žadatel o azyl opustil pobytové středisko, aniž v souladu s § 82 odst. 2 tohoto zákona oznámil ministerstvu písemně v příslušné lhůtě opuštění střediska včetně uvedení adresy, kde se bude nadále zdržovat, a délky pobytu mimo pobytové středisko. Představa žadatele o azyl, že ministerstvo mělo bez dalšího předpokládat, že v době neoznámeného opuštění pobytového střediska se bude zdržovat na adrese, kterou uvedl při předcházejícím oznámení o dlouhodobém opuštění pobytového střediska, a že tedy jeho adresa v době neoznámeného opuštění pobytového střediska byla známa, není opodstatněná.

6 A 14/2000

Jestliže předseda představenstva zrušeného podílového fondu jednající vlastním jménem nabízel uzavření smlouvy o úplatném postoupení pohledávek za podílovým fondem vzniklých v důsledku zrušení tohoto fondu za cenu, která byla oproti skutečné hodnotě podílu třetinová, nejednal čestně, odpovědně a ve prospěch podílníků, jak mu ukládá § 5a odst. 2 a § 17a odst. 2 písm. b) zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, a Komise pro cenné papíry postupovala správně, jestliže mu za porušení jeho povinností uložila pokutu ve smyslu § 37k citovaného zákona.

7 Afs 2/2003

Protože vyplacené odstupné při převodu práv a povinností z leasingové smlouvy není výdajem uvedeným v § 24 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, nelze takový výdaj uplatněný daňovým poplatníkem považovat za výdaj snižující daňový základ.

1 Azs 12/2003

I. Je-li napadené správní rozhodnutí nicotné, soud vysloví jeho nicotnost i bez návrhu; není-li zde takového návrhu, a ani soud sám správní rozhodnutí nicotným neshledá, nemá důvod zabývat se úvahami o nicotnosti v odůvodnění rozhodnutí. II. Jestliže opravný prostředek podaný podle části páté občanského soudního řádu, ve znění účinném k 31. 12. 2002, trpěl ke dni, kdy uplynula lhůta pro podání opravného prostředku, neodstranitelnými nedostatky, pro něž by soud musel podání odmítnout, s žádným jiným právním následkem nemůže být toto vadné podání spojeno ani poté, co nabyl účinnosti soudní řád správní.

6 Azs 27/2004

V řízení u Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce žalobců není důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti nedostatek právního zastoupení (§ 105 odst. 2 s. ř. s.).