Nejvyšší správní soud

3 As 123/2021

I. V řízení o návrhu na jmenování exekutora do exekutorského úřadu, vedeném dle § 10 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, se rozhoduje pouze o právech úspěšného účastníka předcházejícího výběrového řízení na obsazení exekutorského úřadu, vedeného Exekutorskou komorou. Neúspěšnému účastníkovi výběrového řízení právo na jmenování do exekutorského úřadu nevzniklo; proto není účastníkem řízení o návrhu na jmenování exekutora do exekutorského úřadu a nemůže se tak proti rozhodnutí vydanému v tomto řízení domáhat soudní ochrany. II. Ministr spravedlnosti je návrhem Exekutorské komory na jmenování konkrétní osoby do obsazovaného exekutorského úřadu, podaným dle § 10 odst. 1 věty první a druhé zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, vázán; pokud tato osoba splňuje požadavky uvedené v § 9 a § 12 tohoto zákona, je povinen ji do exekutorské funkce jmenovat, a to bez možnosti jakékoli diskrece. III. Správním orgánem rozhodujícím o návrhu na jmenování exekutora do exekutorského úřadu dle § 10 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, je ministr spravedlnosti, nikoliv Ministerstvo spravedlnosti.

10 As 101/2021

Při posuzování míry podobnosti mezi dvěma označeními podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, se hodnotí rozlišovací způsobilost (distinktivita) starší a nově zapisované ochranné známky ve dvou krocích. Jednak se srovnávají jejich jednotlivé prvky a zejména se při tom sleduje, které z prvků jsou distinktivní a které dominantní; jednak se posuzuje rozlišovací způsobilost starší ochranné známky jako celku. Pokud se srovnávaná označení shodují v nedistinktivním prvku (zde ve slovním prvku tvořeném křestním jménem „Eva“, který má v oblasti odívání nízkou rozlišovací způsobilost), je třeba se při hodnocení jejich celkové podobnosti zaměřit zejména na vliv ostatních, neshodujících se prvků: právě ony totiž budou ovlivňovat celkový dojem z obou označení. Je-li starší ochranná známka tvořena jen slovním prvkem s nízkou rozlišovací způsobilostí (zde: slovní ochranná známka „EVA“ zapsaná pro dámské spodní prádlo), má nižší inherentní rozlišovací způsobilost jako celek, a náleží jí proto nižší míra ochrany. Její vlastník tak nemůže bránit zápisu dalších označení jen proto, že využívají stejný nedistinktivní prvek.

5 As 21/2022

V řízení o návrhu na registraci církve a náboženské společnosti je nutno ověřit, že jejím účelem je vyznávání určité náboženské víry ve smyslu § 3 písm. a) zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností, přičemž tato víra musí být opravdová, musí tedy dosahovat určitého stupně naléhavosti, vážnosti, soudržnosti a důležitosti. Pro posouzení, zda se jedná o víru náboženskou, lze zohlednit zejména její metafyzičnost, komplexitu, vztah k existenciálním otázkám a existenci morálního či etického systému. Víru v prospěšnost konopí bez dalšího za náboženskou považovat nelze.

6 Afs 125/2021

Předběžná otázka, kterou je správce daně ve smyslu § 99 odst. 1 daňového řádu vázán, je charakterizována následujícími znaky: a) jde o otázku, jejíž vyřešení je nezbytné pro rozhodnutí ve věci, b) tato otázka není přímo předmětem řízení, c) může být samostatným předmětem jiného řízení a d) rozhodnutí o ní přísluší jinému orgánu veřejné moci. Pokud trestní soud ve výroku rozsudku rozhodne, že se určité zdanitelné plnění uskutečnilo, nejde pro správce daně o předběžnou otázku, kterou by byl vázán. Je však jeho povinností se s takovým rozhodnutím vypořádat a reagovat na jeho obsah.

8 As 98/2020

Jestliže vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů na životní prostředí jako součást vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území zpracovaného společně s návrhem zásad územního rozvoje, resp. jejich aktualizace (§ 36 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu), vyvolává dílčí nejasnosti a otázky, je třeba, aby dal krajský soud odpůrci dostatečný prostor k tomu, aby sám (či za podpory osob, které pořizovatel zásad územního rozvoje pověřil zpracováním těchto odborných podkladů) mohl tyto podklady v řízení před soudem obhájit. To platí zejména za situace, kdy navrhovatelé v procesu pořizování zásad územního rozvoje nepodali dostatečně konkrétní námitky proti vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů, a tato otázka se v dané míře podrobnosti objevila až v řízení před krajským soudem. V tomto případě není na místě zrušit zásady územního rozvoje (jejich aktualizaci) podle § 76 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 101b odst. 4 s. ř. s. bez jednání, tedy bez dalšího vyjít z toho, že se zásady územního rozvoje opírají o neúplné podklady, které vyžadují zásadní doplnění, jež nemůže být provedeno před soudem.

10 As 214/2022

I. Nabídka zboží v internetovém obchodu (e-shopu) je nabídkou ke koupi podle § 2 odst. 1 písm. q) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Aby se provozovatel internetového obchodu (prodávající), který činí nabídku ke koupi, nedopustil klamavého opomenutí podle § 5a odst. 1 a 2 téhož zákona, musí spotřebitelům sdělit podstatné informace vymezené v § 5a odst. 3 téhož zákona. II. Zpoplatnění určitých způsobů platby (např. platby na dobírku) v internetovém obchodu (e-shopu) je ujednáním o platebních podmínkách podle § 5a odst. 3 písm. d) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. III. Rozhodnutím ohledně koupě podle § 2 odst. 1 písm. r) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, není jen konečné rozhodnutí spotřebitele, zda zakoupí určité zboží nebo službu, ale jakékoliv rozhodnutí, které s prvně jmenovaným rozhodnutím přímo souvisí, včetně rozhodnutí spotřebitele, že vloží zboží do virtuálního nákupního košíku v internetovém obchodu (e-shopu).

Vol 100/2023

I. V řízení podle § 90 odst. 5 s. ř. s. může Nejvyšší správní soud rozhodnout nejen o neplatnosti volby prezidenta republiky jako celku, ale též o neplatnosti jakékoli části volby, a to v závislosti na povaze zjištěného porušení zákona. Může tak vyslovit neplatnost hlasování, a to i jen v konkrétních volebních okrscích. II. Vysloví-li soud v řízení podle § 90 s. ř. s. neplatnost hlasování jen v některých volebních okrscích, nemůže zároveň rozhodnout o opakování hlasování. III. Pouhý počet odevzdaných úředních obálek převyšující počet vydaných úředních obálek – pokud je zároveň počet platných hlasů nižší než počet odevzdaných obálek – není sám o sobě důvodem pro vyslovení neplatnosti hlasování v řízení podle § 90 s. ř. s. Naproti tomu počty platných hlasů převyšující počty odevzdaných obálek mohou být důvodem pro takové rozhodnutí, neboť je zjevné, že byly mezi platné hlasy zařazeny i takové, které měly být vyhodnoceny jako neplatné, přičemž lze zpětně jen těžko zjistit, které to byly. IV. Pokud by rozhodnutí soudu o neplatnosti hlasování v řízení podle § 90 s. ř. s. v některých volebních okrscích zkreslilo (zatemnilo) projevenou vůli voličů více než zjištěné porušení zákona, soud podle okolností neplatnost hlasování nevysloví. V. Zákon předpokládá pouze návrh na neplatnost (části) volby prezidenta republiky (§ 66 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky, § 90 odst. 5 věta první s. ř. s.). Nelze se proto samostatně domáhat toho, aby Nejvyšší správní soud uložil příslušným volebním orgánům povinnost upravit zápis o výsledku volby prezidenta republiky a ten vyhlásit. VI. Uložení povinnosti upravit zápis o výsledku hlasování a ten vyhlásit (§ 90 odst. 5 věta šestá s. ř. s.) přichází v úvahu pouze tehdy, pokud Nejvyšší správní soud jednoznačně zjistí správné výsledky hlasování. VII. Rozhoduje-li Nejvyšší správní soud podle § 90 odst. 5 věty šesté s. ř. s., uloží povinnost upravit zápis o výsledku volby prezidenta republiky Českému statistickému úřadu (§ 53 odst. 1 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky) a povinnost vyhlásit jej Státní volební komisi [§ 55 odst. 1 písm. b), resp. § 57 odst. 1 téhož zákona]. VIII. S vyhlášením upraveného zápisu o výsledku volby prezidenta republiky ve Sbírce zákonů není spojen nový počátek běhu lhůty pro podávání návrhů na neplatnost volby (podle § 66 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky).

9 As 116/2022

Kolektivní závazek snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 o 55 % ve srovnání s úrovní v roce 1990, který EU přijala v roce 2020 podle čl. 4 odst. 16 Pařížské dohody (č. 64/2017 Sb. m. s.), nezakládá bez dalšího rovněž individuální závazek České republiky ve stejné výši.

5 Afs 374/2021

I. Neúčast daňového subjektu při odběru vzorků (podle zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních) nemůže mít vliv na zákonnost rozhodnutí o věci samé, nejsou-li zde opodstatněné pochybnosti, že se vzorkem bylo manipulováno nebo byl jinak znehodnocen či byly změněny jeho rozhodné vlastnosti. II. Bylo-li v řízení dostatečně spolehlivě zjištěno množství předmětu daně (základ daně) a je známa zákonná sazba daně, není s ohledem na konstrukci spotřební daně (§ 10 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, dle kterého se daň vypočte jako součin základu daně a sazby daně) prostor pro stanovení daně odhadem, resp. dle pomůcek (§ 98 daňového řádu).

2 As 133/2019

Rozsah posouzení podkladů, pokud jde o soudní přezkum úkonu veřejné správy, který přímo zasahuje do veřejných práv a povinností, je shodný jak v případě žalob proti rozhodnutím správních orgánů podle § 65 s. ř. s., tak žalob na ochranu proti nezákonnému zásahu ve smyslu § 82 s. ř. s.

10 Afs 61/2022

Poskytuje-li výrobce zboží peněžní odměny pro zaměstnance svých obchodních partnerů za prodej zboží určité značky v souvislosti s výkonem jejich závislé činnosti (program finančních motivací za prodej zboží), na příjmy z takového programu se hledí jako na příjmy ze závislé činnosti podle § 6 odst. 1 písm. d) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, byť poskytovatel těchto plnění není zaměstnavatelem ve smyslu pracovněprávním.

2 As 21/2020

Prostředek, který procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k ochraně proti nečinnosti správního orgánu (např. § 80 správního řádu), je žalobce povinen vyčerpat pouze jednou. Nevede-li tento prostředek k nápravě, tedy k odstranění nečinnosti správního orgánu vydáním rozhodnutí ve věci, je bezvýsledně vyčerpán ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s.

10 As 290/2022

I. Právnické osoby podle § 35 odst. 5 s. ř. s. mohou zastupovat cizince též v řízeních o nečinnostní (§ 79 s. ř. s.) či zásahové žalobě (§ 82 s. ř. s.), týká-li se žaloba oblastí vyjmenovaných v § 35 odst. 5 s. ř. s. II. Věci dočasné ochrany jsou věcmi mezinárodní ochrany ve smyslu § 35 odst. 5 s. ř. s., proto cizince i v těchto věcech může zastupovat právnická osoba podle § 35 odst. 5 s. ř. s.

10 Ads 334/2022

Při rozhodování o výjimečné úhradě zdravotní služby jinak ze zdravotního pojištění nehrazené (§ 16 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění) musí zdravotní pojišťovna s ohledem na individuální okolnosti případu posoudit splnění podmínky „jediné možnosti léčby“ i z pohledu vyšší bezpečnosti pojištěncem požadované zdravotní služby.

10 As 23/2021

Nemá-li zadavatel jinou možnost nápravy vlastního nezákonného postupu v zadávacím řízení, je obecně vzato oprávněn zadávací řízení podle § 127 odst. 2 písm. d) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, zrušit. Vodítkem pro určení, kdy porušení zákona zadavatelem dosáhne intenzity dostačující ke zrušení zadávacího řízení, je možnost uložení nápravného opatření ze strany Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (§ 263 odst. 2 citovaného zákona).

10 As 237/2022

I. Kázeňské odměny (§ 52 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání) nejsou součástí průměrného měsíčního hrubého služebního platu vojáka (§ 143 odst. 3 citovaného zákona), proto se nezahrnují do výpočtu výsluhových náležitostí. II. Další služba podle § 37 odst. 2 písm. a) zákona č. 92/1949 Sb., branného zákona, vykonávaná do 30. 11. 1999, se nezahrnuje do doby trvání služebního poměru rozhodné pro přiznání výsluhových náležitostí (§ 165 odst. 6 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání).

Konf 3/2022 - 531*

Na rozhodnutí správního orgánu o nařízení předběžného opatření nelze nahlížet jako na rozhodnutí ve věci samé, které by mohlo být předmětem přezkumu civilních soudů podle § 244 a násl. o. s. ř. K projednání žaloby směřující proti takovému rozhodnutí je příslušný soud ve správním soudnictví.

1 As 278/2021

Správa majetku hlavního města Prahy svěřená jejím městským částem se řídí zákonem č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, a obecně závaznou vyhláškou č. 55/2000 Sb. hl. m. Prahy, kterou se vydává Statut hlavního města Prahy. Byť jde o veřejnoprávní vztah, při posuzování účastenství městských částí v územních řízeních dle § 18 odst. 1 písm. h) citovaného zákona je nutno na něj nahlížet optikou soukromoprávního vymezení věcných práv dle § 1400 a násl. občanského zákoníku. Městská část tudíž může být při výkonu správy majetku hlavního města nositelem jiných věcných práv k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich dle § 85 odst. 2 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ke spravovanému majetku hlavního města Prahy, a být účastníkem územního řízení, přestože zamýšlený záměr se nenachází na území této, nýbrž sousední městské části.

8 Afs 27/2021

Ustanovení § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, se použije nejen v případě, kdy soud spojí věci ke společnému projednání, ale také tehdy, pokud byly samostatné nároky uplatněny jednou žalobou, která byla projednávána ve společném řízení. V případě, že je účastník řízení úspěšný pouze ve vztahu k některému z nároků, má právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši.

Ars 7/2022

Provozovatel hazardních her v herním prostoru není v řízení o předběžné soudní ochraně ve věci místního referenda [§ 91a odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.], jež se týká omezení provozu hazardních her, osobou zúčastněnou na řízení (§ 34 s. ř. s.).

2 Afs 60/2021

I. Pokud z důvodu, že došlo k uplynutí lhůty pro stanovení daně podle § 148 daňového řádu, správce daně ztratil pravomoc daňovému subjektu daň stanovit, postup k odstranění pochybností týkající se této daně nesplňuje zákonem zamýšlený účel, neboť není podkladem pro vydání rozhodnutí, kterým se daň stanovuje. Postup k odstranění pochybností proto v takovém případě nevyvolá zákonem předvídané právní následky a je na něj třeba hledět, jako by nebyl vůbec zahájen. Pro stanovení daně pak neexistuje jiný podklad než daňové tvrzení samotného daňového subjektu a odpadá překážka pro konkludentní vyměření daně v souladu s tvrzením daňového subjektu podle § 140 odst. 1 věty první daňového řádu. K takovému vyměření je správce daně povinen přistoupit. II. Není možné, aby za stejné období příslušel daňovému subjektu nárok jak na úrok z vratitelného přeplatku podle § 155 odst. 5 daňového řádu, tak na úrok z nezákonného postupu správce daně podle § 254 odst. 1 daňového řádu, neboť tyto nároky se navzájem vylučují – plní totiž obdobný účel, ale každý z nich z jiných skutkových důvodů. Zatímco úrok podle § 155 odst. 5 daňového řádu představuje paušalizovanou náhradu škody způsobenou prodlením správce daně s jinak zákonným vyměřením nadměrného odpočtu, úrok podle § 254 odst. 1 daňového řádu představuje paušalizovanou náhradu škody způsobenou nesprávným (nezákonným) úředním postupem.

3 As 357/2020

I. Při posouzení, zda obecně závazná vyhláška nevykročila mimo rámec samostatné působnosti obce (§ 35 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích) je nutné zvážit nejen předmět úpravy vyhlášky (tj. jaké činnosti reguluje), ale i cíl této úpravy (které společenské zájmy chrání). Pokud se tedy předmět vyhlášky obce překrývá s předmětem úpravy zvláštního zákona, který na tomto úseku vymezuje působnost orgánů státní správy, nemusí to vést nutně k závěru, že vyhláška obce vybočila ze zákonem stanovené hranice své samostatné působnosti, liší-li se cíle těchto úprav. II. Jestliže obec cestou veřejné vyhlášky vydané dle § 10 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, reguluje hlukové imise

10 As 25/2020

Podání exekučního návrhu správcem daně jako oprávněným podle § 175 odst. 1 daňového řádu, je-li vymáhán daňový nedoplatek, nemůže být zásahem podle § 82 s. ř. s.

9 Afs 314/2019

Přípustnosti zásahové žaloby podle § 85 s. ř. s. proti jednání správního orgánu odvíjejícímu se od nicotného rozhodnutí nebrání skutečnost, že určení nicotnosti takového rozhodnutí se žalobce mohl domáhat žalobou podle § 65 s. ř. s.

Vol 9/2022

I. V řízení o přezkumu rozhodnutí o odmítnutí kandidátní listiny podle § 65 odst. 1 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky, unese navrhovatel břemeno tvrzení a důkazní tak, že v návrhu označí konkrétní skutečnosti (indicie II. Kontrola petice k podpoře kandidátní listiny podle § 25 odst. 5 a 6 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky, je založena na presumpci správnosti údajů o podepsaných občanech a důkazní břemeno k prokázání toho, že údaje jsou nesprávné, leží na Ministerstvu vnitra. Nepostačuje proto, pokud ministerstvo v rozhodnutí o odmítnutí kandidátní listiny uvede, že osoba petenta nebyla v příslušných evidencích nalezena, je-li v nich podle uváděných údajů dohledatelná. V takovém případě musí ministerstvo uvést konkrétní důvod, který vedl k neuznání a nezapočítání podpisu občana.

10 As 86/2022

Pokud se zahraniční provozovatel hazardních her na internetu, který se včas a s vynaložením veškerého úsilí, které po něm bylo možno rozumně požadovat, pokusil získat povolení k provozování hazardní hry v souvislosti s nabytím účinnosti (většiny ustanovení) zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, musí Ministerstvo financí zvážit též argumentaci provozovatele, že s ohledem na objektivní skutečnosti při uplatňování nového zákona na straně veřejné správy nebylo možné toto povolení získat včas. Pokud se ukáže, že toto tvrzení provozovatele je pravdivé, nelze jej trestat za porušení povinnosti podle § 7 odst. 2 písm. b) citovaného zákona [přestupek podle § 123 odst. 1 písm. b) téhož zákona], neboť nová úprava byla pro zahraniční provozovatele hazardních her v rozporu s čl. 56 Smlouvy o fungování Evropské unie, byť jen v omezeném období na začátku roku 2017.

Vol 16/2022

Podání kandidátní listiny před vyhlášením volby prezidenta republiky předsedou Senátu (čl. 56 odst. 8 Ústavy, § 3 odst. 1 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky) nemůže vyvolat žádné právní účinky, neboť jde o úkon učiněný mimo právní režim pro něj určený.

Vol 17/2022

Navrhovat kandidáta na prezidenta republiky může nejméně dvacet poslanců nebo nejméně deset senátorů jen společně a současně (§ 21 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky). Jakmile je návrh podán, nemohou se k němu připojovat další navrhovatelé. Podá-li kandidátní listinu menší počet zákonodárců, Ministerstvo vnitra ji odmítne, aniž předtím musí vyzývat navrhovatele k odstranění vad (§ 26 citovaného zákona).

8 Afs 206/2020

I. Osoba, na niž je převedeno právo nakládat se zbožím jako vlastník podle § 13 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, může činit rozhodnutí, která ovlivňují právní situaci zboží, prostřednictvím zmocněnce. V takovém případě je však třeba, aby tato osoba měla současně možnost alespoň rámcově ovlivnit jednání zmocněnce stran tohoto zboží. Předpokladem pro to je, že tato osoba ví, o jaké zboží se jedná, tj. čeho se budou týkat právní jednání zmocněnce, a že má reálnou možnost udílet zmocněnci pokyny stran zboží a reagovat na případné překročení zástupčího oprávnění. V opačném případě zmocněnec se zbožím fakticky nakládá, jako by byl jeho vlastníkem podle § 13 odst. 1 téhož zákona. Rozhoduje totiž o právní situaci daného zboží zcela o své vůli, byť formálně jménem zastoupeného. II. Při převodu vlastnického práva ke zboží nedojde k převodu práva nakládat se zbožím jako vlastník podle § 13 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, jestliže se nabyvatel již v okamžiku nabytí vlastnictví na základě dohody se zcizitelem vzdává výkonu podstatných práv vlastníka, která umožňují rozhodovat o právním osudu zboží, ve prospěch zcizitele. Právo nakládat se zbožím jako vlastník podle § 13 odst. 1 téhož zákona si v takovém případě ponechá zcizitel.

10 As 320/2020

I. Omezení plynoucí ze zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, a z dlouhodobých záměrů vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy (§ 9 tohoto zákona) se musejí vykládat ústavně konformně a v souladu s mezinárodními závazky České republiky. Výklad má tedy vycházet z toho, že stát je povinen umožnit pluralitu ve vzdělávání a že rodiče mají právo na alternativu ve vzdělávání. Zákonná úprava a dlouhodobé záměry nesmějí (přímo či nepřímo) plošně znemožňovat vznik a fungování nestátních škol v daném čase a místě a neměly by na tyto školy dopadat neodůvodněně nerovně. Správní orgány a soudy mohou a mají hodnotit, zda dlouhodobé vzdělávací záměry státu a krajů nezasahují do jádra práva na vzdělání [čl. 33 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 2 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.)]. II. Kapacitní důvody jsou legitimním kritériem regulace vzdělávací soustavy, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy však nemůže odepřít soukromé základní škole zápis do rejstříku škol a školských zařízení [§ 148 odst. 3 písm. a) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání] jen proto, že jsou kapacity stávajících státních škol v blízkém okruhu od místa vzniku zamýšlené školy dostatečné k přijetí dalších žáků. Nevezme-li ministerstvo v úvahu také kvalitativní aspekty, jsou-li z okolností věci myslitelné, porušuje čl. 33 odst. 3 Listiny a čl. 2 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.). Takovými kvalitativními faktory mohou být tvrzená odlišná (alternativní) vzdělávací koncepce oproti stávajícím školám, podpora místní samosprávy a doložený zájem rodičů.

Konf 4/2022

Právní vztah mezi držitelem poštovní licence a jiným poskytovatelem poštovních služeb ze smlouvy o přístupu k poštovní infrastruktuře podle § 34 zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách, je vztahem soukromého práva. Nabylo-li rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ve sporu o úpravě vzájemných práv a povinností z tohoto vztahu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v řízení podle části páté občanského soudního řádu.

1 As 269/2021

Podalo-li občanské sdružení (nebo jeho organizační jednotka), jehož hlavním posláním je podle stanov ochrana přírody a krajiny, žádost, aby bylo předem informováno o zamýšlených zásazích a zahajovaných řízeních (§ 70 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny), je povinností správního orgánu poskytovat mu tyto informace primárně podle obecných pravidel správního řádu pro doručování písemností (§ 19 a násl. správního řádu).

2 As 187/2021

Ustanovení § 125c odst. 1 písm. a) bodu 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, je nutno vykládat s ohledem na jeho smysl a účel tak, aby přehnaně přísný požadavek na pečlivost při péči o čistotu registrační značky nevedl k nepřiměřenému zpomalení dopravy častým přerušováním jízdy a snížení jízdního komfortu řidičů v podmínkách, v nichž není rozumné často vystupovat z auta. Za špatných povětrnostních podmínek postačí, pokud řidič značku zkontroluje a případně očistí v situacích, kdy to může učinit bez nedůvodné ztráty komfortu, například při tankování paliva nebo jiné podobné zastávce vyvolané okolnostmi.

10 Afs 513/2021

I. Rozhodnutí, že plátce daně z přidané hodnoty je nespolehlivým plátcem (§ 106a odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty), není rozhodováním ve věcech „trestního obvinění“, spojeným se zárukami spravedlivého procesu a zákazem trestu bez zákona podle čl. 6 a čl. 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.), resp. zákazem nebýt stíhán a potrestán dvakrát za stejný „trestný čin“ (čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě). II. Správce daně nesmí používat § 106a odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, paušálně a obecně, ale naopak musí posoudit každý případ individuálně se zřetelem ke všem jeho specifikům. Jednotlivé porušení povinností plátce daně z přidané hodnoty je třeba posuzovat zejména s ohledem na osobu plátce, dosavadní zkušenosti správce daně s tímto plátcem a s ohledem na to, jakou míru rizika pro veřejné rozpočty porušení dané povinnosti představuje.

1 Afs 101/2021

Nelze připustit ani částečné uznání nároku na odpočet DPH z plnění zasaženého daňovým podvodem, i když došlo k dodatečné úhradě daně na vstupu. Stejně tak nelze umožnit, aby se účast na daňovém podvodu „zhojila“ a nárok na odpočet obnovil, a to s ohledem na závěry vyslovené Soudním dvorem v rozsudku ze dne 24. 11. 2022, Finanzamt M

7 As 184/2022

Pokud účastník hazardní hry uplatňuje bonusy poskytované provozovatelem hazardní hry za registraci k takové účasti, s nimiž ovšem účastník hazardní hry nemůže libovolně disponovat jako s majetkovou hodnotou, nejedná se o přijímání nepeněžních vkladů nebo sázek provozovatelem hazardní hry podle § 7 odst. 4 zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách. Uplatněním podobných bonusů v rámci hry nedochází k vložení sázky ani jiného vkladu ve smyslu § 4 odst. 1 písm. c) zákona o hazardních hrách účastníkem hazardní hry, tedy ani k přijímání vkladů nebo sázek provozovatelem hazardní hry.

4 Afs 152/2020

Proti rozhodnutí správního orgánu o náhradě nákladů řízení podle § 141 odst. 11 správního řádu ve sporu z veřejnoprávní smlouvy není v souladu s § 169 odst. 2 správního řádu a § 10b odst. 3 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, přípustné odvolání či rozklad.

9 Azs 109/2022

Tvrzení cizince prokazujícího během řízení o správním vyhoštění, že může být osobou dle § 42e odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, zakládá povinnost cizinecké policie postupovat tak, aby měl cizinec příležitost případně uplatnit svá práva podle směrnice Rady 2004/81/ES o povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou oběťmi obchodování s lidmi nebo obdrželi pomoc k nedovolenému přistěhovalectví a kteří spolupracují s příslušnými orgány.

1 Afs 164/2022

Správce daně je dle § 154 odst. 4 daňového řádu povinen při výpočtu úroků z prodlení zohlednit ke konkrétní námitce daňového subjektu i přeplatky na jiných daňových účtech vedených u jiného správce daně.

5 Azs 96/2021

I. Závazné stanovisko správního orgánu o možnosti vycestování cizince, tedy o tom, že mu v zemi původu nehrozí skutečné nebezpečí ve smyslu § 179 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, nemůže být založeno převážně na skutečnosti, že tento cizinec nepožádal o udělení mezinárodní ochrany v České republice, případně v prvním státě Evropské unie či dublinského systému, na jehož území vstoupil, aniž by správní orgán na základě výpovědi tohoto cizince a příslušných informací o zemi původu důkladně posoudil, zda by jeho navrácením do země původu nebyla porušena zásada non II. Byť § 179 odst. 1 a 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění účinném od 31. 7. 2019, již v plném rozsahu nezahrnuje zásadu non III. Dle závěrů rozsudku velkého senátu Soudního dvora ze dne 8. 11. 2022, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid

4 As 110/2022

Rozhodnutí o odmítnutí nahlížení do spisové dokumentace orgánu sociálně-právní ochrany dětí dle § 55 odst. 6 písm. b) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, podléhá přezkumné pravomoci správních soudů dle § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a to i pokud se jedná o dokumentaci týkající se výkonu funkce opatrovníka dítěte v občanském soudním řízení.

10 Ads 525/2021

Splnění podmínek pro přiznání tzv. invalidního důchodu z mládí podle § 42 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, vylučuje současné přiznání „řádného“ invalidního důchodu podle § 38 a násl. téhož zákona, a to i v případě, že žadatel o řádný invalidní důchod získal (např. na základě dobrovolného přihlášení se k důchodovému pojištění podle téhož zákona ve znění účinném do 31. 1. 2018) potřebnou dobu pojištění. Na základě principu asimilace faktů podle čl. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení dopadá stejný důsledek i na situaci, ve které o přiznání českého řádného invalidního důchodu žádá poživatel např. slovenského invalidního důchodu z mládí.

8 As 29/2021

Ustanovení § 26 odst. 1 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, ani žádné jiné ustanovení tohoto či jiného zákona nestanoví jakoukoli lhůtu (či skutečnost), která by časově omezovala právo vyvlastňovaného podat žádost o zrušení vyvlastnění. Je-li naplněna alespoň jedna podmínka (kvalifikovaná skutečnost) stanovená v § 26 odst. 1 téhož zákona a vyvlastňovaný podá bezvadnou žádost, nemá vyvlastňovací úřad žádné správní uvážení stran svého rozhodnutí a musí rozhodnout o zrušení vyvlastnění. Použití této přísné právní úpravy by však bylo možné odepřít v případech, kdy by žádost o zrušení vyvlastnění byla podána v rozporu s její podstatou, smyslem a účelem (šlo by o zneužití práva).

2 Afs 351/2020

Tytéž částky a za totéž období nemohou být duplicitně úročeny jak úrokem dle § 254 odst. 1 daňového řádu ve znění účinném do 31. 12. 2020, tak úrokem dle § 254 odst. 2 daňového řádu. Pokud tedy správce daně přizná daňovému subjektu zvýšený úrok z neoprávněného jednání správce daně podle § 254 odst. 2 daňového řádu již v důsledku zrušení exekučního titulu (rozhodnutí o stanovení daně), nemá daňový subjekt nárok na další úrok v důsledku následného zrušení exekučního příkazu. Daňovému subjektu tak náleží buď úrok dle § 254 odst. 1 daňového řádu (pokud neoprávněně stanovenou daň uhradil dobrovolně), nebo dle § 254 odst. 2 daňového řádu (pokud neoprávněně stanovenou daň neuhradil dobrovolně); souběh těchto nároků je však vyloučen.

4 As 422/2021

Rada České televize není oprávněna odvolat členy dozorčí komise za přiměřeného použití § 6 odst. 2 ve spojení s § 8a odst. 3 větou třetí zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, z důvodu vyslovení vážných výhrad k jejich práci ani z jiných důvodů nad rámec vymezený v § 6 odst. 2 tohoto zákona.

1 Afs 432/2020

Obecně závazná vyhláška obce přijatá podle § 10c odst. 3 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, jež ukládá povinnost uhradit místní poplatek za zhodnocení stavebního pozemku i vlastníkům, kteří za totéž již v minulosti obci zaplatili v rámci soukromoprávního vztahu (prostřednictvím zvýšení kupní ceny při prodeji pozemku), je v rozporu s ústavním principem rovnosti podle čl. 1 Listiny základních práv a svobod.

6 Afs 171/2022

Úrok z vratitelného přeplatku (§ 155 odst. 5 daňového řádu) vzniká jako pohledávka daňového subjektu vůči státu a předepisuje se na osobní daňový účet v zákonem stanovené lhůtě až po vrácení vratitelného přeplatku. Teprve v tomto okamžiku jej lze použít pro úhradu nedoplatku na dani.

Vol 1/2022

Běh lhůty pro podání návrhu na neplatnost voleb, neplatnost hlasování nebo neplatnost volby kandidáta podle § 87 odst. 2 ve spojení s § 97a odst. 3 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, se odvíjí od prvního vyhlášení výsledků voleb Státní volební komisí. Případné opakované vyhlášení výsledků voleb nezahajuje běh nové lhůty.

9 Azs 144/2022

V případě vyostření konfliktu, který nemá charakter totálního konfliktu (např. zintenzivnění bojů o Náhorní Karabach v září 2022), až v průběhu řízení o kasační stížnosti žadatele o mezinárodní ochranu nepocházejícího z oblasti tohoto konfliktu, není možné bez dalšího prolomit § 75 odst. 1 a § 109 odst. 5 s. ř. s.

6 As 68/2022

I. Jmenování a odvolávání nejvyššího státního zástupce vládou je výkonem veřejné správy [§ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] a správní soudy mají pravomoc tento postup přezkoumávat. II. Jmenování nejvyššího státního zástupce je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. III. Nejvyšším státním zástupcem může být jmenována pouze osoba, která vykonává funkci státního zástupce [§ 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství].