Nejvyšší správní soud

9 Ca 12/2007

Osvědčení o státním občanství České republiky vydané podle § 20 odst. 4 zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, je deklaratorním správním aktem, který sám o sobě nezakládá státoobčanský vztah dané osoby k České republice, ale pouze existenci takového státoobčanského vztahu, vzniklého na základě jiných skutečností stanovených zákonem, osvědčuje. Předmětným osvědčením se tedy státní občanství nenabývá, ale toliko prokazuje, stejně jako občanským průkazem či cestovním dokladem [§ 20 odst. 1 písm. c) téhož zákona]. Osvědčení o státním občanství ČR, vydané podle § 20 odst. 4 uvedeného zákona, může být, ať již z jakýchkoliv důvodů, vydáno v rozporu se zákonem osobě, která státním občanem ČR ve skutečnosti není. V takovém případě je na místě postup podle § 156 odst. 2 správního řádu z roku 2004, tedy zrušení takového osvědčení usnesením toho správního orgánu, který je vydal.

2 Afs 171/2006

Ustanovení § 242 odst. 1 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění účinném do 30. 4. 2004, neumožňovalo vyměření cla váznoucího na zboží umístěném ve svobodném celním pásmu nebo skladu, jehož ztráta nebyla řádně objasněna, a vylučovalo odpovědnost držitelů zboží umístěného do těchto prostor za ztrátu nebo nedovolené nakládání se zbožím.

9 Ao 2/2008

I. Pojmovým znakem opatření obecné povahy je jeho konkrétně (individuálně) vymezený předmět, který musí být jednoznačně a srozumitelně identifikován. Požadavku na konkrétně vymezený předmět opatření obecné povahy nedostojí taková změna územního plánu (§ 55 odst. 2 a § 43 odst. 4 stavebního zákona č. 183/2006 Sb.), jejíž skutečný obsah neodpovídá navrženému zadání a z níž nelze s určitostí seznat, které části dosavadního územního plánu a v jakém rozsahu byly měněny. II. Je povinností pořizovatele územního plánu nebo jeho změny zpracovat věcný obsah návrhu zadání tak, aby skutečně odpovídal navrhovaným změnám a umožňoval posouzení, zda bude nutné jej posoudit dle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, a to jako koncepci či záměr.

7 Afs 29/2008

„Zřejmým zanedbáním

10 Ca 208/2007

Předloží-li deklarant celnímu orgánu dokumenty, o nichž má za to, že jsou postačujícím důkazem opaku skutečnosti, že zboží nepochází ze země předpokládané právním předpisem upravujícím vyrovnávací clo, anebo od výrobce, v jehož případě právní předpis nařizuje uložení takového cla, nestačí ze strany celního orgánu pouhé poukázání na nepředložení prohlášení vystavené posledním výrobcem. Pokud vysvětlení účastníka řízení nepovažuje za dostatečná, má celní orgán povinnost nejen dát tomuto účastníku možnost podat dodatečné vysvětlení, ale posléze i ve svém rozhodnutí uvést důvody pro odmítnutí předložených důkazů nebo informací a uvést je ve zveřejněných závěrech [čl. 28 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 2026/97].

9 As 8/2008

Rozhodujícím kritériem pro uplatnění pravomoci orgánu ochrany přírody dle § 66 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je hrozba nežádoucích změn chráněných částí přírody v důsledku realizované činnosti bez ohledu na to, zda tuto hrozbu představuje činnost zakázaná, povolená či dokonce nařízená jiným orgánem než orgánem ochrany přírody. Případnou kolizi rozhodnutí správních orgánů na různých úsecích veřejné správy je pak nutno řešit s ohledem na zásadu spolupráce správních orgánů ve vzájemné součinnosti dotčených úřadů.

3 Ans 9/2008

Účastníkem řízení ve věcech služebního poměru byl ve smyslu § 122 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, a § 12 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, také ten, kdo o sobě tvrdil, že je celníkem ve služebním poměru (zde bývalý zaměstnanec Generálního ředitelství cel, jehož výpověď z pracovního poměru byla neplatná).

22Ca 312/2007

Jestliže je stavba užívána k účelu, který není specificky vymezen v kolaudačním rozhodnutí či stavebním povolení, neznamená to bez dalšího naplnění skutkové podstaty správního deliktu, neboť jedním z jeho pojmových znaků je společenská škodlivost. Společenská škodlivost musí být v případě správního deliktu, jehož skutková podstata je vymezena stavebním zákonem [§ 180 odst. 1 písm. h) stavebního zákona č. 183/2006 Sb.], posuzována z hlediska stavebně-technického, což předpokládá odborné posouzení stavebně-technického uspořádání stavby, jejích stavebně-technických vlastností a následně také vlivu nevhodného užívání stavby na okolí jakožto vyhodnocení následku škodlivého jednání.

11 Ca 232/2008

Jednočinný souběh správních deliktů dle § 48 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání (zařazení do vysílání skryté a podprahové reklamy a teleshopping), a dle § 48 odst. 4 písm. a) citovaného zákona (nezajištění, aby reklamy a teleshopping byly rozeznatelné a zřetelně zvukově, obrazově či zvukově-obrazově oddělené od ostatních částí programu) je pojmově vyloučen, neboť buď provozovatel odvysílal zjevnou reklamu, kterou byl povinen oddělit od vysílaného pořadu, nebo odvysílal pořad, který obsahoval prvky skryté reklamy. V takovém případě ho nelze trestat za to, že skrytou reklamu neoddělil od ostatních vysílaných programů.

9 Ca 32/2008

Nesplnění oznamovací povinnosti dle § 93 odst. 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (povinnost předem písemně oznámit vyslání cizince k výkonu práce mimo místo výkonu práce uvedené v jeho povolení k zaměstnání v rozsahu 7 až 30 kalendářních dnů), je porušením zákona ze strany zaměstnavatele. Nelze je přičítat k tíži zaměstnance, ani nelze dovozovat, že se v takovém případě jedná o zaměstnávání (výkon práce cizincem) bez povolení k zaměstnání.

10 Ca 390/2006

I. Výzva k předložení dokladů potřebných pro provedení kontroly dle § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, není opatřením ve smyslu § 9 odst. 1 písm. e) tohoto zákona. II. Nepředložení dokladů potřebných k provedení kontroly (§ 18 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky) lze postihnout dle § 19 odst. 2 téhož zákona.

9 Ca 144/2007

Pojem „neprodleně“

9 Ca 19/2007

Úprava nerostů, spočívající v očištění nerostů, jejich drcení a sítování, směřující k získání frakcí nerostů o různé zrnitosti, je úpravou nerostů podle § 2 písm. m) vyhlášky č. 51/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při úpravě a zušlechťování nerostů, a nikoliv zušlechťování nerostů podle § 2 písm. n) této vyhlášky, neboť kvalita nerostů se nemění a vlastnosti nerostů zůstávají stejné.

8 As 47/2005

Závazné stanovisko, jako je kupříkladu souhlas (či nesouhlas) orgánu ochrany přírody a krajiny k povolení stavby vydaný podle § 44 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, je správním rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Podléhá samostatnému přezkumu ve správním soudnictví. Aktivní žalobní legitimace v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (§ 65 a násl. s. ř. s.) bude dána vždy tehdy, pokud s ohledem na tvrzení žalobce není možné zjevně a jednoznačně konstatovat, že k zásahu do jeho právní sféry v žádném případě dojít nemohlo.

9 Afs 58/2007

Platební výměr vydaný podle § 260l odst. 1 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, vůči celnímu ručiteli má stejnou právní povahu a účinky jako rozhodnutí vydané ve vyměřovacím řízení vůči celnímu dlužníkovi. Proto rozhodnutí adresované ručiteli mu musí být doručeno v propadné lhůtě tří let od konce roku, v němž celní dluh vznikl (§ 268 odst. 2 citovaného zákona).

7 Afs 54/2006

V důsledku novelizace § 19 odst. 1 zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, provedené zákonem č. 322/2003 Sb., se přestala povinnost krátit odpočet daně podle pravidel uvedených v § 19a zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, vztahovat na zboží z dovozu. V době od 1. 10. 2003 do 30. 4. 2004 tedy plátce daně neměl při uplatnění odpočtu daně z přidané hodnoty u zboží z dovozu povinnost krátit odpočet daně podle pravidel stanovených v § 19a uvedeného zákona. Povinnost krátit odpočet dle § 19a neměl ani tehdy, použil-li zboží k účelům, které by jinak - pokud by se na ně § 19a vztahoval - povinnost krátit odpočet zakládaly, avšak pouze za předpokladu, že se v konkrétním případě nejednalo o zneužití jeho práva na odpočet daně z přidané hodnoty v nezkrácené výši.

5 Afs 27/2008

Daňový subjekt, který neuplatnil odčitatelnou položku v podobě daňové ztráty z minulých zdaňovacích období (§ 34 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů) v řádně podaném daňovém přiznání k dani z příjmů za příslušné zdaňovací období a kterému byla následně za toto období správcem daně doměřena daň, již nemůže po právní moci dodatečného platebního výměru správce daně uplatňovat tuto daňovou ztrátu v dodatečném daňovém přiznání na nižší daň, než byla stanovena tímto dodatečným platebním výměrem. Takové dodatečné daňové přiznání je podáno v rozporu s § 38p citovaného zákona a jím zahájené řízení musí být dle § 27 odst. 1 písm. h) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, zastaveno.

9 As 95/2007

I. Pokud jsou předměty kulturní hodnoty sakrální a kultovní povahy vystaveny v prodejně, jedná se o aktivní nabídku k obchodování s těmito předměty. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty (s účinností od 29. 4. 1994), musí být nabízené předměty opatřeny osvědčením k trvalému vývozu. II. Nabízí-li se tyto předměty k prodeji bez výše uvedeného osvědčení, jedná se o protiprávní jednání, za které lze uložit pokutu [§ 8 odst. 1 písm. b) zákona č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty]. Při stanovení konkrétní výše pokuty se přihlédne k míře závažnosti protiprávního jednání, která je určována především kulturní hodnotou daných předmětů, neboť jejich nekontrolovaný prodej či vývoz by znamenal nenahraditelnou ztrátu historického a kulturního dědictví České republiky.

2 Afs 80/2008

I. Právní názor vyslovený krajským soudem ve zrušujícím rozhodnutí je závazný pro správní orgán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Pokud krajský soud ve zrušujícím rozsudku některou žalobní námitku neshledal důvodnou, znamená to pro správní orgán, že posouzení této otázky není povinen měnit, vyjma případů, kdy dojde ke změně skutkového či právního stavu, která změnu právního hodnocení odůvodňuje. To však neznamená, že by žalobce nemohl takové posouzení znovu napadnout v žalobě proti novému správnímu rozhodnutí a následně i kasační stížností proti novému rozhodnutí krajského soudu. Opačný přístup by totiž vyloučil možnost přezkoumání právního názoru krajského soudu vysloveného v jeho neprospěch v kasačním řízení. II. Za situace, kdy se rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu obsáhle se vypořádávající s názorovými alternativami a ústící v přesvědčivě odůvodněný názor střetává s nálezem Ústavního soudu v obdobné věci postrádající bližší zdůvodnění, nelze vykročit z mezí závaznosti rozhodnutí rozšířeného senátu.

Konf 8/2008

Rozhodnutí o ochraně před zásahem do pokojného stavu podle § 5 občanského zákoníku je rozhodnutím ve věcech soukromoprávních. O žalobě proti takovému rozhodnutí je proto příslušný rozhodovat soud v občanském soudním řízení.

7 Afs 40/2007

I. V případě dohody o obchodním zastoupení je pro posouzení otázky, zda zástupce a zastoupený tvoří společně jednoho soutěžitele, a soutěžní právo proto na jejich vzájemný vztah aplikovat nelze, či zda jsou samostatnými soutěžiteli, na jejichž vztah lze toto právo aplikovat, rozhodující hledisko rozložení rizika mezi zástupce a zastoupeného. Nevyplývají-li zástupci ze vztahu se zastoupeným žádná rizika, nebo jsou tato rizika zanedbatelná, je třeba je z pohledu soutěžního práva považovat za jednoho soutěžitele. II. Soutěžitel v dominantním postavení má právo hájit své obchodní zájmy a přijmout k jejich ochraně přiměřená opatření. Při hodnocení, zda je konkrétní chování soutěžitele v dominantním postavení možné považovat za jednání, které je ještě dovolené, nebo za jednání zákonem již zakázané, je klíčovým hledisko přiměřenosti, tedy zda zvolený způsob a intenzita jednání je přiměřená oprávněným zájmům, které tento dominantní soutěžitel na trhu má. Existují-li pro jednání dominanta věcně ospravedlnitelné důvody, není toto jednání, které by za jiných okolností splňovalo znaky zneužití dominantního postavení, jednáním zakázaným ve smyslu § 11 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže. III. I v případě, že se konkrétní jednání dominanta svou povahou blíží některé z dílčích skutkových podstat upravených v § 11 odst. 1 písm. a) až g) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, je možné dovodit zneužití dominantního postavení pouze s odkazem na generální klauzuli obsaženou v návětí tohoto ustanovení.

2 Afs 109/2007

Správní orgán, který v rámci cenové regulace posuzuje ekonomickou oprávněnost určitých nákladů, při svém rozhodování musí postupovat na základě racionální úvahy. V první řadě si musí ujasnit, zda by dané náklady v konkrétních poměrech kontrolované osoby řádný hospodář vynaložil. Přitom je třeba zohlednit všechny okolnosti a vzít v úvahu i to, že při úvaze o vynaložení určitých nákladů nelze odhadovat budoucí vývoj rozhodných skutečností s naprostou jistotou, takže řádný hospodář bude brát v úvahu i možnost, že dojde k mimořádným či obtížně předvídatelným okolnostem, na které bude muset adekvátně reagovat. Poté, co si správní orgán ujasní, jaké náklady by v konkrétním případě vynaložil řádný hospodář, porovná je s náklady skutečně vynaloženými. Teprve, zjistí-li, že skutečně vynaložené náklady v nikoli nevýznamné míře převyšují náklady ekonomicky oprávněné, je zde prostor pro případný postih za správní delikt na úseku cen (§ 15 a násl. zákona č. 526/1990 Sb., o cenách).

7 As 6/2008

I. Měření rychlosti vozidel na pozemních komunikacích bylo i podle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění účinném do 30. 6. 2006 součástí působnosti Policie ČR při dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích [§ 124 odst. 7 písm. a) a odst. 8 citovaného zákona], byť to nebylo výslovně a speciálně stanoveno jako v § 79 odst. 8 téhož zákona ve znění účinném od 1. 7. 2006. II. Měření rychlosti vozidel za účelem kontroly povolené rychlosti bylo i do 30. 6. 2006 výkonem státní správy, k němuž byla zákonem zmocněna Policie ČR, a nikoliv soukromý subjekt (zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích). Měření rychlosti vozidel tudíž nebylo možno ani v této době přenést, v důsledku absence zákonného zmocnění, na jiný subjekt (zde soukromý subjekt).

Konf 3/2007

Rozhodnutí Bankovní rady České národní banky, kterým byla zamítnuta žádost účastníka řízení o udělení souhlasu s obsahem dobrovolné nabídky převzetí podle § 183e odst. 7 obchodního zákoníku a kterým se zakazuje nabídka převzetí podle § 183e odst. 10 písm. a) a b) téhož zákona, není rozhodnutím správního orgánu v soukromoprávní věci ve smyslu § 46 odst. 2 a § 68 písm. b) s. ř. s. O žalobě proti takovému rozhodnutí proto rozhoduje soud ve správním soudnictví.

5 Ans 6/2008

Řízení před soudem: odmítnutí návrhu při neodstranitelném nedostatku podmínek řízení Je-li v době podání návrhu zcela zjevné, že nejsou splněny podmínky řízení o podaném návrhu a že tento nedostatek podmínek řízení je neodstranitelný, není úkolem soudu toto řízení dále vést a rozhodovat např. o žádosti navrhovatele o ustanovení zástupce dle § 35 odst. 8 s. ř. s., ale naopak řízení bez dalšího ukončit tím, že bude příslušný návrh dle § 46 s. ř. s. odmítnut, či v zákonem stanovených případech řízení zastaveno.

5 As 11/2008

I. Stavebník, jemuž byla povolena dočasná stavba, nemůže mít v řízení o žalobě proti tomuto správnímu rozhodnutí postavení osoby zúčastněné na řízení dle § 34 s. ř. s. poté, kdy doba trvání tohoto oprávnění již uplynula. II. Podle § 58 odst. 2 stavebního zákona z roku 1976 byl stavebník povinen prokázat právo k cizímu pozemku, jež ho opravňovalo zřídit na tomto pozemku stavbu, i v případě, že tato stavba spočívala na jiné stavbě, která se již na pozemku nacházela a byla ve vlastnictví třetí osoby.

2 As 3/2008

Hovoří-li čl. 1 odst. 1 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o zamezení vzniku dvojího státního občanství (č. 71/1981 Sb.) o "rodičích

5 Azs 66/2008

I. Pokud nelze určité tvrzení žadatele o mezinárodní ochranu doložit, ale ani vyvrátit listinnými či jinými důkazy a žadatel splní podmínky uvedené v čl. 4 odst. 5 směrnice Rady 2004/83/ES, správní orgán je povinen z takového tvrzení vycházet. II. Pokud žadatel o mezinárodní ochranu zastává v rámci azylově relevantní III. Pro naplnění podmínky souvislosti pronásledování s důvody pronásledování není třeba, aby rasa, pohlaví, náboženství, národnost, příslušnost k určité sociální skupině, politické názory žadatele či pohlaví (§ 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu) byly „výlučnou“ příčinou pronásledování; postačí, pokud jde o příčinu „rozhodující“.

7 Afs 85/2008

Bytem, který „nebyl dosud užíván

2 As 60/2008

Je-li sankčním správním rozhodnutím uložen trest zákazu činnosti, doba tohoto uloženého zákazu neběží v období, kdy byl soudem žalobě napadající toto rozhodnutí přiznán odkladný účinek (§ 73 odst. 3 s. ř. s.).

7 As 48/2008

Pro naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 5d písm. d) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, není rozhodné, zda byly v reklamě na doplněk stravy uváděny pravdivé informace o účincích užívání prezentovaného přípravku. Naopak rozhodným pro naplnění skutkové podstaty je, zda kombinace obsahu reklamního sdělení a jejího grafického zpracování může vzbuzovat v adresátech reklamy dojem, že prezentovaný doplněk stravy je lékem nebo přípravkem schopným lidské choroby léčit nebo jim předcházet.

5 Afs 24/2008

Rozhodující pro určení, zda se u plošné stavby (ve stavebněprávním smyslu), jako jsou betonové či asfaltové plochy, jedná rovněž z hlediska občanskoprávního o stavbu spojenou se zemí pevným základem (§ 119 odst. 2 občanského zákoníku) podléhající dani ze staveb dle zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, či naopak o součást pozemku, na němž se taková stavba nachází, nemůže být pouze hledisko, zda lze danou stavební konstrukci oddělit od země, ale také, zda je naplněna první podmínka § 120 odst. 1 občanského zákoníku, tedy zda jde o součást pozemku, která k pozemku (jakožto k věci hlavní) podle jeho povahy náleží, či nikoliv.

8 Afs 48/2006

I. Ustanovení § 104 odst. 4 s. ř. s. nesleduje restrikci práv fyzických a právnických osob na přístup k soudní ochraně, nýbrž zachování kasačního charakteru řízení o kasační stížnosti. Po aktivně legitimovaných účastnících předcházejícího žalobního řízení lze spravedlivě žádat, aby na principu vigilantibus iura II. Korelativ takto zavedené koncentrace řízení, vyjádřený slovy „ač tak učinit mohl“, je naplněn nejen tehdy, když žalobce určitou námitku objektivně v žalobním řízení uplatnit nemohl, ale též tehdy, kdy by její (objektivně možné) uplatnění nebylo, s ohledem na kontext věci, racionální. O takový případ jde za situace, kdy v době podání žaloby existuje k určité otázce ustálená a jednotná soudní judikatura

8 Afs 2/2007

Podmínkou aplikace § 24 odst. 2 písm. zc) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, je existence příjmů souvisejících s výdajem. Má-li být výdajem podle § 24 odst. 2 písm. zc) citovaného zákona pohledávka, resp. její jmenovitá hodnota, v návaznosti na § 25 odst. 1 písm. z) téhož zákona, musí existovat příjem, který lze k pohledávce vztáhnout. Tímto souvisejícím příjmem nemůže být samotná pohledávka, resp. jí odpovídající výnos.

Konf 41/2008

Rozhodnout o návrhu na předběžné opatření (zde: katastrálnímu úřadu se ukládá zdržet se provedení záznamu v katastru nemovitostí) je v pravomoci soudu a nikoli správního orgánu, je-li dána pravomoc soudu rozhodnout také ve věci samé (zde: o žalobě pro zmatečnost).

30Ca 147/2007

Účastníkem správního řízení dle § 30 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, o přičlenění honebních pozemků, které netvoří vlastní nebo společenstevní honitbu, je rovněž nájemce honitby dle § 32 odst. 3 téhož zákona, která má s přičleňovanými honebními pozemky společnou hranici.

6 As 3/2008

I pro zahraniční právnické osoby platí, že v řízení před správními soudy se zásadně doručuje na adresu jejich sídla (§ 64 s. ř. s. ve spojení s § 47 o. s. ř.).

2 As 49/2007

I. Pokud při umístění stavby v území bude dotčeno právo vlastníka nemovitosti na příznivé životní prostředí, stane se tato třetí osoba účastníkem řízení podle § 34 stavebního zákona z roku 1976. Třetí osoba je tak v řízení o umístění stavby oprávněna namítat, že pro danou stavbu nebyl vydán souhlas orgánu ochrany přírody se zásahem do krajinného rázu, neboť změnou krajinného rázu může být dotčena na právu pokojně užívat svůj majetek, jehož součástí je i právo na to, aby poměry území, v němž se tento majetek nachází, byly změněny pouze v zákonných mezích a zákonným způsobem. II. Osoby, jejichž práva mohou být územním rozhodnutím dotčena, a jež se proto stávají účastníky řízení podle § 34 stavebního zákona z roku 1976, však nemají, a ani nikdy nemohou mít, subjektivní veřejné právo na to, aby poměry území, v němž se nachází jejich majetek, byly navždy konzervovány a nemohly se změnit.

1 As 30/2008

I. Adresáti veřejných subjektivních práv a povinností v oblasti veřejné správy jsou v převážné většině právní laici, na nichž nelze vyžadovat, aby své žádosti formulovali zcela pregnantně a pojmenovávali věci přesnými zákonnými termíny, případně dokonce citovali v žádostech přesná zákonná ustanovení. Správní orgány musí při výkonu veřejné moci akceptovat užívání běžného neodborného jazyka ze strany uživatelů veřejné správy. Pokud jsou výrazy z oblasti běžného jazyka nedostatečné, vzbuzující právní nejasnost z pohledu správního orgánu, musí správní orgán vyzvat žadatele k upřesnění obsahu žádosti a vysvětlit mu, proč je upřesnění nezbytné. Platí totiž zásada, že podání je nutno vždy posuzovat podle jeho skutečného obsahu (k čemu směřuje), nikoliv formálního označení (§ 19 odst. 2 správního řádu z roku 1967, § 37 odst. 1 správního řádu z roku 2004). II. Ustanovení § 3 odst. 3 správního řádu z roku 1967, stejně jako § 4 odst. 1 a § 8 správního řádu z roku 2004, odrážejí principy dobré správy, které jsou aplikovatelné jednak v horizontální rovině mezi vykonavateli veřejné správy navzájem, jednak ve vertikálním vztahu mezi veřejnou správou a jejími uživateli. Pokud principy dobré správy hovoří o nejvhodnějších prostředcích k vyřízení věci, mají se tím samozřejmě na mysli prostředky nejvhodnější pro uživatele veřejné správy, nikoliv pro správní orgán.

2 As 57/2008

Takzvaná právní věta, tedy shrnutí právního názoru obsaženého v rozhodnutí soudu vytvořené pro účely publikace ve sbírce soudních rozhodnutí, nepředstavuje obecně platné pravidlo schopné samostatné existence, nýbrž je třeba ji vnímat jednak v kontextu právní normy, kterou má vykládat, a jednak v kontextu skutkových a právních okolností rozhodnutí, z nějž pochází. Je proto chybou, pokud je právní věta absolutizována a je jí argumentováno bez ohledu na konkrétní okolnosti rozhodovaného případu.

6 Ads 19/2008

Rozhodnutí o určení advokáta Českou advokátní komorou (§ 18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii) je rozhodnutím v oboru veřejné správy a podléhá přezkumu ve správním soudnictví.

6 Ads 94/2007

Smysl citace judikatury spočívá v argumentačním využití závěrů již vyřčených uznávanou autoritou soudního typu a v možnosti z toho plynoucí, spočívající ve zkrácení vlastního odůvodnění. Aby však takový odkaz splnil v plné míře svůj účel a byl v souladu s požadavkem přezkoumatelnosti daného rozhodnutí, musí být odkazované rozhodnutí jednoznačně specifikováno způsobem, který umožní i účastníkům řízení jeho rozumnou dohledatelnost.

38 Cad 11/2008

I. Pohledávka okresní správy sociálního zabezpečení na pojistném a penále vzniklé před prohlášením konkursu mohla být v případě nuceného vyrovnání uspokojena jen na základě usnesení soudu o potvrzení nuceného vyrovnání (§ 31 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání). II. Povinnost uhradit procentuální část pohledávek v rámci nuceného vyrovnání lze vztahovat jen k výši přihlášených pohledávek (§ 22 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání). III. Osud nepřihlášených pohledávek vzniklých před prohlášením konkursu je v okamžiku splnění nuceného vyrovnání stejný jako u nesplacené části přihlášených pohledávek – zanikají (§ 42 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání). IV. Je-li podmínkou nuceného vyrovnání splnění všech pohledávek za podstatou [§ 36 odst. 1 písm. b) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání], a jestliže pohledávky za podstatou není třeba do konkursu přihlašovat (§ 20 téhož zákona), pak na ně nelze uplatnit režim pohledávek přihlašovaných (§ 42 odst. 1 citovaného zákona). Pohledávky za podstatou, které nebyly nuceným vyrovnáním uspokojeny, i po splnění nuceného vyrovnání trvají a od jejich placení není bývalý úpadce zproštěn. V. V zákoně č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, není důsledně rozlišováno mezi úroky (jako cenou peněz) a úroky z prodlení [§ 33 odst. 1 písm. a), § 31 odst. 2 písm. e), § 53 odst. 2 téhož zákona]. Užívá-li citovaný zákon pojem „úrok“ VI. Režim platící pro úroky z prodlení je třeba vždy vztáhnout i na penále plnící stejnou funkci – sankce za prodlení. Stanoví-li tedy § 42 odst. 1 věta poslední zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, že úroky z konkursních pohledávek za dobu od prohlášení konkursu a náklady vzniklé jednotlivým konkursním věřitelům z účasti na konkursu nelze přiznat, vztahuje se tento režim i na úroky z prodlení a penále.

9 As 92/2007

Usnesení zastupitelstva obce v části týkající se udělení (odnětí) výjimky ze stavební uzávěry vyhlášené nařízením obce přesahuje zákonem svěřenou pravomoc obce (§ 33 odst. 3 stavebního zákona z roku 1976), a jedná se tak o rozhodnutí nicotné.

Konf 27/2008

O smluvní pokutě za porušení či nesplnění povinnosti vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem, popřípadě uživatelem (§ 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích), rozhoduje ten orgán, který je podle zákona příslušný k rozhodování sporů o porušení povinnosti samotné.

7 As 11/2008

Pod koncesovanou živnost "poskytování telekomunikačních služeb Provozovatelé uvedených zařízení, kteří přístup ke službám sítě internet toliko zprostředkovávají a kteří nejsou zároveň poskytovateli této telekomunikační služby (nejsou osobami, které jsou náležitě technicky, materiálně a odborně vybaveny k provozování telekomunikačních sítí a datových okruhů), se nemohou proto v této souvislosti dopouštět neoprávněného podnikání v koncesované živnosti "poskytování telekomunikačních služeb

2 As 73/2007

Uchazeč o studium na vysoké škole má právo nahlédnout do všech svých materiálů (§ 50 odst. 6 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách), které mají význam pro rozhodnutí o jeho přijetí ke studiu, nejméně po dobu běhu lhůty, ve které může podat žádost o přezkum rozhodnutí děkanovi.

29Ca 170/2008

I. Návrh na vyhlášení místního referenda podle § 91a odst. 1 písm. b) s. ř. s. je třeba podat nejpozději do 20 dnů od jednání zastupitelstva obce, na kterém toto zastupitelstvo rozhodlo, že místní referendum II. Pokud byl návrh na vyhlášení místního referenda podán až po uplynutí lhůty 20 dnů od jednání zastupitelstva obce, soud ho odmítne pro opožděnost dle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. V důsledku § 92 s. ř. s. dřívější podání u místně nepříslušného soudu nemá na posouzení včasnosti návrhu vliv.

8 Ca 212/2008

Proti upozornění Rady pro televizní a rozhlasové vysílání na porušení zákona podle § 59 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, nelze samostatně brojit žalobou podle soudního řádu správního, a to ani podle § 65 s. ř. s. (protože se nejedná o správní rozhodnutí), ani podle § 82 s. ř. s. (neboť nejde o zásah, pokyn či donucení). Vzhledem k tomu, že se jedná o úkon v rámci řízení o sankci, je možné se proti němu bránit jen postupem podle § 75 odst. 2 věty druhé s. ř. s., tj. až v řízení o žalobě proti rozhodnutí o uložení sankce.

5 As 39/2008

I. Rozhodnutí o přechodu vlastnického práva na uživatele pozemků v území s nedokončeným scelovacím řízením podle § 14 odst. 9 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, nelze vydat mimo řízení o pozemkových úpravách v daném území s nedokončeným scelovacím řízením. Nezbytným předpokladem pro vydání rozhodnutí o přechodu vlastnického práva podle § 14 odst. 9 téhož zákona je tedy vedení řízení o pozemkových úpravách, které může zahájit z moci úřední pouze pozemkový úřad. II. Pokud uživatel pozemků v území s nedokončeným scelovacím řízením podávající podnět k zahájení řízení o pozemkových úpravách ve smyslu § 6 odst. 1 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, prokáže, že je přiměřeně pravděpodobné, že mu svědčí právo zakotvené v § 14 odst. 9 téhož zákona, je třeba považovat důvody, naléhavost a účelnost pozemkových úprav v daném území za opodstatněné, a pozemkový úřad je tudíž povinen řízení o pozemkových úpravách zahájit.