Nejvyšší správní soud

1 As 187/2012

I. Soud přizná osvobození od soudních poplatků právnické osobě, která je skutečně a objektivně nemajetná (§ 36 odst. 3 s. ř. s.), pokud vedení soudních sporů není obvyklou součástí naplňování jejího předmětu činnosti. II. Soud nepřizná osvobození od soudních poplatků právnické osobě, která je skutečně a objektivně nemajetná (§ 36 odst. 3 s. ř. s.), zpravidla tehdy, pokud právní věc, v níž se domáhá soudní ochrany, nesouvisí s její existencí, vnitřními poměry či majetkem ani s předmětem činnosti uvedeným ve stanovách či obdobné listině. Týká-li se soudní spor ochrany práva, jehož výkonem právnická osoba vykročila z předmětu své činnosti, je spravedlivé trvat na tom, aby si opatřila dostatek prostředků na úhradu nákladů řízení.

6 Ads 133/2012

8 Afs 41/2012

4 Ads 109/2012

1 Afs 72/2012

Závazná informace o sazebním zařazení zboží [čl. 12 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex

4 Azs 11/2013

I. Rozhodnutí o nepovolení vstupu na území podle § 73 odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, nelze vydat v případě cizince, který podal žádost o udělení mezinárodní ochrany na území jiného státu, na který se aplikuje nařízení Rady (ES) č. 343/2003, kde v té době legálně pobýval, který je na základě určení České republiky jakožto členského státu příslušného pro vyřízení jeho žádosti předáván v tranzitním prostoru mezinárodního letiště orgánům České republiky.; II. Cizinec, který podal žádost o udělení mezinárodní ochrany na území jiného státu, na který se aplikuje nařízení Rady (ES) č. 343/2003, má postavení žadatele o mezinárodní ochranu podle § 2 odst. 5 zákona o azylu.

4 Ads 105/2012

Za rozhodnutí příslušného orgánu ve smyslu § 20 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, na základě něhož bylo dítě převzato do trvalé péče nahrazující péči rodičů, je třeba považovat i předběžné opatření soudu či rozhodnutí příslušného okresního úřadu (dříve okresního národního výboru) o umístění dětí do výchovy nahrazující výchovu rodičů, na jehož základě žalobkyně převzala do trvalé péče nahrazující péči rodičů své dvě mladší sestry a přestěhovala se s nimi do samostatného bytu, odděleně od matky, přičemž následně bylo vydáno potvrzení městským národním výborem, že žalobkyně má v přímém zaopatření své dvě mladší sestry, o které se sama stará a pobírá na ně sirotčí důchod, rodinné přídavky a byla jí poskytnuta úleva na dani.

1 Afs 7/2013

Konf 21/2012

Požadovala-li dopravní společnost zaplacení náhrady škody z důvodu poklesu vlastního kapitálu po příslušném kraji, není spor o takové plnění sporem ze smlouvy o závazku veřejné služby ve veřejné linkové dopravě podle § 19 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (o němž by byl příslušný rozhodovat správní orgán), ale jde o spor soukromoprávní, který rozhodují soudy (první část § 7 odst. 1 o. s. ř.).

8 As 16/2012

Pro uložení pořádkové pokuty podle § 62 odst. 2 správního řádu z roku 2004 není třeba, aby byl hrubě urážlivým podáním současně též závažně ztížen postup v řízení podle prvního odstavce tohoto ustanovení.

4 As 54/2012

8 As 32/2012

I. Z § 34 odst. 1 a § 2 odst. 22 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění účinném do 30. 6. 2010 ve spojení s § 2 písm. h) zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, vyplývá, že Městská policie hlavního města Prahy je oprávněna odhalovat správní delikty na úseku taxislužby v hlavním městě Praze. Vzhledem k tomu, že tato činnost je součástí státního odborného dozoru v silniční dopravě, Městská policie hlavního města Prahy je při jejím výkonu povinna postupovat v souladu se zákonem č. 552/1991 Sb., o státní kontrole. II. Je-li téže osobě za tentýž správní delikt uložena pokuta podle § 35 odst. 3 písm. h) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, a zároveň odebrán průkaz o způsobilosti řidiče taxislužby podle § 21 odst. 9 tohoto zákona, nejedná se o porušení zásady zákazu dvojího trestání. Odebrání průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby není sankcí stricto sensu

1 As 183/2012

Přijede-li řidič do obce po pozemní komunikaci, která není osazena dopravní značkou č. IS 12a "Obec", neznamená to, že by nebyl povinen dodržovat maximální povolenou rychlost v obci stanovenou v § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích.

1 As 162/2012

Odložení věci podle § 66 odst. 3 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, samo o sobě nevytváří překážku věci pravomocně rozhodnuté, která by znemožňovala o dané věci později zahájit řízení.

Konf 38/2012

Rozhodnutí o povinnosti zaplatit regulační poplatek ve smyslu § 16a odst. 1 písm. f) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, je rozhodnutím o věci, která vyplývá z občanskoprávních vztahů, a proto příslušným v této věci rozhodnout je soud v občanském soudním řízení.

5 As 66/2011

I. Je třeba důsledně odlišovat obecné posuzování vlivů záměru na životní prostředí (případně jemu přecházející zjišťovací řízení) podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, od speciálního posuzování vlivů záměru na evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti podle § 45h a § 45i zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. "Naturové" hodnocení sice procesně probíhá, až na zákonem stanovené odchylky, podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (§ 45h odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny), má však jiný (specificky zaměřený) obsah než obecný proces "EIA". II. Navrhoval-li stavebník po té, co bylo vydáno rozhodnutí o umístění stavby a stavební povolení (byť i ve sloučeném územním a stavebním řízení), změnu stavby, která zahrnovala rovněž změnu jejího umístění, nemohl stavební úřad o takové žádosti rozhodnout výhradně v řízení o změně stavby před jejím dokončením podle § 68 stavebního zákona z roku 1976, aniž by vedl zároveň územní řízení.

5 Afs 73/2012

Skutečnost, že stěžovatel neměl v rozhodné době zapsaný v obchodním rejstříku předmět podnikání spočívající ve výstavbě nebo prodeji staveb a bytů, ještě bez dalšího neznamená, že nesplnil podmínky pro osvobození stanovené v § 20 odst. 7 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí. Při posuzování splnění těchto podmínek je třeba zkoumat nejen formální zápis v obchodním rejstříku, ale primárně i skutečný obsah činnosti vykonávané stěžovatelem. K závěru o tom, zda stěžovatel účel zákona naplnil, či nikoli, je třeba dospět v rámci řádně vedeného dokazování, nikoli pouze formálně z údaje uvedeného v obchodním rejstříku; je třeba primárně vycházet z toho, zda daňový subjekt fakticky prováděl činnost spočívající ve výstavbě nebo prodeji staveb a bytů, v rámci níž došlo k převodu.

7 As 188/2012

I. Smyslem a účelem památkové ochrany je mimo jiné zachování historicky cenných stavebních či jiných strukturních nebo funkčních prvků nemovité kulturní památky v jejich původním provedení, je-li to technicky možné a lze-li to po jejím vlastníku s přihlédnutím k poměrům kulturní památky (zejména hygienickým, ekonomickým, provozním a dalším) a s ohledem na její památkový význam spravedlivě požadovat. II. To, jak nemovitou kulturní památku obnovit, si nemůže posoudit bez dalšího její vlastník sám. Byla-li nemovitá kulturní památka z hlediska svých památkových hodnot vážně poškozena předchozími stavebními úpravami a poté povodněmi, měl její vlastník ve spolupráci s orgány památkové ochrany hledat ekonomicky únosná řešení, která by mu umožnila nemovitost opravit a modernizovat tak, aby co možná nejvíce odpovídala životním nárokům současnosti, a přitom byly zároveň co možná nejvíce zachovány či obnoveny původní historicky cenné prvky, jež z nemovitosti činily kulturní památku. III. Pokuta může být ojedinělá a nebývale vysoká, ukládá-li se za neobvyklý a velmi závažný správní delikt, tedy za něco, co vybočuje z obvyklého standardu "běžných" deliktů a na co je třeba reagovat přísnější sankcí.

7 Afs 9/2013

Má-li žalobkyně za to, že je pro ni stanovený odvod z elektřiny ze slunečního záření likvidační (tzv. „rdousící efekt“), je výhradně na ní, aby tuto okolnost namítala a současně i prokazovala v daňovém řízení (srov. § 92 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu), a to v řízení o stížnosti na postup plátce daně (§ 237 citovaného zákona), či v následném odvolacím řízení (§ 109 a násl. téhož zákona), nebo ve zcela samostatném řízení podle § 156 citovaného zákona (posečkání úhrady daně). Pokud takto žalobkyně nepostupovala, nemohla být úspěšná se svým důkazním návrhem uplatněným až v řízení o žalobě.

1 As 21/2010

I. Obnova řízení na žádost účastníka podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu z roku 2004 přichází v úvahu u přestupku, který byl vyřízen v blokovém řízení postupem podle § 84 a násl. zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, jen v případě, že žadatel neudělil souhlas s uložením pokuty v blokovém řízení. II. Rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o obnovu správního řízení podléhá soudnímu přezkumu (§ 65 odst. 1 s. ř. s.).

5 As 64/2011

I v přestupkovém řízení má obviněný z přestupku povinnost v souladu s § 52 správního řádu z roku 2004 prokázat, co sám tvrdí, má-li správní orgán z jeho tvrzení vycházet.

2 Aps 4/2013

7 As 125/2012

I. Předpokladem pro určení konfliktu dvou ochranných známek [§ 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách] je, že zboží nebo služby chráněné ochrannou známkou jsou způsobilé působit na spotřebitele na stejném relevantním trhu neboli na průměrného spotřebitele. Otázka relevantního trhu by měla být vykládána v souladu s přihlašovanými údaji ochranné známky. Pokud je ochranná známka zboží či služby přihlašovaná pro velmi široké druhy zboží a služeb, je přihlašovatel povinen splnit podmínky ochrany ve vztahu ke každému jednotlivému zboží či službě, a to včetně koncového zboží.; II. Tvrdí-li účastník řízení (§ 26 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách), že jeho výrobky, ať už extrakty nebo polotovary, jsou určené pouze výrobcům koncového zboží, nelze to považovat za relevantní, neboť je věcí obchodní strategie dodavatele, na jaké odběratele se bude orientovat, a v průběhu času v tomto směru může docházet ke změnám. Průměrný spotřebitel není zásadně současný cílový spotřebitel. Pokud by tomu tak bylo, přihlašovatel by se mohl po zapsání ochranné známky přeorientovat na jiného cílového spotřebitele, přičemž by mu svědčilo právo stejné ochranné známky.

2 Afs 65/2012

6 Ads 164/2012

I. Zákonné ustanovení o místní příslušnosti soudu v určitých věcech není bez dalšího způsobilé zasáhnout do stávající pravomoci soudu v těchto věcech, tedy tuto pravomoc nemůže ani zcela nově založit, ani ji rozšířit. Založení místní i jiné příslušnosti soudu k projednání a rozhodnutí věci vždy následuje až po založení jeho odpovídající pravomoci. II. Pravomoc k soudnímu přezkumu věcných správních rozhodnutí ve věcech ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele ve smyslu zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, náleží soudům v občanském soudním řízení postupujícím podle části páté občanského soudního řádu, a to i po novele § 7 odst. 3 s. ř. s. provedené zákonem č. 396/2012 Sb.

8 Aps 5/2012

I. Proti neposkytnutí informace podle § 82 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, se člen zastupitelstva obce může bránit žalobou na ochranu proti nečinnosti (§ 79 s. ř. s.), nikoliv žalobou na ochranu před nezákonným zásahem (§ 82 s. ř. s.). II. Pro poskytování informací členům zastupitelstva obce podle § 82 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, je třeba použít procesní úpravu obsaženou v zákoně č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, je-li povinný subjekt podle zákona o obcích zároveň povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím. III. Povinností žadatele o informaci není právně kvalifikovat, podle jaké zákonné normy se domáhá informace na povinném subjektu. Je naopak úkolem povinného subjektu posoudit, o jaké informace se ve skutečnosti jedná a podle kterého právního předpisu má postupovat při jejich poskytnutí, případně jejich odepření.

Vol 44/2013

I. Nejvyšší správní soud má pravomoc rozhodnout v případě důvodnosti návrhu o neplatnosti volby prezidenta republiky (§ 66, § 68 a § 59 odst. 2 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky, a § 90 odst. 5 s. ř. s.). II. K prohlášení voleb za neplatné může dojít nejen v případě jedné intenzivní nezákonnosti porušující povinnost podle § 35 odst. 2 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky, ale i v případě většího množství méně intenzivních nezákonností, způsobily-li by vady volebního procesu, že by voliči zřejmě rozhodli jinak a byl by zvolen jiný kandidát. III. Hodnotí-li soud zákonnost volební kampaně z hlediska její čestnosti a poctivosti (§ 66 ve spojení s § 35 odst. 2 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky), posuzuje nejen jednotlivé skutky, ale i jejich načasování. Intenzita protizákonnosti je vyšší, pokud protikandidát již nemůže na skutek efektivně reagovat.

Vol 33/2013

Jedním z prostředků politické soutěže může být za splnění zákonných podmínek i negativní kampaň upozorňující na nedostatky protikandidáta. Je rovněž přípustné, aby se v politickém sloganu objevila jistá míra přehánění, personalizace, symboličnosti či zkratkovitosti, protože volič, podobně jako u běžných reklamních sloganů, s určitou mírou nadsázky u tohoto typu politické komunikace počítá (§ 35 odst. 2 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky).

7 Aos 2/2012

Aktivní procesní legitimace obce podle § 101a odst. 2 s. ř. s. je sice neomezená, nicméně její aktivní věcná legitimace je podmíněna závěrem o konkrétním zkrácení na jejích právech opatřením obecné povahy, respektive jeho příslušnou částí.

7 As 79/2012

Vol 13/2013

Jestliže má soud v řízení o neplatnosti volby prezidenta zjištěny skutkové okolnosti natolik, že na jejich základě může rozhodnout o návrhu na neplatnost volby prezidenta, není povinen zjišťovat dodatečné skutečnosti potřebné pro rozhodnutí o uložení povinnosti příslušným volebním orgánům upravit zápis o výsledku volby prezidenta republiky ve smyslu § 90 odst. 5 poslední věty s. ř. s. Nedostačuje-li zjištěný skutkový stav, na jehož základě lze rozhodnout o samotném návrhu na neplatnost volby prezidenta, k náležitému rozhodnutí o uložení povinnosti upravit zápis o výsledku voleb, soud o uložení této povinnosti nerozhodne.

1 As 175/2012

Naplnění pojmu závažného narušení veřejného pořádku užitého v § 75 odst. 2 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění účinném do 31. 12. 2010, nelze ztotožnit s jakýmkoliv protiprávním jednáním cizince. Musí jít o jednání vskutku závažné (intenzitou, nebo významem chráněného zájmu, proti němuž směřuje) a aktuální, byť v porovnání s § 119 odst. 2 písm. b) citovaného zákona naplní tento pojem i jednání méně intenzivní a méně aktuální.

1 Afs 86/2012

Ve zdaňovacím období roku 2006 je možné tvořit rezervu na opravu (§ 7 zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění zákona č. 545/2005 Sb.) pouze takového hmotného majetku, který v době nabytí vlastnického práva daňovým subjektem splňoval všechny definiční znaky hmotného majetku dle § 26 odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, včetně vstupní ceny přesahující 40 000 Kč. Není rozhodné, zda daňový subjekt tento majetek již dříve užíval z titulu nájmu (finančního leasingu).

1 Ans 19/2012

Lhůta pro vydání rozhodnutí o udělení mezinárodní ochrany ve smyslu § 27 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, může být prodlužována pouze ve výjimečných a řádně odůvodněných případech. Opakované prodlužování lhůty odůvodněné pouze tím, že doposud nebylo shromážděno dostatečné množství podkladů pro vydání rozhodnutí, nelze považovat za přiměřené.

8 As 112/2012

Přicestuje-li pozvaný cizinec mimo dobu uvedenou v pozvání podle § 15 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, závazek zvoucí osoby k úhradě nákladů na správní vyhoštění vyplývající z předmětného pozvání zanikl. Zvoucí osoba není povinna od tohoto závazku výslovně odstoupit.

8 Azs 27/2012

Soud bude povinen prolomit pravidlo stanovené v § 75 odst. 1 s. ř. s. a přihlédnout k novým skutkovým okolnostem z důvodu možného porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.) pouze ve výjimečných případech. A to tehdy, pokud cizinec v řízení před soudem uvede skutečnosti, které nastaly až po právní moci rozhodnutí správního orgánu nebo nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání správního orgánu, a zároveň se o těchto skutečnostech lze domnívat, že by mohly být relevantní pro možné udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a soud neshledá dostatečné záruky, že tyto nové skutečnosti budou dodatečně posouzeny v novém správním řízení.

4 Aos 1/2012

I. Nelze trvat na tom, aby ve vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů byly výslovně zapracovány veškeré záměry obsažené v zásadách územního rozvoje a jejich možné hromadné a skupinové vlivy na životní prostředí v kombinaci s každým dalším záměrem, který je v zásadách územního rozvoje vymezen, nýbrž je dostačující, pokud dojde ke zhodnocení kumulativních a synergických vlivů pouze mezi záměry, kde relevantní II. Při přezkumu vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů konkrétního záměru v kombinaci s dalšími záměry vymezenými v zásadách územního rozvoje je třeba dbát zásady minimalizace soudních zásahů do územně plánovací dokumentace. Podle této zásady soud toliko přezkoumává, zda posouzení má zákonem požadované náležitosti, zda je srozumitelné a logicky konzistentní a zda bylo zohledněno v navazujících rozhodovacích procesech. Správní soudy nejsou povolány k tomu, aby hodnotily odbornou stránku věci, neboť takový přezkum jim nepřísluší; odborné posouzení věci a volba konkrétního řešení je na pořizovateli územně plánovací dokumentace a osobách, které k tomu disponují odpovídajícím vzděláním a erudicí a které pořizovatel zpracováním odborných podkladů pověří. Je proto namístě, aby správní soudy při přezkumu opatření obecné povahy tohoto typu postupovaly obzvlášť obezřetně. III. Ze zákona neplyne obecná povinnost plánovat jednotlivé záměry obsažené v zásadách územního rozvoje ve variantách, tedy předložit k posouzení vlivů na životní prostředí vždy i variantní návrh obsahující variantní řešení jednotlivých ploch a koridorů. Taková povinnost může být stanovena jednak některým z dotčených orgánů na úseku posuzování vlivů na životní prostředí, jednak může vyplynout z obsahu námitek uplatněných v rámci pořizování zásad územního rozvoje. IV. V zásadách územního rozvoje lze vymezit i takový záměr, jehož následná realizace je podmíněna přijetím určitých dílčích legislativních úprav, jaké bude třeba provést například za účelem výstavby a uvedení do provozu lehké železnice systému tram-train

7 As 150/2012

I. Správa automatického daňového informačního systému ADIS není vyňata z působnosti § 13 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. II. Přijetí opatření v oblasti automatizovaného zpracování osobních údajů podle § 13 odst. 4 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, není ponecháno na vůli správce či zpracovatele osobních údajů. III. Splnění povinnosti zaznamenávat tzv. logy (tj. pořizovat záznamy o tom kdo, kdy a z jakého důvodu osobní údaje zaznamenal či jinak zpracoval) podle § 13 odst. 4 písm. c) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, se nelze vyhnout poukazem na dodržení podmínek § 13 odst. 1 tohoto zákona. IV. Cílem opatření podle § 13 odst. 4 písm. c) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, je víceméně s určitostí zjistit, kdo a kdy učinil jakou operaci s osobními údaji. Nepostačuje tedy přijetí opatření, která umožňují zjistit tytéž skutečnosti pouze s relativně vysokou mírou pravděpodobnosti.

1 As 160/2012

I. Na rozhodování mateřské školy zřízené registrovanou církví nebo náboženskou společností o ukončení předškolního vzdělávání podle § 35 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), se vztahuje správní řád z roku 2004. II. Proti rozhodnutí mateřské školy zřízené registrovanou církví nebo náboženskou společností o ukončení předškolního vzdělávání podle § 35 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), lze podat odvolání, o němž přísluší rozhodnout Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy.

1 As 19/2010

1 As 89/2010

I. Formulaci „k námitce se nepřihlédne“ obsaženou v § 14 odst. 2 správního řádu z roku 2004 je nutno vykládat tak, že o námitce podjatosti úřední osoby, která nebyla účastníkem řízení uplatněna bez zbytečného odkladu, se nerozhoduje samostatným usnesením. To však neznamená, že by se skutečnostmi, které jsou v ní uvedeny, neměl příslušný správní orgán vůbec zabývat.; II. Pochybnosti o nepodjatosti úředních osob orgánu územního samosprávného celku (§ 14 odst. 1 správního řádu z roku 2004) ve správním řízení ve věci, která se týká zájmu tohoto územního samosprávného celku, může za určitých okolností vyvolat již jen samotný politický význam či kontroverznost určité stavby, v souvislosti s níž se dané správní řízení vede, aniž by účastník správního řízení musel uvádět nějaké konkrétní skutečnosti, které by relevantním způsobem svědčily o politické „citlivosti“ věci. Přitom je však třeba rozlišovat mezi různými řízeními týkajícími se takové stavby, politická „citlivost“ zpravidla nebude z povahy věci zřejmá ve všech těchto řízeních.

8 Afs 12/2012

I. Pro určení výše kauce II. Z povahy věci není vyloučeno, že názor Soudního dvora vyjádřený ve věci Auroux

8 Afs 50/2012

Zboží může být od cla a současně i od daně z přidané hodnoty osvobozeno na základě § 53 vyhlášky č. 247/2002 Sb., o osvobození zboží propuštěného do celního režimu volného oběhu od dovozního cla, pouze tehdy, pokud jsou kumulativně splněny tyto podmínky: 1. Dovezené zboží je vědeckým nástrojem nebo přístrojem v souladu s definicí obsaženou v § 55 vyhlášky č. 247/2002 Sb., zejména je výlučně nebo hlavně způsobilé k vědecké činnosti a jeho technické parametry umožňují dosahování vysoce hodnotných výkonů přesahujících výkony běžně požadované pro průmyslové nebo obchodní využití.

5 Azs 7/2012

Při posuzování otázky, zda by vycestování žadatelky o mezinárodní ochranu, která žije v ČR společně se svým nezletilým dítětem a manželem, na jehož příjem je rodina odkázána, bylo nepřiměřeným zásahem do jejího rodinného a soukromého života, a zda tedy jsou dány důvody pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, se zpravidla nelze spokojit s pouhým konstatováním, že žadatelka i její rodinní příslušnicí mají občanství země původu, a mohou tamtedy společně odcestovat a existenci rodiny tím zachovat. Správní orgán je v takovém případě povinen se zabývat nejen případnými právními, ale i faktickými překážkami takového kroku, mezi něž by mohl patřit např. nedostatek finančních prostředků žadatelky a jejích rodinných příslušníků spojený s absencí sociálních a rodinných vazeb v zemi původu. Není-li přestěhování rodiny do země původu právně či fakticky možné, je správní orgán dále povinen se zabývat i tím, zda má žadatelka možnost získat jiné oprávnění k pobytu na území ČR, než je mezinárodní ochrana, a zda by i případné krátkodobé odloučení stěžovatelky od jejího nezletilého dítěte, pokud by bylo spojeno s vyřízením oprávnění k pobytu, nebylo, vzhledem k věku dítěte a dalším okolnostem, nepřiměřeným zásahem do jejího rodinného a soukromého života.

5 As 61/2011

I. Při vydání deklaratorního správního rozhodnutí podle § 24 zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, týkajícího se trvání či zániku československého státního občanství konkrétní osoby nemohou správní orgány ani následně správní soudy hodnotit právní předpisy vydané v době druhé světové války a v poválečném období, jako je ústavní dekret presidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, ani přezkoumávat postup tehdy příslušných orgánů podle tohoto ústavního dekretu presidenta republiky či posuzovat správnost nebo spravedlivost jejich případných rozhodnutí. Úkolem správních orgánů, a následně v mezích uplatněných námitek i správních soudů, je zabývat se toliko otázkou, zda na základě citovaného ústavního dekretu presidenta republiky, případně na základě s ním souvisejících právních skutečností žadatel pozbyl v uvedeném období československé státní občanství, či nikoliv. II. Při posuzování rozhodné otázky, zda podle ústavního dekretu presidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, žadatel pozbyl československé státní občanství, nezbývá než vykládat pojem "národnost III. Českoslovenští státní občané německé "národnosti

4 As 72/2012

Je-li s podnikem spjato určité veřejné subjektivní právo, jehož ochrany se původní vlastník podniku dovolával u soudu rozhodujícího ve správním soudnictví, musí být nabyvateli podniku umožněno vstoupit do takového řízení namísto dosavadního vlastníka podniku podle § 107a o. s. ř. za použití § 64 s. ř. s.

1 Afs 101/2012

Závěry o nesrovnatelnosti dosahované marže na různých zahraničních trzích, kdy výsledky byly zjištěné srovnávací metodou (COST+), nelze (právě pro užití odlišné metody pro zjištění řízenosti transakce) aplikovat na postupy, v nichž je zjišťována srovnatelná cena odlišnou metodou (CUP), při níž se výše marže na jednotlivých trzích vůbec nezkoumá.

7 Afs 96/2012

1 As 164/2012

1 As 119/2012