Nejvyšší správní soud

5 As 48/2006

Pojem "sídelní útvar" užitý v § 26 odst. 1 písm. f) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je, při absenci jeho legální definice v platné úpravě, nutno vykládat v kontextu § 14 stavebního zákona z roku 1976 ve znění účinném do 30. 6. 1998. Z definice podané v tomto ustanovení lze dovodit, že pojem "sídelní útvar" je obsahově podobný pojmu "souvisle zastavěná území obce" (§ 44 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny) a nelze jej naopak ztotožňovat s pojmem "obec".

5 Afs 129/2005

Poplatníkem daně z převodu nemovitostí je převodce, který je povinen daň zaplatit. Na nabyvatele nemovitosti, který je ručitelem daně z převodu nemovitostí, přejde povinnost zaplatit daňový nedoplatek za splnění dalších podmínek stanovených v § 57 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, až doručením výzvy k zaplacení. Doručením této výzvy vznikne ručiteli daňová povinnost (§ 57 odst. 2 citovaného zákona), stává se daňovým poplatníkem, a tedy i daňovým dlužníkem. Jen takto vzniklá daňová povinnost ručitele – právnické osoby může podle § 57 odst. 4 téhož zákona přejít po zániku této právnické osoby na jejího právního nástupce. K přechodu daňové povinnosti z ručitele na jeho právního nástupce z důvodu zániku ručitele ve smyslu § 57 odst. 4 citovaného zákona mohlo tedy dojít jen v případě, že byla ručiteli před jeho zánikem doručena výzva podle § 57 odst. 5 téhož zákona.

8 Afs 33/2007

Povinnosti podle předpisů o daních související s nakládáním s majetkem patřícím do podstaty plní správce konkursní podstaty, a to i tehdy, jedná-li se o majetek, který není ve vlastnictví úpadce (§ 14 odst. 1 písm. a) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání).

4 Ads 42/2008

Úřad práce zařadí žadatele, který splňuje zákonné podmínky, do evidence uchazečů o zaměstnání v souladu s § 26 odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, „dnem podání písemné žádosti o zprostředkování zaměstnání“. V opačném případě je úřad práce povinen vydat rozhodnutí o nezařazení do evidence uchazečů o zaměstnání v souladu s § 26 odst. 3 téhož zákona. Mezi překážky zápisu do evidence uchazečů o zaměstnání náleží podle § 25 odst. 2 písm. a) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, dočasná pracovní neschopnost žadatele. Jelikož zákon o zaměstnanosti neumožňuje datum zápisu do evidence uchazečů o zaměstnání jakkoliv odložit či posunout, nemůže úřad práce v situaci, kdy je žádost o zápis do evidence uchazečů o zaměstnání podána v době předcházející datu ukončení pracovní neschopnosti žadatele, postupovat jinak, než vydat v souladu s § 26 odst. 3 citovaného zákona rozhodnutí o nezařazení žadatele do evidence uchazečů o zaměstnání.

5 As 10/2008

Účelem závazných limitů využití stanovených v územním plánu (§ 29 odst. 1 stavebního zákona z roku 1976) je především ochrana daného území před takovou zástavbou, která by neodpovídala charakteru daného území a zatěžovala by ho nad přípustnou míru nejrůznějšími negativními vlivy. tato regulace tedy neslouží jen k ochraně veřejného zájmu v obecné rovině, ale také k ochraně práv a oprávněných zájmů konkrétních vlastníků pozemků a staveb, které se v daném území nacházejí. Vlastník sousedního pozemku či stabby (§ 34 odst. 1 citovaného zákona), který byl účastníkem příslušného územního řízení, je tedy v souladu s § 65 s.ř.s. oprávněn v žalobě proti rozhodnutí o umístění stavby namítat jeho rozpor se závaznými limity využití daného území stanovenými platným územním plánem.

2 Aps 4/2008

I. V řízení o ochraně před nezákonným zásahem, který žalobce spatřuje v jednání justiční stráže učiněném na základě pokynu předsedy soudu a v jeho mezích, je žalovaným podle § 83 s. ř. s. předseda soudu jakožto správní orgán. II. Pokud krajský soud zašle žalobci výzvu podle § 51 odst. 1 s. ř. s. a žalobce ve lhůtě dvou týdnů soudu sdělí, že nemůže uvést, zda s rozhodnutím bez jednání souhlasí či nikoli, neboť mu dosud není známo stanovisko žalovaných k žalobě, nelze z takového sdělení dovodit fikci žalobcova souhlasu s rozhodnutím bez nařízení jednání podle citovaného ustanovení. Soud je naopak povinen zaslat žalobci vyjádření žalovaných a spolu s nimi i novou výzvu podle § 51 odst. 1 s. ř. s.

5 As 32/2008

I. Nelze automaticky vinit ze spáchání přestupku dle § 22 odst. 1 písm. h) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, porušením povinnosti stanovené v § 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, řidiče automobilu, který, jakkoli nestandardní chování chodců ve vozovce předvídá a počíná si s maximální opatrností, nemůže již střetu nijak zabránit. Zavinění obviněného ze spáchání přestupku nutno posuzovat také s ohledem na tzv. princip omezené důvěry, podle něhož po účastníkovi silničního provozu nelze spravedlivě požadovat, aby bez dalšího předpokládal veškerá možná porušení pravidel tohoto provozu jinými účastníky, tedy i chodci, v daném případě pohybujícími se na komunikaci s možností výskytu (byť omezeného) motorových vozidel. II. Příčina dopravní nehody je zásadním skutkovým zjištěním pro zjištění zavinění a rozhodnutí o spáchání přestupku. Není proto bez významu, zda ke střetu s vozidlem došlo vinou neopatrné jízdy řidiče, nebo to byl naopak chodec, který náhle bez rozhlédnutí do vozovky vstoupil.

8 Ao 1/2008

Jednou z podmínek toho, aby vyrozumění o veřejném projednání návrhu územního plánu obce bylo možno považovat za řádné, je zveřejnění oznámení způsobem umožňujícím dálkový přístup jak u pořizovatele, tak i u příslušné obce.

1 Afs 117/2008

I. Pokud má poplatník v určitém zdaňovacím období pouze příjmy ze závislé činnosti a z funkčních požitků, nemá za splnění podmínek § 38g odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, povinnost podat daňové přiznání; pokud ho však přesto podá, musí mu být daň vyměřena, a to buď konkludentně ve smyslu § 46 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, nebo platebním výměrem podle § 46 odst. 4 téhož zákona. II. Podle § 46 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, se platebním výměrem stanovuje základ daně a vyměřuje se daň: sražené zálohy na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků přitom nemají jakýkoliv vliv ani na základ daně ani na její výši, a proto k nim správce daně nemůže při stanovení základu daně a daně přihlížet a zabývat se jimi.

7 Afs 54/2007

I. Pravomoc rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu rozhodnout meritorně o předloženém návrhu ve smyslu § 17 odst. 1 s. ř. s. je dána i tehdy, pokud právní názor vyjádřený již v rozhodnutí senátu Nejvyššího správního soudu a popíraný předkládajícím senátem nebyl nosným důvodem rozhodnutí ve věci. II. Žalobce je oprávněn uvést v žalobě všechny důvody, pro které považuje napadené správní rozhodnutí za nezákonné. Tomu nebrání skutečnost, že některé z nich neuplatnil již v odvolacím řízení, ač tak učinit mohl. Ustanovení § 5 s. ř. s. na rozsah přezkumné činnosti soudu nedopadá.

15Ca 55/2007

Ukončení účasti podnikatele ve sdružení vzniklém podle § 829 a násl. občanského zákoníku a postupný prodej zásob připadajících na jeho vypořádací podíl druhému účastníku sdružení s výraznou slevou ještě samo o sobě neznamená ukončení podnikatelské činnosti podnikatele, které by mělo za následek postup podle § 23 odst. 8 písm. b) bodu 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (zvýšení rozdílu mezi příjmy a výdaji o cenu nespotřebovaných zásob).

7 As 16/2008

Případnou nejednoznačnost výkladu ustanovení právní normy nelze ve smyslu § 78 odst. 2 s. ř. s. zohlednit jako rozhodné kritérium pro moderaci správního trestu.

4 As 20/2008

I. Orgán ochrany přírody musí objektivně posoudit a náležitě odůvodnit, zda zájem na pokácení dřevin převyšuje konkurující veřejný zájem na jejich zachování. Správní orgán přitom zvažuje estetický a funkční význam dřevin na straně jedné a závažnost důvodů pro jejich pokácení na straně druhé, aby mohl rozhodnout, zda pokácení dřevin povolí (§ 8 odst. 1 zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny). II. Závažný důvod pro pokácení dřevin spočívající v plánované výstavbě může být dán teprve v okamžiku, kdy nabude právní moci územní rozhodnutí o umístění této stavby (§ 79 stavebního zákona z roku 2006), v němž se jednoznačně vymezí rozsah a situování stavby, a bude tak poprvé najisto postaveno, které dřeviny by při realizaci stavby musely být pokáceny.

8 As 42/2007

Účelem řízení o odstranění stavby podle § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z roku 1976 a rozhodnutí v tomto řízení je uvedení právního a skutečného stavu do souladu, a to buď nařízením odstranění nepovolené stavby, nebo vydáním dodatečného povolení stavby. Případné pochybení při rozhodování o stavebním povolení a ověření projektové dokumentace, ani samotné změny, ke kterým došlo v průběhu stavby, nelze řešit tímto rozhodnutím o nařízení odstranění stavby. V případě stavby provedené v rozporu se stavebním povolením stavební úřad musí především zkoumat, zda a v jakém rozsahu stavba odporuje vlastnímu rozhodnutí o stavebním povolení a schválené projektové dokumentaci.

Komp 4/2008

Dojde-li v průběhu řízení o kompetenční žalobě (§ 97 a násl. s. ř. s.), vedeného k návrhu účastníka řízení, k tomu, že jeden ze správních orgánů, které byly ve sporu, uzná svoji pravomoc o věci rozhodovat a ve věci rozhodne, a účastník řízení prohlásí, že je tímto postupem uspokojen, soud řízení zastaví. Uspokojení navrhovatele podle § 62 s. ř. s. tak není z povahy věci vyloučeno ani v řízení o kompetenčních žalobách.

48 Az 43/2008

Na řízení vyjmenovaná v § 9 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, se nevztahuje úprava § 71 odst. 1 a 3 správního řádu z roku 2004 o lhůtách pro vydání rozhodnutí, nýbrž § 27 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Vzhledem k tomu, že § 27 citovaného zákona stanoví toliko lhůtu, do kdy nejpozději je správní orgán povinen ve věci rozhodnout, jediným kritériem pro určení okamžiku, kdy lze v řízení o udělení mezinárodní ochrany nejdříve rozhodnout, je zjištění skutkového stavu v rozsahu potřebném pro posouzení žádosti (§ 3 správního řádu z roku 2004).

5 Azs 24/2008

I. Použití § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, nevyžaduje existenci pravomocného rozhodnutí o vyhoštění. Je pouze třeba, aby byla prokázána existence „hrozícího vyhoštění“, a tudíž zcela postačuje vydání rozhodnutí o vyhoštění. II. Pokud ustanovení směrnice Evropského společenství jasně a jednoznačně vyžaduje odklon od stávající judikatury Nejvyššího správního soudu z období před uplynutím lhůty pro transpozici dotčené směrnice, je Nejvyšší správní soud povinen tento judikatorní odklon učinit a není přitom povinen postoupit věc k rozhodnutí rozšířenému senátu dle § 17 s. ř. s. III. Použití § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, vykládaného v souladu s čl. 13 a 18 směrnice Rady 2004/83/ES a čl. 23 odst. 4 písm. i) a j) směrnice Rady 2005/85/ES vyžaduje třístupňový test: 1) zda hrozí stěžovateli vyhoštění, vydání nebo předání k trestnímu stíhání do ciziny; 2) zda mohl žadatel požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve; a 3) zda je z postupu žadatele patrné, že žádost o mezinárodní ochranu podal „pouze“ s cílem vyhnout se tomuto hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání k trestnímu stíhání do ciziny. Tyto tři podmínky musí být splněny kumulativně; v případě nesplnění byť jedné z nich nelze § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, aplikovat.

8 As 2/2008

Byla-li žaloba (§ 65 s. ř. s.) podána v zákonné lhůtě (§ 72 odst. 1 s. ř. s.) u věcně nepříslušného Nejvyššího správního soudu, není její včasnost ovlivněna tím, že ji tento soud postoupil věcně a místně příslušnému krajskému soudu (§ 7 odst. 6 s. ř. s.) až po lhůtě k jejímu podání.

5 As 1/2008

Rozhodnutí zastupitelstva obce o námitkách dle § 23 odst. 1 a 2 a § 26 odst. 2 stavebního zákona z roku 1976 nelze považovat za takový úkon správního orgánu, který by ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. zakládal, měnil, rušil či závazně určoval práva a povinnosti osob, a žaloba proti němu je tudíž dle § 68 písm. e) ve spojení s § 70 písm. a) s. ř. s. nepřípustná.

1 Afs 100/2008

Důkazy provedené při kontrole jednoho druhu daně mohou být použity i při kontrole a stanovení výše jiného druhu daně (§ 31 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), pokud byly získány v souladu s právními předpisy a byla zachována práva daňového subjektu. Na základě stejného důkazního materiálu nemusí dojít vždy ke stejném způsobu stanovení daně.

9 Afs 138/2007

Osoba povinná k dani, která překročí obrat stanovený v § 6 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, nesvědčí jí pro vznik plátcovství jiná zákonem předvídaná skutečnost, a současně nesplní registrační povinnost, se stává plátcem daně z přidané hodnoty až dnem účinnosti registrace uvedeným na osvědčení o registraci k dani z přidané hodnoty vydaným správcem daně (§ 94 odst. 1 citovaného zákona).

1 Afs 32/2010

Prokurista není oprávněn jednat za právnickou osobu před správcem daně podle § 9 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. V daňovém řízení může být prokurista toliko smluvním zástupcem právnické osoby, a to na základě plné moci jemu udělené podle § 10 odst. 3 tohoto zákona. V zákonném vymezení prokury zmocnění zastupovat daňový subjekt podle § 10 odst. 3 uvedeného zákona samo o sobě obsaženo není, neboť placení daní není právním úkonem týkajícím se provozu podniku, nýbrž právním úkonem vztahujícím se k podnikateli.

22Ca 80/2008

V odůvodnění rozhodnutí o nařízení přezkoumání daňových rozhodnutí podle § 55b zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je správní orgán povinen uvést nejen to, na jakých konkrétních podstatných vadách řízení se rozhodnutí zakládá nebo se kterými konkrétními právními předpisy je v rozporu, ale také které konkrétní okolnosti nasvědčují tomu, že došlo ke stanovení daně v nesprávné výši. Neučiní-li tak, je rozhodnutí o nařízení přezkoumání nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

1 Afs 98/2008

U majetku pořízeného či vyrobeného ve vlastní režii, který se do pěti let od pořízení stane předmětem pronájmu či součástí obchodního majetku, nemůže být vstupní cenou pro účely odpisování reprodukční pořizovací cena, tedy cena vypočtená podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku; vstupní cenou jsou v takovém případě pouze vlastní náklady (srov. § 29 odst. 1 a § 70 písm. b) a d) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, a § 1 odst. 3 písm. a) zákona o oceňování majetku). To platí i tehdy, pokud daňový subjekt v důsledku objektivních okolností není schopen doložit vlastní odběratelské doklady; takovou situaci lze řešit například obstaráním daňových dokladů od dodavatelů.

5 As 17/2008

Z povinnosti ústavně konformního výkladu § 73 odst. 2 s. ř. s. vyplývá, že v případě kolize

7 Ca 87/2007

Při posuzování toho, co je "účetní jednotkou"

5 Afs 6/2008

Dnem nabytí právní moci rozhodnutí odvolacího orgánu ve věci vyměření či doměření daně, který je v případě zamítnutí odvolání zároveň dnem nabytí právní moci (dodatečného) platebního výměru správce daně, se rozumí den doručení tohoto rozhodnutí daňovému subjektu. Absence doručení odvolacího rozhodnutí v tříleté prekluzivní lhůtě podle § 47 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, má za následek marné uplynutí této lhůty.

9 Ca 275/2007

I. Zjištění správní orgánu, zda se jedná o cizince, na něhož dopadá § 15a odst. 4 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, má v řízení o uložení správního vyhoštění zásadní význam, neboť na něm záleží, podle jakých ustanovení zákona bude věc správním orgánem posuzována. Správní orgán není povinen vycházet ze samotného tvrzení cizince o vedení společné domácnosti s občanem Evropské unie - toto tvrzení musí být v řízení prokázáno relevantním způsobem. II. Zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, neobsahuje legální definici pojmu "společná domácnost" použitého v § 15a odst. 4 písm. a) citovaného zákona. Pod tímto pojmem je třeba rozumět domácnost tvořenou fyzickými osobami, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Shodně vymezuje pojem "domácnost" § 115 občanského zákoníku a neexistuje důvod, proč vykládat pojem "společná domácnost" obsažený ve zmínném ustanovení zákona o pobytu cizinců odlišně. III. Vypomáhání matce s péčí o nezletilé dítě samo o sobě, bez naplnění dalších atributů (trvalost soužití s ostatními členy domácnosti, společné uhrazování nákladů na své potřeby) nelze považovat za vedení společné domácnosti (§ 115 občanského zákoníku). IV. Vydání rozhodnutí o uložení správního vyhoštění (§ 118 a násl. zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky) nezávisí na předchozím vyřešení otázky, zda protiprávním jednáním cizince, které je důvodem pro jeho vyhoštění, byl spáchán přestupek. Řízení o uložení správního vyhoštění a přestupkové řízení jsou samostatná a na sobě nezávislá řízení, což plyne i z rozdílné povahy opatření ukládaných správními orgány v těchto řízeních.

7 As 49/2007

Ustanovení § 5d zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění účinném do 25. 1. 2006 (reklama na potraviny), je aplikovatelné i na doplňky stravy ve smyslu § 2 písm. j) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění účinném do 14. 5. 2008.

7 Afs 64/2008

I. Pro vznik a trvání daňové povinnosti k dani silniční u vozidel s největší povolenou hmotností alespoň 12 tun, určených výlučně k přepravě nákladů a registrovaných v České republice, je irelevantní, zda jde o vozidla "určená k podnikání" II. Skutečností rozhodnou pro zánik povinnosti k dani silniční (§ 8 odst. 2 zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční) je mimo jiné i "neexistence" uvedeného vozidla, které je registrováno a provozováno v České republice. K tomu postačí, pokud toto vozidlo bude vyřazeno, bez ohledu na to, zda dočasně nebo trvale, rozhodnutím příslušného orgánu z registru silničních vozidel (§ 13 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích). Rozhodnou skutečností však není okolnost, pokud poplatník daně sám fakticky neprovozuje dotčené vozidlo v průběhu zdaňovacího období, např. pro technickou závadu, resp. dočasnou nezpůsobilost k provozu.

8 Afs 40/2007

Ustanovení § 37 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, nelze interpretovat pouze mechanickým jazykovým výkladem tak, že i ohledně pořádkových pokut je třeba zahajovat řízení postupem podle § 21 téhož zákona. Takový výklad by popíral základní zásady daňového řízení i účel správy daní a vedl by k tomu, že by bylo zahajováno nelogicky „řízení v řízení

9 As 88/2007

Rozhodnutí o neprominutí zmeškání lhůty k podání odvolání vydané dle § 41 správního řádu z roku 2004, je samostatně vyloučeno ze soudního přezkumu a může být správním soudem přezkoumáno v rámci řízení o žalobě proti konečnému rozhodnutí správního orgánu o odvolání.

1 Afs 27/2008

I. Eventuální pochybení celního úřadu, které vedlo k tomu, že částka cla dlužného ze zákona nebyla zaúčtována, nemůže zásadně znemožnit provedení následné kontroly podle čl. 13 a čl. 78 nařízení č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex II. K aplikaci čl. 220 odst. 2 písm. b) nařízení č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex

5 Afs 5/2008

I. Zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 2 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, nelze vykládat tak, že by závěry správce daně o skutkové stránce věci mohly být výsledkem libovůle. Takové závěry musí naopak vyplynout z racionálního myšlenkového procesu odpovídajícího požadavkům formální logiky, v jehož rámci bude důkladně posouzen každý z provedených důkazů jednotlivě a zároveň budou veškeré tyto důkazy posouzeny v jejich vzájemné souvislosti. Tato úvaha musí být v konečném rozhodnutí v daňovém řízení přezkoumatelným způsobem vyjádřena a plně podléhá kognici správních soudů. II. Ani poslední věta § 31 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, podle níž provedené důkazní řízení osvědčí, které z předložených důkazních prostředků se staly skutečně důkazem, neposkytuje správci daně oprávnění k tomu, aby některé předložené důkazy svévolně ze své úvahy vyloučil a přihlížel pouze k některým, které si sám zvolí.

2 Afs 67/2008

Důvodem nepřezkoumatelnosti rozhodnutí krajského soudu nemůže být samotná skutečnost, že se soud s některými žalobními body vypořádal jen v části odůvodnění uvozené slovy „jako obiter dictum

1 As 55/2008

I. V případě postupu podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu z roku 2004 má rozkladový orgán povinnost umožnit účastníku řízení vyjádřit se nejen k podkladům rozhodnutí nově pořízeným rozkladovým orgánem [§ 36 odst. 3 ve spojení s § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu z roku 2004], ale též k případným novým důvodům, pro něž hodlá přihlášku zamítnout (§ 22 odst. 4 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách). II. Při meritorním rozhodování o přihlášce ochranné známky správní orgán vychází ze skutkového stavu ke dni, k němuž je o přihlášce rozhodováno, nikoli ke dni podání přihlášky.

4 Ads 46/2008

Kázeňská odměna ve formě peněžitého daru udělená podle § 31 písm. b) zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, není odměnou ve smyslu § 76 odst. 1 vyhlášky č. 287/2002 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti služebního poměru příslušníků Policie České republiky, a nezapočítává se tudíž do posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty, ze kterého se při splnění podmínek stanovených v § 114 odst. 1 zákona č. 286/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, vypočítává odchodné.

4 Ads 40/2008

I. Ustanovení § 24 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, definuje uchazeče o zaměstnání jako fyzickou osobu, která osobně požádá o zprostředkování vhodného zaměstnání úřad práce, v jehož správním obvodu má bydliště, a při splnění zákonem stanovených podmínek je úřadem práce zařazena do evidence. II. Důvody, pro které nelze žadatele do evidence uchazečů o zaměstnání zařadit, jsou uvedeny v § 25 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, a nepatří mezi ně absence „bydliště“ (zde trvalého pobytu) tohoto žadatele ve smyslu § 5 písm. b) téhož zákona. III. Pojem „bydliště“ uvedený v § 24 odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, je pouhým kritériem pro určení místní příslušnosti úřadu práce.

4 As 90/2006

I. Zápisná nezpůsobilost přihlašovaného označení není dána jakoukoli podobností s registrovanou ochrannou známkou, ale toliko podobností závadnou, tj. podobností, jež vyvolává pravděpodobnost záměny ohledně původu výrobků či služeb [§ 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách]. II. Nepříčí se principům známkoprávní ochrany samo o sobě, dospěje-li správní orgán k závěru o různém stupni rozlišovací způsobilosti ochranných známek; rozlišovací způsobilost ochranných známek nelze paušálně považovat za identickou.

4 Ads 76/2007

I. Nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 172/2002 Sb., o odškodnění osob odvlečených do SSSR nebo do táborů, které SSSR zřídil v jiných státech, mají ty fyzické osoby, které v době odvlečení byly občany Československa [§ 2 odst. 1 písm. b) tohoto zákona]. II. Pokud fyzická osoba, která nabyla československé státní občanství podle § 1 odst. 2 ústavního zákona č. 236/1920 Sb., toto občanství pozbyla podle § 1 Smlouvy mezi Československou republikou a Německou říší o otázkách státního občanství a opce

7 Afs 13/2007

Rozhodnutí správce daně vyššího stupně o delegaci místní příslušnosti ke správě daně (§ 5 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) je rozhodnutím správního orgánu ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s.; není vyloučeno z přezkoumání soudem.

1 Afs 8/2007

Při zařazování zboží podle celního sazebníku (§ 58 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon) bylo třeba postupovat podle Všeobecných pravidel pro interpretaci Harmonizovaného systému (nařízení vlády č. 480/2001 Sb., celní sazebník) a vždy nejprve určit rozhodné číslo v rámci kapitol tohoto systému jako základní složku členění zboží. Při zařazení směsí, jejichž složení odpovídá různým číslům ve smyslu pravidla 2b Všeobecných pravidel pro interpretaci Harmonizovaného systému, bylo třeba dále postupovat podle pravidla 3 a určit, zda se jedná o směs, která svým složením odpovídá specifickému popisu určitého čísla, či zda je třeba provést zařazení podle materiálu nebo komponentu dávajícího směsi podstatné rysy. Přitom bylo třeba vzít v úvahu zejména povahu zboží, přesně zjištěný podíl jednotlivých složek směsi, případně i její předpokládané či obvyklé užití.

1 As 15/2007

Ustanovení § 4 zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 167/2008 Sb. (účinnost od 17. 8. 2008), ve slovech „svojí činností“ je nutno vykládat tak, že tu zákon má na mysli jak konání, tak opomenutí. Součástí objektivní stránky skutkové podstaty správního deliktu podle tohoto ustanovení je nejen jednání (konání či opomenutí), ale také následek, spočívající v porušení nebo ohrožení zájmů, tvořících objekt deliktu. I následek, jakož i účinek na konkrétním předmětu útoku je proto předmětem dokazování v řízení před správním orgánem.

1 As 36/2008

Správní delikt dle § 45 odst. 1 písm. c) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, je naplněn též tím, že exekutor zveřejnil usnesení o ceně nemovitosti, v němž označil povinného rodným číslem.

9 As 86/2007

Ohodnocení rozhovoru konaného dle § 20 odst. 4 zákona č. 561/2004 Sb., školského zákona, místo přijímací zkoušky z českého jazyka s osobou, která není státním občanem České republiky, je nutno promítnout do výsledků přijímací zkoušky (je-li v souladu s § 60 odst. 4 téhož zákona stanovena).

1 As 51/2008

I. Dřívější krátkodobý pracovní poměr pracovníka správního orgánu u účastníka správního řízení nemůže být bez dalších k tomu přistupujících skutečností (např. okolnosti ukončení pracovního poměru) považován za důvod pochybností o podjatosti jmenovaného pracovníka (§ 9 správního řádu z roku 1967). II. Ve smyslu zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, je "vypouštěním odpadních vod" jejich odtok mimo zařízení, kde vznikly, popřípadě mimo zařízení, v němž měly být přechodně uloženy do doby zajištění jejich zneškodnění původcem. III. Není vyloučeno, aby určitý škodlivý následek (zde znečištění vodního toku) byl způsoben konáním či opomenutím více právnických osob (a to případně i v souběhu s přestupkem fyzické osoby). V takovém případě správní orgány zkoumají odpovědnost každé z právnických osob ve vztahu k jí porušené právní povinnosti samostatně (a těmto právnickým osobám jsou pak sankce udělovány rovněž samostatně).

9 Afs 59/2007

Nejvyšší správní soud je v řízení o opětovné kasační stížnosti vázán závazným právním názorem, který sám v téže věci vyslovil v předchozím zrušujícím rozsudku, neboť i přípustnost samotné opětovné kasační stížnosti je omezena na důvody, které Nejvyšší správní soud v téže věci dosud nevyřešil [§ 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s.]. Tato vázanost právním názorem je prolomena v případě změny skutkových zjištění či právních poměrů nebo dojde-li k podstatné změně judikatury, a to na úrovni, kterou by byl krajský soud i každý senát Nejvyššího správního soudu povinen respektovat v novém rozhodnutí. Takový případ nastane např. tehdy, uváží-li v mezidobí mezi prvním zrušujícím rozsudkem Nejvyššího správního soudu a jeho rozhodováním v téže věci o opětovné kasační stížnosti o rozhodné právní otázce jinak Ústavní soud, Evropský soud pro lidská práva, Evropský soudní dvůr, ale i rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v řízení podle § 17 s. ř. s. nebo plénum či kolegium ve stanovisku přijatém podle § 19 s. ř. s.

9 Afs 110/2007

Ve výzvě správce daně podle § 43 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, musí být uvedeny konkrétní skutkové důvody zakládající pochybnosti o správnosti, průkaznosti nebo úplnosti podaného daňového přiznání nebo hlášení, popřípadě dodatečného daňového přiznání nebo následného hlášení a dalších písemností předložených daňovým subjektem, nebo o pravdivosti údajů v nich uvedených. Výzva odkazující pouze na příslušný řádek takového přiznání či hlášení nebo takové písemnosti tomuto požadavku zpravidla neodpovídá.

15Ca 69/2008

Zrušením rozhodnutí o dodatečném doměření daně zaniká i povinnost daňového subjektu hradit penále za neuhrazení doměřené částky s ohledem na § 58 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, podle něhož příslušenství daně, kterým je i penále, sleduje osud daně.

2 As 27/2008

I. Vlastník pozemku, na němž se nachází studna, ke které má být ve prospěch oprávněného z věcného břemene podle § 9 odst. 4 a 5 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, prodlouženo povolení k odběru podzemních vod, je účastníkem tohoto vodoprávního řízení. II. Řízení o prodloužení povolení nakládat s vodami ve smyslu § 9 odst. 4 a 5 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, je řízením zahajovaným toliko na žádost. Tato žádost je podáním, jehož změna nebo zpětvzetí je možná jen za podmínek § 41 odst. 8 správního řádu.