Nejvyšší správní soud

7 Afs 96/2012

7 Afs 94/2012

9 Aps 5/2012

Vyžádání konkrétní listiny obsahující osobní údaje fyzické osoby správcem daně v rámci dokazování, její založení do spisu a hodnocení jejího obsahu je nahodilým shromážděním osobních údajů, při kterém nedochází k jejich dalšímu zpracování ve smyslu zákona o ochraně osobních údajů [§ 3 odst. 4 a § 4 písm. e) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů]. Cílem takového postupu je získat a následně vyhodnotit důkazní prostředky z hlediska jejich daňové relevantnosti, nikoli získat osobní údaje pro účely jejich dalšího zpracování.

7 As 165/2012

I. Vyrozumění ministerstva školství o žádosti o přezkoumání výsledku společné části maturitní zkoušky s výjimkou dílčí zkoušky konané formou písemné práce a ústní formou nebo o přezkoumání rozhodnutí o vyloučení ze zkoušky (§ 82 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění účinném do 8. 11. 2012) je rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. přezkoumatelným ve správním soudnictví na základě žaloby proti rozhodnutí správního orgánu (§ 65 a násl. s. ř. s.).; II. Skutečnost, že určitá otázka závisí na odborném posouzení, nemůže znamenat, že ji to vylučuje ze soudní kontroly. Pokud by tomu tak bylo, soudní kontrola by v řadě oblastí zcela ztratila smysl, neboť rozhodování veřejné správy se velmi často týká otázek specializovaných, vysoce odborných, a tedy vymykajících se znalostem soudců. K tomu, aby soud dokázal posoudit i takové otázky, má k dispozici příslušné procesní nástroje, které může v rámci dokazování použít, a to odborné vyjádření nebo znalecký posudek (§ 127 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s.).

1 Afs 92/2012

8 Afs 17/2012

I. Obchodník s cennými papíry poruší povinnost obezřetného poskytování investičních služeb a naplní skutkovou podstatu správního deliktu podle § 157 odst. 3 ve spojení s § 12 písm. a) zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, pověří-li výkonem některé ze základních funkcí řídicího a kontrolního systému (tj. funkcí compliance II. Obchodník s cennými papíry se dopustí správního deliktu podle § 157 odst. 4 ve spojení s § 14 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, nezajistí-li, aby jeho zaměstnanci znali postupy a předpisy nezbytné pro plnění svých povinností. III. Sledování rizika vztahujícího se ke kapitálové přiměřenosti je součástí povinnosti zavést a udržovat řídicí a kontrolní systém obchodníka s cennými papíry [§ 12 ve spojení s § 12a odst. 1 písm. b) bodem 2 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu]. Obchodník s cennými papíry se dopustí správního deliktu podle § 157 odst. 3 uvedeného zákona, nesleduje-li riziko poklesu kapitálu pod zákonem stanovenou hranici tak, aby byl schopen včas zabránit skutečnému poklesu kapitálu a porušení § 9 odst. 1 téhož zákona. IV. Z § 12 odst. 1 vyhlášky č. 237/2008 Sb., o podrobnostech některých pravidel při poskytování investičních služeb, nelze dovodit, že systém řízení rizik nemusí být zabezpečen vůbec nebo že postačí pouze jeho formální zakotvení ve vnitřních předpisech, je-li rozsah činnosti obchodníka s cennými papíry malý. Citované ustanovení pouze upřesňuje, že tento systém musí být za určitých okolností zabezpečen samostatným a nezávislým útvarem. Systém řízení rizik musí být řádně zabezpečen i u obchodníka s cennými papíry, který provozuje svou činnost v nevelkém rozsahu [§ 12 písm. a) ve spojení s § 12a odst. 1 písm. b) zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, a čl. 7 odst. 2 směrnice 2006/73/ES, kterou se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES, pokud jde o organizační požadavky a provozní podmínky investičních podniků a o vymezení pojmů pro účely zmíněné směrnice]. V. Dlouhodobá nefunkčnost všech tří hlavních součástí řídicího a kontrolního systému (tj. compliance VI. Umožňuje-li právní úprava odejmout licenci obchodníka s cennými papíry mimo jiné za opakované porušení povinností stanovených zákonem č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu [§ 136 odst. 1 písm. h) ve spojení s § 145 odst. 2 písm. d) uvedeného zákona], je pro posouzení opakovanosti trvajícího správního deliktu rozhodné, zda byl tento delikt ukončen, resp. zda došlo ve vztahu k tomuto deliktu k zahájení správního řízení. VII. Ve správním trestání neexistuje institut účinné lítosti a nelze použít ani analogicky úpravu obsaženou v trestním zákoně, protože účinnou lítost je možné uplatnit jen u taxativně vymezeného okruhu trestných činů (viz § 33 trestního zákoníku z roku 2009 a § 66 trestního zákona z roku 1961).

1 Afs 96/2012

Zahájení vytýkacího řízení nepředstavuje absolutní překážku pro možnost aplikace § 46 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, za situace, kdy toto vytýkací řízení neskončilo zákonem předpokládaným způsobem, tedy vyměřením daně. Pokud z důvodu uplynutí prekluzivní lhůty pro stanovení daně ve smyslu § 47 citovaného zákona nedojde k uzavření vytýkacího řízení, tj. k pravomocnému vyměření daně, nic nebrání tomu, aby byla daň vyměřena v souladu s § 46 odst. 5 tohoto zákona.

4 Ads 119/2012

2 As 7/2011

5 Afs 42/2012

I. Výjimku podle § 23 odst. 4 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, není zadavatel oprávněn použít, pokud výhradní práva o své vůli a vědomě vytvořil předchozím uzavřením smluv, aniž by to bylo vzhledem k předmětu plnění nezbytné k realizaci veřejné zakázky. Důvody pro zadání veřejné zakázky formou jednacího řízení bez uveřejnění musí být objektivně dány a zadavatelem jednoznačně prokázány. II. Ochrana výhradních práv připadá v úvahu zejména v situaci, kdy zadavatel získal v minulosti licenční oprávnění, které je nezbytné pro pořízení dalšího plnění, a dodavatel nemá vůli udělit autorskoprávní nebo jinou licenci jiné osobě, která by plnění mohla zadavateli poskytnout. Technické důvody, které má § 23 odst. 4 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, na mysli, mohou spočívat např. v požadavku zadavatele na zajištění kompatibility, v požadavku odůvodněném také technickými okolnostmi, pro které by plnění od jiného dodavatele vyvolalo nepochybně vyšší náklady nebo značné riziko nefunkčnosti již pořízeného plnění (zde informačního systému). Důvodem pro aplikaci tohoto ustanovení je skutečný a prokazatelný stav technické neslučitelnosti či provozních problémů, které by vznikly z důvodu změny dodavatele; uvedené je typické právě mimo jiné i pro oblast informačních technologií.

7 Afs 14/2011

4 Ads 108/2012

I. Bylo-li správní řízení zahájeno na základě žádosti účastníka řízení, musí správní orgán o takové žádosti rozhodnout. Učinil-li žalobce ve své žádosti předmětem správního řízení změnu výše přiznané dávky (invalidního důchodu), byla Česká správa sociálního zabezpečení v daném řízení oprávněna rozhodovat jen o výši invalidního důchodu, nikoliv však o nároku na tuto dávku, resp. o odnětí dávky. II. Probíhající řízení o žádosti žalobce, jehož předmětem byla změna výše invalidního důchodu, není podle § 81 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, překážkou pro to, aby Česká správa sociálního zabezpečení z moci úřední zahájila řízení o odnětí invalidního důchodu.

8 As 19/2012

9 Afs 1/2012

3 Ads 25/2012

Český nositel pojištění je povinen zohlednit dobu pojištění získanou pojištěncem v preferované pracovní kategorii podle předpisů platných před 1. 1. 1996 u zaměstnavatele se sídlem na území Slovenské republiky pro získání nároku na starobní důchod při sníženém důchodovém věku (dle § 74 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění) jen tehdy, pokud pojištěnec získal rovněž srovnatelnou dobu pojištění v preferované pracovní kategorii i u zaměstnavatele se sídlem na území České republiky, a to nejméně v délce 1 roku [čl. 51 a čl. 57 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004]. Takový postup je v souladu jak se zásadou sčítání dob pojištění, tak i se zásadou asimilace rozhodných skutečností jako základních zásad koordinačního mechanismu systémů sociálního zabezpečení členských států Evropské unie (čl. 5 a čl. 6 citovaného nařízení).

4 Ads 22/2012

Z hlediska nároku na poskytnutí mimořádného starobního důchodu některým horníkům podle nařízení vlády č. 557/1990 Sb., o mimořádném poskytování starobního důchodu některým horníkům, není rozhodující, zda jde o zaměstnání se stálým pracovištěm v podzemí hlubinných dolů, neboť ne všechna taková zaměstnání (I. pracovní kategorie v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech) byla podřazena pod § 1 odst. 2 citovaného nařízení. Sem byla zařazena jen ta, která jsou uvedena pod č. 1 až 7 a 11 přílohy č. 2 nařízení vlády č. 117/1988 Sb., o zařazování zaměstnání do I. a II. pracovní kategorie pro účely důchodového zabezpečení. Pro posouzení věci je pak nepodstatné, že stěžovatel jako důlní měřič vykonával práce rovněž v oboru důlního měřičství, nikoliv však z pozice zaměstnání uvedených pod bodem č. 3 uvedené přílohy.

8 As 48/2012

7 As 117/2012

Má-li být způsobilým podkladem rozhodnutí správního orgánu v bezpečnostním řízení podle zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, utajovaná informace, je nezbytné nejen, aby tato informace byla dostatečně konkrétní, ale také aby bylo patrné, jakým způsobem byla získána a o jaká (a jak věrohodná) konkrétní skutková zjištění se opírá.

7 Ans 8/2012

7 As 91/2012

Příčinou dopravní nehody spočívající v tom, že vozidlo jedoucí po hlavní silnici se střetne s vozidlem jedoucím po vedlejší silnici, která se s hlavní silnicí kříží, je zásadně to, že řidič vozidla jedoucího po vedlejší silnici nedá vozidlu jedoucímu po hlavní silnici přednost. Výjimečně může být příčinou dopravní nehody jednání řidiče vozidla jedoucího po hlavní silnici, a sice tehdy, pokud řidič vozidla jedoucího po hlavní silnici v extrémní míře poruší stanovený rychlostní limit a současně rychlost jízdy vozidla jedoucího po hlavní silnici řidiči vozidla přijíždějícího po vedlejší silnici fakticky znemožní splnění povinnosti dát přednost. Faktické znemožnění splnění povinnosti se musí posuzovat s ohledem na konkrétní poměry místa, v němž ke střetu došlo. Rozhodnými okolnostmi tedy bude zejména to, nakolik jde o místo pro řidiče přijíždějícího po vedlejší silnici přehledné a nakolik mu umožňuje s dostatečným předstihem vidět vozidla přijíždějící po hlavní silnici a zohlednit jejich (případně i výrazně nadlimitní) rychlost.

1 Afs 80/2012

I. Daňový subjekt, který napadá srážení odvodu z elektřiny ze slunečního záření dle § 7a zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, ve znění zákona č. 402/2010 Sb., je povinen zcela konkrétně tvrdit, jaké nepříznivé dopady na jeho hospodářskou situaci má srážení odvodu, a konkrétními skutečnostmi zdůvodnit, proč je v jeho případě porušena garance návratnosti investice stanovená v § 6 odst. 1 citovaného zákona. Svá tvrzení je daňový subjekt povinen prokázat. II. Daňový subjekt, jenž se dovolává aplikace mezinárodní smlouvy o ochraně investice, je povinen prokázat, že jsou v jeho případě splněny podmínky pro aplikaci konkrétní mezinárodní smlouvy. III. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů nemá ve vztahu ke srážkám odvodu z elektřiny ze slunečního záření přímý účinek.

1 Afs 67/2012

4 Ads 9/2012

Ustanovení § 77 odst. 1 písm. b) zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech (podle kterého je distributor povinen "odebírat léčivé přípravky pouze od jiných distributorů nebo od výrobců jimi vyráběné nebo dovážené léčivé přípravky; tímto ustanovením není dotčeno vrácení léčivých přípravků distributorovi lékárnou

1 Afs 93/2012

I. Daň lze platit pouze způsoby výslovně uvedenými v zákoně (§ 59 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků). Placení daně započtením soukromoprávní pohledávky vůči České republice tak není přípustné. II. Rozhodnutí o stanovení daně po marném uplynutí prekluzivní lhůty (§ 47 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) je rozhodnutím nezákonným.

9 Azs 22/2013

Ve světle rozsudku velkého senátu Soudního dvora ze dne 19. 12. 2012, Mostafa Abed El K. E. Kott a další proti Bevándorlási és Állampolgársági Hivatal

5 Aos 2/2012

Podmínkou sine qua non pro podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy dle § 101a ve spojení s § 101b s. ř. s. není předchozí vyčerpání opravných prostředků ve správním řízení ve věci, v níž bylo opatření obecné povahy užito.

9 As 160/2012

Správním orgánem příslušným k rozhodnutí o žádosti o prominutí daně podané podle § 55a zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je i po zrušení zákona o správě daní a poplatků Ministerstvo financí.

Ars 5/2012

Vlastník pozemku, jehož se týká místní referendum

Vol 13/2012

Ustanovení § 25 odst. 6 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky, je třeba vykládat tak, že procentuální pochybení zjištěné v obou vzorcích podpisů je nutno zprůměrovat, a teprve tento průměr promítnout do zbytku podpisů, jejichž správnost přezkoumávána nebyla. Smysl zjištění průměrné chyby totiž spočívá v pravděpodobnostním odhadu chybovosti zbytku souboru, u něhož správnost předkládaných údajů již není samostatně zkoumána.

Vol 11/2012

I. Lhůta k podání návrhu soudu podle § 65 odst. 1 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky, není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. II. Kontrola vybraných vzorků petic ve smyslu § 25 odst. 5 a odst. 6 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky, resp. nedostatek kontroly celých petic, není při přezkoumatelném zajištění náhodnosti výběru vzorků v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Obecně je ústavně souladný i soudní přezkum omezený na kontrolu těchto vzorků, nikoliv celých petic. III. Pokud Ministerstvo vnitra odečítá od celkového počtu občanů podepsaných na petici počet občanů procentuálně odpovídající chybovosti v obou kontrolních vzorcích ve smyslu § 25 odst. 6 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky, vychází z čísla zjištěného zprůměrováním chybovosti z obou vzorků, nikoliv z čísla zjištěného jejich součtem. IV. Kontrola náhodně vybraných vzorků petic omezená ve smyslu § 25 odst. 5 a odst. 6 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky, na správnost uváděných údajů a nezahrnující ověření pravosti podpisů je vstřícná ke kandidátům a není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. V. Požadavek podpory prezidentské kandidatury peticí podepsanou nejméně 50 000 oprávněných voličů vychází z čl. 56 odst. 5 Ústavy a není protiústavní.

Vol 7/2012

I. Z ústavních a zákonných norem, ani z logiky věci neplyne, že by osoba navrhující a navržená nemohla být identická, pokud jsou pro obě role splněny všechny zákonné podmínky. Sebenominace (nominace sebe sama na funkci prezidenta republiky) je tedy přípustná (čl. 56 odst. 5 Ústavy). II. I kandidát na funkci prezidenta republiky, který neuspěl v registračním řízení u Ministerstva vnitra, ale má současně pochybnosti o správnosti registrace jiného kandidáta, je aktivně legitimován podat k soudu návrh na zrušení registrace "konkurenčního

Vol 6/2012

Petice připojená ke kandidátní listině podle § 25 odst. 3 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky, není peticí podávanou podle zákona č. 85/1990 Sb., o právu petičním. Jejím smyslem je totiž výhradně vyjádření podpory konkrétnímu kandidátovi, nikoliv podání žádosti, návrhů či stížnosti ve smyslu čl. 18 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a není proto dán ani žádný důvod očekávat jejich vyřízení způsobem podle § 5 odst. 3 zákona o právu petičním, tzn. písemně sdělit petičnímu výboru stanovisko k obsahu petice a informovat o způsobu jejího vyřízení.

6 Ads 112/2012

Právním účinkem dohody o narovnání mezi žalobcem a jeho bývalým zaměstnavatelem uzavřené po podání žaloby na neplatnost výpovědi je, že rozvázání pracovního poměru výpovědí zaniklo a bylo nahrazeno ujednáními, která vyplývají z narovnání. V tomto ohledu je tedy účinek dohody o narovnání srovnatelný s případným rozhodnutím soudu o neplatnosti výpovědi. Proto je třeba analogicky aplikovat § 11 odst. 2 větu šestou zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 470/2011 Sb., a dobu, po kterou podle této dohody trval nadále pracovní poměr, považovat při splnění podmínek § 11 odst. 2 věty šesté citovaného zákona za dobu důchodového pojištění.

2 Ans 14/2012

I. Nečinnost je objektivně existující stav, kdy v zákonem předepsaných lhůtách nedošlo k provedení příslušných procesních úkonů. Ne každá nečinnost je však přičitatelná správnímu orgánu. Ustanovení § 71 odst. 5 správního řádu z roku 2004 představuje materiální hledisko posouzení takového stavu; má-li zjištěná nečinnost svůj původ ve způsobu, jakým vystupuje v řízení jeho účastník, nejde o nečinnost správního orgánu a nelze se proti ní dovolávat ochrany. Posouzení, zda nejde o takovou situaci, přísluší i správnímu soudu v rámci posouzení důvodnosti žaloby podané dle § 79 a násl. s. ř. s. II. Přijme-li nadřízený správní orgán opatření proti nečinnosti (§ 80 odst. 4 správního řádu z roku 2004), je tím presumován fakt, že správní orgán byl nečinný, a nejde tedy o případ, na který pamatuje § 71 odst. 5 citovaného zákona. Správní soud již není oprávněn tento závěr přehodnocovat a procesním chováním účastníka řízení (žalobce) se, z pohledu § 71 odst. 5 téhož zákona, může zabývat jen od okamžiku přijetí tohoto opatření proti nečinnosti.

7 As 120/2012

Při povolování stavby (zde dodatečného povolení stavební úpravy rodinného domu spočívající v rozšíření stávajícího bytu a zřízení nových administrativních prostor včetně dvou parkovacích stání u stavby nacházející se v čistě obytné části města) se stavba posuzuje vždy jako jeden funkční celek. Proto nelze posuzovat dvě součásti stavebních úprav (na jedné straně stavební úpravy samotného domu, na straně druhé zřízení parkovacích stání) odděleně, nýbrž společně (viz čl. 10 odst. 3 vyhlášky č. 26/1999 Sb. hl. m. Prahy, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze).

4 As 52/2012

Pokud zvláštní zákon výslovně neurčuje, že podle něj vydávaná stanoviska jsou závazným stanoviskem ve smyslu správního řádu z roku 2004, ani neuvádí, že se jedná o správní rozhodnutí, je rozhodující, zda příslušné stanovisko podle zvláštního zákona naplňuje znaky závazného stanoviska vymezené v § 149 správního řádu z roku 2004 a konkretizované v judikatuře správních soudů.

4 Ans 8/2012

7 As 144/2012

Je-li územní plán aplikován v konkrétním případě jako svého druhu podkladový akt, např. v řízení o umístění stavby, je soud oprávněn posoudit zákonnost té části územního plánu, která je podkladem rozhodnutí, a v případě, že by ji shledal nezákonnou, ji neaplikovat (čl. 95 odst. 1 Ústavy).

5 Afs 27/2012

Při sazebním zařazování zboží musí být s ohledem na závazky Evropské unie v oblasti obchodu s informačními technologiemi zohledněno upřednostnění volného pohybu výrobků výpočetní techniky nezatíženého clem. Kritériem pro sazební zařazení zboží může být i účel použití výrobku, pokud je tomuto inherentní, i zohlednění, která funkce výrobku je hlavní a která vedlejší z pohledu spotřebitele, i způsob jakým výrobci či prodejci daný produkt na trhu nabízejí.

7 As 130/2012

I. Před tím, než správní orgán přistoupí k doručování písemností veřejnou vyhláškou podle správního řádu z roku 2004, musí vyvinout vyšší aktivitu ke zjištění pobytu účastníka řízení, než se toliko spolehnout na jediné sdělení poštovního doručovatele. Tak je tomu i v případě, že pro danou osobu platí zvláštní povinnost hlásit změny svého pobytu.; II. Instituty doručování veřejnou vyhláškou nebo ustanovení opatrovníka (a doručování písemností jemu) jsou koncipovány jako krajní prostředek, k jehož využití lze přistoupit pouze tehdy, není-li možný postup podle § 19 až § 24 správního řádu z roku 2004.; III. O osobu, které se prokazatelně nedaří doručovat nebo která je neznámého pobytu, se nejedná tehdy, daří-li se jí doručovat, byť fikcí podle § 24 odst. 1 správního řádu z roku 2004.; IV. Podmínkou fikce podle § 24 odst. 1 správního řádu z roku 2004 není, na rozdíl od předchozí právní úpravy, to, že se adresát v místě doručování zdržuje.; V. Postup předcházející nastoupení fikce podle § 24 odst. 1 správního řádu z roku 2004 oproti dřívější právní úpravě eliminuje závažné dopady případného pochybení poštovního doručovatele. Ten je totiž podle § 23 odst. 4 téhož zákona povinen i v případě, že se adresát na dané adrese dle jeho zjištění nezdržuje, vložit oznámení o neúspěšném doručení písemnosti do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo. Adresát se tak může snáze a rychleji dovědět o neúspěšném doručení a svá práva v řízení účinněji chránit.

5 As 43/2012

Vyřízení obecné stížnosti odsouzeného podané dle § 26 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, příslušným zaměstnancem Vězeňské služby ČR nelze považovat za rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Tím není vyloučena možnost přímé správní žaloby proti úkonu či nečinnosti Vězeňské služby, které byly předmětem stížnosti odsouzeného, zasahuje-li takový úkon nebo nečinnost do práv či povinností odsouzeného.

5 As 115/2012

Lhůta pro odvolání soudního exekutora z funkce dle § 15 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění účinném do 25. 6. 2009 je lhůtou pořádkovou. Proto v případě, kdy rozhodnutí o odvolání soudního exekutora z funkce není ministrem spravedlnosti vydáno v zákonem stanovené jednoměsíční lhůtě, nezaniká právo ministra na odvolání soudního exekutora z funkce.

5 Ans 7/2011

I. Územní samosprávné celky mají právní nárok na to, aby výdaje, které důvodně vynaložily v souvislosti s činností svých volebních orgánů spojenou s konáním voleb, jim byly plně nahrazeny ze státního rozpočtu (§ 66 zákona č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu, § 84 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, § 63 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů, § 69 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a § 70 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky). II. V případě, že krajský úřad při rozdělování účelových dotací jednotlivým obcím ve svém obvodu postupem podle § 19 odst. 2 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, hodlá konkrétní obci odepřít dotaci (nebo její část), na jejíž poskytnutí do rozpočtu obce je při splnění zákonných podmínek právní nárok, je povinností krajského úřadu rozhodnout o neposkytnutí dotace

7 Afs 122/2009

2 As 68/2011

8 Afs 29/2011

Nad 81/2012

Pokud je k rozhodování o správních deliktech (např. dle § 4 zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, § 80 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, § 66 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech) příslušná Česká inspekce životního prostředí, rozhoduje o nich v prvním stupni; o odvolání rozhoduje Ministerstvo životního prostředí. Oblastním inspektorátům České inspekce životního prostředí zákon nesvěřil samostatné rozhodovací pravomoci. K řízení o žalobě proti těmto rozhodnutím je proto v souladu s § 7 odst. 2 s. ř. s. ve znění účinném od 1. 1. 2012 místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu sídlí ústředí České inspekce životního prostředí.

1 As 136/2012

V řízení o správním deliktu se neužije § 82 odst. 4 správního řádu z roku 2004; obviněný tedy v tomto řízení může uplatňovat nové skutečnosti a navrhovat nové důkazy i v odvolání a správní orgán nemůže odmítnout provést navržené důkazy pouze s poukazem na to, že nebyly navrženy v řízení v prvním stupni.

7 As 147/2012

Žaloba ve věcech samosprávy podle § 67 písm. a) s. ř. s. a § 124 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, nemusí splňovat podmínky podle § 65 odst. 1 s. ř. s. Žalobce jakožto ten, komu zákon přiznává zvláštní žalobní legitimaci k ochraně určitého veřejného zájmu, tedy nemusí tvrdit zkrácení na svých právech úkonem žalovaného, který žalobou napadá.

6 As 47/2012