Nejvyšší správní soud

52Ca 53/2008

Přestupkem může být pouze čin protiprávní (nedovolený), proto projevem učiněným v mezích čl. 17 Listiny základních práv a svobod není možno naplnit znaky skutkové podstaty přestupku podle § 49 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, byť by byl takový projev objektivně ironický či sarkastický a konkrétní osoba by se jím cítila být uražena či zesměšněna, neboť ironie, sarkasmus, vtip a výsměch patří ke svobodě projevu stejně jako právo svobodně se projevovat patří k demokratickému právnímu státu.

30Ca 174/2008

Pozbytí řidičského oprávnění podle § 123c odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, je sankcí za opakované páchání přestupků sui generis

5 As 16/2008

Ustanovení § 22 odst. 10 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, představuje zvláštní ustanovení, které umožňuje uložit v blokovém řízení za vybrané přestupky v silniční dopravě v tomto ustanovení uvedené vyšší pokutu, než je pro blokové řízení obecně stanovena v § 13 odst. 2 citovaného zákona. To však neznamená, že by ostatní přestupky v silniční dopravě dle § 22 citovaného zákona nebylo vůbec možné postihnout v blokovém řízení, ale pouze to, že případnou blokovou pokutu je třeba uložit dle obecného § 13 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (pokuta do 1 000 Kč).

1 As 99/2008

I. Z obecného pojmu bezpečnostní riziko a na jeho neexistenci navazujícího osvědčení, které působí do budoucna, nikoliv do minulosti (viz § 11 odst. 1 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti), vyplývá, že obsah bezpečnostního rizika je zásadně (nestanoví-li zákon jinak) regulován platným a účinným hmotným právem. II. Na žádosti o bezpečnostní prověrku podané méně než 45 dní přede dnem účinnosti zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, se aplikuje počínaje dnem účinnosti nového zákona nová zákonná úprava co se týče práva hmotného i práva procesního; naopak na žádosti podané dříve se aplikuje v řízení před Národním bezpečnostním úřadem staré procesní právo, ovšem hmotněprávní podmínky vydání osvědčení se posuzují podle nového hmotného práva (§ 157 odst. 28 ve spojitosti s odst. 18 téhož zákona). III. Rozhodnutí bývalého Kolegia na úseku ochrany utajovaných skutečností při Nejvyšším státním zastupitelství jsou v téže věci pro Národní bezpečnostní úřad zásadně závazná též v pokračování téhož řízení za účinnosti nového zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti. Důvod pro to, aby správní orgán rozhodnutím Kolegia vázán nebyl, musí být dán obsahově odlišnou hmotněprávní úpravou nového zákona (ve srovnání s úpravou starou), nikoliv však jen tím, že srovnatelný institut starého zákona je „nově“ zakotven též v zákoně novém. Svévolné ignorování závěrů Kolegia Národním bezpečnostním úřadem v následujícím řízení narušuje nejen důvěryhodnost a objektivnost exekutivního bezpečnostního prověřování, ale je též v rozporu s právní jistotou a ochranou důvěry občana v právo jakožto základními atributy demokratického právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy).

8 Afs 88/2007

Ustanovení § 18 odst. 3 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, je nutno vykládat tak, že povolení je možno vydat jen na stávající nebo následující kalendářní rok.

2 As 75/2008

Zákonná povinnost prodávajícího při prodeji spotřebního zboží označit je cenou platnou v okamžiku nabídky nebo zpřístupnit na viditelném místě informaci o této ceně formou ceníků, vývěsky nebo jiným přiměřeným způsobem (§ 13 odst. 2 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách) je splněna také tehdy, když je na všechno zboží určitého druhu vyhlášena plošná sleva vyjádřená jednoduchou procentní měrou.

1 Afs 140/2008

I. Judikatura II. Skutečnost, že judikatura

7 Afs 50/2008

Došlo-li v obnoveném daňovém řízení u daňového dlužníka ke zrušení rozhodnutí ukládajícího mu zaplatit daň z převodu nemovitostí a k vydání nového rozhodnutí stanovujícího jinou výši této daně a přitom nedošlo ve vztahu k daňovému ručiteli k vydání nové výzvy podle § 57 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je výzva daňovému ručiteli podle § 73 odst. 1 citovaného zákona vyzývající jej k zaplacení splatného nedoplatku na takto nově stanovené dani v náhradní lhůtě rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s.

2 Ao 3/2008

Při stanovení takové místní úpravy provozu na pozemních komunikacích, která zakládá pro účastníky provozu odlišné povinnosti, než by měli podle obecné zákonné úpravy provozu na pozemních komunikacích, je od 1. 4. 2008 (tj. po zrušení § 129 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, z něhož plynulo, že se na proces tohoto ustanovení nevztahoval správní řád) správní orgán povinen postupovat podle části šesté správního řádu z roku 2004 upravující vydávání opatření obecné povahy. I v případě, že ke stanovení uvedené místní úpravy provozu došlo ještě před 1. 4. 2008, je Nejvyšší správní soud oprávněn takový akt přezkoumat jako opatření obecné povahy, a to podle kritérií vycházejících z § 101d odst. 1 a 2 s. ř. s.

9 Ca 367/2007

Zruší-li odvolací správní orgán k odvolání účastníků stavebního řízení (odlišných od žalobce) vydané stavební povolení z důvodu nejednoznačného vymezení stavby, pak tento správní orgán současně nemůže zamítnout odvolání podané žalobcem z důvodu, že se předmět řízení netýká pozemku domu či společných částí domu dle § 109 odst. 1 písm. g) stavebního zákona z roku 2006. Žalovaný totiž nemá najisto postaveno, jak stavební úřad rozsah stavby znovu vymezí a zda do ní nezahrne i část stavby, která má být realizována i na pozemku žalobce.

7 As 19/2008

I. Řízení o kasační stížnosti veřejného funkcionáře proti rozhodnutí krajského soudu vydanému podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění před účinností zákona č. 216/2008 Sb., Nejvyšší správní soud podle čl. II bodu 2. zákona č. 216/2008 Sb. zastaví s účinností ke dni účinnosti zákona č. 216/2008 Sb. (tj. ke dni 20. 6. 2008) a současně zruší kasační stížností napadený rozsudek krajského soudu, aniž by věcně zkoumal jeho správnost. II. Byla-li navrhovatelem v soudním řízení podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění před účinností zákona č. 216/2008 Sb., soukromá osoba, přísluší jak jí, tak veřejnému funkcionáři náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti a případně i náhrada nákladů řízení před krajským soudem; soudní poplatek za návrh na zahájení řízení před krajským soudem a soudní poplatek za kasační stížnost vrátí tomu, kdo příslušný poplatek zaplatil, krajský soud.

1 Azs 86/2008

I. Uvádí-li žadatel o mezinárodní ochranu, že byl v zemi původu (v daném případě v Pákistánu) pronásledován náboženskými fanatiky z důvodu, že se nachází v nábožensky smíšeném manželství, pak lze jím tvrzený důvod pronásledování kvalifikovat jako azylově relevantní II. Rozhodnutí o neudělení azylu odůvodněné nesplněním podmínek stanovených v § 2 odst. 7 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 20. 12. 2007, jen proto, že žadatel nevyužil zákonné možnosti stěžovat si na postup policie v jeho věci, je v rozporu se smyslem tohoto ustanovení. Správní orgán se v kontextu žadatelem tvrzené situace v Pákistánu, v němž dle něj představitelé veřejné moci nejsou ochotni poskytovat ochranu osobám pronásledovaným z náboženských důvodů, a dokonce se na jejich pronásledování často sami podílejí, nemůže toliko odvolat na znění pákistánských zákonů. Výkladem souladným s čl. 6 a čl. 7 odst. 2 směrnice Rady 2004/83/ES lze dovodit povinnost správního orgánu získat si zde dostatečné informace o tom, nakolik je ochrana poskytovaná veřejnými orgány v praxi účinná a zda k ní stěžovatel mohl mít přístup.

2 Afs 101/2008

Za situace, kdy ke dni účetní závěrky není jistota nejen o výši pojistného plnění, ale ani o tom, zda havárie je skutečně pojistnou událostí, nelze účtovat o předpokládaném výnosu pojistného jako o dohadné položce aktivní.

1 Azs 51/2007

Kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu podaná u nepříslušného soudu je včasná tehdy, jestliže byla ve lhůtě k podání kasační stížnosti odeslána krajskému soudu, který napadené rozhodnutí vydal, případně Nejvyššímu správnímu soudu (§ 106 odst. 4 s. ř. s.).

8 Azs 16/2007

Plná moc udělená advokátovi k tomu, aby účastníka ve všech právních věcech zastupoval před soudy, obsahující též výslovné zmocnění k zastupování v řízení o kasační stížnosti v konkrétní věci, opravňuje advokáta k zastupování v řízení o žalobě podle soudního řádu správního před krajským soudem i poté, kdy původní rozhodnutí krajského soudu bylo ke kasační stížnosti zrušeno.

1 As 68/2008

I. Jestliže stavební úřad rozhodl o námitce účastníka územního řízení týkající se překročení hygienických limitů hluku, aniž si vyžádal odborné vyjádření orgánu ochrany veřejného zdraví ke vznesené námitce, a naopak vycházel výlučně ze souhlasného stanoviska vydaného orgánem ochrany veřejného zdraví k dokumentaci žádosti o územní rozhodnutí, které nikterak na námitky účastníka řízení nereaguje, a není proto dostatečným odborným podkladem pro rozhodnutí o námitkách účastníka, porušil tím § 37 odst. 2 a § 126 stavebního zákona z roku 1976 a zatížil své řízení vadou, která má vliv na zákonnost rozhodnutí. II. Stavební úřad je vázán změnou stanoviska dotčeného orgánu státní správy (zde orgánu ochrany veřejného zdraví), ačkoliv k této změně došlo teprve v průběhu odvolacího řízení.

Komp 1/2008

Vinařský fond, zřízený zákonem č. 115/1995 Sb., o vinohradnictví a vinařství, rozhodoval podle § 18f odst. 8 tohoto zákona o odvodech za víno uvedené poprvé do oběhu v jediné instanci. Samotná skutečnost, že má přitom postupovat podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, který mj. upravuje i řízení o odvolání (§ 48 a násl.), nezaložila žádnému správnímu orgánu pravomoc rozhodovat o odvolání proti jeho platebním výměrům; k tomu by bylo třeba výslovné kompetenční normy. O takovou neexistující pravomoc nemohl ani vzniknout spor. Soud proto odmítne [§ 99 písm. a) s. ř. s.] kompetenční žalobu, kterou se žalobce domáhá určení pravomoci k tomuto rozhodování správnímu orgánu.

1 As 80/2008

I. Námitky uplatněné účastníky v řízeních dle stavebního zákona (§ 114 stavebního zákona z roku 2006) mají dvojí povahu, jednak se v nich tvrdí skutečnosti, které zakládají dané osobě postavení účastníka řízení, jednak představují věcné výtky směřované proti záměru. Stavební úřad je povinen posoudit uplatněné námitky nejprve z toho pohledu, zda zakládají účastenství v řízení (§ 192 téhož zákona a § 27 odst. 2 správního řádu z roku 2004). Teprve pokud je odpověď na tuto otázku kladná, projedná věcné námitky proti záměru. Oba okruhy námitek přitom mohou být po obsahové stránce shodné. II. Podmínkou účastenství v řízení není vyhovění věcným námitkám uplatněným účastníkem. Pro úspěšnost námitky vztahující se k účastenství postačuje potence dotčení práva (§ 27 odst. 2 správního řádu z roku 2004).

7 As 17/2008

Odůvodnil-li správní orgán své rozhodnutí pouze tím, že odkázal na rozsudek soudu v občanskoprávní věci, ve kterém se však soud spornou otázkou, jež byla stěžejní pro správní rozhodnutí, meritorně vůbec nezabýval a vyjádřil se k ní pouze hypoteticky, zatížil tím správní orgán své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].

1 Ao 3/2008

I. Podmínkou pro vymezení zastavěného území samostatným postupem dle § 59 stavebního zákona z roku 2006 je neexistence jakékoliv platné územně plánovací dokumentace typově odpovídající územnímu plánu dle citovaného zákona řešící dotčené území. II. I v odůvodnění opatření obecné povahy je nutno uvést důvody výroku, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů (§ 68 odst. 3 a § 174 odst. 1 správního řádu z roku 2004). Nedostatek rozhodovacích důvodů způsobuje jeho nepřezkoumatelnost.

8 Aps 6/2007

Posouzení, zda úkon správního orgánu může být pojmově nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením ve smyslu § 82 s. ř. s., je otázkou důvodnosti žaloby (součástí rozhodnutí ve věci samé), nikoli otázkou existence podmínek řízení dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

2 As 64/2008

I. Univerzální sukcese II. Změna rozlohy lesa představuje takovou změnu podmínek, která vyvolává nutnost změny závazných ustanovení lesního hospodářského plánu a povinnost vlastníka lesa o tuto změnu požádat orgán státní správy lesů (§ 27 odst. 4 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích).

5 Afs 38/2008

Základem správního poplatku dle položky 21 písm. b) přílohy zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, je rozdíl mezi celkovou výší vsazených částek u příslušné hry a celkovým součtem výplat výher z příslušné hry bez ohledu na to, v kolika provozovnách či zařízeních je tato hra provozována a na základě kolika povolení je tato hra provozována, pokud se stále jedná o tutéž hru ve smyslu zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách.

9 As 16/2008

Zaměstnanci ozbrojených sil nesmějí být členy řídících nebo kontrolních orgánů právnických osob provozujících podnikatelskou činnost (§ 73 odst. 2 a 3 zákoníku práce z roku 1965), přičemž toto omezení se vztahuje i na všechny občanské, resp. civilní, zaměstnance v resortu Ministerstva obrany. Za zaměstnance ozbrojených sil se proto pro účely aplikace příslušných ustanovení zákoníku práce považují i akademičtí pracovníci vojenských vysokých škol bez ohledu na to, zda jsou ve služebním či pracovním poměru.

22Ca 212/2008

Zpeněžení zástavy v nedobrovolné dražbě není bezúplatným převodem vlastnického práva. Nejedná se o „převod

5 Afs 15/2009

Výklad § 47 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění účinném do 31. 12. 2009 učiněný v nálezu Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. I. ÚS 1611/07, se uplatní ve všech případech daní, u nichž je dána povinnost podat daňové přiznání nebo hlášení a kde je toto ustanovení používáno.

4 Ans 5/2007

I. Stanoví-li právotvorce nabytí účinnosti právního předpisu dnem předcházejícím jeho publikaci, je takové ustanovení absolutně neaplikovatelné, a proto je třeba s takovým právním předpisem zacházet, jako by ustanovení o nabytí jeho účinnosti absentovalo. Nastane-li taková situace u právního předpisu, jenž se vyhlašuje ve Sbírce zákonů, použije se proto § 3 odst. 3 věta první zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, podle kterého nabývají právní předpisy účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení, pokud není stanovena účinnost pozdější. II. Zákon č. 61/2006 Sb. nabyl účinnosti dnem 23. 3. 2006.

3 Ads 88/2008

Vyloučenou dobou pro účely stanovení osobního vyměřovacího základu je i doba, kdy má pojištěnec v období před 1. 1. 1996 prokázánu dobu důchodového pojištění ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, nelze-li zjistit výši jeho hrubého výdělku ve smyslu § 16 odst. 3 věty první téhož zákona.

5 Afs 61/2008

Pokud ze všech okolností uzavření kupní smlouvy na dodání zboží vyplývá, že jejím jediným účelem a zároveň i výsledkem je – i přes formální dodržení podmínek vyplývajících ze zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty – pouze získání nadměrného odpočtu (§ 19 odst. 1 citovaného zákona), přitom takové jednání postrádá jakýkoli ekonomický smysl, nelze toto jednání kvalifikovat jinak než zneužití objektivního daňového práva a pro daňové účely k němu nelze přihlížet.

6 Ads 98/2008

I. Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, nepředstavuje vůči zákonu č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, lex specialis II. Okruh společně posuzovaných osob pro posouzení nároku na doplatek na bydlení odpovídá okruhu osob společně posuzovaných pro nárok na příspěvek na bydlení (§ 8 odst. 2 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi); to však neznamená, že tento okruh osob je uručující i pro posouzení nároku na příspěvek na živobytí.

6 Aps 4/2007

Provedení změny rodného čísla z roku 1975 v roce 2007 (tj. po 32 letech) v situaci, kdy na území České republiky v roce 2007 (tedy z hlediska teritoriálního i časového) neexistuje duplicita tohoto identifikátoru fyzické osoby, představuje nezákonný zásah podle § 82 s. ř. s.

5 Afs 173/2006

Ručení společníka veřejné obchodní společnosti za závazky této společnosti ve smyslu § 86 obchodního zákoníku se vztahuje i na závazek společnosti uhradit daňový nedoplatek (§ 57 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků).

7 Afs 32/2008

Nevyplacená záloha na odměnu správce konkursní podstaty je pohledávkou, o jejíž hodnotu musí být upraven základ daně za zdaňovací období roku 2004 [§ 23 odst. 8 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů], když daňový poplatník přešel v roce 2005 na uplatňování výdajů podle § 7 odst. 9 citovaného zákona.

10 Ca 370/2006

Rozhodnutí o odstranění tvrdostí zákona podle § 53a zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, není vyloučeno ze soudního přezkumu. S ohledem na § 180 odst. 1 správního řádu z roku 2004 musí toto rozhodnutí obsahovat odůvodnění.

4 Ads 52/2008

Pokud byl poškozený pro skutek uvedený v § 2 odst. 1 nebo § 4 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, vztat do vazby dne 5. 10. 1947 a vězněn od tohoto data nepřetržitě do 19. 6. 1948 (pravomocně odsouzen byl dne 9. 6. 1948), má nárok na měsíční příplatek k důchodu podle § 25 odst. 7 citovaného zákona i za dobu od 5. 10. 1947 do 24. 2. 1948, neboť šlo o skutek spáchaný po 5. květnu 1945, za nějž byl pravomocně odsouzen v zákonem vymezeném období. Nárok na měsíční příplatek k vdovskému důchodu má ve smylsu § 25 odst. 8 téhož zákona též vdova po takovém poškozeném.

6 As 12/2007

I. Článek 7 odst. 4 písm. d) nařízení Rady (EHS) č. 684/92, podle něhož povolení k provozování mezinárodní autobusové linkové dopravy bude žadateli vydáno s výjimkou případů, kdy je prokázáno, že by dotyčná doprava bezprostředně ohrozila existenci již povolené linkové dopravy, je ustanovením směřujícím k ochraně zájmu dopravní obslužnosti a cestujících, nikoliv k ochraně stávajících dopravců před konkurencí. II. Ze skutečnosti, že pro vydání rozhodnutí je zapotřebí zjistit okolnosti týkající se určitých skutečností či určitých subjektů, nikterak neplyne nutnost účastenství jednotlivých provozovatelů ve správním řízení, a není proto důvodu jim touto formou poskytovat prostor k tomu, aby proti vydání povolení dalšímu autodopravci ve vlastním hospodářském zájmu jakkoli brojili.

6 Ads 19/2005

Došlo-li po vyslovení závazného právního názoru Ústavního soudu o povinnosti předložit věc rozšířenému senátu ke změně procesní situace v tom, že rozšířený senát o sporné právní otázce rozhodl, není dána jeho věcná působnost, neboť svým rozhodnutím již odlišné právní názory jednotlivých senátů na posuzovanou otázku sjednotil, a chybí tak základní předpoklad jeho rozhodování stanovený v § 17 s. ř. s.

30Ca 173/2008

I. Zastupitelstvo obce nemůže rozhodnout o tom, že místní referendum II. Rozhodnutí soudu o vyhlášení místního referenda [§ 57 odst. 3 zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu, ve spojení s § 91a odst. 1 písm. b) s. ř. s.] musí obsahovat rovněž výrok, kterým soud stanoví den jeho konání. III. V případě, kdy soud vyhlásí usnesením místní referendum

Vol 7/2008

Za zakázanou volební agitaci ve smyslu § 16 odst. 6 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, lze považovat takovou, která je přímo zaměřená na bezprostřední okolí volebních místností, není jednorázová či dokonce pouze nahodilá a je natolik intenzivní, že v konečném důsledku je reálně způsobilá ovlivnit chování i takového voliče, který byl bezprostředně před příchodem do volební místnosti již rozhodnut hlasovat určitým způsobem.

1 Afs 52/2008

Promlčecí lhůta dle § 70 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, se u daňového ručitele uplatní teprve po doručení výzvy k zaplacení daňového nedoplatku ručitelem dle § 57a citovaného zákona, neboť teprve tímto okamžikem je ve vztahu k daňovému ručiteli daňový nedoplatek založen („vyměřen“ ve smyslu § 47 citovaného zákona), a současně po uplynutí lhůty splatnosti daňového nedoplatku ve výzvě uvedené.

22Ca 428/2007

Lhůta stanovená správcem daně k doplnění odvolání podle § 48 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je tzv. lhůtou správcovskou a v případě podání první žádosti daňovým subjektem o její prodloužení je nutné postupovat podle § 14 odst. 3 téhož zákona.

5 Afs 36/2008

Územní finanční orgány při provádění kontroly rozpočtové kázně postupují podle § 16 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a nikoliv podle zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole.

Komp 3/2008

Správním orgánem příslušným rozhodnout o odvolání proti rozhodnutí ve věci zrušení národní správy zavedené k obytnému domu nebo stavební parcele na základě dekretu presidenta republiky č. 5/1945 Sb. je krajský úřad. Pokud však s ohledem na místní příslušnost rozhodl v I. stupni Magistrát hl. m. Prahy, je k rozhodnutí o odvolání příslušné Ministerstvo pro místní rozvoj, neboť je ústředním orgánem státní správy v oblasti rozvoje domovního a bytového fondu (§ 14 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky).

1 Afs 85/2008

Došlo-li na základě smluvního vztahu k postoupení pohledávky soudně přiznané směnečnými platebními rozkazy, kdy důvodem jejich vydání bylo uplatnění směnek vydaných k zajištění půjčky mezi osobami odlišnými od daňového subjektu, jednalo se o soudně přiznaný nárok (pohledávku) ze zajišťovací směnky (předmětem smlouvy o postoupení pohledávky nebyla tedy pohledávka z původního kauzálního vztahu). Byla-li pohledávka jako směnečná vymáhána a soudem přiznána, pak následně se musí směnečným režimem řídit i postup při jejím převodu.

1 As 59/2008

Znalecký posudek (§ 127 o. s. ř.) je určen toliko ke zkoumání otázek skutkových. Znalec proto nemůže hodnotit, zda by určité stavební úpravy mohly snížit nebo změnit krajinný ráz (§ 12 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny), neboť tato otázka je otázkou právní.

Konf 21/2007

Příslušný vydat rozhodnutí ve věci žaloby proti rozhodnutí předsedy Českého telekomunikačního úřadu o zaplacení cen za propojení veřejných telekomunikačních sítí je soud ve správním soudnictví.

9 Azs 14/2008

I. Stěžovatelkou presumovanou obavu ohledně jejího dalšího pobytu na území České republiky po dobu, po kterou bude vedeno řízení o udělení mezinárodní ochrany s její matkou, která se svojí žalobou u krajského soudu uspěla, a správní orgán je ve vztahu k její žádosti o mezinárodní ochranu, povinen pokračovat v řízení (v intencích zrušovacího rozsudku), nelze podřadit pod žádný ze zákonem uznaných důvodů udělení mezinárodní ochrany (§ 12 a násl. zákona č. 325/1999 Sb., o azylu). II. Po dobu, kdy nebude postaven najisto osud matky nezletilé, bude proto na příslušných správních orgánech, aby respektovaly články Úmluvy o právech dítěte (č. 104/1991 Sb.) a s ohledem na její nejlepší zájem pečlivě zvažovaly případné nucené vycestování nezletilé z území České republiky.

2 As 44/2007

I. Přepravu odpadu z členského státu Evropské unie do České republiky je nutno klasifikovat jako přepravu odpadu určeného k energetickému využití za předpokladu kumulativního naplnění čtyř kritérií operace nakládání s odpadem v zařízení, do něhož budou odpady přepraveny: 1) Hlavním účelem operace je výroba energie. Toto kritérium bude splněno, pokud se odpad stane užitečným jako zdroj energie tím, že nahradí primární zdroje energie, které by jinak pro tento účel musely být použity. 2) Energie generovaná i získaná musí být větší než energie spotřebovaná, přičemž část přebytku energie musí být efektivně využita buď ve formě tepla vytvořeného spalováním, anebo po zpracování ve formě elektřiny. 3) Větší část odpadu musí být spotřebována a větší část energie zpracována a využita. 4) Použitý odpad nepotřebuje po vlastním zapálení ke spalování podpůrné palivo a vznikající teplo se použije pro potřebu vlastní nebo dalších osob, nebo se odpad použije jako palivo nebo jako přídavné palivo v zařízeních na výrobu energie nebo materiálů za podmínek stanovených právními předpisy o ochraně ovzduší (§ 23 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech). II. Po přijetí oznámení přeshraniční přepravy odpadu je pro účely komplexního posouzení operace nakládání s tímto odpadem nezbytné přihlédnout i k účelu zařízení, ve kterém bude operace provedena. Pokud spalovna odpadů splňuje alespoň jednu z podmínek pro spalování uvedených v § 23 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, jedná se o zařízení určená k energetickému využívání odpadů.

5 Afs 9/2008

I. Článek 3 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1/2003, i ustálená judikatura II. Souběžnému vyslovení viny za spáchání uvedených komunitárních a vnitrostátních deliktů v jediném rozhodnutí správního orgánu nebrání zásada ne bis in idem III. Jednočinný souběh uvedených komunitárních a vnitrostátních správních deliktů je možný, neboť zájmy chráněné skutkovými podstatami správních deliktů dle Smlouvy o ES a skutkovými podstatami dle zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, jsou rozdílné. IV. Při ukládání sankce dle § 22 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, za uvedené sbíhající se delikty postupuje správní orgán v souladu s absorpční zásadou, tedy vyměří pokutu za jeden ze sbíhajících se deliktů a zároveň je oprávněn v rámci hodnocení závažnosti jednání přihlédnout jakožto k přitěžující okolnosti i k tomu, že bylo spácháno více deliktů. Celkovou výši pokuty musí správní orgán ve svém rozhodnutí i z uvedeného hlediska náležitě odůvodnit.

7 Afs 86/2007

I. Působí-li rozhodnutí orgánu profesní komory omezující soutěžní chování svých členů protisoutěžně a naplňuje-li podmínky zakázané dohody narušující hospodářskou soutěž (zde ve formě zakázaného rozhodnutí sdružení soutěžitelů), jde o jednání zakázané podle § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, bez ohledu na to, že jej profesní komora zdůvodňuje snahou zajistit respektování zásad profesní etiky. II. Profesní komora je obecně oprávněna stanovit pravidla související s respektováním zásad profesní etiky nad rámec povinností, jež by jejím členům jinak vyplývaly z obecně závazných právních předpisů, vždy však při jejich stanovení musí respektovat zákaz dohod narušujících hospodářskou soutěž (zde ve formě rozhodnutí sdružení soutěžitelů) podle § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže. III. V řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže se předseda tohoto úřadu nestává žalovaným, neboť jeho pravomoc rozhodovat o rozkladu proti rozhodnutí I. stupně jmenovaného úřadu vyjadřuje pouze funkční postavení v rámci vnitřní organizace ústředního orgánu státní správy, aniž by založilo jeho procesní subjektivitu ve smyslu soudního řádu správního.