Ústavní soud rozhodl dne 22. dubna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Güttlera a Pavla Holländera ve věci navrhovatele J. Ž., t. č. ve Věznici Jiřice, zastoupeného dr. Hynkem Applem, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. ledna 2013 č. j. 8 To 524/2012-3444, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Formálně bezvadným návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Brně, jímž bylo (krom jiného) podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání v předmětné trestní věci. Stěžovatel jednak z pohledu procesního namítal, že byl státním zástupcem na odlišnou právní kvalifikaci a částečnou korekci skutkového děje upozorněn až spolu s podáním obžaloby, jednak obecným soudům vytýkal nesprávné hodnocení ve věci provedených důkazů, když současně zevrubně předestřel k jednotlivým skutkům svou vlastní skutkovou verzi předmětného děje a důkazy podrobil svému náhledu na z nich vyplývající skutkové závěry. Stěžovatel se takto cítí být dotřen ve svých ústavně zaručených základních právech plynoucích z čl. 36 odst. 1, čl. 40 odst. 2, 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a proto se domáhal, aby Ústavní soud v záhlaví označené rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Z dnes již ustálené judikatury se podává, že do procesu hodnocení důkazů zasahuje Ústavní soud pouze potud, pokud zjistí extrémní exces při realizaci důkazního procesu spočívající v racionálně neobhajitelném úsudku těchto orgánů o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními (srov. kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, II. ÚS 539/02, I. ÚS 585/04, II. ÚS 566/06 a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, kdy hodnocení důkazů a tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či excesu logického (vnitřního rozporu) [srov. kupř. nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2804/10, I. ÚS 564/08, III. ÚS 751/06, usnesení sp. zn. III. ÚS 3590/11, II. ÚS 2464/11, IV. ÚS 2825/10, a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz], resp. jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. (srov. kupř. usnesení Nejvyššího soudu č. j. 4 Tdo 54/2013-42, 7 Tdo 725/2012-70, 6 Tdo 1063/2011-34, 3 Tdo 797/2011-106, 11 Tdo 358/2011-30, a další). Nic takového stěžovatel netvrdí, a ani z odůvodnění napadeného rozhodnutí se nepodává, přičemž konkrétní protiargumenty vůči odůvodnění odvolacího soudu, který na jeho odvolací námitky náležitě reagoval, v ústavní stížnosti nepředkládá. Rovněž stran výtky týkající se změny právní kvalifikace současně s podáním obžaloby odvolací soud přiměřeně a argumentačně ústavně přijatelným způsobem vyložil, proč tato nemůže obstát. Za této situace lze uzavřít, že se úvahy odvolacího soudu pohybují zcela v mezích mantinelů plynoucích ze zásady nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR, pročež na obsah odůvodnění jeho rozhodnutí postačí za této situace odkázat. V důsledku uvedeného bylo o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. dubna 2013
Ivana Janů v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu