Ústavní soud rozhodl o návrhu F. O., proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Co 54/2017-86, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 9. 4. 2018 domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.
Přestože již byl navrhovatel opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučen o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost ustanovením § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ani nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že se na Ústavní soud nemůže obrátit jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým (srov. sp. zn. I. ÚS 716/11, IV. ÚS 290/18, II. ÚS 590/18, I. ÚS 663/18 a řada dalších). Ústavní soud proto shledal důvod pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. května 2018
JUDr. Vladimír Sládeček soudce zpravodaj