Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro nepřípustnost3× citováno

Spisová značka

I. ÚS 13/19

Téma · generováno AINepřípustnost ústavní stížnosti proti vyloučení nároku

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 16. 1. 2019Zpravodaj: Lichovník TomášTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2019:1.US.13.19.1
Další údaje
Navrhovatel: STÁTNÍ ORGÁN JINÝ - Státní pozemkový úřadDotčený orgán: SOUD - OS Mladá BoleslavNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 2. 1. 2019Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti nikoli poslednímu rozhodnutí

Shrnutí · generováno AI

Úřad napadl usnesení, kterým okresní soud vyčlenil část žalobního nároku do samostatného řízení. Ústavní soud stížnost odmítl, protože řízení ještě neskončilo konečným rozhodnutím a napadené usnesení nelze samostatně ústavněprávně přezkoumat.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Procesní rozhodnutí bez meritorního výkladu. Ústavní stížnost proti usnesení o vyloučení části žalobního nároku k samostatnému řízení je nepřípustná, protože nejde o konečné rozhodnutí ani o rozhodnutí způsobilé být předmětem ústavněprávního přezkumu. Subsidiarita ústavní stížnosti podle § 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb. vyžaduje vyčerpání procesních prostředků a zásah až po pravomocném skončení věci.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (1)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • V návaznosti na zásadu subsidiarity platí, že řízení o ústavní stížnosti je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (3) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti Státního pozemkového úřadu, se sídlem [adresa] a, [PSČ obec] 3 - Žižkov, zastoupeného JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem [adresa] 2, proti usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 20 C 13/2018 ze dne 1. 11. 2018 o vyloučení části žalobního nároku k samostatnému řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení ustanovení čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud se podanou ústavní stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její věcné přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona o Ústavním soudu na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná. Naříkaným usnesením okresní soud vyloučil část žalobního nároku k samostatnému řízení. V té souvislosti Ústavní soud uvádí, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Zásada subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat. V návaznosti na zásadu subsidiarity platí, že řízení o ústavní stížnosti je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených. Stěžovatel podal ústavní stížnost proti napadenému usnesení za situace, kdy v řízení nebylo dosud vydáno konečné rozhodnutí ve věci. I když proti usnesení, jímž byla část nároku uplatněného žalobou vyloučena k samostatnému řízení, není odvolání přípustné, nejde o rozhodnutí, jímž by se řízení končilo a kterým by byly otázky v něm posuzované rozsouzeny. Vzhledem k tomu pak takové rozhodnutí ani není způsobilé být předmětem ústavněprávního přezkumu (podobně viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 729/06, II. ÚS 727/06, III. ÚS 556/08, IV. ÚS 310/16, III. ÚS 1509/17, III. ÚS 3646/17 aj., dostupná na http://nalus.usoud.cz). Z výše uvedených důvodů tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 16. ledna 2019

Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací