Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) L. V. a 2) V. V., t.č. Vazební věznice a ústav pro výkon zabezpečovací detence Brno, P.O.Box 99, Brno-Bohunice, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Dne 21. 1. 2021 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, ve které stěžovatelka uvádí, že synovi jde o život a orgány činné v trestním řízení, obhájkyně ex offo a veřejný ochránce práv "nechrání základní právo na život a na lékařskou péči a na spravedlivý proces a práva pacientů, nadržují pachatelům". Ústavní stížnost stěžovatelka opakovaně doplnila celou řadou podání, ve kterých toto své tvrzení obsáhle a nepřehledným způsobem rozvádí, uvádí podrobné informace o zdravotním stavu svého syna a přikládá výtisky nejrůznější korespondence (řada doplnění je totožných, jiné se liší, přičemž k dnešnímu dni spis obsahuje více než 140 stran a 30 příloh).
Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě. Podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené. Jelikož stěžovatelé nejsou zastoupeni advokátem (§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu), nelze jejich podání považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem. S ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami se přitom stěžovatelé obrátili na Ústavní soud v minulosti již mnohokrát. Na tyto nedostatky byli upozorněni s poučením, že jejich neodstranění je důvodem odmítnutí ústavní stížnosti. V řízenío ústavních stížnostech však není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem a dalších náležitostech ústavní stížnosti dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jeví jako postup neefektivní a formalistický.
Vzhledem k tomu, že stěžovatelé byli opakovaně poučeni o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, lze opětovné vyzývání k odstranění vad podání za dané situace považovat za neúčelné. Pro úplnost lze pak doplnit, že obdobný postup (odmítnutí ústavní stížnosti pro vady návrhu bez vyzývání stěžovatelů k jejich odstranění) byl zvolen už při rozhodování o předchozích ústavních stížnostech stěžovatelů - viz například usnesení sp. zn. IV. ÚS 3172/20, I. ÚS 2960/20, II. ÚS 2884/20, I. ÚS 505/20, IV. ÚS 310/20 a další; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na http://nalus.usoud.cz).
Ústavní soud proto z důvodu nenaplnění formálních podmínek pro podání ústavní stížnosti návrh stěžovatelů soudcem zpravodajem mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků za přiměřeného užití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. února 2021
Jaroslav Fenyk soudce Ústavního soudu