Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Langáškem o ústavní stížnosti stěžovatele: B. V., proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 1 a Ministerstva spravedlnosti takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Dne 27. června 2024 Ústavní soud obdržel nesrozumitelné podání stěžovatele nadepsané jako ústavní stížnost proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 1 a Ministerstva spravedlnosti, v níž uvádí, že se dožaduje nespecifikovaného odškodného.
2. Ústavní soud nejprve posoudil, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
3. Kromě jiných vad podání je třeba uvést, že stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
4. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel se na něj opakovaně obrací s ústavními stížnostmi, aniž by byl zastoupen advokátem. Stěžovatel byl v minulosti opakovaně poučen, že advokátem musí být zastoupen již v okamžiku podání ústavní stížnosti, neboť Ústavní soud pro řízení před Ústavním soudem zástupce neustanovuje.
5. Na nedostatky byl stěžovatel opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí takto vadné ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 1893/15, IV. ÚS 1446/15 či I. ÚS 2065/15).
6. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučit účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, se vůči stěžovateli vyvozují nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, jeví se setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení jako postup neefektivní a přehnaně formalistický.
7. Proto Ústavní soud za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl, stejně jako v mnoha dalších věcech stěžovatele (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2353/22, sp. zn. I. ÚS 1757/19 nebo z poslední doby usnesení sp. zn. II. ÚS 882/24 ze dne 24. dubna 2024).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. července 2024
Tomáš Langášek v. r. soudce zpravodaj