Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ve věci návrhu Mgr. J. H., nezastoupen, na zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2014 č. j. 3 Ads 65/2013-14 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2013 č. j. 1 Ad 26/2012-32, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Podaným návrhem se navrhovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí pro údajné "porušení zákona a zneužití pravomoci úřední osoby".
Ústavní soud se návrhem zabýval nejprve z hlediska jeho formálních náležitostí, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších změn (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že návrh trpí podstatnou formální vadou, a sice absencí právního zastoupení ve smyslu § 30 a 31 zákona o Ústavním soudu. V této souvislosti je Ústavní soud nucen konstatovat, že navrhovatel vědomě podal svůj návrh bez právního zastoupení, třebaže byl dosud opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu (viz např. IV. ÚS 2263/11, I. ÚS 324/11 aj.). Je zcela zjevné, že ani nyní podaný návrh tyto náležitosti nesplňuje, jelikož v prvé řadě nebyl materiálně ani formálně naplněn požadavek obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem. Ve věci sp. zn. II. ÚS 1992/12 byl podobný návrh soudcem zpravodajem odmítnut bez dalšího s odůvodněním, že vyzývat opakovaně navrhovatele k odstranění vad návrhu by bylo z důvodů mu z předchozích řízení známých neefektivní a formalistické, když byl předmětnými výzvami učiněnými v řízeních sp. zn. IV. ÚS 2263/11 (přípis ze dne 8. 8. 2011) a sp. zn. I. ÚS 324/11 (přípis ze dne 4. 3. 2011) podrobně poučen o tom, že zákon o Ústavním soudu (a ani jiný právní předpis) neumožňuje Ústavnímu soudu ustanovit advokáta z úřední moci. Současně byl navrhovatel podrobně seznámen s tím, na koho je třeba se v takovém případě obrátit a podle kterého právního předpisu, včetně adresy sídla České advokátní komory. Ústavní soud tak i v této věci dospěl k závěru, že navrhovateli jsou z předchozích řízení již dostatečně známy podmínky pro podání ústavní stížnosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ve věcech sp. zn. I. ÚS 186/13 a sp. zn. IV. ÚS 1857/12 navrhovatel tyto podmínky, včetně právního zastoupení (na základě rozhodnutí ČAK), splnil. V nyní projednávané věci se však navrhovatel informacemi o náležitostech ústavní stížnosti opětovně neřídil a doručil Ústavnímu soudu návrh, v němž se po Ústavním soudu domáhá ustanovení advokáta z moci úřední pro nemajetnost. Za daných okolností však Ústavní soud neměl důvod znovu navrhovatele poučovat, neboť by to bylo zjevně nadbytečné.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než aby návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků za přiměřené aplikace ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 6. října 2014
Ludvík David, v. r. soudce zpravodaj