Ústavní soud rozhodl o návrhu obchodní společnosti TEMPLUM společenské hry, s. r. o., sídlem [adresa] IČO: [IČO], bez právního zastoupení proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 6. 2012, č. j. 26 C 154/2010-157, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2012, č. j. 30 Co 547/2012-176, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byl dne 26. 2 2013 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti proti shora vyjmenovaným soudním rozhodnutím.
Návrh trpěl závažnou formální vadou, která zároveň znemožňovala jakékoli hmotněprávní posouzení; kromě jiného nebyla naplněna podmínka podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (stěžovatel musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem).
Stěžovatel se již vícekrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem. Na tento nedostatek byl opakovaně upozorňován s poučením, že jeho neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí podané ústavní stížnosti (srov. sp. zn. III. ÚS 2562/09, II. ÚS 1599/10, III. ÚS 744/12); takovýto postup zvolil navzdory tomu, že byl opakovaně poučen o této podmínce řízení, resp. o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti.
Ústavní soud konstatuje, že v řízení o ústavních stížnostech není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Stěžovatel v návrhu uplatnil námitku podjatosti všech soudců Ústavního soudu, navrhl jejich vyloučení, a to z důvodů "a) zjištěné + prokázané kriminality u ÚS ČR + podporování resp. tolerování i předsedou, b) + prokázaného apriorního předjímání u ÚS ČR". K této námitce Ústavní soud uvádí, že podle ustanovení § 15a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 63 zákona o Ústavním soudu v námitce podjatosti musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému soudci (přísedícímu) směřuje, v čem je spatřován důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti, popřípadě kdy se o něm účastník podávající námitku dozvěděl, a jakými důkazy může být prokázán.
Vzhledem k tomu, že uplatněná námitka tyto obsahové náležitosti nesplňuje, musel ji soud vyhodnotit jako tvrzení, kterému nelze přičítat následky spojené s uplatněním námitky podjatosti, jak je upravují příslušné procesní předpisy (srov. shodný postup např. v usnesení ve věci stěžovatele vedené pod sp. zn. III. ÚS 729/13).
Proto Ústavní soud - tedy pro nenaplnění podmínky povinného právního zastoupení advokátem - návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. března 2013
Vojen Güttler, v. r. soudce zpravodaj