Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti 1. Bc. L. R. a 2. T. R. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. prosince 2017 č. j. 22 Cdo 5306/2015-544, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. listopadu 2014 č. j. 8 Co 894/2014-359 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. října 2014 č. j. 25 C 132/2009-343, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavnímu soudu byla dne 9. března 2018 doručena ústavní stížnost, ve které se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
2. Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 24. října 2014 č. j. 25 C 132/2009-343 zamítl návrh stěžovatelů na ustanovení zástupce pro dovolací řízení v právní věci stěžovatelů jako žalobců proti žalované C-KODECAR, spol. s r. o., o vydání osobního automobilu. K odvolání podanému stěžovateli Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. listopadu 2014 č. j. 8 Co 894/2014-359 napadené rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Nejvyšší soud pak na základě dovolání podaného stěžovateli, dovolací řízení zastavil usnesením ze dne 5. prosince 2017 č. j. 22 Cdo 5306/2015-544.
3. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V předmětné věci ústavní stížnost stěžovatelů náležitosti tohoto zákona nesplňovala. Stěžovatelé nebyli pro řízení před Ústavním soudem zastoupeni advokátem (§ 30 a § 31 zákona o Ústavním soudu) a jejich podání trpělo řadou procesních a obsahových nedostatků (§ 34 zákona o Ústavním soudu).
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatelé se již mnohokrát obrátili na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou a na nedostatky byli opakovaně upozorňováni s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 4117/17, II. ÚS 3864/17, IV. ÚS 20/18, I. ÚS 291/18). Stěžovatelé i nadále volí postup, kterým nesplňuje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byli soudem mnohokrát poučeni o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Bylo proto ve vlastním zájmu stěžovatelů, aby vady odstranili, resp. aby další jejich podání již tyto vady neobsahovalo. Přístup stěžovatelů tak nesvědčí o jejich pečlivém zájmu o ochranu svých vlastních práv.
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže stěžovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
6. Stejně jako ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 21/18, I. ÚS 127/18, II. ÚS 189/18, jakož i v řadě dalších, se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. dubna 2018
David Uhlíř v. r. soudce zpravodaj