I. ÚS 930/19

Odůvodnění

Navrhovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.

Přestože byl navrhovatel v minulosti v souvislosti s jeho předchozími podáními (např. ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 3061/18, II. ÚS 3059/18, III. ÚS 3058/18, IV. ÚS 920/18, II. ÚS 587/15, I. ÚS 586/15, III. ÚS 2809/14, III. ÚS 1628/14 a další) mnohokrát opakovaně Ústavním soudem poučen o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost ustanovením § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), nyní podaný návrh tyto podmínky rovněž nesplňuje. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu, jak se ostatně vyjádřil i v řízeních navrhovatele vedených pod sp. zn. I. ÚS 2382/14, IV. ÚS 3111/16, III. ÚS 85/19, III. ÚS 84/19, IV. ÚS 649/19 a dalších, setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým. Za dané situace, kdy navrhovatel ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, Ústavní soud shledal důvod pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. března 2019

JUDr. Vladimír Sládeček, v. r. soudce zpravodaj