Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. J. L., zastoupené Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, sídlem [adresa] Praha 1, proti výroku III. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2025, č. j. 14 Co 573/2024-318 a výroku II. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 10. 2024, č. j. 31 C 233/2021-266, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení a společnosti 1) Isara s. r. o. a společnosti 2) Ris21 s. r. o., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Vedlejší účastnice se v řízení před obecnými soudy domáhala na žalované 1 (stěžovatelka) a žalované 2 (Ris21 s. r. o.) zaplacení částky 2 820 000 Kč. V průběhu řízení před soudem prvního stupně vzala vedlejší účastnice žalobu zpět, a to co do částky 1 410 000 Kč.
2. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 5. 4. 2022, č. j. 31 C 233/2021-100, žalobu co do částky 1 410 000 Kč zamítl (výrok I.). Výrokem II. soud řízení co do částky 1 410 000 Kč zastavil. Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované 1 na náhradě nákladů řízení částku 85 910 Kč (výrok III.). Výrokem IV. rozhodl nalézací soud tak, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2 nemá žádná z účastnic právo na náhradu nákladů řízení.
3. K podanému odvolání rozhodl Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 26. 8. 2022, č. j. 14 Co 234/2022-135, tak, že odvolání proti výroku II. rozsudku soudu prvního stupně zastavil (výrok I.) a ve zbytku (tj. co do výroku I., III., a IV.) rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil nalézacímu soudu k dalšímu řízení (výrok II.).
4. Obvodní soud pro Prahu 5 ve věci opětovně rozhodl rozsudkem ze dne 8. 10. 2024, č. j. 31 C 233/2021-266, tak, žalobu co do částky 1 410 000 zamítl (výrok I.). Výrokem II. byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalované č. 1 na náhradě nákladů řízení částku 249 320,50 Kč. Ve vztahu žalobkyně a žalované č. 2 bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Doplňujícím usnesením ze dne 5. listopadu 2024 soud prvního stupně rozsudek doplnil o rozhodnutí o nákladech vzniklých v řízení státu tak, že uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice, na účet soudu I. stupně, částku 6 031 Kč na znalečném.
5. K podanému odvolání rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 4. 2025, č. j. 14 Co 573/2024-318 tak, že se rozsudek soudu prvního stupně, doplněný usnesením ze dne 5. 11. 2024, se ve výrocích I. a II. ve vztahu k žalované 2 ruší a řízení se zastavuje (výrok I.). Výrokem II. byl rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k žalované 1 potvrzen. Výrok II. rozsudku soudu prvního stupně byl změněn tak, že výše náhrady nákladů řízení je 240 911 Kč (výrok III.). Výrokem IV. odvolací soud stanovil, že mezi žalobkyní a žalovanou 2 nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Výrokem V. byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalované 1 náklady odvolacího řízení ve výši 60 681, 50 Kč.
6. Proti rozsudku odvolacího soudu podané dovolání bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2026, sp. zn. 25 Cdo 1965/2025 odmítnuto.
7. Stěžovatelka má za to, že obecné soudy v souvislosti s rozhodováním o náhradě nákladů řízení vycházely z nesprávné tarifní hodnoty sporu 1 410 000 Kč. Správná tarifní hodnota sporu by přitom měla být 2 820 000 Kč. Tímto způsobem byly podstatně sníženy náklady řízení za projednání věci do 26. 8. 2022, kdy odvolací soud ve svém unesení č. j. 14 Co 234/2022-135 zastavil odvolací řízení směřující proti výroku soudu prvního stupně, kterým bylo soudní řízení co do částky 1 410 000 zastaveno. Místo hodnoty úkonu ve výši 19 580 Kč bez DPH bylo nesprávně vycházeno z částky 13 940 Kč bez DPH. Rozdíl v hodnotě jednoho úkonu činí 5 640 Kč bez DPH, v důsledku čehož byly náklady řízení kráceny v celkové částce 42 300 Kč bez DPH. Stěžovatelka namítla, že obecné soudy nevzaly v potaz procesní odpovědnost vedlejšího účastníka za vedení sporu.
8. Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením napadených rozhodnutí, je vždy povinen přezkoumat procesní náležitosti ústavní stížnosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu.
9. Zákon o Ústavním soudu stanoví, že ústavní stížnost lze podat "ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje" (viz § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
10. Tímto rozhodnutím bylo v daném případě již rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2025, č. j. 14 Co 573/2024-318. Odmítavé usnesení Nejvyššího soudu není rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, protože dovolání proti výrokům o nákladech řízení bylo ze zákona nepřípustné [viz § 238 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu]. Uvedené platí tím spíše za situace, kdy stěžovatel proti rozhodnutí krajského soudu ani dovolání nepodal (dovolání podal toliko vedlejší účastník).
11. Lhůta k podání ústavní stížnosti proti nákladovým výrokům rozsudku krajského soudu tak začala běžet již dnem doručení rozhodnutí tohoto soudu. Pokud totiž zákon dovolání výslovně nepřipouští a jeho přípustnost nezávisí na uvážení Nejvyššího soudu, plyne dvouměsíční lhůta pro podání ústavní stížnosti již od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, a nikoli až od doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu (viz např. usnesení ze dne 3. 4. 2025 sp. zn. III. ÚS 633/25, body 17 a 18, usnesení ze dne 29. 5. 2024 sp. zn. IV. ÚS 217/24, bod 14, usnesení ze dne 18. 2. 2026, sp. zn. II. ÚS 263/26, aj.).
12. Ústavní soud nezjišťoval, kdy přesně bylo stěžovatelce doručeno rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2025, č. j. 14 Co 573/2024-318, nicméně z toho, že dovolání proti němu bylo podáno již v roce 2025 je zřejmé, že ústavní stížnost podaná 15. 5. 2026 je podána opožděně. Ze samotné ústavní stížnosti se ostatně podává, že stěžovatelka odvozuje lhůtu k podání až od doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2026, sp. zn. 25 Cdo 1965/2025.
13. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatelky odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. května 2026
Jiří Přibáň v. r. soudce zpravodaj