UsneseníOdmítnuto pro neodstraněné vady↪ 35× citováno

Spisová značka

II. ÚS 1361/10

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 2010-05-18Zpravodaj: Lastovecká DagmarTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2010:2.US.1361.10.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - NSS SOUD - KS České BudějoviceNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 2010-05-11

Právní věta

⚠ Generováno AI

Povinné zastoupení advokátem podle § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je podmínkou řízení o ústavní stížnosti. Pokud byl stěžovatel o této povinnosti opakovaně a ve zcela identických případech poučen, není nutné poučení znovu poskytovat v každém jednotlivém řízení. Neodstranění nedostatku zastoupení odůvodňuje odmítnutí návrhu podle § 43 odst. 1 písm. a) téhož zákona.

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2010 sp. zn. 3 Aps 7/2009 a proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 8. 2009 sp. zn. 10 Ca 219/2008 a ze dne 30. 4. 2009 č. j. 10 Ca 219/2008-52, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel navrhuje v ústavní stížnosti zrušit shora citovaná rozhodnutí obecných soudů, aniž by byl pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Z mnoha dalších řízení o návrzích, jež stěžovatel v minulosti podal, je zřejmé, že tento postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem (stejně jako formální a obsahové náležitosti návrhu), volí, ačkoli byl o této podmínce řízení a postupu k jejímu splnění opakovaně poučen (viz kupříkladu věci ústavních stížností vedené pod sp. zn. I. ÚS 786/09, sp. zn. I. ÚS 787/09, sp. zn. II. ÚS 1370/09, sp. zn. III. ÚS 3215/09 a další).

Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří. Ústavní soud je však toho názoru, který vyjádřil i ve stěžovatelových věcech vícekrát, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se s ústavní stížností nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

S ohledem na shora uvedené konstatování a hodnocení nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem ve shodě s mnoha z výše označených usnesení, Ústavní soud dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu stěžovatelův návrh bez jednání odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. května 2010

Dagmar Lastovecká soudce zpravodaj

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací