Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatele B. V., proti postupu Městského soudu v Praze ve věci vedené pod sp. zn. Spr 2822/2025 a postupu Krajského soudu v Praze ve věci vedené pod sp. zn. Spr 337/2026, za účasti Městského soudu v Praze a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy brojí proti postupu Městského soudu v Praze a Krajského soudu v Praze ve shora uvedených věcech. Ústavní stížnost podává bez právního zastoupení a návrh neodůvodňuje. Ústavní stížnost je nesrozumitelná.
2. Dříve, než může Ústavní soud věc samou projednat a rozhodnout o ní, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení podle zákona o Ústavním soudu. Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě [§ 43 odst. 1 písm. a) téhož zákona].
3. Podání stěžovatele nelze považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem. Podle § 29 a § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být fyzické a právnické osoby jako účastníci řízení nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem, a to na základě speciální procesní plné moci (§ 31 odst. 2 téhož zákona). Účel povinného zastoupení spočívá v tom, aby ústavní stížnost splňovala všechny náležitosti, které zákon stanoví. Zejména aby obsahovala odůvodnění, tedy slovy zákona, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a čeho se navrhovatel domáhá (§ 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Tyto náležitosti návrh stěžovatele postrádá.
4. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel se opakovaně obrací na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími týmiž vadami. Na tyto vady podání byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (viz např. usnesení ze dne 20. 10. 2015 sp. zn. III. ÚS 1893/15, ze dne 1. 8. 2016 sp. zn. I. ÚS 2065/16, ze dne 20. 12. 2023 sp. zn. IV. ÚS 3343/23 či ze dne 7. 5. 2025 sp. zn. II. ÚS 1169/25 a další).
5. Není pochyb, že stěžovatel již musí vědět o zákonem předpokládaných náležitostech ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem již při jejím podání a o povinnosti jejího řádného odůvodnění. I nadále však zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti ignoruje.
6. Jak vyplývá z ustálené judikatury Ústavního soudu k výkladu § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, na kterou Ústavní soud stěžovatele v jeho dřívějších věcech již mnohokrát upozornil, v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o obsahových náležitostech ústavní stížnosti dostávalo témuž stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli pravidlo, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, není účelné stěžovatele nadále poučovat o tomtéž. Evropský soud pro lidská práva v rozhodnutí ze dne 14. 3. 2024 ve věci Horyna proti České republice, č. stížnosti 6732/20, takovou praxi z hlediska povinností státu vyplývajících z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod akceptoval. Stěžovateli již také tato praxe musí být bezpečně známa.
7. Proto soudce zpravodaj za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. června 2026 Pavel Šámal v. r. soudce zpravodaj