Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Martinem Smolkem o ústavní stížnosti stěžovatele M. Ch., t. č. Věznice Plzeň, ve věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 7 T 46/2018, za účasti Okresního soudu v Teplicích, jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní soud obdržel dne 16. 6. 2026 stěžovatelův návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti. Návrh stěžovatele není možné považovat za řádný, jelikož má řadu procesních a také obsahových nedostatků (zejm. § 30 a § 34 ve spojení s § 72 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatel především není pro řízení před Ústavním soudem zastoupený advokátem (§ 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 téhož zákona) a nepřiložil k ústavní stížnosti napadené rozhodnutí.
2. Stěžovatel je dostatečně seznámen s požadavky na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož se na něj v minulosti již mnohokrát obrátil s ústavními stížnostmi, přičemž v řízení o nich byl opakovaně poučován o zákonných požadavcích kladených na ústavní stížnost (včetně upozornění, že podmínka právního zastoupení musí být splněna již v době podání návrhu), a to včetně poučení, že neodstranění vad ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 1246/22, sp. zn. III. ÚS 2114/22, sp. zn. IV. ÚS 1247/25, naposledy sp. zn. IV. ÚS 1310/26). Ústavní soud proto volí postup, ve kterém již stěžovatele opakovaně nepoučuje, ale jeho stížnost odmítá z důvodu nenaplnění formálních podmínek pro podání ústavní stížnosti (usnesení sp. zn. IV. ÚS 1535/26 ze dne 22. 6. 2026; sp. zn. II. ÚS 348/26 ze dne 2. 3. 2026; či sp. zn. IV. ÚS 2613/25 ze dne 12. 9. 2025).
3. Ústavní soud v této souvislosti zdůrazňuje, že povinné zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem není samoúčelným formalismem, který by měl jednotlivcům ztížit či snad znemožnit přístup k Ústavnímu soudu a dosažení spravedlivého rozhodnutí. Zastoupení advokátem má naopak zaručit, že podstata věci bude posouzena kvalifikovaným profesionálem. Ten může jednak posoudit, zda by podání ústavní stížnosti nebylo zjevně bezúspěšným uplatňováním práva (a tuto skutečnost případně svému klientovi sdělit), ale zejména zajistit, aby podání bylo sepsáno kvalifikovaně a mělo skutečný potenciál dosáhnout řešení příznivého pro jednotlivce, který namítá porušení svých ústavně zaručených práv.
4. Ústavní soud proto přiměřeně použil § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. června 2026
Martin Smolek v. r. soudce zpravodaj