Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o návrhu P. Č., advokátem nezastoupeného, směřujícímu proti rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 5. 2009, sp. zn. 19 Co 807/09, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Dne 13. 7. 2009 obdržel Ústavní soud návrh, jímž se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, jehož kopii připojil k návrhu. Předmětným usnesením byl zamítnut návrh stěžovatele na opravu odůvodnění usnesení odvolacího soudu, vzešlého ze sporu stěžovatele proti Jihočeské vědecké knihovně a Jihočeskému kraji. Podle závěrů krajského soudu stěžovatel návrh na opravu podal teprve poté, co předmětné rozhodnutí nabylo právní moci; soud rovněž konstatoval, že v případě rozhodnutí odvolacího soudu nepřichází oprava odůvodnění vzhledem k dikci ustanovení § 165 odst. 1 občanského soudního řádu prakticky do úvahy. Nyní posuzované podání je pak polemikou stěžovatele s tímto názorem.
Soudce zpravodaj se, tak jako v jiných případech, nejprve zabýval návrhem z hlediska jeho formálních náležitostí, kladených na něj zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl k závěru, že podmínky k tomu, aby se vůbec mohl Ústavní soud zabývat návrhem meritorně, zde splněny nejsou. Dle ustanovení § 30 a § 31 zákona o Ústavním soudu především platí, že pro řízení před Ústavním soudem musí být stěžovatel zastoupen advokátem, a to včetně vlastního sepsání návrhu, a toto zastoupení musí doložit plnou mocí, v níž je výslovně uvedeno, že byla udělena pro zastupování před Ústavním soudem. Vedle označení, kdo návrh podává, které věci se týká, co sleduje, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a vedle uvedení toho, čeho se navrhovatel domáhá (tzv. petitu), je třeba uvést, které ústavně zaručené základní právo nebo svoboda mělo být pravomocným rozhodnutím, opatřením či jiným zásahem orgánu veřejné moci porušeno. Návrh na ústavní stížnost se předkládá v takovém počtu stejnopisů, aby jeden zůstal u soudu a aby každému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, kteří jsou v návrhu uvedeni, mohl být doručen rovněž jeden stejnopis.
Posuzovaný návrh těmto požadavkům nevyhovoval, kromě absence jakékoliv ústavněprávní argumentace především stěžovatel podání evidentně sepsal sám, bez pomoci advokáta, a sám jej také Ústavnímu soudu podal, aniž by doložil existenci požadovaného zastoupení.
Jde přitom již o stěžovatelův šestnáctý návrh prezentovaný jako ústavní stížnost (z toho dvanáctkrát se na Ústavní soud obrátil v prvé polovině roku 2009), kdy postupuje v tomto směru shodně a zákon o Ústavním soudu ignoruje. V rámci předchozích řízení (věc sp. zn. I. ÚS 257/09, sp. zn. III. ÚS 291/09, sp. zn. IV. ÚS 424/09, sp. zn. III. ÚS 765/09, sp. zn. I. ÚS 787/09, atd.) byl opakovaně poučován o náležitostech návrhu, zejména pak o povinném zastoupení před Ústavním soudem, jakož i o následcích nesplnění těchto výzev. Například v řízení vedeném pod sp. zn. I. ÚS 786/09 stěžovatel obdržel výzvu k odstranění formálních nedostatků podání včetně návodu, jak při tom postupovat, a poučení o následcích nesplnění výzvy dne 17. dubna 2009. Přesto hned dne 26. 5. 2009 doručil Ústavnímu soudu další návrh, který byl zcela v duchu podání předchozích, tedy nesplňoval základní formální požadavky zákona o Ústavním soudu. Dne 8. 6. 2009 pak Ústavnímu soudu došel návrh nyní posuzovaný, pro který platí, jak bylo výše řečeno, mutatis mutandis totéž. Z toho vyplývá, že komunikuje tímto způsobem s Ústavním soudem záměrně.
V řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení - zejména o povinném zastoupení - dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než prostřednictvím advokáta, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti a proto, že navrhovatel neuvedl žádné okolnosti či překážky, které by mu bránily v obstarání právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem, soudce zpravodaj návrh za přiměřeného užití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. července 2009
Jiří Nykodým, v. r. soudce zpravodaj