Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o návrhu Mgr. D. K., advokátem nezastoupené, směřujícímu proti rozsudkům Krajského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 31 Ca 166/2009, a Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2011, č. j. 1 As 55/2011-115, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Dne 7. 12. 2011 obdržel Ústavní soud návrh, jímž se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví specifikovaných rozsudků Krajského soudu v Brně a Nejvyššího správního soudu s tím, že jejich vynesením byla poškozena na svých základních právech garantovaných Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod.
Soudce zpravodaj se, tak jako v jiných případech, nejprve zabýval návrhem z hlediska jeho formálních náležitostí, kladených na něj zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl k závěru, že podmínky k tomu, aby se vůbec mohl Ústavní soud zabývat návrhem meritorně, zde splněny nejsou. Dle ustanovení § 30 a § 31 zákona o Ústavním soudu především platí, že pro řízení před Ústavním soudem musí být stěžovatel zastoupen advokátem, a to včetně vlastního sepsání návrhu, a toto zastoupení doložit plnou mocí, v níž je výslovně uvedeno, že byla udělena pro zastupování před Ústavním soudem ČR. Vedle označení, kdo návrh podává, které věci se týká, co sleduje, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, vedle uvedení toho, čeho se navrhovatel domáhá (tzv. petitu), má návrh obsahovat i ústavněprávní argumentaci, tedy výklad, v čem konkrétně má zásah do základních práv spočívat. K návrhu je potřeba připojit kopii rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práva.
Posuzovaný návrh těmto požadavkům nevyhovoval. Kromě absence ústavněprávní argumentace nebylo připojeno žádné z napadených rozhodnutí, ale především stěžovatelka podání evidentně sepsala sama, bez pomoci advokáta, a sama jej také Ústavnímu soudu podala, aniž by doložila existenci požadovaného zastoupení.
Ačkoliv v podání avizuje, že podání doplní prostřednictvím advokáta "ustanoveného Českou advokátní komorou", dle soudce zpravodaje není důvod s rozhodnutím vyčkávat. Stěžovatelka od roku 2005 do současnosti iniciovala u Ústavního soudu již zhruba stovku řízení, přičemž v drtivé většině z nich byla o náležitostech ústavní stížnosti poučena (namátkou řízení sp. zn. I. ÚS 2360/08, II. ÚS 3276/07, III. ÚS 695/08, IV. ÚS 9/11). Je evidentní, že tímto způsobem postupuje záměrně a zákon o Ústavním soudu vědomě ignoruje. Soudci zpravodaji již opakovaně návrh stěžovatelky s ohledem na její dostatečné povědomí o formálních náležitostech ústavní stížnosti odmítli bez obvyklé předchozí výzvy k odstranění vad (např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3480/11, II. ÚS 3381/11, III. ÚS 240/10 či IV. ÚS 1548/09). Takto bylo rozhodnuto např. i v řízení vedeném o stěžovatelčině návrhu pod sp. zn. II. ÚS 3479/11; usnesení stěžovatelka převzala dne 30. 11. 2011, přesto hned dne 6. 12. 2011 podala k poštovní přepravě návrh nyní posuzovaný, který zcela v duchu podání předchozích vykazuje tytéž formální nedostatky. Z toho vyplývá, že komunikuje tímto způsobem s Ústavním soudem naprosto programově.
V řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení - zejména o povinném zastoupení - dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než prostřednictvím advokáta, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti a proto, že navrhovatelka neuvedla žádné okolnosti či překážky, které by jí bránily v řádném (tedy i včasném) obstarání právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem, soudce zpravodaj návrh za přiměřeného užití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2011 Jiří Nykodým, v. r. soudce zpravodaj