UsneseníOdmítnuto pro neodstraněné vady15× citováno

II. ÚS 3841/14

Téma · generováno AIPovinné advokátní zastoupení v řízení o ústavní stížnosti

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 19. 12. 2014Zpravodaj: Šimíček VojtěchTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2014:2.US.3841.14.1

Další údaje

Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - NSSNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 8. 12. 2014

Originál na webu soudu

Shrnutí · generováno AI

Stěžovatel podal ústavní stížnost bez advokáta, přestože již byl v dřívějších obdobných věcech opakovaně poučen o povinném zastoupení. Ústavní soud proto nepovažoval za nutné jej znovu vyzývat a návrh odmítl.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Ústavní stížnost lze odmítnout pro nedostatek povinného zastoupení advokátem podle § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., jestliže stěžovatel byl o této podmínce opakovaně poučen v předchozích totožných řízeních. Další individuální poučení by za těchto okolností bylo neefektivní a formalistické. Návrh se odmítá přiměřeným použitím § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích.
Zobrazit v textu
Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.
Zobrazit v textu
V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem se tudíž Ústavní soud uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem stěžovatelův návrh bez jednání odmítl.
Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

§ 29 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním souduznění ke dni rozhodnutí 19. 12. 2014
§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním souduznění ke dni rozhodnutí 19. 12. 2014
§ 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním souduznění ke dni rozhodnutí 19. 12. 2014
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním souduznění ke dni rozhodnutí 19. 12. 2014

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, sp. zn. 9 As 256/2014, takto:

Výrok

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

1. V podání, doručeném Ústavnímu soudu dne 8. 12. 2014, stěžovatel žádá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí obecného soudu z důvodu zásahu do práva na spravedlivý proces a do práva na právní pomoc. Činí tak, aniž by byl pro toto řízení zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci [viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].

2. Z mnoha dalších řízení o návrzích, jež stěžovatel v minulosti podal, se podává, že tento postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem, volí, ačkoli byl o této podmínce řízení a postupu k jejímu splnění opakovaně poučen (viz věci ústavních stížností vedené pod sp. zn. I. ÚS 257/09, I. ÚS 467/09, I. ÚS 787/09, III. ÚS 291/09, IV. ÚS 424/09, III. ÚS 1204/10, II. ÚS 1778/10, II. ÚS 289/11, I. ÚS 1478/09 a další).

3. Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.

4. Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.

5. V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem se tudíž Ústavní soud uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem stěžovatelův návrh bez jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. prosince 2014

Vojtěch Šimíček v. r. soudce zpravodaj