II. ÚS 842/26

Odůvodnění

1. Stěžovatel napadl ústavní stížností rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2026, č. j. 5 As 154/2025-58, kterým byla zamítnuta jeho kasační stížnost směřující proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2025, č. j. 30 A 62/2024-56, jímž bylo rozhodnuto o spojení dvou žalob stěžovatele ke společnému projednání (vedené pod sp. zn. 30 A 62/2024 a sp. zn. 30 A 25/2025) s tím, že bude vedena pod sp. zn. 30 A 62/2024 (výrok I). Současně krajský soud rozhodl o zamítnutí žaloby proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje (dále též "žalovaný") ze dne 10. 7. 2024, č. j. JMK 100813/2024 (výrok II), o zamítnutí žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2025, č. j. JMK 21155/2025 (výrok III), a o náhradě nákladů řízení (výrok IV). Zmíněná rozhodnutí žalovaného spolu souvisí a týkají se jednak otázky splnění podmínek pro přijetí stěžovatele ke vzdělávání ve střední škole - 1. ročníku nižšího stupně osmiletého gymnázia na Gymnáziu X (dále též X), pro školní rok 2022/2023, jednak otázky nahlížení do spisů uchazečů přijatých ke vzdělávání do 1. ročníku uvedeného gymnázia pro daný školní rok.

2. O nepřijetí stěžovatele ke vzdělávání do 1. ročníku rozhodl podle § 59 odst. 2 ve spojení s § 165 odst. 2 písm. f) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ředitel školy, a to rozhodnutím ze dne 2. 5. 2022, č. j. X800-221/2022, v němž odůvodnil, že z maximálního možného počtu 111 bodů dosáhl stěžovatel celkem 65,5 bodu (5 bodů za prospěch, 33 bodů z testu českého jazyka, 27 bodů z testu matematiky, 0,5 bodu za hodnocení schopností, vědomostí a zájmů). Stěžovatel se tak umístil na 81. místě mezi všemi uchazeči a nemohl být přijat, protože přednost dostali uchazeči s vyšším počtem bodů.

3. Odvolání stěžovatele proti rozhodnutí o nepřijetí žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 1. 7. 2022, č. j. JMK 102896/2022. Toto rozhodnutí napadl stěžovatel žalobou, které Krajský soud v Brně vyhověl rozsudkem ze dne 15. 11. 2023, č. j. 30 A 83/2022-51, zrušil rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění krajský soud konstatoval, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné, neboť se musí vypořádat s důvody, pro které nebylo stěžovateli přiděleno bodové hodnocení za účast a umístění v matematické soutěži Pangea v roce 2021. V dalším řízení žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 2. 2024, č. j. JMK 7487/2024, zrušil rozhodnutí o nepřijetí stěžovatele a věc vrátil k novému projednání řediteli školy.

4. Rozhodnutím ze dne 22. 4. 2024, č. j. X 231/2024, ředitel školy stěžovatele nepřijal, přičemž odůvodnil, že za hodnocení schopností, vědomostí a zájmů mohli uchazeči získat až 6 bodů. Stěžovatel získal 0,5 bodu za účast ve sportovním oddílu. Další body v rámci tohoto hodnocení nezískal, a to v souladu s kritérii přijímacího řízení, kde byly výslovně uvedeny 3 soutěže: matematická olympiáda, logická olympiáda a soutěž MATESO. Soutěž PANGEA podle ředitele školy nedosahovala náročnosti shora uvedených soutěží, a proto ji ředitel školy do výběru hodnocených soutěží nezařadil.

5. Odvolání stěžovatele proti opětovnému rozhodnutí o nepřijetí ke vzdělávání žalovaný zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil svým rozhodnutím ze dne 10. 7. 2024.

6. Stěžovatel se následně domáhal nahlédnutí do spisu ostatních uchazečů přijatých v rámci přijímacího řízení v roce 2022, což mu ředitel školy neumožnil. Usnesením ze dne 5. 12. 2024, č. j. X 796/2024, žádosti stěžovatele nevyhověl, neboť nebyl dán právní zájem nahlížet do spisů dalších uchazečů. S tím se ztotožnil i žalovaný, který připomněl, že v souvislosti se svým odvolacím rozhodnutím ze dne 14. 2. 2024 ve věci nepřijetí stěžovatele sám prověřil výsledky přijímacího řízení, přičemž dospěl k závěru, že údaje ve výsledkové listině se shodují s údaji ve spisech.

7. Dne 20. 9. 2024 podal stěžovatel žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 7. 2024 ve věci nepřijetí ke vzdělávání. Dne 14. 4. 2025 podal stěžovatel žalobu i proti rozhodnutí žalovaného ohledně neumožnění nahlížení do spisů přijatých uchazečů. Krajský soud v Brně svým rozsudkem ze dne 26. 6. 2025, č. j. 30 A 62/2024-56 obě žaloby spojil a ani jedné z nich nevyhověl. Následně podaná kasační stížnost byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2026, č. j. 5 As 154/2025-58, zamítnuta.

8. Stěžovatel je toho názoru, že napadenými rozhodnutími orgánů státní moci bylo zasaženo nejen do jeho práva na vzdělání dle čl. 33 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), ale též do práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny a zákazu diskriminace dle čl. 1 a čl. 3 Listiny.

9. Stěžovatel namítá, že je v procesu přijímání k dalšímu vzdělávání diskriminován již tím, že má trvalé bydliště v Y. Žáci, kteří se nachází v jiných regionech (s výjimkou Prahy), mají výrazně vyšší šanci uspět, neboť ve velkých městech panuje u víceletých gymnázií výrazný nedostatek kapacit. Pokud by se stěžovatel hlásil na víceleté gymnázium v jiném regionu, měl by počet bodů natolik dostatečný, že by byl přijat z prvního místa. Diskriminace stěžovatele spočívá v tom, že se narodil v ročníku, který nemá rovný přístup ke vzdělání jako generace o 10 let starší. Současný systém vzdělávání je v některých regionech extrémně selektivní a stěžovatel byl znevýhodněn oproti jiným uchazečům nejen v kraji, ale i v jiných místech České republiky. Stěžovatel zdůraznil, že každý má právo ucházet se o přijetí na konkrétní školu v rámci férového procesu a za předem nastavených podmínek přijetí. Stejně tak má uchazeč právo v případě nepřijetí domáhat se vysvětlení, které z kritérií nesplnil. Stát musí umožnit uchazeči reálnou kontrolu, že v jeho případě nebyl rovný přístup porušen.

10. Rozhodnutí o nepřijetí stěžovatele bylo založeno na netransparentních, neodůvodněných a nepřezkoumatelných kritériích ředitele X, která vycházela z jeho libovůle a bez jakéhokoliv odůvodnění. Až na základě rozhodnutí Krajského soudu v Brně sp. zn. 30 A 83/2022 začal ředitel shromažďovat podklady, jimiž odůvodňoval své rozhodnutí z roku 2022. Nastavení kritérií přijímacího řízení náleží ke správnímu uvážení ředitele školy. I když zákon přímo nezakotvuje povinnost odůvodnit nastavení kritérií přijímacího řízení, stěžovatel se domnívá, že z judikatury tato povinnost vyplývá. Rozhodnutí ředitele školy ze dne 4. 1. 2022, nadepsané Kritéria přijímacího řízení do 1. ročníku nižšího stupně osmiletého gymnázia v roce 2022, neobsahovalo žádné odůvodnění, čímž nesplňovalo základní předpoklad jeho soudního přezkumu. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu považuje stěžovatel rozhodnutí ředitele za nepřezkoumatelné, neboť z něj nelze seznat úvahy, jimiž se správní orgán řídil. Stěžovatel namítá, že ředitel školy řádně nevysvětlil, proč vztáhl možnost získat body v přijímacím řízení jen na tři soutěže a proč takovou soutěží není i Pangea, které se účastnil stěžovatel. Nastavení přijímacích kritérií neodpovídá tomu, že škola jako taková se profiluje jako škola jazyková. Postup ředitele školy při nastavení kritérií považuje stěžovatel za diskriminační a svévolný, neboť tato byla vyhlášena v průběhu měsíce ledna, přičemž přihlašování probíhá v prvních dvou týdnech měsíce února. Nebylo tak v možnostech stěžovatele na stanovené podmínky reagovat.

11. Stěžovatel namítá, že pokud spisy ostatních přijatých uchazečů nebyly důkazem, ale toliko podkladem pro rozhodnutí, měly být založeny ve správním spisu, aby se s tímto podkladem mohl účastník řízení seznámit. Ve správním ani v soudním řízení nelze vycházet ze skutkového stavu postaveného na pouhém ověření skutečností. Postup žalovaného považuje stěžovatel za nezákonný, neboť vycházel ze skutkových závěrů, které zjistil nezákonným způsobem, mimo důkazní řízení. Obecné soudy se nedostatečně zabývaly zákonností postupu správního orgánu. Tím, že soudy odmítly stěžovateli přístup ke klíčovým důkazům (spisům ostatních uchazečů), porušily zásadu rovnosti zbraní. V souvislosti s uvedeným poukázal stěžovatel na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 6. 6. 2013 C-536/11 ve věci Donau Chemie AG, podle něhož může být v některých případech nahlédnutí do spisu jedinou možností třetích osob získat důkazy nezbytné pro odůvodnění jejich žaloby.

12. Právo na spravedlivý proces zahrnuje též právo na efektivní prostředky nápravy. V přijímacím řízení na střední školu je přijetí každého uchazeče závislé na úspěchu ostatních uchazečů, kteří se hlásí na totožný obor a totožnou školu. Stěžovateli nebyla umožněna verifikace pravosti a vypovídací hodnoty skutečností, které zjistil krajský úřad. Námitka nesprávného bodového hodnocení, resp. nesprávného pořadí uchazečů o studium je námitkou, která odůvodňovala právo stěžovatele nahlédnout do spisu ostatních přijatých uchazečů. Nejvyšší správní soud pracuje s presumpcí správnosti výsledků přijímacího řízení, aniž by jakkoliv vysvětlil, z čeho tato presumpce vyplývá. Stěžovatel má za to, že jej obecné soudy zatížily důkazním břemenem a břemenem tvrzení, které však bez přístupu do spisů přijatých studentů nemůže unést. Přitom čistě statisticky je vyloučeno, aby se v přijímacím procesu nevyskytovaly žádné chyby. Závěrem stěžovatel namítl, že jeho věc nebyla projednána bez průtahů, a proto žádá o přednostní projednání věci.

13. Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře uvedl, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy) a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1, C. H. Beck, Praha 1994, str. 40). To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (čl. 83 Ústavy); ani skutečnost, že se obecný soud opřel o právní názor (resp. výklad zákona, příp. jiného právního předpisu), se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (viz nález sp. zn. IV. ÚS 188/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3, C. H. Beck, Praha 1995, str. 281). Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněné práva nebo svobody jeho účastníka.

14. Stěžovatel má za to, že je diskriminován, neboť má trvalé bydliště v Y, a tudíž nemá v přijímacím řízení takovou šanci na úspěch jako žáci nacházející se v jiných regionech. Ústavní soud se obdobnou námitkou zabýval již ve svém usnesení sp. zn. III. ÚS 3329/25, v němž konstatoval, že z čl. 33 odst. 1 a 2 Listiny neplyne subjektivní právo každého občana studovat na jakékoli střední škole podle vlastní volby, neboť jednotlivé školy mají omezenou kapacitu. Právě kapacitu vzdělávacích institucí je potřeba považovat za legitimní kritérium v procesu přijímání ke studiu na střední škole. Také odborná literatura považuje přijímání uchazečů na základě pořadí výsledků jednotného testování studijních předpokladů ve spojení s hlediskem kapacity školy za ústavně neproblematické (MORAVEC, Ondřej. Čl. 33. In: HUSSEINI, Faisal, BARTOŇ, Michal, KOKEŠ, Marian, KOPA, Martin a kol. Listina základních práv a svobod. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, marg. č. 70-72.). Ostatně i Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře konstatoval, že při rozhodování o nastavení přístupu ke vzdělání musí státy najít rovnováhu mezi vzdělávacími potřebami osob v jeho jurisdikci na jedné straně a omezenou kapacitou je všechny uspokojit na straně druhé (rozsudek ve věci Velyo Velev proti Bulharsku, č. 16032/07, bod 33).

15. Pokud stěžovatel namítá, že rozhodnutí o nepřijetí bylo založeno na netransparentních, neodůvodněných a nepřezkoumatelných kritériích ředitele školy, lze jej zcela odkázat na napadená rozhodnutí obecných soudů, která se s touto argumentací ústavně konformně vypořádaly. Krajský soud v souvislosti s uvedeným ve svém rozsudku ze dne 26. 6. 2025, č. j. 30 A 62/2024-56 vysvětlil, že školský zákon poskytuje řediteli školy značné kompetence, které však nemohou být založeny na libovůli či nerovnosti. Ústavní soud považuje za podstatné, že pro všechny uchazeče pro přijímací řízení v daném roce a pro konkrétní obor byly stanoveny stejné podmínky. Spatřuje-li stěžovatel nerovnost v tom, že při přijímacím řízení nebylo přihlédnuto k jeho účasti v soutěži Pangea, je z napadených rozhodnutí zřejmé, proč se tak stalo. Současně v řízení nevyplynulo, že by body za účast v soutěži Pangea jinému uchazeči přiznány byly, což by odůvodňovalo stěžovatelovu pochybnost o rovnosti v hodnocení jednotlivých uchazečů. Nic takového však ve správním a ani soudním řízení zjištěno nebylo. Závěry obecných soudů o určité míře diskrece ředitele školy při stanovení kritérií přijímacího řízení lze vztáhnout i na námitku, podle níž nebylo s ohledem na jazykovou profilaci školy dostatečně přihlédnuto k jazykovým znalostem stěžovatele.

16. Stěžovatel staví část své argumentace na závěru, že mu nebylo umožněno nahlédnout do správních spisů ostatních účastníků řízení a ověřit, zda tito skutečně dosáhli lepšího bodového ohodnocení. Touto námitkou se zevrubně zabývaly již obecné soudy, které rozlišily situace, kdy o nahlédnutí do spisu žádá účastník daného řízení a kdy tzv. jiná osoba. Nahlížení jiné osoby do správního spisu sice není vyloučeno, vyžaduje však splnění podmínek podle § 38 odst. 2 zákona č. 500/2004., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Ten klade na nahlížení jiných osob do správního spisu vyšší nároky, než je tomu u samotných účastníků správního řízení. Obecné soudy řádně odůvodnily, proč stěžovatel neprokázal potřebný právní zájem. Je sice pravdou, že úspěšnost stěžovatele v přijímacím řízení úzce souvisí s výsledky ostatních, to mu však bez dalšího nezakládá právo nahlížet do jejich správních spisů. Argumentace stěžovatele je v tomto směru příliš obecná a postrádá jakékoli indicie, ze kterých by bylo možné, byť jen hypoteticky, dovozovat pochybení správního orgánu (ředitele školy) při vyhodnocování přijímacího řízení. Stěžovatel se nahlížení domáhá na základě nepodložené spekulace, že se mu v cizích spisech podaří najít takové pochybení, kterým by mohl zpochybnit výsledky přijímacího řízení. Pokud se stěžovatel dovolává rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 6. 6. 2013 C-536/11 ve věci Donau Chemie AG, je třeba uvést, že ani tento rozsudek obecné a ničím neomezené právo nahlížet do cizích spisů nezakotvuje.

17. Má-li stěžovatel za to, že mu nebyl poskytnut efektivní prostředek ochrany, lze uvést, že se jeho věcí řádně zabýval jak Krajský úřad Jihomoravského kraje, tak následně i obecné soudy. V minulosti došlo ke zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 1. 7. 2022, neboť nebylo dostatečně vysvětleno nepřipočtení bodů stěžovateli za účast v matematické soutěži Pangea. Sama tato skutečnost ukazuje na to, že ochrana, jež byla stěžovateli poskytnuta, nebyla pouze formální, ale že se příslušné orgány námitkami stěžovatele reálně zabývaly, a dokonce ve prospěch stěžovatele uplatnily svoji kasační pravomoc.

18. Ústavní soud se již mnohokrát vyjadřoval k požadavkům, které musí naplnit odůvodnění soudních rozhodnutí, přičemž konstatoval, že obecné soudy se musí v odůvodnění vypořádat s námitkami uplatněnými účastníky řízení, které mají vztah k projednávané věci, a to způsobem, který odpovídá závažnosti těchto námitek [srov. např. nálezy ze dne 9. 4. 2008 sp. zn. I. ÚS 1589/07 (N 69/49 SbNU 45), bod 11; ze dne 22. 9. 2009 sp. zn. III. ÚS 961/09 (N 207/54 SbNU 565), ze dne 19. 11. 2014 sp. zn. II. ÚS 3624/13 (N 212/75 SbNU 379)]. Tato povinnost však neznamená, že soudy musí dát podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení; v úvahu je totiž třeba brát relevanci daného argumentu a jeho možnost ovlivnit výsledek řízení [srov. např. nález ze dne 10. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 1895/14 (N 52/76 SbNU 717)]. Přitom je třeba přihlédnout i k celkovému kontextu řízení před obecnými soudy či jinými orgány veřejné moci, který za určitých okolností může připouštět i implicitní vypořádání se s námitkou [srov. např. nález ze dne 27. 3. 2012 sp. zn. IV. ÚS 3441/11 (N 61/64 SbNU 723), usnesení ze dne 26. 7. 2022 sp. zn. II. ÚS 1473/22]. Tento přístup odpovídá i ustálené judikatuře Evropského soudu pro lidská práva (srov. např. rozsudek velkého senátu ve věci García Ruiz proti Španělsku ze dne 21. 1. 1999 č. 30544/96, bod 26; rozsudek ve věci Marini proti Albánii ze dne 18. 12. 2007 č. 3738/02, bod 105; rozsudek velkého senátu ve věci Moreira Ferreira proti Portugalsku (č. 2) ze dne 11. 7. 2017 č. 19867/12, bod 84; rozsudek ve věci Lobzhanidze and Peradze proti Gruzii ze dne 27. 2. 2020 č. 21447/11 a 35839/11, bod 66).

19. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný. Proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

20. V takovém případě již nebylo třeba zvlášť rozhodovat o návrhu stěžovatele na přednostní projednání věci, neboť právní osud ústavní stížnosti sdílí i návrh na přednostní projednání podle § 39 zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. září 2026

Jiří Přibáň v. r. předseda senátu