Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky MUDr. M. D., bez právního zastoupení, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. února 2019 č. j. 7 Ads 19/2018-31, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. prosince 2017 č. j. 1 Ad 21/2015-76, a rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí č. j. MPSV-UM/7488/15/4S-HMP, č. j. MPSV-UM/5101/15/4S-HMP, č. j. MPSV-UM/7434/15/4S-HMP, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností, Ústavnímu soudu doručenou dne 24. 4. 2019, označenou "Ústavní stížnost proti rozsudku o nepřiznání sociálních dávek "Doplatek na bydlení" a "příspěvek na živobytí"" stěžovatelka brojila proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím. Současně stěžovatelka podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 2. 5. 2019 požádala Ústavní soud "o osvobození od náhrady nákladů řízení", "o osvobození od soudních poplatků" a "o náhradu nákladů a přidělení právního zastoupení".
2. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V posuzované věci Ústavní soud shledal, že tomu tak není.
3. Ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Dle § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu v plné moci k zastupování podle § 29 a § 30 odst. 1 téhož zákona musí být výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem.
4. Stěžovatelka při podání ústavní stížnosti nebyla a ani nyní není řádně zastoupena advokátem na základě plné moci splňující náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a ústavní stížnost nesplňuje ani další náležitosti stanovené v § 34 a § 72 odst. 2 a 6 zákona o Ústavním soudu.
5. Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že stěžovatelka podala dosud již značné množství ústavních stížností a v mnoha případech nebyla od počátku řízení zastoupena advokátem. V těchto případech pak byla vyzývána k odstranění vad návrhu a poučena o nutnosti zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti s tím, že jinak bude její ústavní stížnost odmítnuta. Řada jejích ústavních stížností byla odmítnuta pro neodstranění vad z důvodu, že stěžovatelka nebyla v řízení před Ústavním soudem zastoupena právním zástupcem z řad advokátů (např. usnesení ze dne 30. 10. 2018 sp. zn. III. ÚS 1978/18 a další, všechna usnesení jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
6. Z mnoha řízení vedených před Ústavním soudem vyplývá, že stěžovatelka byla opakovaně o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučena (např. sp. zn. IV. ÚS 3389/17, sp. zn. III. ÚS 3898/17, sp. zn. III. ÚS 1978/18 a další).
7. Stěžovatelka je tedy již dostatečně poučena o tom, jaké náležitosti zákon pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Bylo proto ve vlastním zájmu stěžovatelky, aby vady odstranila, resp. aby další její návrh již tyto vady neobsahoval. Přístup stěžovatelky, která naopak řízení prodlužuje tím, že vyčkává, až ji Ústavní soud vyzve k odstranění vad, nesvědčí o jejím pečlivém zájmu o ochranu svých vlastních práv.
8. Podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
9. Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v obdobných případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se s ústavní stížností nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
10. Za těchto okolností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. května 2019
JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v.r. soudce zpravodaj